ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.62.2015:29
sp. zn. 8 As 62/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce: M. M., zastoupeného Mgr.
Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti žalovanému: Krajský
úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 9. 2014, čj. KrÚ 62662/2014/ODSH/12, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 15. 4. 2015, čj. 52 A 88/2014 – 35, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. MÚVM/5931/2014/07 (dále jen „rozhodnutí
o přestupku“), Městský úřad Vysoké Mýto (dále jen „městský úřad“) uznal žalobce vinným
z porušení §3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním
provozu“) a ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. e) bodu 1 téhož zákona,
kterého se žalobce dopustil tím, že dne 18. 11. 2013 v cca 13:30 v obci Vysoké Mýto na silnici
I. třídy č. 35 ve směru jízdy od obce Holice na obec Litomyšl řídil motorové vozidlo tovární
značky Mercedes Benz registrační značky X s návěsem, ačkoli nebyl držitelem řidičského
oprávnění. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, zákaz činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a povinnost nahradit náklady
řízení.
[2] Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2014, čj. KrÚ 62662/2014/ODSH/12 (dále též „napadené
rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku a toto rozhodnutí
potvrdil.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové – pobočce v Pardubicích. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 4. 2015,
čj. 52 A 88/2014 – 35.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížností odkladný účinek. K tomuto návrhu uvedl,
že pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy (MKD). Ztráta řidičského oprávnění
pro něj zároveň znamená ztrátu pracovního místa a velice nepříznivé finanční následky.
[5] Žalovaný nesouhlasil s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, neboť stěžovatel
neprokázal splnění zákonných podmínek podle §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podle obsahu správního spisu stěžovatel
požádal po podání žaloby správní orgán o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku
podle §83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Správní soudy však nejsou povinny
bez dalšího vyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti ve věci
daného přestupku, aniž by zkoumaly, zda jsou pro to dány zákonné podmínky stanovené
v §73 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2009,
čj. 5 As 24/2009 – 58).
[8] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně
i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[9] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[10] Žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizována a doložena
konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma
spočívá a jaký je její rozsah. Hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná. Zároveň
musí být postaveno najisto, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Na pod poru svých tvrzení musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé
důkazy.
[11] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku poměrně obecně.
Pouze uvedl, že ztráta řidičského oprávnění pro něj bude mít nepříznivé následky v podobě ztráty
pracovního uplatnění a následných finančních obtíží. Nepředložil žádné důkazy o rozsahu
tvrzené hrozící újmy a o tom, že nepřiznáním odkladného účinku mu vznikne nepoměrně větší
újma, než jiným osobám. Rovněž netvrdil ani neprokázal, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Odkladný účinek kasační stížnosti nelze přiznat jen na základě tvrzení, že případná ztráta
zaměstnání může pro stěžovatele představovat újmu. Nelze přehlédnout, že stěžovatel
byl pravomocně odsouzen za spáchání dopravního přestupku, za který mu byla uložena sankce
zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Takovou
sankci lze uložit pouze za typově nejzávažnější dopravní přestupky, které významným způsobem
ohrožují bezpečnost a plynulost silničního provozu (srov. §125c odst. 5 zákona o silničním
provozu). Podle uvedeného ustanovení se jedná o sankci obligatorní: správní orgán je povinen
ji uložit a podle §125c odst. 8 zákona o silničním provozu nemůže od uložení této sankce
upustit.
[13] Účelem shora uvedené právní úpravy je, aby osoby, které podle pravomocného správního
rozhodnutí svým chováním závažně ohrozily bezpečnost silničního provozu, byly po přechodnou
dobu zbaveny možnosti řídit motorové vozidlo, a snížilo se tak nebezpečí, že budou v závadném
ohrožujícím jednání pokračovat. Právní úprava tak reflektuje důležitý veřejný zájem na zajištění
maximální bezpečnosti silničního provozu. Stěžovatel přitom netvrdil ani neprokázal, že by jeho
případ vykazoval natolik jedinečné odlišnosti, že by se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v jeho případě nedostalo do rozporu s tímto důležitým veřejným zájmem.
[14] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud uzavřel, že u stěžovatele
nebyly splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované
v §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto zamítl návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. června 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu