ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.162.2015:5
sp. zn. 9 As 162/2015 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č. proti
žalovanému: Předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží
2, České Budějovice, ve věci podání žalobce ze dne 29. července 2013, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2015, č. j. Na 26/2013 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo odmítnuto
jeho podání ze dne 29. července 2013, kterým se domáhal vydání rozsudku: „A. zakazuje
se Předsedovi Krajského soudu v Č. Budějovicích, sídlem obecně známým, aby pokračoval v porušování žalobcova
práva na chránění si svých osobních a soukromých údajů, a přikazuje se tomuto orgánu organizační složky státu,
aby obnovil stav před zásahem, ke dni, kdy začal používat vadný tiskopis 060 vydávaný MS ČR; B. určuje se,
že pokyn MS ČR č. j. 126/2009(-OD-Org.), vrcholného orgánu státní správy soudů, sídlem obecně známým
v Praze, je celé v naprostém nesouladu s právním řádem ČR a jeho aplikací správnou KS v Č. Budějovicích bylo
a je neojediněle, nýbrž soustavně, porušováno žalobcovo právo na ochranu soukromého života.“ Důvodem
odmítnutí bylo to, že stěžovatel ve stanovené lhůtě přes výzvu krajského soudu řádně nedoplnil
své podání. Protože pro tento nedostatek nebylo možné pokračovat v řízení, postupoval soud
v souladu s §37 odst. 5 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a podání ze dne 29. července 2013 odmítl.
[2] Soud konstatuje, že jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem
je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 s. ř. s, nevyžaduje
tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci jde
o případ, kdy stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci samé (o jeho
podání ze dne 29. července 2013), tudíž jej tíží poplatková povinnost za kasační stížnost a musí
být zastoupen advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti
z jeho strany nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 1 330 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a již mnohokrát
byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů,
pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8, věta první, s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně
informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud
by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí
z minulých řízení vědět.
[9] Bez významu není ani skutečnost, že soud v postupu stěžovatele již mnohokrát
identifikoval snahu vést spor pro spor a snahu prodlužovat svým procesním postupem řízení
(z řady rozhodnutí NSS o návrzích nynějšího stěžovatele lze namátkou zmínit např. usnesení
ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 130/2012 - 10, či rozsudek ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 9 As 85/2013 - 13). Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho
postupem jakkoli protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné
zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem
na shora konstatované lze zopakovat, že v případě nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné,
aby mu soud adresoval výzvy a poučení, které by měly nést informace jemu již nesčíslněkrát
sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle §46
odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné moci pro
advokáta.
[11] K tomu je možno poznamenat, že obdobný postup vůči nynějšímu stěžovateli aplikuje
i Ústavní soud, který jej taktéž znovu a znovu nevyzývá k doložení plné moci pro advokáta
pro řízení před Ústavním soudem, ale jeho ústavní stížnosti, ve vztahu ke kterým tento
požadavek splněn není, bez jakékoli výzvy odmítá (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15; ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 478/15; ze dne 5. 2. 2015,
sp. zn. III. ÚS 186/15; či ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 484/2015). Ústavní soud v takových
případech vychází z toho, že předešlé výzvy byly dostatečně způsobilé stěžovateli zprostředkovat
informaci o povinném zastoupení advokátem pro řízení o ústavní stížnosti.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu