ECLI:CZ:NSS:2015:8.AZS.117.2015:30
sp. zn. 8 Azs 117/2015 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: S. K. M., zastoupeného
JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem Jestřábí 974, Liberec, proti žalované: Policie
ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutím
žalované ze dne 1. 10. 2014, čj. CPR-7645-2/ČJ-2014-930310-V238 a čj. CPR-7645-3/ČJ-2014-
930310-V238, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 7. 2015, čj. 58 A 12/2014 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, odbor cizinecké
policie, vydala dne 17. 4. 2014 rozhodnutí, jímž žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila
dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce
3 měsíců. Důvodem správního vyhoštění bylo to, že žalobce byl na území České republiky
zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli povolení bylo podmínkou výkonu zaměstnání.
Správní orgán prvního stupně téhož dne vydal i rozhodnutí, kterým žalobci uložil povinnost
uhradit náklady řízení.
[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 10. 2014, čj. CPR-7645-2/ČJ-2014-930310-V238,
zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o správním
vyhoštění. Dalším rozhodnutím z téhož dne, čj. CPR-7645-3/ČJ-2014-930310-V238, zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o nákladech řízení.
[3] Žalobce napadl obě rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci. Krajský soud žalobu usnesením ze dne 2. 12. 2014, čj. 58 A 12/2014-26,
odmítl pro opožděnost.
[4] Žalobce podal proti odmítavému usnesení krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší
správní soud po projednání věci dospěl k závěru, že žalobce podal svou žalobu včas a usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby je proto nezákonné. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 27. 4. 2015, čj. 8 Azs 191/2014 - 36, zrušil napadené usnesení krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] V následujícím řízení krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu pro její
nedůvodnost zamítl.
[6] Žalobce (stěžovatel) napadl zamítavý rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[7] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení o kasační stížnosti a shledal,
že nebyly splněny, neboť kasační stížnost byla podána opožděně.
[8] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
napadeného rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu, lhůta
je však zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
[9] Nejvyšší správní soud doručení rozsudku krajského soudu stěžovateli ověřil v soudním
spise krajského soudu. Z obsahu soudního spisu vyplynulo, že napadený rozsudek krajského
soudu ze dne 10. 7. 2015 byl zástupci stěžovatele doručován do datové schránky. Rozsudek
byl dodán do datové schránky zástupci stěžovatele dne 10. 7. 2015. Zástupce stěžovatele ani jiná
osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu,
se nepřihlásili do datové schránky do deseti dnů od dodání rozsudku. Rozsudek tak byl doručen
fikcí dne 20. 7. 2015, tedy posledním dnem desetidenní lhůty počínající dnem následujícím
po dni dodání rozsudku do datové schránky zástupci stěžovatele (§17 odst. 3, 4 zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
[10] Stěžovatel mohl podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku,
tj. nejpozději 3. 8. 2015. Stěžovatel však kasační stížnost podal Nejvyššímu správnímu soudu
datovou zprávou se zaručeným elektronickým podpisem až dne 4. 8. 2015, tedy den po uplynutí
dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti.
[11] Kasační stížnost byla podána po uplynutí lhůty stanovené v §106 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud ji proto pro opožděnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. září 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu