ECLI:CZ:NSS:2015:8.AZS.97.2014:34
sp. zn. 8 Azs 97/2014 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: K. K., zastoupeného
Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem Haškova 1714/3, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, P. O. BOX 21/OAM, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 10. 2013, čj. OAM-356/LE-C09-HA03-R2-2008, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2014, čj. 29 Az 13/2013 - 82,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Urbanovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 4114 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1) Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2013, čj. OAM-356/LE-C09-HA03-R2-2008 (dále
též „napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Toto rozhodnutí bylo vydáno poté, co Krajský soud v Brně zrušil původní rozhodnutí
žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany ze dne 5. 9. 2008 z důvodu, že se žalovaný
dostatečně nezabýval zdravotním stavem žalobce a s tím související otázkou udělení
humanitárního azylu žalobci.
2) Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2013 žalobu ke Krajskému
soudu v Hradci Králové. Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že žalobce neuvedl,
že by byl v zemi pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. V zemi původu nebyl
ani politicky činný. Nesplnil tedy podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu.
3) Žalobce nesplnil podle názoru krajského soudu ani podmínky pro udělení azylu podle
§12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce argumentoval, že byl v zemi původu napaden skinheady.
Byl přesvědčen, že se tak stalo pro jeho kyrgyzskou národnost a kavkazský vzhled,
a proto se obával pronásledování z důvodu národnosti. Krajský soud zdůraznil,
že podle dostupné judikatury je nezbytné, aby se žadatel o azyl nejprve pokusil řešit svou situaci
za využití prostředků, které poskytuje právní řád země původu. Pokud tak neučiní, nelze dospět
k závěru, že mu státní orgány nemohly nebo nebyly ochotny poskytnout odpovídající pomoc.
Žalobcem popsaný případ rovněž nelze hodnotit jako pronásledování podle §2 odst. 8 zákona
o azylu. Jednalo se totiž o jedno fyzické napadení soukromými osobami, které žalobce vyhodnotil
jako pronásledování z důvodu národnosti, avšak neoznámil jej úřadům ani jej nijak neřešil.
4) Krajský soud dospěl rovněž k závěru, že žalovaný respektoval v nyní napadeném
rozhodnutí závazný právní názor Krajského soudu v Brně, neboť se podrobně zabýval tím,
zda žalobcův zdravotní stav odůvodňuje přiznání azylu z humanitárních důvodů. Žalobce podle
obsahu správního spisu trpí depresemi a souvisejícími zdravotními komplikacemi. Ve správním
spise se nachází lékařská zpráva MUDr. K. z 15. 3. 2010, podle které se žalobcův zdravotní stav
postupně zlepšuje. Tatáž lékařka uvedla ve zprávě z dubna 2013, že jej již tři roky neviděla;
žalobce při pohovoru v listopadu 2012 uvedl, že k lékaři nechodí a má prášky, které užívá podle
potřeby. Další odbornou pomoc žalobce vyhledal až v dubnu 2014, přičemž za mezidobí od roku
2010 nepředložil žádný lékařský nález, který by popisoval závažnější zdravotní potíže. Žalovaný
se dále zabýval i otázkou dostupnosti psychiatrické zdravotní péče a psychoterapie v Rusku a
zjistil, že tato léčba je v této zemi běžně dostupná a pro ruské občany se zdravotním pojištěním
ve státních institucích bezplatná. Je-li osobě z důvodu psychických problémů přiznán stupeň
invalidity, má nárok na invalidní penzi, léky zdarma a slevy. Žalobce se přitom obešel bez péče
odborného lékaře po dobu několika let. Jeho zdravotní stav tedy není natolik závažný, aby jej
ohrožoval na zdraví či životě. Krajský soud na základě shora uvedeného souhlasil se žalovaným,
že u žalobce nebyl dán důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.
Žalovaný se této problematice věnoval vyčerpávajícím způsobem. Znalecký posudek by byl ve
věci nadbytečný.
5) Krajský soud dospěl k závěru, že se žalovaný dostatečně vypořádal i s námitkou nárůstu
xenofobních nálad v Ruské federaci, v jejichž důsledku měla žalobci hrozit vážná újma
při návratu do země původu podle §14a zákona o azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí
podrobně zdůvodnil, proč žalobci taková újma nehrozí. Posoudil jak celkovou situaci v Rusku
a hodnotil případ žalobce z hledisek obsažených v §14a odst. 2 zákona o azylu. Zabýval
se i situací navrátivších se žadatelů o azyl, dodržováním lidských práv v Rusku a konfrontoval
žalobcem předložené materiály se svými podklady.
6) Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítl, že se krajský soud nevypořádal s žalobní námitkou, podle níž je napadené rozhodnutí
nezákonné pro porušení §2 a 3 správního řádu. Žalovaný totiž nezjistil řádně stav věci,
neboť se nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, včetně skutečností uvedených
v pohovorech a v žádosti o azyl. Krajský soud pouze zopakoval žalobní tvrzení a závěry
žalovaného, aniž by je jakkoli vyhodnotil. S žalobními námitkami se věcně nezabýval a vypořádal
je pouze odkazem na argumentaci žalovaného. Rozsudek krajského soudu je proto
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
7) Napadené rozhodnutí mělo být zrušeno také proto, že si žalovaný neobstaral dostatek
relevantních podkladů pro řádné zjištění skutkového stavu, a to zejména ve vztahu ke zdravotním
potížím stěžovatele, k jeho etnické příslušnosti a náboženským aktivitám. Žalovaný vycházel
pouze z obecných informací o zemi původu bez zaměření na pronásledování kyrgyzské menšiny.
Nemohl tedy objektivně posoudit hrozbu ohrožení stěžovatelova života nebo vzniku jiné
závažné újmy po návratu do země původu.
8) Žalovaný i krajský soud se nedostatečně zabývali rovněž otázkou zdravotního stavu
stěžovatele, ačkoli Krajský soud v Brně zrušil původní rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2008
právě z důvodu nedostatečného zkoumání zdravotního stavu stěžovatele. Žalovaný v nyní
napadeném rozhodnutí posoudil zdravotní stav stěžovatele na základě neaktuální lékařské zprávy
staré 4 roky. Pro kvalifikované zhodnocení jeho zdravotního stavu chyběl ve správním spise
názor odborníka založený na aktuálních poznatcích.
9) Stěžovatel považuje kasační stížnost za přijatelnou. Z odůvodnění napadeného rozsudku
není zřejmé, jak se soud vypořádal s konkrétními tvrzeními stěžovatele, což mohlo mít dopad
do jeho hmotněprávního postavení. Krajský soud se rovněž nevypořádal se všemi žalobními
námitkami, čímž nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu.
10) Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatel měl ve správním řízení možnost
uvést vše, co považoval za důležité. Napadené rozhodnutí vycházelo z dostatečně zjištěného
stavu věci. Stěžovatelem tvrzené problémy související s jeho vyznáním se vztahovaly k době jeho
pobytu v Kyrgyzstánu, odkud z vlastního rozhodnutí vycestoval do Ruské federace, jejímž
je občanem. Žalovaný neposuzoval stěžovatelovy potíže, které měl na území Kyrgyzstánu
z důvodu náboženských aktivit, neboť jeho žádost se vztahovala k Ruské federaci. Námitka
nedostatečného množství podkladů ve vztahu k jeho náboženským aktivitám tudíž není důvodná.
11) Krajský soud v Brně zavázal žalovaného rozsudkem ze dne 25. 9. 2009,
sp. zn. 56 Az 144/2008, k tomu, aby se v nyní napadeném rozhodnutí zabýval nově tvrzenými
důvody pro udělení humanitárního azylu, nikoli opětovně hodnotil stejné skutečnosti,
které stěžovatel uvedl již v předcházejícím řízení a které byly přezkoumány i ve správním
soudnictví. Žalovaný proto zrekapituloval obsah napadeného rozhodnutí z hlediska posouzení
přítomnosti důvodů pro udělení humanitárního azylu a uzavřel, že se v něm podrobně věnoval
otázce závažnosti zdravotního stavu stěžovatele a možnostem jeho léčby. Krajský soud
v napadeném rozsudku nezpochybnil tyto závěry žalovaného. Krajský soud neshledal pochybení
žalovaného ani při posouzení existence důvodů pro udělení doplňkové ochrany.
12) Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, na jehož odůvodnění na tomto místě
pro stručnost odkazuje.
13) Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Ani stěžovatel v kasační stížnosti netvrdí
obecnější pochybení, která by případně mohla mít místo i v jiných řízeních o udělení mezinárodní
ochrany. Za taková pochybení nelze považovat relativně neurčitá tvrzení, že žalovaný nesplnil
povinnost dostatečně zjistit skutkový stav věci či se řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi
významnými pro rozhodnutí ve věci. Obdobně nekonkrétní je též kasační námitka, že žalovaný
nezdůvodnil a neobjasnil hodnocení zjištěných skutečností.
14) Přijatelnou nemůže být ani kasační námitka týkající se zdravotního stavu stěžovatele.
Stěžovatel poukázal pouze na to, že byl jeho zdravotní stav hodnocen na podkladě lékařské
zprávy staré čtyři roky, která nemohla být dostatečně aktuální, neboť jeho zdravotní stav
byl proměnlivý. Rovněž žalovanému vytkl, že neposoudil jeho zdravotní stav kvalifikovaným
odborníkem. Z rozsudku krajského soudu však vyplývá, že se soud podrobně věnoval
zdravotnímu stavu stěžovatele na třech stranách odůvodnění (strany 8-10), kde podrobně
vysvětlil, proč stávající zdravotní stav neumožňuje udělit azyl z humanitárních důvodů. Není tedy
pravdou, že by soud tuto otázku hodnotil pouze na podkladě neaktuální lékařské zprávy. Shrnul
obsah správního spisu a důkazní prostředky, ze kterých vyplývá, že se zdravotní stav stěžovatele
zlepšuje, že nenavštěvuje lékaře a že stěžovatel rovněž nepředložil žádný lékařský nález,
který by popisoval závažnější zdravotní obtíže. Krajský soud se rovněž podrobně zabýval
informacemi o dostupnosti zdravotní péče na území Ruské federace. Rozsudek krajského soudu
tedy nelze ani v této části hodnotit jako nepřezkoumatelný a považovat tuto okolnost za deficit,
v důsledku kterého by kasační stížnost přesahovala vlastní zájmy stěžovatele.
15) Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou na základě
§104a s. ř. s. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. usnesení o odmítnutí kasační stížnosti jako nepřijatelné
nemusí být odůvodněno.
16) Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
17) Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven zástupcem advokát; podle §35 odst. 8 s. ř. s.
advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) náleží ustanovenému zástupci odměna za jeden úkon právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti ve výši 3100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada
hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon; celkem tedy 3400 Kč.
Jelikož je ustanovený zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna
za zastupování o tuto daň; částka daně činí 714 Kč. Celkem tedy odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů včetně daně činí 4114 Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatele
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. ledna 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu