ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.17.2015:33
sp. zn. 9 As 17/2015 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Mgr. H.
B., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2009, č. j. JMK 138965/2009, sp. zn. S-JMK
138965/2009/OÚPSŘ, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Veselí nad Moravou,
se sídlem Masarykova tř. 119, Veselí nad Moravou, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2014, č. j. 29 A 7/2010 – 163, o návrhu na
přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
zrušeno jeho shora označené rozhodnutí. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně (vlastník sousední nemovitosti) a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Veselí nad
Moravou ze dne 27. 8. 2009, č. j. ŽPSÚ/34842/2008 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“),
kterým bylo vydáno dodatečné stavební povolení Ing. K. L. a V. L. (dále jen „stavebníci“)
k provedení již rozestavěného rodinného domu na ulici K., V. n. M., včetně přípojek vodovodu,
kanalizace, elektro a zpevněných ploch vjezdu.
[2] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že je povinen na základě napadeného rozsudku a v něm
vyjádřeného právního názoru zrušit rozhodnutí stavebního úřadu a vrátit mu věc k novému
projednání. Stavební úřad by pak musel žádost o dodatečné povolení stavby pro tvrzený rozpor
s územním plánem zamítnout a nařídit odstranění stavby. Vzhledem k tomu, že by se jednalo
o zrušení již pravomocného dodatečného povolení stavby pro jeho nezákonnost, stavebníci
by se nepochybně domáhali po státu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím
ve smyslu §7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České
národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Jednalo by se o škodu
v řádu několika milionů Kč. Za zásadní nenahraditelnou újmu považuje stěžovatel především
újmu na důvěře občanů ve správnost a objektivnost rozhodování orgánů státní správy, jež by byla
výše naznačeným postupem a případným výkonem rozhodnutí o odstranění stavby, která
je zkolaudována, zapsána do katastru nemovitostí a ke svému účelu stavebníky již užívána,
podstatným způsobem narušena. Dále uvádí, že k tomuto postupu by došlo za situace,
kdy v horizontu cca dvou měsíců bude vydán nový územní plán, který již regulativ stavební čáry
neobsahuje a dle něhož případné nové dodatečné povolení realizované stavby bude možné
a nebude v rozporu s územním plánem, jak konstatoval napadený rozsudek.
[3] Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřila dne
4. 2. 2015. Uvedla, že souhlasí s odkladným účinkem kasační stížnosti.
[4] Žalobkyně se v přípise ze dne 4. 2. 2015 vyjádřila ke kasační stížnosti a k návrhu
na přiznání odkladného účinku. Ve vztahu k odkladnému účinku uvedla, že s ním nesouhlasí.
[5] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5
s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[7] Stěžovatel spatřuje hrozící újmu v tom, že bude narušena důvěra občanů ve správnost
a objektivnost rozhodování orgánů státní správy v důsledku zrušení dodatečného povolení
stavby, vydání rozhodnutí o odstranění stavby a jeho výkonu. Nejvyšší správní soud posoudil
stěžovatelem uváděné důvody a rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. Je nutné
poukázat na to, že krajský soud zrušil napadené rozhodnutí stěžovatele z důvodu
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí (srov. str. 14 a 15 napadeného
rozsudku). Stěžovatel tedy není právním názorem krajského soudu zavázán ke zrušení rozhodnutí
stavebního úřadu. Stejně tak ze závěrů krajského soudu nevyplývá, že musí být zamítnuta žádost
o dodatečné povolení stavby a stavba odstraněna. Ze závěrů krajského soudu vyplývá pouze to,
že stěžovatel musí své rozhodnutí dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit.
[8] Pokud by stěžovatel a stavební úřad dospěly k závěru, že musí být stavba odstraněna, mají
stavebníci možnost proti rozhodnutí o odstranění stavby brojit správní žalobou a následně
i kasační stížností. V takovém případě mohou požádat o přiznání odkladného účinku jak žaloby,
tak i kasační stížnosti.
[9] Stěžovatelem tvrzená újma vzniklá v důsledku výkonu případného rozhodnutí
o odstranění stavby tedy nemusí vůbec nastat. Jedná se tak o újmu hypotetickou, nikoliv o újmu
reálně hrozící. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu