ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.103.2015:25
sp. zn. 9 As 103/2015 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Mgr. J. T.,
zast. JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem Kopečná 940/14, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 4. 2014, č. j. JMK 37543/2014, sp. zn. S-JMK 37543/2014/OD/Ša, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2015,
č. j. 22 A 30/2014 – 52, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho
shora označené rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hodonín ze dne
25. 3. 2014, č. j. 131185-13/2013/Lu, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání
přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů.
[2] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že pokud by správní orgány vedly ve věci další řízení a vydaly
nové rozhodnutí, a Nejvyšší správní soud by následně zrušil napadený rozsudek krajského soudu,
existovala by dvě protichůdná rozhodnutí v téže věci. Správní řád neposkytuje žádný opravný
prostředek, jímž by bylo možné zrušit druhé správní rozhodnutí. Stav, kdy by vedle sebe
existovala v jedné věci dvě rozhodnutí, která by formálně byla schopna vyvolat právní účinky,
je absolutním zásahem do principů ne bis in idem a res iudicata, jenž by nebylo možno napravit
prostředky správního práva procesního. V tom vidí stěžovatel hrozbu nenahraditelné újmy,
protože by byl de facto vytvořen stav bránící řádnému a efektivnímu výkonu jeho pravomoci.
Existovala by dvě protikladná rozhodnutí bez možnosti nápravy takového stavu, tudíž by nebylo
zřejmé, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto. Dále stěžovatel uvádí, že přiznání odkladného
účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
[3] Výzvou ze dne 11. 5. 2015 Nejvyšší správní soud vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila
ke kasační stížnosti a k návrhu na přiznání odkladného účinku. Žalobkyně se v přípise ze dne
15. 5. 2015 vyjádřila ke kasační stížnosti, kdy navrhla její zamítnutí. K návrhu na přiznání
odkladného účinku se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
[4] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se již zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě. Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku
způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí
uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozhodnutí: vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod. Rozšířený senát zároveň upozornil, že pokud krajský
soud zruší rozhodnutí správního orgánu, správní orgán je povinen pokračovat v řízení
a respektovat závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla
podána kasační stížnost.
[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[7] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku možnou existencí
dvou různých správních rozhodnutí v téže věci. Jeho povinnost rozhodnout v souladu s právním
názorem krajského soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku však nemůže být v souladu
se shora citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu sama o sobě důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by z tohoto důvodu musel být odkladný účinek
přiznáván ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup
by odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
správního orgánu je vyhrazeno pro ojedinělé případy, kdy by okamžitý výkon soudního
rozhodnutí mohl mít závažné důsledky. O takovou mimořádnou situaci se v nyní posuzované
věci nejedná, resp. stěžovatel nic takového netvrdil.
[8] Je sice pravdou, že se ve výše uvedeném usnesení rozšířeného senátu uvádí, že existence
dvou vedle sebe stojících odlišných či dokonce opačných správních rozhodnutí o téže věci
je jevem nežádoucím a že zamezit důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu po dobu
kasačního řízení lze podle s. ř. s. pouze cestou přiznání odkladného účinku. Nicméně z tohoto
rozhodnutí jakkoliv neplyne, že by sama možnost existence dvou správních rozhodnutí v téže
věci byla bez dalšího důvodem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V této souvislosti
rozšířený senát spojuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem
právě s ojedinělými případy, které musí být posuzovány vždy individuálně.
[9] Pro úplnost soud dodává, že problematika návrhu na odkladný účinek kasační
stížnosti podaného správním orgánem z důvodu možné existence dvou různých správních
rozhodnutí v téže věci byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 44, pro rozpory v judikatuře opětovně předložena rozšířenému senátu
a je v současné době předmětem jeho rozhodování. V projednávané věci však soud
nepřistoupil k fakultativnímu přerušení řízení dle §48 odst. 3 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.,
neboť by to podle jeho názoru bylo v rozporu se smyslem institutu odkladného účinku,
tj. poskytnutí faktické a okamžité ochrany (v případě splnění zákonem stanovených podmínek).
[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal
existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu