ECLI:CZ:NSS:2015:9.ADS.292.2014:34
sp. zn. 9 Ads 292/2014 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M.
R. zast. JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2014, č. j. x, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2014, č. j. 18 Ad 28/2014 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Dalile Pelechové, advokátce se sídlem
Čs. legií 1364/20, Ostrava se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši
8 228 Kč. Tato částka jí bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“), domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
specifikovanému v záhlaví. Tím byly zamítnuty námitky stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí
žalované ze dne 27. 2. 2014, č. j. x, kterým pro nesplnění podmínek dle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“), byla zamítnuta stěžovatelova žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava - město ze dne 30. 1. 2014 není invalidní, protože
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o
20 %.
[2] Žalovaná v rozhodnutí o námitkách uvedla, že novým posudkem o invaliditě
vypracovaným dne 14. 4. 2014 bylo zjištěno, že stěžovatel není invalidní. Rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní
schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy),
oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů
po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových
plotének – s lehkým funkčním postižením), přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity) (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které lékař žalované
stanovil pro stěžovatele pokles pracovní schopnosti (z rozmezí 10 – 20%) v horní hranici daného
rozmezí, tj. ve výši 20%.
[3] Krajský soud svůj rozsudek opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, pracoviště Ostrava (dále též „PK MPSV“) ze dne 29. 8. 2014. Posudková
komise vycházela ze všech dostupných lékařských nálezů a dostupné zdravotnické dokumentace
založené v posudkovém spise Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava. Jako rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedla plurisegmentální vertebrogenní
algický syndrom s pravostranným cervikobrachiálním a oboustranným iritačním
lumboischiadickým syndromem bez zánikové kořenové symptomatologie při degenerativní
pseudospondylolistéze L4/5 I. stupně se stenózou spinálního kanálu v úrovni disku L4
s minimální dorzální protruzí disku L5. Toto rozhodující zdravotní postižení je uvedeno
v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, podle které
stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 20%. Zdravotní stav stěžovatele ke dni 1. 2. 2007,
kdy byl uznán částečně invalidním, zhodnotila jako posudkový omyl.
[4] Krajský soud shledal posudek úplným, správným a přesvědčivým, stěžovatel není
invalidní, protože pokles pracovní schopnosti u něj dosáhl 20 % nikoliv nejméně 35 %, jak
požaduje §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise konala ve správném
složení a nebylo třeba provedení dalších vyšetření. U stěžovatele nejsou aktuální změny
ve zdravotním stavu týkající se jeho zhoršení a navíc je průběžně léčen ošetřujícím lékařem
i ambulantními specialisty oprávněnými provádět potřebná komplementární vyšetření a indikovat
hospitalizaci. Proto bylo řádně konstatováno, že k datu 5. 5. 2014 nebyl invalidní v žádném
stupni.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., které specifikoval v doplnění kasační stížnosti.
[6] Rozsudek shledává nepřezkoumatelným. Při ústním jednání v rámci svého výslechu totiž
uvedl, že není schopen výkonu jakékoliv soustavně výdělečné činnosti či práce a není k takové
práci způsobilý, což ilustroval odkazem na lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci
vystavený Vězeňskou službou ČR, Zdravotním střediskem Věznice Heřmanice ze dne 29. 4. 2014
(dále jen „lékařský posudek věznice“). Tento lékařský posudek je v rozporu s výsledkem
odborného lékařského posudku vypracovaného PK MPSV. Ta se s tímto rozporem
nevypořádala. Krajský soud posléze ve svém rozsudku vyšel z posudku zpracovaného PK MPSV
a vyhodnotil ho jako úplný a přesvědčivý. Nevypořádal se ovšem s tvrzením stěžovatele,
že se posudek PK MPSV rozchází s lékařským posudkem věznice, na základě nějž není pracovně
způsobilý a není mu přidělována práce.
[7] Postup soudu, který nereagoval na stěžejní argumentaci lze chápat jako opomenutí
vypořádání se s žalobními námitkami. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu
(rozsudky ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS;
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS; a ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Afs 105/2010 – 167). Naprostá absence vypořádání se s kasační námitkou zakládá
nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů.
[8] V tuto chvíli nechce stěžovatel předjímat, jakým způsobem měl krajský soud zhodnotit
rozpory v hodnocení jeho pracovní způsobilosti, nevylučuje, že kritéria pro pracovní zařazení
v rámci výkonu trestu jsou nesouměřitelná s kritérii pro stanovení pracovní nezpůsobilosti dle
zákona o důchodovém pojištění, avšak domnívá se, že toto měl krajský soud posoudit, případně
si vyžádat doplňující posudek PK MPSV, který by se rozporem zabýval.
[9] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat
o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku a s právním názorem v něm vyjádřeným
se ztotožňuje. Dodala, že jak vyplývá i z napadeného rozsudku, při zpracování posudku vzala
PK MPSV v úvahu i zdravotní dokumentaci z Věznice Heřmanice.
[11] Následně stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu doručil CT snímky své páteře, které
nebyly zohledněny při vydání napadeného správního rozhodnutí a jsou tedy dalším dokladem
nedostatečného posouzení jeho zdravotního stavu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Jedinou kasační námitkou stěžovatel napadá přezkoumatelnost rozsudku krajského soudu,
jelikož potvrdil závěry posudkové komise, aniž by se vypořádal s rozporem v lékařském posudku
PK MPSV a lékařském posudku věznice. S uvedeným rozporem se nevypořádala ani PK MPSV
v předloženém lékařském posudku. Stěžovatel tak namítá neúplné posouzení jeho zdravotního
stavu, jelikož posudková komise nevycházela ze všech podkladů.
[14] V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat
za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity
ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání
nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS).
[15] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může
zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového
lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[16] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci
invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní
rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov.
konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. již citovaný rozsudek ve věci
sp. zn. 4 Ads 13/2003, či rozsudek ze dne 3. 4. 2013 č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, a mnohé jiné),
případně – namítal-li to stěžovatel – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test
řádného složení posudkové komise).
[17] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování
invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu
pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle
§3 vyhlášky.
[18] Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudek PK MPSV nárokům testu úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti dostál. Posudková komise dle posudku vycházela
z úplné zdravotnické dokumentace týkající se stěžovatele a z celé řady lékařských
nálezů - kromě jejich soupisu obsahuje posudek též chronologickou rekapitulaci obsahu
těch nejvýznamnějších, umožňující vytvořit si představu o zjištění a průběhu zdravotních obtíží
sužujících stěžovatele. Z posudku je evidentní, že posudková komise vycházela mimo jiné
i ze zdravotní dokumentace MUDr. K. z Věznice Heřmanice, která zahrnuje i lékařský posudek
věznice týkající se zdravotní způsobilosti k práci ve věznici. PK MPSV tedy zohlednila veškeré
dostupné podklady, včetně namítaného potvrzení o pracovní nezpůsobilosti pro práci ve věznici,
z posudku je ale zřejmé, že neshledala tyto závěry pro své posouzení relevantními.
[19] Posudek dále obsahuje řádnou konstataci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
s uvedením zdravotního postižení, jež má nejvýznamnější dopad na pokles zdravotní schopnosti
stěžovatele k rozhodnému datu (5. 5. 2014), jeho podřazením pod položky přílohy
vyhlášky o posuzování invalidity, a stanovením odpovídajícího procentního poklesu pracovní
schopnosti – posudková komise konkrétně za rozhodující zdravotní postižení označila
„plurisegmentální vertebrogenní algický syndrom s pravostranným cervikobrachiálním a oboustranným iritačním
lumboischiadickým syndromem bez zánikové kořenové symptomatologie při degenerativní pseudospondylolistéze
L4/5 I. stupně, se stenózou spinálního kanálu v úrovni disku L 4 a minimální dorzální protruzi disku
L 5 (doloženo MR i CT vyšetřením bederní páteře), uvedená v příloze k vyhlášce č. 359/2009 ve znění platném
v době vydání napadeného rozhodnutí v kap. XIII odd. E, pol. 1, písm. b), pro které se stanovuje míra poklesu
pracovní schopnosti o 20% a dále nezvyšujeme dle §3 citované vyhlášky.“
[20] Tyto závěry se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví jako nepřesvědčivé v kontextu tvrzení
stěžovatele a informací uvedených v posudkovém hodnocení. PK MPSV se zabývala zdravotním
stavem stěžovatele, přičemž vyšla z dostupné zdravotní dokumentace, a zohlednila i v žalobě
popsané uváděné zdravotní obtíže. Komise dále přesvědčivě popsala své zjištění týkající
se rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho klasifikace dle přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity.
[21] Pokud krajský soud vyšel z hodnocení poklesu pracovní schopnosti stěžovatele, který
vyplývá z posudku PK MPSV, nelze mu v tomto směru nic vytknout. PK MPSV jednala
v zákonem stanoveném složení a její posudek je srozumitelný a dostatečně odůvodněný a splňuje
všechny náležitosti, které na posouzení zdravotního stavu kladou právní předpisy a judikatura
správních soudů.
[22] Pokud jde o tvrzení, že se krajský soud nevypořádal s námitkou vznesenou při ústním
jednání, tj. s rozpory mezi lékařským posudkem věznice a posudkem předloženým PK MPSV,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že šlo pouze o velmi obecný odkaz na lékařský posudek
věznice. Z protokolu z ústního jednání ze dne 23. 10. 2014 plyne, že stěžovatel odkázal na to,
že s podanou žalobou doručil mezi listinnými důkazy i lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci
vystavený Vězeňskou službou ČR, Zdravotním střediskem Věznice Heřmanice dne 29. 4. 2014, podle kterého
byla provedena vstupní lékařská prohlídka a v němž je vyznačeno, že stěžovatel je osobou zdravotně nezpůsobilou.
Žádný rozpor s lékařským posudkem PK MPSV však nenamítal a z obecně formulované
výpovědi při ústním jednání nelze námitku ani dovodit. Krajský soud proto zhodnotil posudek
v rámci žalobních bodů a přezkoumal jeho úplnost, správnost a přesvědčivost. S citovanou
argumentací stěžovatele se sice nevypořádal výslovně, jeho názor na tento posudek však plyne
z odkazu na posudek PK MPSV. Jelikož PK MPSV vycházela při zpracování posudku
i z lékařského posudku věznice, na nějž stěžovatel při ústním jednání odkazoval, měl soud
oprávněně za to, že předložený posudek PK MPSV je zcela řádný. Nelze mu proto vytknout,
že se již dále (vzhledem k obecnému charakteru stěžovatelovy argumentace) lékařským posudkem
věznice nezabýval. Ani Nejvyšší správní soud nemá důvodu o úplnosti, správnosti
a přesvědčivosti posudku PK MPSV a o přezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
pochybovat.
[23] Kasační soud k tomu doplňuje, že i v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku krajského
soudu platí teze vyslovená v odstavci [15] tohoto odůvodnění, že soud zdravotní stav stěžovatele
nepřezkoumává, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti. CT snímky páteře
stěžovatele navíc byly předloženy až v řízení před kasačním soudem, tedy v době, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, tudíž k nim Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout (viz §109
odst. 5 s. ř. s.).
[24] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními,
se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jeho každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudková komise uvedla,
že se v posuzovaném případě jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění (ve znění po 31. 12. 2009) stav, který omezuje
tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze
předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav však nebyl
při objektivním posouzení k rozhodnému datu, jež je v případě určení invalidity posuzované
osoby určující (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009,
č. j. 4 Ads 81/2009-46), takového charakteru, aby v danou chvíli a za daných zákonných
podmínek odůvodňoval přiznání invalidního důchodu.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez
jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[26] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Z uvedených
důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
[27] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovená zástupkyně stěžovatele, JUDr. Dalila Pelechová, advokátka, provedla ve věci v řízení
před Nejvyšším správním soudem dva úkony právní služby, a to písemné podání soudu nebo
jinému orgánu ve věci samé, kterým bylo podání a doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a další
porada s klientem přesahující jednu hodinu [§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu]. Za jeden
úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za dva úkony právní služby náleží 6 800 Kč.
JUDr. Dalila Pelechová je plátcem DPH. K nákladům řízení se tedy přičítá DPH v sazbě platné
ke dni ukončení řízení o kasační stížnosti, tj. ve výši 1 428 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí
8 228 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci
tohoto rozhodnutí.
[28] Nejvyšší správní soud naopak nepřiznal odměnu za podání nazvané „Zaslání důkazů“,
a to vzhledem k tomu, že toto podání Nejvyšší správní soud nepovažuje za kvalifikovaný úkon
právní služby, tj. písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu, a to zejména z důvodu jeho stručnosti, jakož i pro jeho argumentační strohost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu