ECLI:CZ:NSS:2015:9.AFS.187.2015:86
sp. zn. 9 Afs 187/2015 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: American
game s.r.o., se sídlem Komořany 146, zast. Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem
Příkop 843/4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2013, č. j. 9677/13/5000-14201-711305, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015,
č. j. 29 Af 46/2013 – 131,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá pr á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení, a to k rukám její zástupkyně Mgr. Hany Zahálkové, advokátky se sídlem
Příkop 843/4, Brno.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým
bylo zrušeno dle §78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2013,
č. j. 9677/13/5000-14201-711305. Tímto rozhodnutím byla změněna část
rozhodnutí - dodatečného platebního výměru - Finančního úřadu ve Vyškově (dále jen „správce
daně“) ze dne 22. 6. 2012, č. j. 9806 3/12/341910706958 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
týkající se bankovního spojení. V ostatním bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
[2] Správce daně prvostupňovým rozhodnutím dodatečně vyměřil stěžovatelce daň z příjmů
právnických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 1 024 800 Kč a současně jí oznámil
vznik povinnosti uhradit penále podle §37b odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě
daní a poplatků“), ve spojení s §264 odst. 13 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění
účinném pro projednávanou věc, ve výši 20 % z částky dodatečně vyměřené daně, tj. 204 960 Kč
a 5 % z částky dodatečně snížené daňové ztráty, tj. 1 177 604 Kč, celkem tedy penále ve výši
1 382 564 Kč.
[3] Krajský soud se nejprve zabýval tvrzenou prekluzí. Dospěl k závěru, že neshledal žádný
důvod, proč by vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání nemělo v případě
stěžovatelky dojít k přetržení běhu prekluzívní lhůty. Rozhodnut í správce daně i napadené
rozhodnutí byly proto vydány v zákonné lhůtě. K námitce porušení zásady legitimního očekávání
a předvídatelnost rozhodnutí soud konstatoval, že závěry žalovaného vycházely z tehdy účinné
právní úpravy, judikatury správních soudů a jsou zcela logicky odůvodněny. Odůvodnění správce
daně a žalovaného považoval z pohledu zásady legitimního očekávání za zcela dostačující.
[4] Meritum sporu dle soudu spočívalo v možnosti uplatnit tzv. společné náklady
jako daňově uznatelné ve vztahu k příjmům zdaňovaným daní z příjmů právnických osob
ve zdaňovacím období roku 2007. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud uvedené náklady
přímo snižují příjmy ze vsazených částek, nemohou současně snižovat zdanitelný základ
vzniklý dosažením zcela jiných druhů příjmů. Proto uplatnění těchto nákladů odmítl. Vyšel
při tom i z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 29. 11. 2012,
č. j. 9 Afs 39/2012 – 29).
[5] Soud nepřisvědčil ani námitkám ohledně nezákonnosti výzvy k podání dodatečného
daňového přiznání ani námitkám ohledně nezákonnosti výzvy k odstranění pochybností.
[6] Oproti tomu však shledal důvodnou žalobní námitku týkající zkoumání kurzových
rozdílů. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba rozlišovat mezi „kurzovými rozdíly“
vzniklými pouhým přepočtem (nerealizované kurzové rozdíly) a skutečnými „kurzovými zisky“,
resp. ztrátami (realizované kurzové rozdíly). Správce daně, potažmo žalovaný měl dovodit
nesprávnost zahrnutí veškerých kurzových rozdílů do základu daně, aniž by bylo postaveno
najisto, zda se jedná o kurzové rozdíly realizované nebo nerealizované. Bylo na žalovaném,
aby za součinnosti stěžovatelky (např. výzvou ke specifikaci uvedených kurzových rozdílů)
prověřil, zda část těchto rozdílů zahrnutých do základu daně netvoří právě k urzové rozdíly
nerealizované.
[7] Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení,
V něm, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozsudku, má žalovaný ve spolupráci
se stěžovatelkou specifikovat tvrzené kurzové rozdíly a dle prokázání skutečných kurzových
rozdílů a kurzových rozdílů vzniklých pouhým přepočtem pak upravit základ daně a výši
stanovené daně.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[8] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[9] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas s důvody, na jejichž základě krajský soud zamítl
většinu jejích žalobních námitek. Stěžovatelka obsáhle odůvodňuje, proč se domnívá, že společné
náklady jsou daňově uznatelné. Trvá na tom, že výzva k podání dodatečného daňového přiznání
byla nezákonná a daňová kontrola byla zahájena až po uplynutí prekluzivní lhůty. Důvody
pro výzvu k podání dodatečného daňového přiznání jsou nekonkrétní a účelově vytvořené,
aby si správce daně vydání výzvy obhájil.
[10] Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby zrušil rozsudek krajského soudu, rozhodnutí
žalovaného i rozhodnutí správce daně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že v případě stěžovatelky se jedná
o nepřípustnou kasační stížnost dle §104 odst. 2 s. ř. s., protože směřuje pouze proti části
důvodů rozhodnutí soudu, kterým nebylo stěžovatelce vyhověno. Stěžovatelka dosáhla
zrušení rozhodnutí žalovaného a proto je její kasační stížnost nepřípustná. V této souvislosti
odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 5 Afs 91/2012 – 41.
[12] K uplatněným námitkám konstatuje, že krajský soud se v podstatných bodech žaloby
ztotožnil s právním názorem žalovaného. Názorem krajského soudu je vázán, proto v dalším
řízení odstraní vady ve vztahu ke kurzovým rozdílům.
[13] Navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřípustnost. V případě jejího meritorního
projednání navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[15] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje proti důvodům rozhodnutí
soudu, je nepřípustná.
[16] Výkladem tohoto ustanovení se nedávno zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu, který v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační
stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem p rocesně úspěšný a který nenamítá,
že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná .“
[17] Dále rozšířený senát uvedl, že „[d]omáhá-li se stěžovatel kasace rozsudku, mohlo by být výsledkem
řízení o kasační stížnosti zrušení rozsudku, který však byl vydán v jeho prospěch. Takový postup však odporuje
konstrukci subsidiarity mimořádných opravných prostředků i důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny
v §103 odst. 1 s. ř. s. Těmito důvody jsou především tvrzené v ady stížností napadeného rozhodnutí krajského
soudu či soudního řízení nebo vady postupu správního orgánu spolu s nesprávným hodnocením tohoto postupu
krajským soudem. Stěžovatel by musel uplatňovat výhrady proti pro něj příznivému výroku rozhodnutí, což n ení
v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení.“
[18] Krajský soud v řízení o žalobě většinu žalobních námitek stěžovatelky zamítl pro jejich
nedůvodnost. Jako důvodnou však vyhodnotil námitku týkající se zkoumání kurzových rozdílů.
Uložil proto žalovanému, aby v dalším řízení prověřil, zda část rozdílů zahrnutých do základu
daně netvoří kurzové rozdíly nerealizované
[19] Rozsudkem krajského soudu bylo žalobě vyhověno a rozhodnutí žalovaného zrušeno.
[20] Stěžovatelka byla v řízení před krajským soudem procesně úspěšná, protože dosáhla
zrušení rozhodnutí žalovaného. Její kasační námitky směřují toliko proti části rozsudku krajského
soudu, v níž nebylo vyhověno jejím žalobním námitkám týkajícím daňové uznatelnosti
společných nákladů, popř. zákonností výzvy k podání dodatečného daňového přiznání.
I když se v petitu kasační stížnosti stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu,
fakticky nenamítá, že by krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak. Svým postupem
se domáhá kasace rozsudku vydaného v její prospěch. Takový postup však soudní řád správní
vylučuje.
[21] Za této situace dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná, a proto
se jí meritorně dále nezabýval, a to ani v rozsahu námitek, které jinak soud přezkoumává z úřední
povinnosti.
IV. Závěr
[22] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost
jako nepřípustnou, tak ji dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 2 a 120 s. ř. s.,
odmítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[23] O nákladech řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto v souladu s §60
odst. 3 a 120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[24] Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného
soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce prostřednictvím její zástupkyně.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu