ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.70.2015:38
sp. zn. 8 As 70/2015 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Elišky Cihlářové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: GREGI, s. r. o., se sídlem
Rytířská 334/13, Praha 1, zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem se sídlem
Kostnická 2916/16, Chomutov, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední
inspektorát, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 2. 2014, čj. ČOI 35005/13/O100/2400/13/14/Be/Št, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2015,
čj. 59 A 17/2014 – 59,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 11. 2. 2013, čj. ČOI 16711/2013/2400/R 0012/2013/Vr/Št, Česká
obchodní inspekce, inspektorát Ústecký a Liberecký (dále jen „ČOI“) uložila žalobci pokutu
ve výši 240 000 Kč podle §24 odst. 10 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
ve znění účinném do 31. 12. 2013, za porušení povinnosti řádně informovat spotřebitele
o vlastnostech prodaného vozidla.
2. Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2014, čj. ČOI 35005/13/O100/2400/13/14/Be/Št, žalovaný
změnil rozhodnutí ČOI tak, že snížil výši udělené pokuty na 180 000 Kč a upřesnil výrok
co do identifikace prodaného vozidla.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci, který ji rozsudkem ze dne 27. 4. 2015, čj. 59 A 17/2014 – 59,
zamítl. Rozsudek krajského soudu je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost
zcela odkazuje.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
5. Stěžovatel uvedl, že výkon nebo jiné následky rozhodnutí by pro něj znamenaly
„nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a není
to v rozporu s veřejným zájmem.“
IV.
6. Žalovaný proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nic nenamítal. Souhlasil,
že pro žalobce by úhrada pokuty představovala výraznější újmu, než jaká hrozí státu odkladem
zaplacení.
V.
7. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí
přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
8. Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
9. Žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaná a podepřená
konkrétními důkazy, stěžovatel nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Stěžovatel tedy musí
dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a jaký je její rozsah.
Hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Na podporu svých tvrzení stěžovatel musí navrhnout provedení patřičných důkazů.
10. Stěžovatel neuvedl žádná konkrétní tvrzení na podporu žádosti o přiznání odkladného
účinku, pouze bez dalšího zopakoval text zákonného ustanovení. Nenavrhl ani žádné důkazy
k prokázání svého obecného tvrzení o hrozící újmě. Neunesl tedy své břemeno a Nejvyššímu
správnímu soudu nezbylo, než jeho žádost zamítnout. Na tom nic nemohla změnit skutečnost,
že žalovaný proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nic nenamítal, ani skutečnost,
že krajský soud odkladný účinek žalobě přiznal – krajský soud totiž rozhodoval o kvalitativně
z hlediska konkrétnosti a podrobnosti zcela jiné žádosti.
11. Závěrem soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. června 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu