ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.102.2015:13
sp. zn. 9 As 102/2015 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. P.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2014, č. j. 3094/DS/14-4, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 - 31,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014, č. j. 3094/DS/14-4, zamítl odvolání
žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru
dopravy, ze dne 1. 9. 2014 č.j. 16675/OD-P/14, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 600 Kč a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1 000 Kč.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného stěžovatel podal žalobu ke Krajskému soudu
v Plzni. Ten usnesením ze dne 2. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 – 31, řízení zastavil pro nezaplacení
soudního poplatku stěžovatelem. Proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatel brojil
včasnou kasační stížností.
[3] Ve svém podání ze dne 12. 5. 2015, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne,
však stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět, neboť po jejím podání vydal Krajský soud v Plzni
usnesení ze dne 22. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 – 41, kterým napadené usnesení zrušil.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Podle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh
zpět.
[5] V souladu s dispoziční zásadou, která ovládá správní soudnictví, může navrhovatel
disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl (viz §37 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud má s ohledem
na obsah podání za to, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení
o kasační stížnosti jeho zastavením. Nejvyšší správní soud proto rozhodl v souladu s §47
písm. a) s. ř. s. o tom, že se řízení zastavuje.
III. Závěr
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., podle kterého
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta. Podle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět
pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele,
má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že nebylo
prokázáno, že by stěžovatel vzal svoji kasační stížnost zpět pro pozdější chování správního
orgánu nebo že by byl uspokojen, postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první citovaného
ustanovení a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2015
JUDr. Radan Malík.
předseda senátu