ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.114.2015:14
sp. zn. 9 As 114/2015 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: R. K.,
proti žalovaným: 1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, 2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o žádostech žalobce o
osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v řízení o žalobě ze dne 15. 12. 2014,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015,
č. j. 8 A 5/2015 - 26,
takto:
I. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta stěžovatelova
žádost o osvobození od soudních poplatků a jímž byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce.
[2] Městský soud ve svém usnesení dospěl k závěru, že stěžovatel v rámci tvrzení
o své majetkové situaci nepřiznal určitý příjem či majetek, a z tohoto důvodu žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítl. Stěžovatel jako jediný příjem své tříčlenné rodiny
označil invalidní důchod ve výši 8 438 Kč měsíčně. Dle městského soudu však stěžovatel vyčíslil
své výdaje částkou 14 000 Kč. V napadeném usnesení je uvedeno, že stěžovatelova domácnost
musí mít i další výdaje, zejména na stravu, ošacení a na úhradu služeb souvisejících s užíváním
domku. Tyto údaje však stěžovatel žádným způsobem neoznačil, především však dle městského
soudu neoznačil zdroje, z nichž získává peněžní prostředky ke krytí svých výdajů. Městský soud
tak nemohl posoudit majetkovou situaci stěžovatele, ačkoli jej vyzval k doložení jeho příjmů,
výdajů a majetku, přičemž jej i poučil o tom, že majetkovou situaci je třeba vylíčit tak,
aby si o ní soud mohl učinit úplný obraz.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti poukázal na to, že žaloba byla původně podána
ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji však postoupil městskému soudu a který následně
rozhodoval o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[4] Stěžovatel uvedl, že poctivě vyplnil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků. Namítl, že městský soud v napadeném usnesení nesprávně opsal
výši měsíčních splátek hypotéky. Místo správné částky 8 000 Kč, kterou stěžovatel zanesl
do uvedeného prohlášení, městský soud vycházel z částky 9 000 Kč. Z prohlášení je taktéž
zjevné, že stěžovatel má dluh ve výši 900 000 Kč a ze svého příjmu není schopen platit nic jiného
než stravu a hypotéku neplatí „pro podvody žalovaných“. To je možno ověřit ze žalob,
které proti němu byly podány u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 53/2013
o 716 283 Kč s příslušenstvím a pod sp. zn. 8 C 10/2013 o 139 698,70 Kč s příslušenstvím.
[5] Stěžovatel namítl, že v napadeném usnesení městského soudu byl obviněn z toho,
že zatajil příjem, který nemá. Jeho finanční poměry se nijak nezměnily, s příjmem 8 438 Kč není
schopen platit hypotéku ve výši 8 000 Kč a místní poplatky ve výši 5 000 Kč, ale jen jídlo.
Z těchto důvodů požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil;
dále požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána
včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 - 43,
publ. pod č. 3072/2014 Sb. NSS, dostupné též z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná
rozhodnutí zdejšího soudu). Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodům podle §103 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem kasačního přezkumu je usnesení městského soudu, kterým byla zamítnuta
žádost o osvobození od soudních poplatků a kterým byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce.
Zdejší soud tak netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto podmínkách by vzhledem
ke specifické povaze napadeného usnesení vedlo k popření cíle, který stěžovatel podáním žádosti
sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti a znamenalo by jen další řetězení
téhož problému (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77). Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud
nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
[8] Nutno však bylo vyhodnotit návrh, aby stěžovateli byl ustanoven zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. To, že Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v nynějším řízení
netrvá na povinném zastoupení advokátem, automaticky neznamená, že zastoupení advokátem
není v dané věci třeba z důvodu ochrany práv stěžovatele.
[9] Dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud
neposuzoval, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků.
Zabýval se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila
v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel
považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné. Kasační stížností bylo napadeno
jednoduché usnesení městského soudu, v němž byla hodnocena úplnost a věrohodnost vylíčení
majetkových poměrů pro účely žádosti o osvobození od soudních poplatků. To, jak vysoké jsou
celkové stěžovatelovy výdaje, jakými položkami jsou tvořeny, z jakých zdrojů jsou financovány
a jak velký majetek či dluhy stěžovatel má, jsou skutkové otázky, o nichž musí mít nejlepší
přehled samotný stěžovatel. Je tak zřejmé, že ve vztahu k přezkoumávanému usnesení městského
soudu nejde o složité či nepřehledné právní či skutkové hodnocení, v němž by se nemohl
stěžovatel sám zorientovat a pro které by vyvstala reálná potřeba jeho zastoupení advokátem.
O tom ostatně svědčí i skutečnost, že stěžovatel ve své stížnosti formuloval dostatečně konkrétní
námitky, jimiž brojí proti napadenému usnesení městského soudu. Návrh na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti byl proto zamítnut.
[10] K napadenému usnesení městského soudu zdejší soud poznamenává, že obsahuje
nesprávné datum svého vydání (23. 4. 2014), správný údaj je zjevně datum 23. 4. 2015,
které je uvedeno na obálce na č. l. 25 spisu městského soudu, v níž je vložen protokol
o hlasování. O skutečnosti, že napadené usnesení bylo vydáno v roce 2015, a nikoli v roce 2014,
vypovídá i souslednost úkonů ve spise (např. to, že žaloba byla soudu doručena 17. 12. 2014,
případně to, že napadené usnesení bylo vypraveno v dubnu 2015). Nejvyšší správní soud
v záhlaví tohoto rozsudku proto u napadeného usnesení městského soudu uvádí správný údaj
23. 4. 2015. Nesprávně uvedené datum představuje pouhou zjevnou chybu v psaní, která nemá
na zákonnost rozhodnutí městského soudu sebemenší vliv.
[11] Nejvyšší správní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že městský soud ve svém
usnesení vycházel z nesprávné výše měsíční splátky hypotéky 9 000 Kč, místo údaje 8 000 Kč,
který stěžovatel uvedl v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků. Jde ovšem o pochybení, které má pouze okrajový význam, jelikož nenarušuje
podstatu argumentace městského soudu. Stěžovatelovy pravidelné měsíční výdaje, jak vyplývají
z předloženého prohlášení, tak nedosahují výše 14 000 Kč (9 000 Kč hypotéka + 5 000 Kč místní
poplatky), jak nesprávně uvedl městský soud, ale výše 13 000 Kč (8 000 Kč hypotéka + 5 000 Kč
místní poplatky). V obou případech je však tato částka v nepoměru s deklarovanými příjmy
ve výši 8 438 Kč. Právě tento nepoměr v kombinaci s tím, že stěžovatel musí mít ještě další
výdaje přinejmenším za stravu, které ve svém prohlášení nijak nezohlednil, vedly městský soud
k závěru, že stěžovatelova tvrzení o majetkové situaci jsou neúplná a nevěrohodná.
[12] Co se týče samotného hodnocení městského soudu, neshledal v něm Nejvyšší správní
soud pochybení. V přípise městského soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 8 A 5/2015 - 19, kterým byl
stěžovateli zaslán formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků, městský soud stěžovatele jednoznačně instruoval, že je třeba předložený
formulář vyplnit tak, aby si soud mohl učinit podrobný a úplný obraz o jeho majetkové situaci.
Městský soud na stěžovatele apeloval, aby přesvědčivým způsobem osvědčil, jaký majetek vlastní,
jak velké jsou jeho příjmy i výdaje včetně nákladů na osobní potřebu a o jaké výdaje jde. Nejvyšší
správní soud souhlasí s městským soudem v tom, že stěžovatelem vyplněný formulář
neumožňoval náležité posouzení toho, zda stěžovatel měl dostatek prostředků. Stěžovatel uvedl,
že má měsíční výdaje 8 000 Kč na splátky hypotéky a 5 000 Kč na místní poplatky,
což představuje nesrovnalost vůči jeho měsíčním příjmům ve výši 8 438 Kč. Tuto nesrovnalost
stěžovatel ve vztahu k městskému soudu nijak neobjasnil, ačkoli městský soud požadoval, aby
stěžovatel vylíčil své majetkové poměry tak, aby si o nich bylo možno učinit podrobný a úplný
obraz.
[13] Zdejší soud se ztotožňuje s městským soudem i v tom, že stěžovatel při popisu
své majetkové situace neuvedl žádné výdaje na stravu, které mu musí vznikat. I z tohoto pohledu
stěžovatel svou majetkovou situaci nevylíčil takovým způsobem, aby mohl městský soud
rozhodnout o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. V rozsudku ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88 (publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS), dospěl k závěru, že „nevěrohodnost
či neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje,
aby bylo žádosti vyhověno.“ Taková situace nastala v řízení před městským soudem, který náležitě
popsal, v čem nevěrohodnost a neúplnost stěžovatelových tvrzení spatřuje. Nejvyšší správní soud
se proto neztotožnil s námitkami, které napadené usnesení zpochybňovaly.
[14] Až v kasační stížnosti stěžovatel tvrdil, že ze svého příjmu 8 438 Kč není schopen platit
nic než stravu, a dodal, že splátky hypotéky ve výši 8 000 Kč a místní poplatky ve výši 5 000 Kč
fakticky neplatí, jelikož toho není schopen. Tvrzení v této podobě uplatnil až v řízení o kasační
stížnosti. Před městským soudem ve vyplněném formuláři vyplnil kolonku „Dále mám tyto výdaje“
údaji o splátkách hypotéky a místních poplatků, aniž by jakkoli naznačoval, že ve skutečnosti
je nehradí. K bližšímu popisu své situace mohl stěžovatel využít 7. stránku formuláře,
kde žadatelé mohou uvést další okolnosti, které mohou mít vliv na rozhodování soudu o žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Současně je vhodné připomenout, že městský soud výslovně
vyzýval stěžovatele, aby svou majetkovou situaci vylíčil tak, aby si o ní bylo možno učinit
podrobný a úplný obraz.
[15] Tvrzení o tom, že stěžovatel splátky hypotéky a místní poplatky ve skutečnosti neplatí,
představuje skutečnost, kterou stěžovatel uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
K takové skutečnosti se dle §109 odst. 5 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti nepřihlíží.
Ani uvedená tvrzení proto nesvědčí o tom, že by kasační stížnost byla podána důvodně.
[16] Vzhledem k formulaci kasační stížnosti Nejvyšší správní soud na závěr krátce zmiňuje,
že s ohledem na charakter napadeného usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce, byly v řízení o nynější kasační stížnosti
řešeny jen otázky vztahující se k otázce osvobození od soudních poplatků před městským
soudem. Otázky vztahující se k žalobě k městskému soudu či vyvolanému sporu před městským
soudem zde nebylo možno řešit, jelikož se jich napadené usnesení netýká.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné z kasačních námitek, kasační stížnost tak shledal
nedůvodnou, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., který takový postup předpokládá.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly
jejich běžnou úřední činnost, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu