ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.87.2015:26
sp. zn. 8 As 87/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. Z., zastoupeného
JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2014, čj. 2075/14/5000-14306-705194, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2015, čj. 15 Af 21/2014
– 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Finanční úřad v Roudnici nad Labem dodatečným platebním výměrem ze dne
16. 11. 2012, čj. 86492/12/198971500424, doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 42 952 Kč a stanovil penále ve výši 8590 Kč.
2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 2. 2014, čj. 2075/14/5000-14306-705194, změnil
rozhodnutí finančního úřadu v části týkající se bankovního spojení, ve zbývající části rozhodnutí
potvrdil.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a podáním ze dne 27. 4. 2015 požádal o osvobození od soudního poplatku za žalobu.
4. Krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2015, čj. 15 Af 21/2014 – 46, žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítl, protože shledal prohlášení žalobce o jeho majetkových poměrech
nevěrohodným. Žalobce tvrdil, že je nezaměstnaný, nemá žádné příjmy, ani majetek vyšší ceny.
Jediným příjmem rodiny, kterou kromě žalobce tvoří jeho manželka a dvě nezletilé děti,
je rodičovský příspěvek ve výši 7300 Kč. Po odečtení nájemného ve výši 2500 Kč by rodině
žalobce o počtu čtyř osob zbývala na úhradu základních životních potřeb a splácení dluhu ve výši
18 343 Kč částka pouze 4800 Kč. Krajský soud považoval za nevěrohodné, že by čtyřčlenná
rodina byla schopna z uvedených příjmů hradit veškeré náklady spojené s bydlením
a zajišťováním základních životních potřeb (např. vyživovací povinnost k nezletilým dětem),
a to zejména za situace, kdy rodina žalobce nepožádala o pomoc ze strany státu. Soud
proto uzavřel, že žalobce musel zamlčet podstatné okolnosti ohledně své finanční situace.
III.
5. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu,
který podřadil pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
6. Namítl, že v prohlášení o svých majetkových poměrech uvedl pravdivé a úplné údaje.
Krajský soud neprovedl dokazování. Závěr, že žalobce zamlčel podstatné okolnosti
o své finanční situaci, proto nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu a nebyl prokázán.
Soud mohl stěžovatele vyslechnout. Výpočet, který krajský soud provedl z částky životního
minima, také splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Závěr soudu
o nemožnosti žít ze stěžovatelem uvedené částky nebyl ničím podložen. Napadené rozhodnutí
je proto podle stěžovatele nepřezkoumatelné.
IV.
7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud vyšel z podkladů,
které měl k dispozici. Kasační stížnost proto považoval za nedůvodnou.
V.
8. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
9. Kasační stížnost není důvodná.
10. Nejvyšší správní soud se již zabýval skutkově a právně obdobnými věcmi stěžovatele
v rozsudcích ze dne 29. 7. 2015, čj. 9 As 121/2015 – 20 a čj. 9 As 141/2015 – 27, a ze dne
30. 7. 2015, čj. 9 As 142/2015 – 20. Nyní neshledal důvod, aby se od svých dříve vyslovených
závěrů odchýlil.
11. Soud opakovaně potvrdil, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto
povinnost nesplní, soud nezjišťuje výdělkové a majetkové možnosti žadatele z úřední povinnosti
(viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 – 50,
č. 537/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 – 88). Krajský soud proto nebyl
povinen provést dokazování. Bylo na stěžovateli, aby soudu dostatečně věrohodně popsal
a prokázal své majetkové poměry.
12. Tuto povinnost ovšem stěžovatel nesplnil. S ohledem na obsah prohlášení stěžovatele
o jeho majetkových poměrech Nejvyšší správní soud souhlasil s krajským soudem, že tvrzené
skutečnosti nejsou věrohodné, neboť čtyřčlenná rodina by nebyla schopna hradit veškeré náklady
související se zajišťováním svých základních životních potřeb (tj. jídla, ošacení a dalších nákladů
souvisejících s běžným chodem domácnosti; kromě bydlení) z částky 4800 Kč. Z těchto
prostředků navíc stěžovatel údajně splácí závazky vůči svým věřitelům Okresní správě sociálního
zabezpečení a Vojenské zdravotní pojišťovně (srov. rozhodnutí citovaná v odst. 10, v nichž
Nejvyšší správní soud posuzoval shodná prohlášení o majetkové situaci stěžovatele a dospěl
k závěru o jejich nevěrohodnosti).
13. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným
ani nepřezkoumatelným, proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
14. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. září 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu