ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.49.2015:42
sp. zn. 8 As 49/2015 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J. L., zastoupeného
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, čj. KrÚ 36798/2014/ODSH/8, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 24. 3. 2015, čj. 52 A 51/2014 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1) Rozhodnutím Městského úřadu Litomyšl (dále „správní orgán prvního stupně“) ze dne
7. 3. 2014, čj. MěÚ Litomyšl 06725/2014, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku
dle §46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen „zákon
o přestupcích“) ve spojení s §113 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“),
neboť správnímu orgánu prvního stupně neodevzdal řidičský průkaz do pěti pracovních dnů
od nabytí právní moci rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne 4. 6. 2013,
čj. 2013/156/SPR/NOH, jímž mu byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel na dobu 3 měsíce. Správní orgán prvního stupně uložil žalobci
za tento přestupek pokutu ve výši 2000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení.
2) Krajský úřad Pardubického kraje (dále „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 3. 6. 2014,
čj. KrÚ 36798/2014/ODSH/8 (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
3) Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích.
4) Tvrdil, že se nedopustil přestupku. Nevznikla mu povinnost odevzdat řidičský průkaz,
neboť rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, je nezákonné. Rovněž
proti němu brojil žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Proto navrhl správnímu orgánu
prvního stupně, aby přerušil řízení o uložení pokuty do doby, než bude o žalobě rozhodnuto,
neboť se jedná o předběžnou otázku podle §57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Správní
orgány nereagovaly na jeho návrh.
5) Žalobce rovněž tvrdil, že rozhodnutí správních orgánů vycházejí z mylného předpokladu,
že rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, nabylo právní moci
12. 8. 2013. Na rozhodnutí však byla chybně vyznačena doložka právní moci. Rozhodnutí nabylo
právní moci až 20. 9. 2013.
6) Krajský soud žalobu zamítl. Vycházel z presumpce správnosti rozhodnutí,
jímž byl žalobci uložen zákaz řízení motorových vozidel, ze kterého rovněž vyplývá, že nabylo
právní moci 12. 8. 2013. Správní orgány nebyly povinny přerušit řízení, neboť správní žaloba
proti rozhodnutí o přestupku nemá ze zákona odkladný účinek a její podání nemá bez dalšího
vliv na právní moc ani vykonatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Že žalobce podal
proti rozhodnutí o přestupku žalobu, nemělo vliv na jeho povinnosti odevzdat řidičský průkaz.
Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí, jímž byl žalobci uložen zákaz řízení
motorových vozidel, nabylo právní moci dne 12. 8. 2013. Žalobce nekonkretizoval svá tvrzení
o pozdějším nabytí právní moci rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel.
III.
7) Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
8) Namítl, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav, neboť neprovedly důkaz
spisem Krajského soudu v Hradci Králové. Z něj by zjistily, že rozhodnutí, jímž byl stěžovateli
uložen zákaz řízení motorových vozidel, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 10. 2014, čj. 51 A 22/2013 - 56. Kasační stížností napadený rozsudek
je nezákonný, neboť zrušení předmětného rozhodnutí soudem bylo důvodem k obnově řízení,
v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí.
9) Krajský soud nesprávně posoudil postup správních orgánů. Správní řízení trpělo vadou,
neboť správní orgány nepřerušily řízení do doby, než b yla vyřešena předběžná
otázka - zákonnost rozhodnutí, jímž byl stěžovateli uložen zákaz řízení motorových vozidel.
Pokud by správní orgány postupovaly podle §57 správního řádu, nevydaly by napadené
rozhodnutí.
10) Stěžovatel namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm není
dostatečně časově vymezen skutek, jehož se stěžovatel dopustil. Výrok napadeného rozhodnutí
neobsahuje přesné ohraničení doby, po kterou trval protiprávní stav, za jehož udržování
byl stěžovatel potrestán.
IV.
11) Žalovaný uvedl ve vyjádření ke kasační stížnosti, že z výpisu z evidenční karty řidiče
vyplývá, že dne 12. 8. 2013 nabylo právní moci rozhodnutí, kterým mu byl vysloven zákaz řízení
motorových vozidel. Ve správním spise se nachází úředně ověřená kopie tohoto rozhodnutí.
Podání žaloby nemohlo mít vliv na rozhodnutí žalovaného o přestupku.
12) Soudní řízení o správní žalobě nebylo řízením o předběžné otázce, neboť rozhodnutí,
jímž byl stěžovateli uložen zákaz řízení motorových vozidel, bylo stále pravomocné. Správní
orgán prvního stupně ani žalovaný nebyli oprávněni posuzovat, zda bylo na tomto rozhodnutí
správně vyznačeno datum právní moci.
13) Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, za jaké časové období byl stěžovatel potrestán.
Časové období, ve kterém stěžovatel udržoval protiprávní stav, končí pravomocným
rozhodnutím o přestupku, který spočívá v nesplnění povinnosti odevzdat řidičský průkaz
ve stanovené lhůtě.
V.
14) Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
15) Kasační stížnost není důvodná.
16) Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce, že měl správní orgán prvního stupně
přerušit řízení o přestupku z důvodu existence předběžné otázky. Správní řád definuje
v §57 odst. 1 předběžnou otázku jako otázku, kterou nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout
a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, pokud na jejím řešení závisí vydání rozhodnutí
správního orgánu. V nyní posuzované věci se o předběžnou otázku nejednalo. Nebyla zde dosud
pravomocně nevyřešená otázka, na jejímž řešení záviselo rozhodnutí správního orgánu.
Stěžovateli byl v předcházejícím správním řízení uložen jiným správním orgánem zákaz řízení
motorových vozidel. Rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel nabylo právní moci a stalo
se vykonatelným. Stěžovateli tedy vznikla povinnosti odevzdat řidičský průkaz příslušnému
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (správnímu orgánu prvního stupně) do pěti
pracovních dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci [§113 odst. 2 ve spojení
s §113 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu]. Stěžovatel však svou povinnost nesplnil.
V době rozhodování o přestupku spočívajícím v neodevzdání řidičského průkazu bylo
pravomocně rozhodnuto o uložení zákazu řízení motorových vozidel. Nebyl tedy splněn
předpoklad uvedený v §57 odst. 1 věta první správního řádu, podle kterého jde o předběžnou
otázku tehdy, pokud o ní nebylo příslušným správním orgánem dosud pravomocně rozhodnuto.
17) O předběžnou otázku podle §57 správního řádu by se však nejednalo,
i pokud by rozhodnutí o uložení zákazu řízení motorových vozidel dosud nenabylo právní moci,
či dosud nebylo ani zahájeno. Nezbytnou podmínkou vzniku povinnosti odevzdat řidičský
průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je to, že byl držiteli řidičského
průkazu uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
Teprve nesplnění povinnosti odevzdat řidičský průkaz v zákonné lhůtě může vést k zahájení
řízení o přestupku podle §46 odst. 1 zákona o přestupcích, který předpokládá porušení právních
povinností stanovených zvláštními právními předpisy. Jestliže dosud není pravomocně skončeno
řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel, popř. takové řízení
není ani zahájeno, není zde dosud rozhodnutí, ze kterého by vyplývala povinnost odevzdat
řidičský průkaz. Správní orgán příslušný k řízení o přestupku podle §46 odst. 1 zákona
o přestupcích zcela jistě nemůže „nahradit“ takové pravomocné rozhodnutí vlastní úvahou,
zda byly splněny podmínky pro uložení zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel.
18) U správních rozhodnutí se uplatňuje princip presumpce správnosti, podle kterého
se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy jej příslušný orgán
prohlásí zákonem předvídanou formou za nezákonný a zruší jej. Po celou dobu své existence
až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá
práva a povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 As 79/2008 - 128). Správní orgán prvního stupně proto postupoval správně, pokud vycházel
z pravomocného rozhodnutí, jímž byl stěžovateli uložen zákaz řízení motorových vozidel a jehož
úředně ověřená kopie je součástí správního spisu.
19) Důvodem k přerušení přestupkového řízení nebylo ani podání správní žaloby.
Jak správně uvedl krajský soud, podání správní žaloby proti rozhodnutí o zákazu řízení
motorových vozidel nemá ze zákona odkladný účinek a neprolamuje právní moc a vykonatelnost
žalobou napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí, jímž byl stěžovateli mimo jiné uložen zákaz řízení
motorových vozidel, bylo v právní moci až do jeho zrušení rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 10. 2014, čj. 51 A 22/2013 – 56. Správní orgán prvního stupně i žalovaný
rozhodovali v této věci před vydáním naposledy uvedeného rozsudku (rozsudek byl vydán více
než tři měsíce po napadeném rozhodnutí). Při rozhodování o přestupku za nesplnění povinnosti
odevzdat řidičský průkaz tedy nemohli předmětné rozhodnutí pominout, neboť pro ně bylo
závazné (§73 odst. 2 správního řádu).
20) Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani kasační námitce, že „krajský soud sám konstatoval
nezákonnost vlastního rozhodnutí“. Krajský soud správně uvedl, že pokud by bylo zrušeno
rozhodnutí, jímž byl stěžovatel v jiném správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku
a jímž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, bylo by to důvodem k obnově správního
řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Skutečnost, že krajský soud zrušil rozhodnutí,
jímž byl stěžovateli uložen zákaz řízení motorových vozidel, proto nemohla mít sama o sobě vliv
na zákonnost kasační stížností napadeného rozsudku. Soudní řízení měla odlišný předmět.
Zrušení shora uvedeného rozhodnutí v jiném soudním řízení proto nebránilo krajskému soudu
přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí podle skutkového a právního stavu v době jeho
vydání (§75 odst. 2 s. ř. s.).
21) Nepřípustnou je kasační námitka, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné,
neboť skutek, jehož se stěžovatel dopustil, v něm není dostatečně časově vymezen.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Stěžovatel neuplatnil v žalobě obsahově obdobnou námitku. Krajskému soudu proto nelze
vytýkat, že se jí nezabýval.
22) S poukazem na shora uvedené důvody zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
23) Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. července 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu