ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.161.2015:5
sp. zn. 9 As 161/2015 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. Č., ,
proti žalovanému: Okresní soud ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, Svitavy, ve věci
nezákonného zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 6. 2015, č. j. 52 A 49/2015 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen
„krajský soud“), kterým bylo odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem
žalovaného spočívajícím v nesprávném doručování písemností. Důvodem odmítnutí byla
překážka věci rozhodnuté, jelikož o shodně formulované žalobě krajský soud rozhodl usnesením
ze dne 16. 9. 2014, č. j. 52 A 74/2014 - 37 (kasační stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 1 As 184/2014 - 35; všechna zde
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním
soudem je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci přitom
jde o případ, kdy stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci samé
(o žalobě), tudíž stěžovatele tíží poplatková povinnost za kasační stížnost a musí být zastoupen
advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19).
[4] Zdejší soud proto konstatuje, že stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, svou kasační stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen
a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany
Nejvyššího správního soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti
byl takový stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci
pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 1 330 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany zdejšího soudu byl přitom
již mnohokrát poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
a již mnohokrát byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce
z řad advokátů, pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8, věta první, s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že Nejvyšší správní soud již v minulosti
stěžovatele dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem,
tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto
jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení
splnění požadavků dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší
správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž stěžovatel
objektivně musí z minulých řízení vědět.
[9] Bez významu není ani skutečnost, že zdejší soud v postupu stěžovatele již mnohokrát
identifikoval snahu vést spor pro spor a snahu prodlužovat svým procesním postupem řízení
(z řady rozhodnutí zdejšího soudu o návrzích nynějšího stěžovatele lze namátkou zmínit
např. usnesení ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 130/2012 - 10, či rozsudek ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 9 As 85/2013 - 13). Nejvyšší správní soud má proto za to, že po nynějším stěžovateli
lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho postupem jakkoli protahováno, požadovat, aby u těch
řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku
zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to současně
s podáním kasační stížnosti. S odkazem na shora konstatované lze zopakovat, že v případě
nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné, aby mu soud adresoval výzvy a poučení, které by měly
nést informace jemu již nesčíslněkrát sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle §46
odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by stěžovatele vyzval k doložení plné
moci pro advokáta.
[11] K tomu je možno poznamenat, že obdobný postup vůči nynějšímu stěžovateli aplikuje
i Ústavní soud, který jej taktéž znovu a znovu nevyzývá k doložení plné moci pro advokáta
pro řízení před Ústavním soudem, ale jeho ústavní stížnosti, ve vztahu ke kterým tento
požadavek splněn není, bez jakékoli výzvy odmítá (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15; ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 478/15; ze dne 5. 2. 2015,
sp. zn. III. ÚS 186/15; či ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 484/2015; tato usnesení jsou
dostupná z http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud v takových případech vychází z toho,
že předešlé výzvy byly dostatečně způsobilé stěžovateli zprostředkovat informaci o povinném
zastoupení advokátem pro řízení o ústavní stížnosti.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu