ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.171.2014:58
sp. zn. 8 As 171/2014 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) obec Nelahozeves,
se sídlem úřadu Školní 3, Nelahozeves, b) Mgr. P. U., c) P. U., všech zastoupených
JUDr. Petrem Jantačem, advokátem se sídlem Bratří Čapků 24, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: I.) Státní
pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, II.) UNIPETROL, a. s., se sídlem
Na Pankráci 127, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2011, čj. 1421/500/11,
52124/ENV/11, o kasační stížnosti žalobců a), b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 11. 9. 2014, čj. 6 A 322/2011 – 74,
takto:
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2014, čj. 8 As 171/2014 – 38,
se zrušuje ve výrocích I., II., III. ve vztahu k ž a l o b c i a) .
Odůvodnění:
1. Česká inspekce životního prostředí (dále jen „Inspekce“) rozhodnutím ze dne 18. 9. 2003,
čj. 1/OV/10463/03/Rý, uložila osobě zúčastněné na řízení II opatření k nápravě k odstranění
závadného stavu spojeného s existencí staré skládky chemických odpadů na pozemku
parc. č. 288/2 v k. ú. Nelahozeves.
2. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2011, čj. ČIŽP/41/OOV/SR01/1103576.005/11/PJC,
Inspekce změnila předmětné opatření k nápravě podle §42 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3. K odvolání žalobce a) žalovaný změnil rozhodnutí Inspekce ze dne 6. 5. 2011
rozhodnutím ze dne 16. 8. 2011, čj. 1421/500/11, 52124/ENV/11, tak, že v nápravném
opatření 1) změnil termín dokončení sanací a v nápravném opatření 2) změnil označení
vzorkovaného objektu v posledním řádku tabulky, ve zbývající části napadené rozhodnutí
potvrdil.
4. Žalobci a) až c) napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 11. 9. 2014, čj. 6 A 322/2011 – 74, zamítl.
5. Žalobci a) až c) [stěžovatelé a) až c)] brojili proti rozsudku městského soudu společnou
kasační stížností.
6. Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelů a) až c) usnesením
ze dne 12. 12. 2014, čj. 8 As 171/2014 – 38, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. z důvodu nezaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. Toto rozhodnutí bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 16. 12. 2014.
7. Dne 15. 12. 2014 však byl připsán na bankovní účet Nejvyššího správního soudu soudní
poplatek ve výši 5000 Kč, který uhradil stěžovatel a). Dne 22. 12. 2014 stěžovatel a) doručil
soudu „návrh na změnu usnesení o zastavení řízení“, v němž žádal, aby soud zrušil usnesení
čj. 8 As 171/2014 - 38 v části týkající se žalobce a).
8. Podle §9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích platí, že usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Na základě tohoto ustanovení Nejvyšší správní
soud dovodil, „že zaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, má za následek, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku, ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení, nenabývá právní moci. V tomto případě soud,
který usnesení vydal, své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a může pokračovat v řízení
a vydávat další rozhodnutí o věci“ (rozsudek ze dne 29. 5. 2008, čj. 5 Afs 147/2007 – 103, všechny
citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz).
9. V nyní posuzované věci nastaly předpoklady pro postup podle §9 odst. 7 věty první
zákona o soudních poplatcích ve vztahu ke stěžovateli a), protože soudní poplatek uhrazený
stěžovatelem a) byl připsán na účet Nejvyššího správního soudu dne 15. 12. 2014
(č. listu 49 soudního spisu), zatímco usnesení čj. 8 As 171/2014 – 38 o zastavení řízení bylo
stěžovateli a), resp. jeho zástupci, doručeno až dne 16. 12. 2014 (doručenka připojená
k č. listu 39 soudního spisu).
10. Stěžovatelé b) a c) soudní poplatek neuhradili. Přestože stěžovatelé a), b) a c) podali
společnou kasační stížnost, z materiálního hlediska je třeba na ni nahlížet jako na tři kasační
stížnosti, a to i pro případ úhrady soudního poplatku. Ve věcech správního soudnictví
je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost [§2 odst. 2 písm. b) zákona
o soudních poplatcích]. Účastníci řízení, kteří učinili společný návrh, vystupují v řízení jako
samostatní účastníci, proto každý z nich zvlášť je povinen zaplatit soudní poplatek
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, čj. 1 As 74/2011 – 251,
č. 2410/2011 Sb. NSS). Usnesení čj. 8 As 171/2014 – 38, jímž bylo zastaveno řízení o kasačních
stížnostech stěžovatelů b) a c), proto zůstává ve vztahu k těmto účastníkům nadále v právní moci.
11. Zároveň však s ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zrušil výrok I. usnesení
čj. 8 As 171/2014 – 38 v části, jíž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele a). Řízení
o kasační stížnosti stěžovatele a) bude pokračovat, jako by usnesení o zastavení řízení o jeho
kasační stížnosti nebylo nikdy vydáno. Současně soud zrušil také výrok II. usnesení
čj. 8 As 171/2014 – 38 v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi
stěžovatelem a) a žalovaným, neboť o nákladech řízení o kasační stížnosti stěžovatele a) bude
rozhodnuto v rámci rozhodnutí ve věci samé. Z téhož důvodu soud zrušil výrok III. usnesení
čj. 8 As 171/2014 – 38 v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení
ve vztahu k řízení o kasační stížnosti stěžovatele a).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. ledna 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu