ECLI:CZ:NSS:2015:9.AFS.48.2015:28
sp. zn. 9 Afs 48/2015 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci
žalobkyně: Holomáč s.r.o., se sídlem Puškinovo náměstí 493/5, Bubeneč, Praha 6,
zast. Mgr. Ing. Ondřejem Malým, advokátem se sídlem Palackého třída 3048/124, Brno,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 16. 10. 2012, č. j. 15451/12-1200-701858,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2015,
č. j. 30 Af 146/2012 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč, který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Ondřeje Malého, advokáta
se sídlem Palackého třída 3048/124, Brno.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno dle
§76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „odvolací orgán“)
ze dne 16. 10. 2012, č. j. 15451/12-1200-701858. Tímto rozhodnutím odvolací orgán změnil
rozhodnutí Finančního úřadu v Kyjově (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 7. 2011,
č. j. 112874/11/310911702345, tak, že snížil správcem daně doměřenou daň z příjmů
právnických osob za zdaňovací období roku 2006 z částky 1 201 200 Kč na částku 1 151 280 Kč
a penále z částky 240 240 Kč na částku 230 256 Kč.
[2] Krajský soud uvedl, že podstatou projednávané věci bylo posouzení námitek, zda
stěžovatelka prokázala pořízení dřevní hmoty, tj. že v této souvislosti byly splněny podmínky pro
uznání takového nákladu za daňově uznatelný. Druhou posuzovanou otázkou bylo, zda náklad
na zprostředkování dodávek dřevní hmoty panem J. G. byl řádně doložen předloženými
fakturami.
[3] V otázce vynaložení nákladu za pořízení dřevní hmoty soud konstatoval, že správce daně,
resp. odvolací orgán, poskytly stěžovatelce široký prostor prokázat vynaložení tvrzeného nákladu,
nicméně to se jí jednoznačným a transparentním způsobem prokázat nepodařilo. Stěžovatelka tak
neposkytla jiné logické vysvětlení, které by bylo možno vzít za průkazné místo zpochybněných
účetních dokladů. Nebyly prokázány veškeré okolnosti týkající se uplatněného nákladu; zvláště
zásadní je v tomto případě samozřejmě skutečná výše takového nákladu. Odvolací orgán
postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazu a dostál povinnosti dle §92 odst. 2
zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen
„daňový řád“), zjistit skutkový stav co nejúplněji.
[4] V druhé posuzované otázce krajský soud dospěl k závěru, že výpověď J. G. nelze
považovat za natolik věrohodnou, aby představovala důkaz o tom, že o souladu předložených
faktur se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí tyto doklady
nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými. Zvláště za situace, kdy tato
výpověď představovala jedinou skutečnost zpochybňující uvedené faktury. V této souvislosti
nelze zcela pominout ani námitky stěžovatelky ohledně věrohodnosti výpovědi J. G. z důvodu
jeho vlastních obav před případným trestním stíháním, pokud uvedené faktury nezahrnul do
účetnictví.
[5] Správce daně a následně odvolací orgán se při hodnocení skutkového stavu s výše
naznačenými aspekty svědecké výpovědi vypořádaly nedostatečně. Neposuzovaly výpověď J. G.
jako celek, vycházely toliko z části této výpovědi. Zároveň při hodnocení výpovědi nepřihlížely k
předloženým fakturám. Postup správních orgánů tak byl v rozporu s §8 odst. 1 daňového řádu.
[6] Krajský soud proto napadené rozhodnutí pro vadu řízení zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení, neboť skutkový stav, ze kterého v části odvolací orgán vycházel, neměl oporu
ve spisech.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[7] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Uvádí, že její žaloba byla krajský soudem zamítnuta.
[8] Neztotožňuje se se závěry krajského soudu, protože hodnocení důkazů bylo provedeno
v rozporu se skutkovým stavem a se zásadou volného hodnocení důkazů. Dle jejího přesvědčení
neexistuje sporu o tom, že dřevní hmota nebyla dodána. Dřevní hmotu nakoupila, přičemž
po zvážení uhradila kupní cenu panu P.
[9] Stěžovatelka ve věci nákupu dřevní hmoty vynaložila konkrétní náklad za konkrétní
množství dřevní hmoty, čímž byl uskutečněn výdaj v souvislosti se získáváním zdanitelných
příjmů, v příslušném zdaňovacím období a zákon jej za výdaj považuje.
[10] Závěry krajského soudu v otázce dodávek dřevní hmoty proto odmítá.
[11] Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozorňuje na skutečnost, že krajský soud
žalobě vyhověl a jeho rozhodnutí zrušil. Žaloba nebyla zamítnuta, jak uvádí stěžovatelka. Podle
jeho názoru se jedná o nepřípustnou kasační stížnost dle §104 odst. 2 s. ř. s., protože směřuje
pouze proti části důvodů rozhodnutí soudu.
[13] K uplatněným námitkám konstatuje, že dřevní hmota nebyla fakticky dodávána subjektem
uvedeným na předložených fakturách, R.A. Agency s.r.o. Tento dodavatel fakticky nepřijal cenu
za dodávky ve výši deklarované na předložených fakturách. S vysvětlením, že dřevní hmotu
nakoupila od pana P., kterému kupní cenu uhradila, přišla stěžovatelka až v řízení o kasační
stížnosti. V průběhu daňového řízení nepředložila žádné jiné relevantní vysvětlení o tom, kdo
skutečně dodal dřevní hmotu. Její dodání společností uvedenou na fakturách bylo správcem daně
adekvátním způsobem vyvráceno.
[14] Navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřípustnost. V případě jejího meritorního
projednání navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a přiznání náhrady nákladů řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[16] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje proti důvodům rozhodnutí
soudu, je nepřípustná.
[17] Výkladem tohoto ustanovení se nedávno zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu, který v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační
stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá,
že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná“.
[18] Dále rozšířený senát uvedl, že „[d]omáhá-li se stěžovatel kasace rozsudku, mohlo by být výsledkem
řízení o kasační stížnosti zrušení rozsudku, který však byl vydán v jeho prospěch. Takový postup však odporuje
konstrukci subsidiarity mimořádných opravných prostředků i důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny
v §103 odst. 1 s. ř. s. Těmito důvody jsou především tvrzené vady stížností napadeného rozhodnutí krajského
soudu či soudního řízení nebo vady postupu správního orgánu spolu s nesprávným hodnocením tohoto postupu
krajským soudem. Stěžovatel by musel uplatňovat výhrady proti pro něj příznivému výroku rozhodnutí, což není
v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení“.
[19] Krajský soud se v řízení o žalobě zabýval dvěma nezávislými právními otázkami. V otázce
dodání dřevní hmoty přisvědčil žalovanému a konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro
uznání takového nákladu za daňově uznatelný. Stěžovatelce však vyhověl v otázce hodnocení
výpovědi J. G. Ta nebyla posuzována jako celek, bylo vycházeno toliko z části této výpovědi.
Zároveň při hodnocení výpovědi nebylo přihlíženo k předloženým fakturám. Postup správních
orgánů tak byl v rozporu s §8 odst. 1 daňového řádu.
[20] Rozsudkem krajského soudu bylo žalobě vyhověno a rozhodnutí žalovaného zrušeno.
Tvrzení, že kasační stížnost míří proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu, není pravdivé.
[21] Stěžovatelka byla v řízení před krajským soudem procesně úspěšná, protože dosáhla
zrušení rozhodnutí žalovaného. Její kasační námitky směřují toliko proti části rozsudku krajského
soudu, v níž nebylo vyhověno jejím žalobním námitkám týkajícím se dodávek dřevní hmoty.
I když se v petitu kasační stížnosti stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu,
fakticky nenamítá, že by krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak. Svým postupem
se domáhá kasace rozsudku vydaného v její prospěch. Takový postup však soudní řád správní
vylučuje.
[22] Za této situace dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná, a proto
se jí meritorně dále nezabýval.
IV. Závěr
[23] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako
nepřípustnou, tak ji dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 2 a 120 s. ř. s., odmítl.
O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[24] O nákladech řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto v souladu s §60
odst. 3 a 120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[25] Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného
soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu