ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.100.2015:10
sp. zn. 8 As 100/2015 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Okresní soud v Jindřichově Hradci, se sídlem Klášterská 123/II, Jindřichův Hradec, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2015, čj. 10 A 88/2015 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobce se podáním ze dne 29. 4. 2015 domáhal u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, aby soud přikázal žalovanému poskytnout informace, o které žalobce požádal
v únoru 2014 (Spr 160/14), protože mu žalovaný dosud poskytl pouze informace jiné.
2. Krajský soud usnesením ze dne 12. 6. 2015, čj. 10 A 88/2015 – 16, žalobu odmítl,
protože neměla zákonné náležitosti a nebyla věcně projednatelná.
II.
3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Napadené
usnesení je podle něj „natolik arogantní, že už to přesahuje veškeré meze“. Soudce, který očekává,
že žalobce zaplatí soudní poplatek bez výzvy soudu nebo že si sám uloží povinnost jej zaplatit,
pozbyl podle stěžovatele veškeré soudnosti. Žádný soud nevysvětlil sousloví „životní sféra“,
usnesení krajského soudu je proto nesrozumitelné. Podle stěžovatele je „stupiditou neb arogancí,
pokud KS pojem trvalý pobyt přeonačí výrazem byt“. Krajský soud zamlčel, že u jiných návrhů
na zahájení řízení činí odpovídající úkony k projednání. Stěžovatel je oprávněn polemizovat
s rozhodnutím krajského soudu v kasační stížnosti. Současně není povinen sepsat stížnost
v právnickém jazyce nebo se nevyjadřovat „prostými expresivními výrazy o zjevných, neoddiskutovatelných,
neomluvitelných, stereotypních soustavných pitomostech“.
III.
4. Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu spisu a kasační stížnosti, že nyní posuzovaná věc
se v podstatných okolnostech neliší od řady předchozích sporů stěžovatele, jimiž se soud
opakovaně zabýval a vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva, jako projev
svévolného a účelového uplatňování práva, kdy byl stěžovatel veden snahou vést „spor pro spor“,
nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv (viz např. rozsudky ze dne
8. 3. 2012, čj. 2 As 45/2012 – 11, ze dne 7. 6. 2012, čj. 2 As 82/2012 – 13, nebo usnesení ze dne
28. 2. 2013, čj. 8 As 130/2012 – 10, ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014 – 9, ze dne 13. 11. 2014,
čj. 8 As 157/2014 – 13, nebo ze dne 18. 6. 2015, čj. 8 As 157/2014 – 13, na plné odůvodnění
citovaných rozhodnutí soud pro stručnost odkazuje; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
5. V nyní posuzované věci stěžovatel vytkl krajskému soudu především arogantní postup,
neuvedl však relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského
soudu, že žaloba neměla zákonem požadované náležitosti a že tato vada bránila jejímu
projednání. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně
bezúspěšná.
6. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti. Soudu je totiž z úřední činnosti známo (viz výše citovaná rozhodnutí),
že stěžovatel obvykle výzvy soudu neplní, ty proto nevedou k řádné procesní přípravě řízení,
ale naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a soudem, který prodlužuje řízení
o několik týdnů až měsíců. Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela
neefektivní postup by se opakoval i v posuzované věci. Ostatně obdobný postup volí v případě
opakujících se zjevně nedůvodných podání stěžovatele také Ústavní soud (viz např. usnesení
ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 1632/13).
7. Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který
zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem, ale za zneužití práva (srov. rozsudek ze dne 10. 11. 2005,
čj. 1 Afs 107/2004 – 48, č. 869/2006 Sb. NSS). Zneužití práva na soudní ochranu lze dovodit
i v nyní posuzované věci – toto rozhodnutí tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí
jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud. Shora předestřený postup představuje
pouze materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní ochranu a bude vyhrazen zcela
výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná.
8. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §46
odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. července 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu