ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.129.2015:12
sp. zn. 9 As 129/2015 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2015, č. j. 30 A 21/2014 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž mu nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků. V žalobě na ochranu před nezákonným zásahem se domáhal vydání
rozsudku, který předsedovi Nejvyššího správního soudu zakáže pokračovat v porušování jeho
práva na ochranu osobních údajů a přikáže obnovit stav před zásahem ke dni, kdy dal do oběhu
vadný tiskopis 060 vydávaný Ministerstvem spravedlnosti České republiky. Soudní poplatek
za žalobu zaplacen nebyl, stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud
žádosti nevyhověl.
[2] Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, v níž s ním vyjádřil
nesouhlas a vznesl i další námitky směřující obecně proti rozhodovací činnosti krajského soudu
i Nejvyššího správního soudu.
[3] Stěžovatel dále namítl podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu z toho
důvodu, že žaloba směřuje proti Nejvyššímu správnímu soudu a že všechny kanceláře a soudci
požadují podat čestné prohlášení na zmíněném vadném tiskopise.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají
důvodům podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom,
zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud předně pokládá za nutné se vyjádřit k uplatněné námitce podjatosti
směřující proti všem soudcům zdejšího soudu. Obdobnou námitku, včetně argumentace, již
stěžovatel uplatnil několikrát v minulosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 3. 2013, č. j. 2 As 20/2013 – 15, či rozsudek ze dne 16. 7. 2014, č. j. 3 As 32/2014 - 17). Soud
v těchto případech zastává stabilní názor, že postup, podle něhož by o kasační stížnosti rozhodl
jiný orgán, je zcela vyloučen. Platí, že jediným soudem, jenž je oprávněn projednat a rozhodnout kasační
stížnost proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, je právě Nejvyšší správní soud
(§12 odst. 1 s. ř. s.); ostatně, nahlíženo logikou takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl
žádný soudce, který by o podjatosti mohl rozhodnout (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2009,
č. j. Vol 4/2009 – 13, nebo rozsudek ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 38/2013 – 24). Od dřívější
argumentace se Nejvyšší správní soud nemíní odchýlit, proto se vznesenou námitkou podjatosti
meritorně nezabýval.
[6] Stěžovatel se v řízení před krajským soudem domáhal osvobození od soudních poplatků.
To je možné při kumulativním splnění následujících podmínek, kdy v případě nesplnění
byť jediné z nich nárok na osvobození není dán a soud žádost zamítne: (1.) účastník řízení
(zde stěžovatel) doloží, že nemá dostatečné prostředky, (2.) návrh zjevně nemůže být neúspěšný,
a jak dále dovodila judikatura (3.) nejedná se o svévolný (šikanózní) návrh (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9 As 91/2014 – 13, či ze dne 26. 6. 2014,
č. j. 9 As 126/2014 – 12). Nejvyšší správní soud se při tom zaměřil na naplnění podmínky
pod bodem (3.) bez ohledu na to, pro které důvody krajský soud žádosti o osvobození
od soudních poplatků nevyhověl, a to s ohledem na dále uvedené.
[7] Nejvyšší správní soud i krajské soudy evidují stovky stěžovatelových žádostí a návrhů.
Pouhá skutečnost, že vede tak ohromné množství sporů ještě neznamená, že by jeho žádostem
a návrhům nemělo být vyhověno. Klíčové je, že se přímo nedotýkají jeho životní sféry, jsou
vedeny stereotypně a jsou uplatňovány stejné nebo obdobné argumenty, které byly soudy
již mnohokráte zodpovězeny. Jeho žalobní a kasační námitky často ani nedosahují kvality
konstruktivních námitek, jak předpokládá s. ř. s., ale jde o obecné výtky a výhrady k vedenému
řízení i obecně k fungování soudnictví v České republice.
[8] Předmět nyní posuzovaného řízení se žádným způsobem neliší od stovky jiných. Tento
spor není takového charakteru, aby se bezprostředně dotýkal stěžovatelovy životní sféry. Netýká
se přímo jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Smyslem podané
žaloby tak není ochrana jeho práv, ale samotné vedení sporu. Takové spory má bezesporu právo
vést, neexistuje však žádný důvod pro to, aby náklady na jejich vedení hradil namísto stěžovatele
stát (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014,
č. j. 9 As 158/2014 – 10). Institut osvobození od soudních poplatků nemá v žádném případě
sloužit ke svévolnému vedení sporů o věcech nikterak se nedotýkajících životní sféry
navrhovatele. Nemajetnost totiž nemůže být sama o sobě důvodem, aby se nemajetná osoba
mohla volně a bez jakýchkoliv omezení realizovat v podávání četných podání k soudu
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66,
a ze dne 12. 7. 2012, č. j. 5 Ans 10/2012 – 26).
[9] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu