ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.97.2015:29
sp. zn. 8 As 97/2015 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: LIGHT Gold s. r. o.,
se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2015,
čj. 9343/15/5100-41453-711090, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 - 59,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 59,
se zrušuje .
II. Návrh žalobce na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015,
čj. 11 Af 26/2015 – 27, se odmítá .
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2015, čj. 9343/15/5100-41453-711090 (dále „napadené
rozhodnutí“) Odvolací finanční ředitelství (dále „žalovaný“) zamítlo žalobcovo odvolání proti
zajišťovacím příkazům vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územním
pracovištěm pro Prahu 1.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze.
Městský soud zastavil řízení o žalobě usnesením ze dne 2. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 27,
protože žalobce nezaplatil v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek; usnesení bylo žalobci
doručeno dne 3. 6. 2015. Dne 9. 6. 2015 žalobce požádal městský soud o zrušení usnesení
o zastavení řízení s tím, že v den jeho doručení podal k městskému soudu žádost o osvobození
od soudních poplatků. Tato žádost byla tudíž doručena městskému soudu před tím, než usnesení
o zastavení řízení nabylo právní moci. Za těchto okolností byly splněny podmínky pro to,
aby městský soud zrušil usnesení o zastavení řízení postupem podle §9 odst. 7 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o soudních
poplatcích“).
[3] Výrokem I. usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 59, městský soud zamítl
žalobcův návrh na zrušení usnesení o zastavení řízení a výrokem II. téhož usnesení vrátil žalobci
zaplacený soudní poplatek ve výši 12 000 Kč. Podle městského soudu nebyly splněny podmínky
uvedené v §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, protože žalobce zaplatil soudní poplatek
až poté, co usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci.
Za těchto okolností již městský soud nerozhodoval o žalobcově žádosti o osvobození
od soudního poplatku, pouze rozhodl podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení
soudního poplatku zaplaceného po právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.
III.
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Městský
soud byl podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích povinen zrušit usnesení o zastavení
řízení, neboť stěžovatel doručil soudu žádost o osvobození od soudních poplatků ve stejný
den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel poukázal v této
souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 31/2008 – 41,
a na navazující judikaturu.
IV.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích platí, že „usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto
usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková
povinnost.“
[9] Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností napadené usnesení
bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 3. 6. 2015 a že v tentýž den zástupce stěžovatele
doručil městskému soudu e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem stěžovatelovu žádost
o osvobození od soudních poplatků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 4. 2008, čj. 5 Afs 1/2007 – 172, platí, že „rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní
moci (§54 odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s.) dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního
okamžiku tohoto dne. Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku nabylo právní moci, i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci.“ Nejvyšší
správní soud byl v citovaném rozhodnutí veden úvahou, že procesní předpisy nestanoví výslovné
pravidlo, jak určit přesný okamžik doručení písemnosti, a neodvíjí od tohoto okamžiku procesní
důsledky rozhodnutí. S využitím obdobných důvodů, na jejichž základě byl okamžik nabytí právní
moci doručovaného rozhodnutí stanoven až k uplynutí posledního okamžiku dne, kdy k doručení
došlo, lze argumentovat i ve vztahu ke včasnosti uplatněné žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Jestliže byla tato žádost doručena soudu v den doručení rozhodnutí o zastavení řízení,
je třeba ji považovat za doručenou dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci
(srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 31/2008 – 41).
[10] Za těchto okolností bylo třeba postupovat podle §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích, usnesení o zastavení řízení zrušit a následně rozhodnout o stěžovatelově žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud poznamenává, že tento postup není
podmíněn návrhem či žádostí účastníka řízení, ale soud takto jedná z úřední povinnosti.
[11] V nyní posuzované věci stěžovatel zřejmě z procesní opatrnosti navrhl městskému soudu,
aby přistoupil k aplikaci §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a zrušil usnesení o zastavení
řízení. Městský soud tento návrh zamítl výrokem I. kasační stížností napadeného usnesení,
neboť nepovažoval za významné, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků ještě
před tím, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Jak plyne ze shora uvedeného,
Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožnil, a proto zrušil výrok I. kasační stížností
napadeného usnesení.
[12] Kasační stížnost dále směřovala proti výroku II. napadeného usnesení, kterým městský
soud vrátil stěžovateli soudní poplatek. Výrok o vrácení soudního poplatku obsahově navazuje
na výrok o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení o zastavení řízení, který Nejvyšší správní
soud zrušil z výše uvedených důvodů. Je-li zrušen podkladový výrok, je třeba zrušit i výrok
navazující, neboť bez podkladového výroku nemůže obstát. Nejvyšší správní soud proto zrušil
i výrok II. kasační stížností napadeného usnesení.
[13] Nejvyšší správní soud dále zvažoval, zda věc vrátit městskému soudu k dalšímu
řízení, a vyhodnotil tento procesní postup jako nadbytečný. Nejvyššímu správnímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015,
čj. 11 Af 26/2015 – 27, kterým městský soud zastavil řízení o nezaplacení soudního poplatku
a jehož zrušení se stěžovatel domáhal návrhem ze dne 9. 6. 2015 s poukazem na §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích, již bylo zrušeno k procesně samostatné kasační stížnosti
stěžovatele rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2015, čj. 8 Afs 90/2015 – 35,
který nabyl právní moci dne 9. 11. 2015. Návrh stěžovatele ze dne 9. 6. 2015 tudíž směřuje
proti již zrušenému rozhodnutí, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení
o tomto návrhu. Kasační soud tudíž s ohledem na zásadu procesní ekonomie odmítl návrh podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že vzhledem ke shora popsané procesně
specifické situaci není povinen rozhodnout o nákladech řízení. Podle §61 odst. 2 s. ř. s. soud
rozhodne o povinnosti nahradit náklady řízení zpravidla v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení
končí. Tato situace nenastala, neboť odmítnutý návrh stěžovatele ze dne 9. 6. 2015 měl výhradně
procesní charakter; nejednalo se o návrh na zahájení řízení, jehož odmítnutím by bylo řízení před
městským soudem skončeno. Řízení před městským soudem dále pokračuje, neboť usnesení
o zastavení řízení bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení shora uvedeným
rozsudkem čj. 8 Afs 90/2015 – 35.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. prosince 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu