ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.152.2015:27
sp. zn. 9 As 152/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. A. K.,
zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí
ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, č. j. 3 A
49/2015 - 58, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) shora označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí
ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2. Tímto správním
rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 23. 10. 2014,
č. j. MSP-19/2012-LO-INSO/155, jímž bylo zrušeno žalobcovo zvláštní povolení vykonávat
činnost insolvenčního správce. Důvodem pro zrušení žalobcova povolení byla skutečnost,
že nepředložil ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo osvědčení
fyzické osoby ve smyslu §4 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“).
[2] Kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 3 A 49/2015 - 58, který
je dostupný z www.nssoud.cz, městský soud uvedené rozhodnutí ministryně spravedlnosti zrušil
a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel podal návrh, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. V návrhu
uvedl, že na základě výše uvedených správních rozhodnutí není možné žalobce ustanovit
insolvenčním správcem v řízeních, kde zákon vyžaduje, aby takovou funkci vykonával
insolvenční správce se zvláštním povolením, a dále by měl být žalobce odvolán z funkce
insolvenčního správce z takových řízení, kde byl jako insolvenční správce jmenován. Výkon
funkce insolvenčního správce je odbornou a navíc citlivou činností dle zákona č. 412/2005 Sb.,
o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Dle novely zákona o insolvenčních
správcích, která nabyla účinnosti k 1. 8. 2013, skončilo k 1. 8. 2014 přechodné období,
kdy insolvenční správce, kterému bylo vydáno zvláštní povolení před účinností této novely,
nemusí splňovat předpoklady pro výkon citlivé činnosti po dobu 12 měsíců. Žalobce však ke dni
4. 8. 2014 nepředložil ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti nebo osvědčení
fyzické osoby, které zákon začal vyžadovat.
[4] Podmínkou pro přiznání odkladného účinku je existence újmy, kterou by způsobil výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí, přičemž tato újma musí být pro navrhovatele
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Stěžovatel újmu, jejíž existence je vyžadována pro přiznání odkladného účinku, spatřuje v tom,
že v důsledku obnovení zápisu žalobce do zvláštní části seznamu insolvenčních správců může
v probíhajících řízeních, v nichž bude žalobce nově ustanoven, v řadě případů dojít
k nenapravitelné škodě. Zrušení zvláštního povolení pro žalobce navíc nepředstavuje
nepřekonatelnou překážku, neboť si může kdykoli opětovně požádat o vykonání zkoušky
insolvenčního správce. Újmu stěžovatel spatřuje v tom, že žalobce má po zrušení rozhodnutí
ministryně spravedlnosti opětovně právo vykonávat činnost insolvenčního správce, přestože
v minulosti pro výkon této funkce přestal splňovat podmínky.
[5] Stěžovatel se též vyjádřil k podmínce, že újma spojená s nepřiznáním odkladného účinku
musí být pro něj nepoměrně větší než ta, která vznikne jiným osobám jeho přiznáním. Uvedl,
že insolvenční správce může činit v insolvenčním řízení, kde byl ustanoven, právní jednání
s mnohdy zásadními dopady do majetkové sféry třetích osob. Je tak klíčové, aby veškerá právní
jednání vykonával jen insolvenční správce, který všechny zákonné podmínky pro výkon této
činnosti splňoval po celou dobu.
[6] Stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Jako nevhodné se mu jeví obnovit činnost žalobce jako insolvenčního správce
před meritorním rozhodnutím ve věci. Nespatřuje rovněž jiné, šetrnější, řešení, které by bylo
způsobilé ve srovnatelné míře dosáhnout sledovaného cíle, jímž je zájem na striktním dodržování
legality z důvodu řádného výkonu funkce insolvenčního správce. Zásah do práva žalobce
na výkon jeho funkce považuje stěžovatel za daleko menší v porovnání s veřejným zájmem
na řádném výkonu funkce insolvenčního správce.
[7] Žalobce s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Poukázal na to,
že od 26. 2. 2015 disponuje dokladem o bezpečnostní způsobilosti. Sama skutečnost,
že jej nedoložil k 1. 8. 2014, není důvodem pro zrušení zvláštního povolení za situace,
kdy je doklad v průběhu řízení doložen. Účelem příslušných ustanovení zákona o insolvenčních
správcích je jednak zrušit zvláštní povolení těm osobám, které před 1. 8. 2014 doklad
nepředložily, jelikož v dostatečném předstihu nepožádaly o jeho vydání, jednak ochrana
před ohrožením bezpečnostních zájmů České republiky u těch osob, které představují
bezpečnostní riziko. Žalobce o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti požádal a doklad
i získal. Žalobce nesouhlasí s tím, že by nesplnil zákonné předpoklady, když doklad získal.
Současně nespatřuje újmu pro třetí osoby za situace, kdy doklad o bezpečnostní způsobilosti
získal až po 1. 8. 2014, když o něj řádně a včas požádal. Řízení o vydání dokladu o bezpečnostní
způsobilosti netrvalo 75 dnů, jak předpokládá §117 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných
informací, ale trvalo 10 měsíců. Žalobce o vydání dokladu požádal více než 100 dnů
před 1. 8. 2014 a žádné své povinnosti neporušil.
[8] Nejvyšší správní soud zhodnotil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a shledal, že nejsou dány podmínky pro to, aby mu vyhověl.
[9] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh přiznat. O návrhu pak rozhoduje přiměřeně dle §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. platí: „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[10] Rozšířený senát potvrdil výklad, dle něhož návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti může podat správní orgán, který podal kasační stížnost. I správní orgán je v takovém
případě povinen prokázat existenci újmy definované v citovaném §73 odst. 2 s. ř. s. Rozšířený
senát (v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, dostupném z www.nssoud.cz stejně
jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) k tomu dodal: „Zatímco žalobce
bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského
soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva,
jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním
řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání
odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude
meritorní rozhodnutí ve věci samé. Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být
žalovanému přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí
krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě
představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám
a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit,
tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá.“
[11] Na tomto místě lze zdůraznit, že ust. §73 odst. 2 s. ř. s. nezmiňuje (prostý) veřejný zájem,
ale zmiňuje důležitý veřejný zájem. Jako příklady situací, kdy může být žalovaný správní orgán
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, rozšířený senát uvedl:
vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku
(viz usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS).
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neosvědčil žádný důležitý veřejný
zájem, který chrání a jehož porušení by ve smyslu citovaného usnesení rozšířeného senátu
představovalo nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným
osobám.
[13] Za podstatnou okolnost pro rozhodování o nynějším návrhu zdejší soud považuje to,
že žalobce předložil do řízení před městským soudem kopii dokladu o své bezpečnostní
způsobilosti, na což poukazoval na straně 6 žaloby, kterou stěžovateli městský soud zaslal.
Pro rozhodování o odkladném účinku je rozhodný stav, který panuje v době rozhodování
o návrhu (kromě smyslu institutu odkladného účinku to lze dovodit i z §73 odst. 5 s. ř. s.,
dle něhož soud usnesením zruší usnesení o přiznání odkladného účinku, pokud v mezidobí tyto
účinky odpadly). Pro rozhodování o odkladném účinku tak neplatí limitace, která vyplývá z §75
odst. 1 s. ř. s. pro přezkum správních rozhodnutí a dle níž soud vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[14] Stěžovatel újmu, kterou odůvodňoval přiznání odkladného účinku, spatřoval v tom,
že v důsledku obnovení zápisu žalobce do zvláštní části seznamu insolvenčních správců může
v probíhajících řízeních, v nichž bude žalobce nově ustanoven, v řadě případů dojít
k nenapravitelné škodě. Stěžovatel pro účely svého návrhu na přiznání odkladného účinku nijak
nerozporoval, že žalobci byl doklad o bezpečnostní způsobilosti ke dni 26. 2. 2015 vydán,
ačkoli byl o této skutečnosti skrze zaslanou žalobu zpraven. Z hlediska ochrany účastníků
insolvenčního řízení považuje Nejvyšší správní soud za určující, že žalobce potřebný doklad
obdržel a že jím tedy může prokazovat zákonem požadované skutečnosti. Nejvyšší správní soud
se neztotožňuje s tím, že by šlo ze skutečnosti, že žalobce doklad žalobce neměl ke dni 1. 8. 2014,
ale že jej obdržel až dne 26. 2. 2015, v podmínkách nynější věci dovozovat vznik nenapravitelné
škody, jak tvrdil stěžovatel.
[15] Dále stěžovatel ve svém návrhu v souvislosti s vymezením újmy zmínil, že je klíčové,
aby veškerá jednání v rámci insolvenčního řízení vykonával insolvenční správce, který po celou
dobu splňuje všechny zákonné podmínky, a rovněž že neexistuje jiné řešení, které by bylo
ve srovnatelné míře schopno zákonem dosáhnout stanoveného cíle, kterým stěžovatel rozumí
striktní dodržení zásady legality v podobě zajištění výkonu funkce insolvenčního správce
se zvláštním povolením k této činnosti.
[16] Základní smysl novely zákona o insolvenčních správcích provedené zákonem
č. 185/2013 Sb. byl dle důvodové zprávy následující: „Požadavek na bezpečnostní způsobilost zvláštních
insolvenčních správců má za cíl chránit zájem České republiky na tom, aby insolvenčním správcem ekonomicky
významných dlužníků byla pouze taková osoba, která splňuje i další kvalitativní požadavky, než jen odbornou
způsobilost. Zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, jehož mechanismů zjišťování
bezpečnostní způsobilosti se bude využívat, slouží také k ochraně ekonomiky České republiky. Dnes se může stát
zvláštním insolvenčním správcem jakákoliv osoba, která složí zkoušku odborné způsobilosti pro výkon funkce
insolvenčního správce se zvláštním povolením a která splní další spíše formální požadavky zákona o insolvenčních
správcích (například požadavek bezúhonnosti, uzavření pojistné smlouvy apod.). Zkoumání bezpečnostní
způsobilosti má rozšířit nároky na insolvenční správce se zvláštním povolením a přinést další záruky toho,
že budou jednat nezávisle. U insolvenčního správce, který bude chtít vykonávat funkci insolvenčního správce
dlužníka podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, bude za účelem zjištění jeho bezpečnostní
způsobilosti zkoumána Národním bezpečnostním úřadem například jeho ovlivnitelnost nebo důvěryhodnost,
což jsou atributy, které není možné v současné době posuzovat.“ (důvodová zpráva je dostupná z digitální
repozitáře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR; 6. volební období, 2010–2013, www.psp.cz).
[17] Nejvyšší správní soud konstatuje, že zájmem, který uvedenou novelou zákonodárce
sledoval, bylo i splnění dalších kvalifikačních předpokladů u určitých insolvenčních správců.
Stěžovatelova argumentace nesměřuje k jádru takto vymezeného zájmu. Stěžovatel totiž v návrhu
na přiznání odkladného účinku nedovozuje, že žalobce ke dni rozhodování o odkladném účinku
nesplňuje požadavek bezpečnostní způsobilosti a že v současné době z tohoto důvodu
představuje bezpečnostní riziko. K osvědčení porušení důležitého veřejného zájmu dle zdejšího
soudu nepostačuje stěžovatelovo tvrzení, že v minulosti po určitou dobu nebyl žalobce
požadovaný doklad o bezpečnostní způsobilosti schopen předložit, za situace, kdy stěžovatel
ani nepolemizuje s tím, že žalobce v současnosti již požadovaný doklad má a že i mezi 1. 8. 2014
a 26. 2. 2014, kdy mu byl doklad vystaven, musel splňovat podmínky pro jeho vydání, jinak
by mu vydán nebyl.
[18] Zdejší soud po zhodnocení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
dospěl k závěru, že stěžovatel neosvědčil újmu v podobě porušení důležitého veřejného zájmu,
který stěžovatel chrání a který by představoval nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinku vznikne jiným osobám. Z tohoto důvodu byl návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu