ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.100.2015:43
sp. zn. 9 As 100/2015 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyň:
a) Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5,
zast. Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 , b) T-Mobile
Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. Mgr. Ing. Karlem Anderlem,
advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační
úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního
úřadu ze dne 9. 6. 2010, č. j. 64 831/2010- 603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně b) prot i
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 6 A 171/2010 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně b) (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
výrokem II. jako nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora
označenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí předsedy Rady Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 15. 3. 2010 , č. j. 89 533/2008-606/XXV.vyř.
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a.s.
(navrhovatel) proti společnosti Vodafone Czech Republic a.s. (odpůrce) ve v ěci sporu o zaplacení
částky 38 064 401 Kč včetně DPH s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení
za poskytování služby přenesení telefonního čísla v období od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008.
[3] Po změně provedené napadeným rozhodnutím bylo o návrhu rozhodnuto tak, že návrhu
na uložení povinnosti žalobkyně a) zaplatit za přenesená telefonní čísla v období od 15. 1. 2006
do 30. 4. 2008 se v části vyhovuje tak, že žalobkyně a) je povinna uhradit stěžovatelce částku
ve výši výsledného salda, tj. 7 514 923,78 Kč včetně DPH do 10 dnů ode dne právní moci tohoto
rozhodnutí. Návrhu na přiznání příslušenství pohledávky – úroků z prodlení – vyhověno nebylo
(část I.a).
[4] V části I.b výroku rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že návrhu co do částky
29 660 640,04 Kč včetně DPH s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a částky
888 837,18 Kč včetně DPH představující nárok žalobkyně a) se nevyhovuje, v ostatním bylo
prvostupňové rozhodnutí potvrzeno (část I.c výroku rozhodnutí). Pod bodem I.d výroku
rozhodnutí žalovaný rozhodl, že rozklad žalobkyně a) se zamítá jako opožděně podaný. Výrokem
II. bylo rozhodnuto, že náhrada nákladů řízení se žádnému z účastníků nepřiznává.
[5] Předmětem sporu mezi stěžovatelkou a žalobkyní a) byly práva a povinnosti vyplývající
z celkového salda účtovaných cen za službu přenesení čísla od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008.
V tomto období však smluvní podmínky vzájemné spolupráce, tj. ceny za poskytovanou službu
přenesení čísla, sjednány nebyly, a proto žalovaný ve sporném správním řízení autoritativně
rozhodoval o návrhu stěžovatelky na zaplacení částky 38 064 401 Kč včetně DPH
s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení.
[6] Městský soud po shrnutí průběhu správního řízení a relevantních informací ze správního
spisu konstatoval, že vydáním napadeného rozhodnutí nebyl porušen zákaz reformatio in peius.
V daném případě došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí v důsledku jiného právního
posouzení stejných skutečností, odvolací orgán dospěl k závěru, že způsob výpočtu pohledávky
a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy. Proto mohl přistoupit ke změně
napadeného rozhodnutí podle §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Prvostupňové rozhodnutí bylo
dle odvolacího orgánu v rozporu s právními předpisy, taková situace umožňuje změnu
prvostupňového rozhodnutí i tehdy, jestliže změna znamená zhoršení pozice toho, kdo odvolání
(rozklad) podal. Omezení změny prvostupňového rozhodnutí vyplývající z ustanovení §90
odst. 1 písm. c) správního řádu na daný případ nedopadá, neboť stěžovatelce nebyla ukládána
povinnost.
[7] Nedošlo ani k porušení §141 odst. 9 správního řádu, podle kterého ve sporném řízení
odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených
v odvolání. Dle městského soudu odvolací orgán sice nezkoumá správnost napadeného
rozhodnutí nad rámec námitek, to však neznamená, že by takové rozhodnutí i bez námitek
nepřezkoumával z hlediska jeho souladu s právními předpisy.
[8] Soud se neztotožnil s žalobní námitkou stěžovatelky, že s žalobkyní a) dosáhla shody
na ceně za přenesení telefonního čísla ze sítě Vodafone do sítě T -Mobile ve výši 65,- Kč
za přenesení jednoho telefonního čísla a ve výši 100, - Kč v souvislosti s komplexní objednávkou.
Ze správního spisu vyplynulo, že k takové shodě nedošlo.
[9] Ohledně ceny přenesení telefonního čísla ze sítě T -Mobile do sítě Vodafone
(stěžovatelka požadovala cenu 588 Kč vyplývající z nepravomocného rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 3. 2007, č. j. 44 398/2005-610/XVIII. vyř.), soud aproboval postup žalovaného,
který na tento přenos aplikoval cenu ve výši 519 Kč z pravomocného rozhodnutí ze dne
25. 3. 2008, č. j. 44 398/2005-610/XXVI.vyř.
[10] Soud dospěl k závěru, že při výpočtu sporných cen žalovaný vycházel z obecného vzorce,
dle kterého se přírůstkové náklady dělí počtem přenesených čísel za posuzované období 5 let.
Jestliže zde v době vydání napadeného rozhodnutí existovalo pravomocné rozhodnutí o ceně
za přenesení telefonního čísla, jeví se jako logické, že žalovaný z tohoto rozhodnutí vycházel
při rozhodování, jakou částku má žalobkyně a) doplatit stěžovatelce za období od 15. 1. 2006
do 30. 4. 2008.
[11] Cena musí být stanovena tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém
období. V daném případě to bylo období pěti let od počátku doby, kdy docházelo k přenesení
telefonních čísel z jedné sítě do druhé. Do výpočtu ceny byly zahrnuty údaje z let vztahujících
se k období, za které žalobkyni a) byla napadeným rozhodnutím uložena povinnost uhradit
výsledné saldo. Výsledná cena tedy vychází z podkladů, které mají původ v letech 2006 až 2008
a byla oprávněně využita při určení výše povinnosti uložené žalobkyni a). Byť byla cena
stanovena až v průběhu roku 2008, neznamená to, že by z ní nemohl správní orgán vycházet
i zpětně, a to právě s ohledem na to, že výpočet zahrnoval náklady vtahující se k posuzovanému
období. Nesprávnost stanovené výše nemůže být předmětem přezkumu soudem v tomto řízení.
[12] Městský soud s ohledem na výše uvedené žalobu stěžovatelky zamítl.
[13] Žaloba žalobkyně a) byla výrokem I. odmítnuta jako nepřípustná, neboť žalobkyně a)
v důsledku opožděně podaného rozkladu nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení
před správním orgánem, a prvostupňové rozhodnutí správního orgánu nebylo změněno
k opravnému prostředku stěžovatelky na újmu jejích práv.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[14] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
lze podřadit pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[15] Trvá na tom, že s ohledem na změnu prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem
v její neprospěch došlo k porušení §90 odst. 3 správního řádu. Závěry soudu v této otázce
jsou nezákonné a nesprávné. Soud se omezil na pouhé konstatování, že způsob výpočtu
pohledávky a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy, aniž by jakkoliv blíže
specifikoval, v čem konkrétně porušení právních předpisů vůbec spatřoval. Toto hodnocení
je nepřezkoumatelné.
[16] Neobstojí ani hodnocení, že omezení změny dle §90 odst. 1 písm. c) správního řádu
na daný případ nedopadá, neboť stěžovatelce nebyla ukládána povinnost. Stěžovatelka má za to,
že změnou prvostupňového rozhodnutí byl zohledněn i nárok žalobkyně a), a proto jí de facto
povinnost ukládána byla, která se proj evila ve sníženém kladném saldu.
[17] Dále nesouhlasí ani s výkladem §141 odst. 9 správního řádu. Ve sporném řízení
se správní orgán řídí jen námitkami uvedenými v odvolání, nesmí námitky účastníků extenzivně
rozšiřovat vlastním výkladem. Odvolací orgán se ve veřejném zájmu nezabývá správností
rozhodnutí, pokud ji sám odvolatel nenamítne. I v této otázce považuje napadený rozsudek
za nepřezkoumatelný, protože soud se omezil na pouhé konstatování, že způsob výpočtu
pohledávky a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy.
[18] Stěžovatelka poukazuje na to, že nebyla schopna dosáhnout s žalobkyní a) shody pouze
na ceně přenesení čísla ze sítě T -Mobile do sítě Vodafone, nikoliv však naopak. Má za to, že bylo
prokázáno, že cena přenosu jednoho telefonního čísla ze sítě Vodafone do sítě T -Mobile byla
dohodnuta na 65 Kč.
[19] K ceně přenosu čísla ze sítě T-Mobile do sítě Vodafone namítá, že cena 588 Kč byla
cenou stanovenou žalovaným na základě ekonomicky oprávněných nákladů stěžovatelky.
Je pravdou, že rozhodnutí ze dne 6. 3. 2007, č. j. 44 398/2005-610/XVIII. vyř., bylo zrušeno.
Důvodem zrušení tohoto rozhodnutí však nebylo nesprávné stanovení ceny,
nýbrž nepřezkoumatelnost. Pozdější rozhodnutí o sporné ceně bylo pouze pro futuro. Neexistuje
právní důvod pro zpětnou aplikaci na období předcházející.
[20] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
městského soudu ve výrocích II. a III. a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby zrušil
i napadené rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[21] Žalobkyně a) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že je upřednostňována zásada
legality nad zásadou zákazu reformationis in peius. Za jiný veřejný zájem lze považovat
i správnost napadeného rozhodnutí. Rovněž má za to, že interpretace §141 odst. 9 správního
řádu nemůže vést k negaci zásady legality. Odůvodnění soudu v těchto otázkách
je přezkoumatelné a dostačující. Uplatnění zásady zákazu reformationis in peius ve sporném
řízení je diskutabilní. K dohodě na ceně 65 Kč nikdy nedošlo vzhledem k absenci formálních
a též obsahových náležitostí případné dohody. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a přiznání
náhrady nákladů řízení.
[22] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[23] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[24] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky,
tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[25] Veškerá výše uvedená kritéria rozhodnutí městského soudu splňuje. Jedná
se o srozumitelné rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zcela zřejmé,
proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Soud nesdílí názor stěžovatelky
o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu při hodnocení námitek porušení §90 odst. 3
správního řádu, popř. 141 odst. 9 správního řádu. Odůvodnění napadeného rozsudku je poměrně
stručné, z jeho obsahu je nicméně seznatelné, proč dle názoru soudu k porušení výše uvedených
ustanovení správního řádu nedošlo.
[26] Nejvyšší správní soud se s věcným hodnocením soudu ztotožňuje.
[27] Řízení u žalovaného podle §127 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
ve znění účinném pro posuzovanou věc, ve věci sporu o zaplacení částky za poskytování služby
přenesení telefonního čísla, je řízením sporným podle §141 a násl. správního řádu.
[28] Sporné řízení se zahajuje na návrh. Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu
zcela nebo zčásti vyhoví, anebo ho zamítne, popř. pokud návrhu vyhoví jen zčásti, zamítne
ho ve zbytku. Ve sporném řízení se musí rozhodnout o celém předmětu řízení, jak byl vymezen
v návrhu na jeho zahájení, proto pokud se vyhovuje jen zčásti, musí se ve zbytku zamítnout.
Správní orgán není vázán formulací návrhu na zahájení řízení, tzn. záleží na správním orgánu,
jak bude výrok rozhodnutí formulován. Formulace výroku však musí z obsahového hlediska
vždy odpovídat tomu, čeho se navrhovatel v návrhu domáhal, ať již se mu (zcela nebo z části)
vyhovuje nebo se jeho návrh zamítá (srov. VEDRAL, J., Správní řád. Komentář. II. aktualizované
a rozšířené vydání. Praha: Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2012, s. 1089-1092).
[29] Ustanovení §141 odst. 9 správního řádu, dle kterého odvolací správní orgán
přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nelze
interpretovat tak, že by odvolací orgán nesměl přezkoumávat soulad prvostupňového rozhodnutí,
jakož i řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy.
[30] Pro přezkoumání postupu odvolacího orgánu je nutné zjistit, čeho se stěžovatelka
svým návrhem ve sporném správním řízení přesně domáhala. Ze správního spisu vyplývá,
že stěžovatelka svůj návrh na zahájení řízení od počátku koncipovala jako saldo,
tedy jako pohledávku, kterou registrovala za žalobkyní a) (po odečtení její pohledávky
z téhož titulu a za shodné období). Podstata sporu spočívala ve vyčíslení vzájemných pohledávek
obou účastníků správního řízení vzniklých v souvislosti s poskytováním služby přenosu
telefonního čísla v rozhodném období, jakož i určení peněžní částky, kterou je po započtení
vzájemných pohledávek určených rozhodnutím správního orgánu povinen uhradit jeden
z účastníků tomu druhému, za podmínky započtení svého protinároku v plné výši.
[31] O tomto závěru svědčí i dopis stěžovatelky správnímu orgánu ze dne 1. 12. 2008, v němž
výslovně uvádí, že svůj nárok koncipuje jako saldo, kdy toto bude vypočteno pro dané období
(15. 1. 2006 – 30. 4. 2008) po odečtení pohledávky žalobkyně a) za navrhovatelem z téhož titulu
(poskytování služby přenesení telefonního čísla) za shodné období.
[32] Správní orgán I. stupně po zrušení svého prvního rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka
požadovala rozhodnout o měsíčních úhradách včetně úroků z prodlení tak, jak byla služba
vzájemně poskytnuta a účtována a nikoliv o celkové dlužné částce, která by zohled nila i aktivní
saldo žalobkyně a) v některých měsících. Odvolací orgán však vyhodnotil předmět řízení tak,
že v daném případě byl projednáván spor o práva a povinnosti vyplývající z celkového salda
účtovaných cen za službu přenesení čísla mezi účastníky ř ízení ve sporném období, kdy tímto
obdobím nejsou jednotlivé měsíce, ale sporné období jako celek. Z uvedeného důvodu
proto došlo také ke změně prvostupňového rozhodnutí. Ke změně prvostupňového rozhodnutí
došlo i ohledně příslušenství pohledávky.
[33] Odvolací orgán při přezkumu zákonnosti prvostupňového rozhodnutí proto nevybočil
z předmětu sporu. Tím bylo vyčíslení vzájemných pohledávek obou účastníků řízení vzniklých
v souvislosti s poskytováním služby přenosu telefonního čísla v rozhodném období jako celku.
Uvedené období následně nebylo možné dělit na jednotlivé měsíce a zohlednit tak, pouze měsíce,
kdy byl rozdíl vzájemných pohledávek z pohledu stěžovatelky kladný a měsíce, kdy byl rozdíl
z pohledu stěžovatelky záporný, nezohlednit vůbec. Tímto roz dílným právním posouzením
návrhu za účelem vyčerpání celého předmětu řízení nedošlo k porušení §90 odst. 3, resp. §141
odst. 9 správního řádu.
[34] Neobstojí ani námitka porušení §90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Argumentace,
že stěžovatelce byla změnou prvostupňového rozhodnutí díky zohlednění nároku žalobkyně a)
de facto ukládána povinnost, je účelová. Rozhodnutím sporu o zaplacení částky za poskytování
služby přenesení telefonního čísla mezi stěžovatelkou a žalobkyní a) byla deklarována povinnost
žalobkyně a) zaplatit stěžovatelce částku ve výši výsledného salda, tj. 7 514 923,78 Kč včetně
DPH do 10 dnů ode dne právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. O ukládání jakékoliv
povinnosti stěžovatelce nelze hovořit.
[35] Nelze přisvědčit ani argumentaci, že bylo prokázáno, že cena přenosu jednoho
telefonního čísla ze sítě Vodafone do sítě T -Mobile byla dohodnuta na 65 Kč. Lze se naopak
ztotožnit s hodnocením městského soudu, že k takové shodě dle obsahu správního spisu
nedošlo.
[36] U žalovaného probíhalo jiné správní řízení, jehož předmětem byl spor o ceny
za přenesení telefonního čísla ze sítě T-Mobile do sítě Vodafone a naopak. Tyto ceny měly být
obsahem dodatku č. 9 smlouvy o propojení telekomunikačních zařízení a sítí uzavřené dne
20. 12. 2000. Předchozí návrh žalobkyně a) o ceně přenosu jednoho telefonního čísla ze sítě
Vodafone do sítě T-Mobile ve výši 65 Kč vycházel z předpokladu reciprocity,
který však stěžovatelka neakceptovala. Pro úplnost lze jen dodat, že stěžovatelka tuto částku
žalobkyni a) ani nehradila. Soud je proto přesvědčen, že tato cena mezi účastníky řízení
dohodnuta nebyla. K dohodě o ceně za přenesení čísel ze sítě Vodafone do sítě T -Mobile nikdy
platně nedošlo.
[37] Domněnka, že cena 588 Kč byla cenou stanovenou žalovaným na základě ekonomicky
oprávněných nákladů stěžovatelky, je rovněž nesprávná. Tato cena byla určena
v nepravomocném rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2007, č. j. 44 398/2005- 610/XVIII. vyř.
Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 26. 6. 2007, č. j. 29 348/2006-603/II. vyř,
kde bylo mj. konstatováno, že z výše ceny za přenesení telefonního čísla ze sítě T -Mobile do sítě
Vodafone nevyplývá, že by odrážela pouze přírůstkové náklady spojené se zpracováním
konkrétní objednávky, a proto je nutné dále vyřadit takové náklady, které není nezbytně nutné
vynaložit pro zajištění přenositelnosti čísla jednotlivé objednávky. Dále bylo v tomto rozhodnutí
uvedeno, že je nutné určit cenu za přenesení telefonního čísla bez ohledu na to, který z účastníků
je opouštěným resp. přejímajícím operátorem. Důvodem zrušení tedy nebyla
nepřezkoumatelnost, jak uvádí stěžovatelka, nýbrž nesprávné stanovení ceny za přenesení
telefonního čísla ze sítě T-Mobile do sítě Vodafone.
[38] Dále stěžovatelka namítala, že pozdější rozhodnutí o sporné ceně bylo pouze pro futuro.
Neexistuje dle jejího názoru právní důvod pro zpětnou aplikaci na období předcházející.
S tímto výkladem se soud neztotožnil. Shodně s městským soudem je přesvědčen, že výpočet
sporných cen vycházel z obecného vzorce, kdy se přírůstkové náklady dělí počtem přenesených
čísel za období 5 let. Cena musí být stanovena tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném
časovém období, které bylo určeno jako období pěti let od počátku doby, kdy docházelo
k přenesení telefonních čísel. Cena tedy zohledňovala období 2006-2010. Jestliže v projednávané
věci trvalo sporné období, za které měla být uložena povinnost uhradit výsledné saldo,
od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008, byla oprávněně využita cena zohledňující toto období, byť byla
stanovena až v průběhu roku 2008. Správnost stanovení ceny není oprávněn soud v tomto řízení
přezkoumávat.
[39] Stěžovatelka na jedné straně odmítá akceptovat zpětné stanovení ceny na základě
pravomocného rozhodnutí ze dne 25. 3. 2008 ve výši 519 Kč, na straně druhé se však sama
zpětně domáhá ceny ve výši 588 Kč stanovené na základě zrušeného rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 3. 2007. Její argumentaci považuje soud za zjevně účelovou.
IV. Závěr
[40] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[41] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Žalobkyně
a) rovněž nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože úspěch v soudním řízení také neměla.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu