ECLI:CZ:NSS:2015:8.AFS.85.2015:39
sp. zn. 8 Afs 85/2015 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: DANYLIV
CAPITAL a. s., se sídlem Hostivařská 92/6, Prah a 10, zastoupeného Mgr. Filipem Němcem,
advokátem se sídlem Václavské nám. 66, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2015,
čj. 4624/15/5200-20446-702189, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, čj. 8 Af 29/2015 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Dne 24. 4. 2015 ve 23:40 hodin bylo do e-mailové schránky Městského soudu
v Praze doručeno podání bez uznávaného elektronického podpisu označené jako
„Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství“ odeslané z e-mailové adresy
office@goodwillpartner.cz.
[2] Dne 27. 4. 2015 bylo do datové schránky Městského soudu v Praze doručeno podání
shodného obsahu, odeslané z datové schránky společnosti GOODWILL PARTNER, s. r. o.
Žaloba sestávala z 11 listů, na první straně byli označeni účastníci řízení a údaj, že žaloba směřuje
proti rozhodnutí správního orgánu. Poslední list žaloby obsahoval článek IV. nazvaný
„Návrh rozhodnutí“, v němž žalobce toliko konstatoval, že „z uvedeného je patrné, že rozhodnutí
č. j. 4624/15/5200-20446-702189 ze dne 23. 2. 2015 je nesprávné a nezákonné, dále že nesprávně probíhaly
postupy, které předcházely jeho vydání,“ a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobci
náhradu nákladů řízení. Zbývající listy žaloby byly prázdné, pouze obsahovaly v záhlaví logo
společnosti GOODWILL PARTNER, s. r. o.
[3] Městský soud žalobu odmítl. Přítomnost loga na všech stra nách žaloby nasvědčuje tomu,
že nedošlo k technické chybě, v jejímž důsledku by se z obou datových zpráv vytratil veškerý
text, nýbrž že žalobce z nějakého důvodu podal žalobu v této podobě. I pokud by k takové
technické chybě hypoteticky došlo, je prakticky vyloučeno, aby se tatáž chyba projevila
jak v e-mailové zprávě ze dne 24. 4. 2015, tak v datové zprávě ze dne 27. 4. 2015.
[4] Žalobcovo obecné a neurčité tvrzení na poslední straně žaloby, že napadené rozhodnutí
je nezákonné a nesprávné a že nesprávné byly i postupy předcházející jeho vydání, nezohledňuje
žádná skutková ani právní specifika projednávané věci. Nel ze jej tudíž považovat
za řádně uplatněný žalobní bod podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Soud v této souvislosti
odkázal na komentářovou literaturu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010,
čj. 7 As 15/2010 – 56. Žalobní body přitom představují jednu ze základních náležitostí žaloby
podle §65 a násl. s. ř. s., bez nichž nelze žalobu věcně projednat.
[5] Chybějící žalobní body zároveň představovaly fakticky neodstranitelný nedostatek žaloby,
protože žaloba byla podána poslední den lhůty a rozšiřovat žalobu o nové žalobní body lze pouze
v této lhůtě. Bylo tudíž nadbytečné vyzývat žalobce postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
k doplnění žalobních bodů. Městský soud proto odmítl žalobu pro neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
II.
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost podle §103
písm. a) a d) s. ř. s. Nesouhla sil s tím, že v řízení před městským soudem nastal neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení. Namítl, že soud označil žalobu za úmyslně vadně podanou,
aniž by zjišťoval skutkový stav; jednalo se o chybu, nikoli o úmysl stěžovatele. Při podání žaloby
totiž nastaly technické potíže s obsluhou počítače a pracovnice stěžovatelova zástupce,
která žalobu podávala, se nemohla přihlásit do datové schránky. K podání se vrátila ve večerních
hodinách, kdy patrně došlo k náhradě většiny textu prázdnými poli ve formátu Word žaloby
v okamžiku, kdy žalobu ve spěchu převáděla na formát PDF. Tato chyba se pak nutně promítla
do všech stěžovatelových podání. Stěžovatelův zástupce již zajistil, aby v budoucnu k takové
chybě nedošlo.
[7] Žaloba obsahovala projednatelné žalobní body: nezákonnost správního rozhodnutí a vady
řízení, které předcházelo jeho vydání. Soud proto mohl stěžovat eli přiznat právo upřesnit
tyto žalobní body dodatečně. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010,
čj. 7 As 15/2010 – 56, je nepřiléhavý, neboť stěžovatelovo podání nebylo blanketní žalobou.
III.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s usnesením městského soudu
a tvrzení v kasační stížnosti považoval za účelová. Upozornil na nepřesnosti v kasační stížnosti,
stěžovatel nesprávně označil jako žalovaného v řízení o kasační stížnosti Městský soud v Praze.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s., avšak s ohledem na charakter přezkoumávaného soudního rozhodnutí
je dán toliko důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod
je totiž speciálním důvodem ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení.
Je-li dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle pís m. a), c) a d), neboť nezákonným
je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy,
byla-li v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s,
bylo-li řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo je-li
rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem městského
soudu, že žalobu nebylo možné věcně projednat, neboť neobsahovala žádný žalobní bod a tento
nedostatek nebylo možné odstranit. Podle stěžovatele byly žalobní body vymezeny
v článku IV. žaloby a jejich neurčitost bylo možné odstranit na výzvu soudu. Stěžovatel také
namítl, že městský soud označil žalobu za úmyslně vadně podanou, aniž by zjišťoval skutkový
stav věci. Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřisvědčil.
[13] Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí ž aloba kromě obecných náležitostí podání
obsahovat také žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle §71 odst. 2
věty druhé s. ř. s. lze rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní
body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
[14] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou m ěsíců poté, kdy rozhodnutí
bylo žalobci oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle §72 odst . 4 s. ř. s. zmeškání lhůty
pro podání žaloby nelze prominout.
[15] Správní soudnictví je ovládáno dispoziční a koncentrační zásadou: podle zásady
dispoziční žalobce vymezuje rozsah soudního přezkumu, a proto se od něj oprávněně žádá
procesní odpovědnost. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žaloba musí
alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů žalobce rozhodnutí napadá. Zmeškání lhůty pro podání žaloby
nelze prominout, a proto nelze přihlížet ani k dalším žalobním bodům doplněným po marném
uplynutí lhůty k podání žaloby. Takto striktně pojímaná koncentrační zásada je však vyvážena
poměrně příznivou dvouměsíční lhůtou pro podání žaloby, která žalobci poskytuje dostatek času
pro formulaci žalobních bodů.
[16] Účelem žalobních bodů je vymezit rozsah soudního přezkumu, tj. jakými skutkovými
a právními otázkami se má soud zabývat při posuzování zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí. Pokud žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, může být tento nedostatek podmínek
řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, na rozdíl od konkretizace v žalobě
již uvedeného žalobního bodu (v podrobnostech srov. například rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS,
dostupný na www.nssoud.cz).
[17] Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že „v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní
bod, a zároveň již není objektivně možné, že by žalobce žalobní bod ve lhůtě pro po dání žaloby doplnil,
neexistuje zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s.“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, čj. 7 As 15/2010 – 56, či ze dne
23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 – 40, č. 113/2004 Sb. NSS).
[18] Z doručenky předložené žalovaným, která je součástí spisu městského soudu,
Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno
dne 24. 2. 2015. Žalobce podal žalobu dne 24. 4. 2015 nejprve prostřednictvím emailu
bez zaručeného elektronického podpisu, který dne 27. 4. 2015 doplnil datovou zprávou.
Obsahem obou elektronických zpráv byl elektronický dokument PDF označený jako
„15_04_24_Zaloba_4624_15_Danyliv capital.pdf“. Listinná podoba tohoto dokumentu čítala
11 listů. Na první straně bylo uvedeno, že se jedná o žalobu proti ro zhodnutí podle §65 s. ř. s.,
a byli zde označeni účastníci řízení a napadené rozhodnutí. Na poslední straně byl článek
IV. s názvem „Návrh rozhodnutí“. Stěžovatel zde uvedl, že „je z uvedeného patrné, že rozhodnutí
č. j. 4624/15/5200-20446-702189 je nesprávné a nezákonné, dále že nesprávně probíhaly postupy,
které předcházely jeho vydání“, a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu
nákladů řízení. Zbývající strany byly prázdné, obsahovaly pouze logo stěžovatele v záhlaví.
[19] Obecné tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí „je nesprávné a nezákonné, dále že nesprávně
probíhaly postupy, které předcházely jeho vydání,“ nelze ani při nejmírnějším posuzování považovat
za žalobní bod, neboť stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutkové a právní okolnosti, na nichž
se toto tvrzení zakládalo, a nevymezil tak rozsah, ve kterém měl městský soud přezkoumat
zákonnost napadeného rozhodnutí. Žaloba tudíž neobsahovala žádné žalobní body. Protože
stěžovatel doručil takto formulovanou žalobu na soud až v posledních minutách posledního dne
lhůty pro podání žaloby, nebylo již objektivně možné, aby dokázal doplnit chybějící žalobní body
ještě ve lhůtě pro podání žaloby. Jednalo se o obdobnou skutkovou situaci, kterou se zabýval
Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku čj. 7 As 15/2010 – 56. Městský soud
byl tudíž oprávněn žalobu odmítnout, aniž by předtím vyzýval stěžovatele k odstranění
vad žaloby postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[20] Je objektivní skutečností, že žaloba neobsahovala projednatelné žalobní body
a že ji nebylo možné doplnit ve lhůtě pro podání žaloby. Nemůže být důvodná námitka,
že popsaná situace nastala v důsledku tvrzeného pochybení stěžovatelova zástupce, který na soud
odeslal nesprávnou elektronickou verzi žaloby. Zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout
(§72 odst. 4 s. ř. s.). Po kud by soud umožnil stěžovateli pochybení napravit, de facto by mu tím
prodloužil lhůtu pro podání žaloby. Soud by tak postupoval též v rozporu se zásadou
rovnosti stran vyjádřenou v §36 odst. 1 s. ř. s., neboť by přiznal stěžovateli příznivější postavení,
než mu podle zákona náleželo.
[21] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§100 odst. 1 s. ř. s.).
[22] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o k asační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. října 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu