ECLI:CZ:NSS:2015:8.AZS.131.2015:24
sp. zn. 8 Azs 131/2015 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: R. V., zastoupeného
JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 11. 2013, čj. OAM-269/LE-BE03-K07-2013, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, čj. 49 Az 78/2013 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anně Doležalové, MBA, advokátce se sídlem
Štěpánská 633/49, Praha 1, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení
o kasační stížnosti v částce 3400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 11. 2013, čj. OAM-269/LE-BE03-K07-2013 (dále „napadené
rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále „žalovaný“) neudělilo
žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský
soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího
správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost
odkazuje.
III.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajský soud
nevyvrátil žalobní námitku, že celkově bezvýchodná situace může být důvodem pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Žalovaný nevzal v úvahu délku stěžovatelova
pobytu na území České republiky a pouze obecně konstatoval, že se zabýval stěžovatelovou
rodinnou, sociální a ekonomickou situací, přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu a neshledal
důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný nezkoumal konkrétní okolnosti případu stěžovatele,
ač jsou důvody jeho žádosti zřejmé. Z hlediska humanitárního azylu je rovněž významné,
že stěžovatel nemá v zemi původu žádné zázemí. Krajský soud nezdůvodnil svůj právní názor,
že chybějící zázemí v zemi původu a špatná finanční situace nemohou nasvědčovat hrozbě
vystavení stěžovatele nelidskému či ponižujícímu zázemí. Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud
nevzal v potaz, že v zemi původu došlo k zásadní změně bezpečnostní situace, která může
být relevantní pro udělení doplňkové ochrany. Soud však vůbec nezkoumal, zda má být v případě
stěžovatele aplikována zásada non refoulement.
IV.
[4] Žalovaný odkázal ve vyjádření ke kasační stížnosti na obsah spisu a na odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí. Skutkový stav byl spolehlivě zjištěn. Stěžovatelova situace
nevykazuje žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Udělení humanitárního azylu je na správním
uvážení žalovaného. Žalovaný rovněž neshledal, že by stěžovateli hrozilo nebezpečí vážné újmy,
které by bylo důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Tvrzeným důvodem podání žádosti byla
snaha stěžovatele legalizovat svůj dlouhodobý nelegální pobyt na českém území již od roku 2003.
Žádost o udělení azylu podal až poté, co s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění;
jeho žádost o mezinárodní ochranu je tudíž účelová. Pro udělení mezinárodní ochrany není
relevantní ani délka pobytu na českém území, ani stěžovatelova finanční situace, která se neliší
od ekonomické situace jiných obyvatel Ukrajiny. Stěžovatel neuvedl žádný judikaturou vymezený
důvod zvláštního zřetele, který by mohl být důvodem pro udělení humanitárního azylu (například
těžká nemoc, těžké postižení, významná humanitární katastrofa).
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky, které byly ostatně formulovány velmi
obecně a na samé hranici projednatelnosti.
[8] Podle stěžovatele krajský soud nevyvrátil žalobní námitku, že celková bezvýchodná
situace žadatele může být důvodem pro udělení humanitárního azylu. Institutem humanitárního
azylu se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004 – 55, podle kterého spočívá jeho smysl v tom, „aby rozhodující správní orgán
měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními
výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout.
Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona
o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných,
u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními
faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena
pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického
a právního státu.“
[9] Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku demonstrativně vymezil okruh
výjimečných a závažných případů, v nichž by neposkytnutí azylu bylo v rozporu se základními
zásadami humanity. Žalovaný vyšel v napadeném rozhodnutí z toho, že stěžovatel je dospělý,
svéprávný, na živobytí si vydělává prací a dle svých slov je zdravotně zcela v pořádku; neshledal
tudíž u stěžovatele žádné výjimečné a závažné okolnosti, které by mohly být důvodem
pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatel proti těmto závěrům žalovaného nijak nebrojil
ani v žalobě, ani v kasační stížnosti. Netvrdil ani neprokazoval žádné konkrétní okolnosti, z nichž
by bylo zřejmé, že jeho osobní situace zakládala důvod pro udělení humanitárního azylu; pouze
obecně označil svou životní situaci za bezvýchodnou. Toto obecné a ničím nedoložené tvrzení
zdravého a pracujícího člověka rozhodně nelze považovat za důkaz o jeho „celkové bezvýchodné
situaci“ a tím méně za důvod pro udělení humanitárního azylu podle shora uvedené judikatury.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti dále velmi obecně zmínil současnou bezpečnostní situaci
v zemi původu, aniž by jakkoli specifikoval, jaký se tato okolnost dotýká jeho osobní situace.
Nejvyšší správní soud k tomu obecně poznamenává, že bezpečnostní riziko spojené s aktuálním
vnitřním ozbrojeným konfliktem na Ukrajině není tedy důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2015, čj. 2 Azs 210/2015 – 25).
[11] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a s. ř. s. Na závěr lze připomenout, že neudělení azylu nebo jiné formy
mezinárodní ochrany stěžovateli nebrání, aby legalizoval svůj pobyt v České republice
prostřednictvím institutů stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[13] Stěžovateli byla krajským soudem ustanovena zástupkyní advokátka; podle §35 odst. 8 s. ř. s.
advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) náleží ustanovené zástupkyni odměna za jeden úkon právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti ve výši 3100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada
hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon; celkem tedy 3400 Kč. Tato částka bude
zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. prosince 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu