ECLI:CZ:NSS:2015:8.AZS.33.2015:39
sp. zn. 8 Azs 33/2015 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala
Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) X. S., b)
F. S., c) D. S., d) nezl. R. S., žalobci a), b) a d) zastoupeni Mgr. Ing. Janem Procházkou,
LL. M. eur., advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Policie
ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení
pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2015, čj. KRPU-21463-17/ČJ-2015-040022-DB-ZZ,
čj. KRPU 21550-18/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, čj. KRPU-21552-18/ČJ-2015-040022-DB-ZZ,
a ze dne 30. 1. 2015, čj. KRPU-21503-22/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, v řízení o kasační stížnosti
žalobců a), b) a d) proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
24. 2. 2015, čj. 75 A 5/2015 – 45,
takto:
Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá .
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označenými rozhodnutími žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“)
bylo rozhodnuto, že žalobci a) až d) se zajišťují podle §129 odst. 1 ve spojení s §129
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jejich předání
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. 6. 2013, č. 604/2013 (dále
jen Dublinské nařízení“). Doba jejich zajištění byla stanovena podle §129 odst. 5 zákona
o pobytu cizinců shodně na 80 dnů od okamžiku omezení jejich osobní svobody.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2015,
čj. KRPU-21550-18/ČJ-2015-040022-ZZ-DB, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobce c)
zajišťuje, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku žalobu
zamítl (výrok II. rozsudku).
[3] Žalobci a), b) a d) [dále „stěžovatelé“] se kasační stížností domáhají zrušení
výroku II. rozsudku krajského soudu. Součástí kasační stížnosti je i návrh na vydání
předběžného opatření, jímž by byla žalovanému uložena povinnost bezodkladně propustit
stěžovatele ze zajištění. Vydáním kasační stížností napadeného rozsudku došlo k rozdělení
rodiny stěžovatelů. Žalobce c) byl propuštěn ze zajištění, zatímco ostatní členové
rodiny - stěžovatelé zůstali omezeni na osobní svobodě v zařízení pro zajištění cizinců.
Tím stěžovatelům vznikla vážná újma, neboť bylo nezákonně zasaženo do jejich práva
na rodinný život garantovaného čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Tento zásah je natolik intenzivní, že po stěžovatelích nelze spravedlivě požadovat,
aby jej strpěli byť jen do doby vydání rozhodnutí o kasační stížnosti.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání předběžného opatření uvedl,
že dne 25. 3. 2015 obdržel od Ministerstva vnitra, Odboru azylové a imigrační politiky
oddělení Dublinského střediska oznámení o průběhu dublinského řízení. Podle tohoto
oznámení již nebylo možné realizovat transfer stěžovatelů do příslušného členského
státu Evropské unie v rámci šestitýdenní lhůty od akceptace žádosti České republiky
o přemístění, neboť uplynula maximální možná lhůta pro jejich zajištění. Stěžovatelé
byli na základě tohoto Oznámení dne 26. 3. 2015 propuštěni ze Zařízení pro zajištění cizinců
v Bělé – Jezové.
[5] Předběžné opatření představuje procesní prostředek, jehož smyslem je zatímní
úprava poměrů účastníků podle potřeb konkrétní věci po dobu řízení před
správními soudy. Podle §38 odst. 1 s. ř. s. platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení
a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může
usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho
se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost
i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. Ustanovení §120 s. ř. s. ani jiné ustanovení
tohoto zákona přitom obecně nevylučuje, aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší
správní soud v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 5. 2006, čj. Na 112/2006 – 37, publikované pod č. 910/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.)
[6] V citovaném usnesení Nejvyšší správní soud uvedl, že v případě, že předběžným
opatřením má být podle návrhu účastníka uložena povinnost správnímu orgánu,
je vážnou újmou nutno rozumět zejména takový zásah do práv účastníka (resp. pokyn
či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé
shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného postupu správního
orgánu - představuje natolik zásadní porušení jeho práv, že po účastníkovi
nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou jsou tedy zejména
intenzívní zásahy do práv navrhovatele, zejména těch, která mají povahu práv ústavně
zaručených.
[7] Při posuzování návrhu na vydání předběžného opatření se Nejvyšší správní
soud zabývá tím, zda stěžovateli hrozí vážná újma (ve smyslu výše uvedeného)
a zda je pro ni třeba prozatímně upravit poměry účastníků. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci stěžovatelům nehrozí vážná újma,
neboť dle sdělení žalovaného stěžovatelé byli propuštěni ze Zařízení pro zajištění cizinců
v Bělé – Jezové dne 26. 3. 2015. Stěžovatelé nejsou dále omezováni na osobní svobodě
a zásah do jejich práv již dále netrvá.
[8] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro vydání
předběžného opatření a návrh stěžovatelů zamítl.
[9] O nákladech řízení o návrhu na předběžné opatření rozhodne Nejvyšší správní soud
v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§120, §61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. dubna 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu