ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.173.2015:71
sp. zn. 9 As 173/2015 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Nejvyšší
státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2010,
č. j. 13853-5/2010-ERU, za účasti osoby zúčastněné na řízení: FVE SUN VIK 2 s.r.o.,
se sídlem 28. října 438/219, Mariánské Hory, Ostrava, zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D.,
advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné
na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2015, č. j. 62 A 97/2013 - 131,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností napadla osoba zúčastněná na řízení
(dále jen „stěžovatelka“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“), kterým bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 11. 2010, č. j. 13853-5/2010-ERU. Tímto správním rozhodnutím byla stěžovatelce udělena
licence č. 111018011 na výrobu elektřiny na dobu 25 let s tím, že rozsah podnikání, technické
podmínky a seznam provozoven je uveden v příloze k licenci. Dle přílohy celkový instalovaný
elektrický výkon elektrárny činí 1,589 MW a licence se týká provozovny na pozemku
parc. č. 2085/20 v katastrálním území Chomutov I.
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, uvedl,
že žalobu podal nejvyšší státní zástupce, který je k podání žaloby aktivně procesně legitimován,
shledá-li k jejímu podání závažný veřejný zájem, jak vyplývá z §66 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70
(dostupného z www.nssoud.cz stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), úvaha, zda je v konkrétní věci dán závažný veřejný zájem, záleží na nejvyšším státním
zástupci. Existence závažného veřejného zájmu je pak v takovém případě presumována.
[3] Dle krajského soudu nemůže být smyslem žaloby podané dle §66 odst. 2 s. ř. s. realizace
neohraničeného dozoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí správních orgánů.
Z povahy věci podání takové žaloby na sklonku k tomu určené tříleté lhůty za situace,
kdy v mezidobí žalovaný nevyužil možnosti přezkumného řízení či obnovy řízení a kdy jsou již
stabilizovány právní vztahy navazující na udělení licence, představuje nepochybný zásah
do právní jistoty stěžovatelky. Takové narušení právní jistoty tedy musí být vyváženo vskutku
závažným důvodem, který by vyvážil negativní důsledky případného zpětného přehodnocení
právních závěrů, na nichž stojí rozhodnutí o udělení licence. Závěr o důvodnosti žaloby
tak dle krajského soudu musí být založen vyloženě na závažných zjištěních, která opravňují
k závěru, že nemohla být dána dobrá víra žadatele o udělení licence.
[4] Krajský soud poukázal na §5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon), ve znění účinném do 17. 8. 2011 (dále jen „energetický zákon), dle něhož fyzická
nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické
předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Dle uvedeného ustanovení musí mít
energetické zařízení technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám.
Podle §9 písm. d) vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání
v energetických odvětvích, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „vyhláška
č. 426/2005 Sb.), se technické předpoklady u energetických zařízení ve zkušebním provozu
prokazují mj. dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce
(zprávou o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem.
[5] V souvislosti se zprávou o revizi krajský soud zdůraznil, že v řízení o udělení licence musí
být transparentně prokázáno, že energetické zařízení bylo revizním technikem skutečně
zkontrolováno. Revizní zpráva je jediným dokladem, z něhož se ověřuje samotná technická
dokončenost zařízení, a musí být zpracována po prohlídce dokončené fotovoltaické elektrárny.
[6] Krajský soud prováděl dokazování ke skutkovému stavu, který zde byl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (§75 odst. 1 s. ř. s.). Vyslechl tehdejší zaměstnance žalovaného,
a to Ing. P. P., Ing. Mgr. J. V. a Ing. R. K. Dokazováno bylo rovněž záznamy z DVD a CD.
Krajský soud vzal z dokazování za prokázané, že dne 20. 12. 2010 (tj. téměř měsíc po vydání
licence) byla část elektrárny okolo kiosku S2 ve stavu rozestavěnosti a nebyla dokončena. I ze
záznamu ke dni 23. 12. 2010 vyplynuly pochybnosti o dokončenosti elektrárny vzhledem
k visícím kabelům volně vedoucím po zemi a nepropojené části fotovoltaických panelů. Soud pak
zhodnotil, že ke dni 26. 11. 2010, kdy bylo vydáno rozhodnutí o udělení licence, a tudíž ani dne
18. 11. 2010, kdy měla proběhnout revize, nebyla elektrárna dokončena. Jde o skutečnosti, které
zásadním způsobem zpochybnily obsah revizní zprávy, dle níž „[b]yla provedena kompletní
elektroinstalace fotovoltaických panelů, jejich zapojení do DC string boxů a propojení s rozvodnou S2.“
[7] Dle napadeného rozsudku žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když udělil dne
26. 11. 2010 licenci stěžovatelce, která splnění technických předpokladů pro udělení licence
nedoložila. Vada revizní zprávy nebyla a ani nemohla být odstraněna v řízení před soudem.
Krajský soud uvedl, že s ohledem na nedokončenost elektrárny před rozhodnutím o udělení
licence lze jen obtížně dovozovat, že by stěžovatelka byla v dobré víře ve správnost a zákonnost
rozhodnutí o udělení licence. Z tohoto důvodu rozhodnutí o udělení licence zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že bylo porušeno její právo seznámit se s důkazy
a vyjádřit se k nim. Krajský soud se vůbec nezabýval přípustností a způsobilostí důkazů, zejména
se jedná o protokol o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité datovaný dnem 23. 12. 2010
a jemu předcházející usnesení o zajištění důkazu ze dne 22. 12. 2010. Stěžovatelka namítla,
že usnesení o zajištění důkazu nenaplňuje zákonné podmínky pro jeho vydání, a to s ohledem
na princip přiměřenosti, u nějž odkázala na §2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „správní řád“). Na námitky stěžovatelky vůči
takovému způsobu provedení kontroly vtělené do vyjádření ze dne 17. 7. 2014 krajský soud
nereagoval.
[9] Záznamy měly být dle původní verze žalobce a žalovaného součástí správního spisu.
Jeho součástí však nikdy nebyly a objevily se teprve v březnu 2015 v policejních záznamech
a spisech, kam je měli doložit svědci vyslechnutí krajským soudem. Protokol o jejich pořízení
navíc nebyl sepsán dne 23. 12. 2010, ale byl antedatován, čemuž se svědci ve svých výpovědích
ani nebránili, tudíž jejich výpovědi dle stěžovatelky mohou být jen stěží důvěryhodné.
V protokolu je navíc zjevný nedostatek, jelikož je v něm uvedeno, že „na FVE nejsou zapojeny
měniče“, což vyvolává zásadní pochybnosti o odbornosti a důvěryhodnosti zúčastněných
pracovníků.
[10] V řízení před krajským soudem se předmětné záznamy objevily až v den nařízeného
jednání. Do té doby do nich nebylo možno nahlédnout, ačkoli o to zástupkyně stěžovatelky
žádala a požadovala předložení zmíněných záznamů, naposledy ještě 12. 6. 2015 a 16. 6. 2015,
tedy 6, resp. 2 dny před jednáním a rozhodnutím soudu. Tehdy bylo zástupkyni stěžovatelky
sděleno, že tato dokumentace není součástí spisového materiálu. K těmto tvrzením stěžovatelka
navrhla důkaz výslechem advokátní koncipientky jejího tehdejšího advokáta. Záznamy
na DVD a CD krajský soud obdržel od Policie České republiky, dle časového razítka k tomu
mělo dojít dne 15. 4. 2015. Stěžovatelka tak dovozuje, že nikým z účastníků nezhlédnuté záběry
měl v držení některý soudce, který v rozporu se zákonem nezařídil jejich zařazení do spisu
a umožnění jejich zhlédnutí účastníkům řízení, což představuje porušení §45 odst. 7 s. ř. s.
[11] Teprve při jednání dne 18. 6. 2015 byla stěžovatelka seznámena s těmito záznamy.
V tuto chvíli však již neměla prostor k jejich posouzení a kritickému zkoumání, natož prostor
pro realizaci svého práva na pořízení kopií záznamů. Ještě v den soudního jednání měla pocit,
že celá věc je prostým nedorozuměním a její argumentace celou situaci vysvětlí. Pokud by jí byl
poskytnut reálný prostor, byla by schopna přinejmenším významnou část tvrzení a závěrů
dovozovaných ze záznamů vyvrátit. Většina záběrů se totiž věnuje lokacím odlišným
od FVE SUN VIK 2. V době jednání soudu k tomu však neměla jakoukoli reálnou možnost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2008, č. j. 1 As 18/2008 - 68, musí mít
účastník možnost seznámit se s důkazy předloženými soudu ve formě a době přiměřené
jejich relevanci, tedy v případě potřeby i písemně a předem. Rovněž podle Evropského soudu
pro lidská práva je zásada kontradiktornosti jednou ze základních součástí práva na spravedlivý
proces. Stranám sporu musí být dána možnost seznámit se stanovisky a důkazy předloženými
soudu za účelem ovlivnit jeho rozhodnutí.
[12] Stěžovatelka se dále neztotožňuje se způsobem, jakým byly vypořádány její důkazní
návrhy výslechem D. Z. a stanoviska distributora o výrobě elektřiny i v den kontroly.
Nelze odmítat provedení svědecké výpovědi z důvodu, že by svědek nevyvrátil výpověď jiného
svědka.
[13] Krajský soud dále dle stěžovatelky činil ve vztahu k revizní zprávě odborný závěr
o otázce, která nebyla právní. Energetický zákon vyžaduje, aby energetické zařízení mělo
technickou úroveň, nikoli že má vypadat tak či onak, navíc od okamžiku revize vždy stejně.
Krajský soud přitom zcela ignoroval, že dle doložených důkazů byla elektrárna v daný den
již ve zkušebním provozu a vyráběla elektřinu. Elektroinstalace nemohla nebýt hotova
před 18. 11. 2010, neboť částečně vede v zemi a byla vytrvale zasněžena celý měsíc. Klimatické
podmínky její následné položení neumožňovaly. Pokud by snad v prosinci 2010 nebylo několik
panelů propojeno, neznamenalo by to samo o sobě nic meritorního, neboť to mohlo být dáno
např. probíhajícími zkouškami.
[14] Stěžovatelka považuje zjištění skutkového stavu krajským soudem za nedostatečné.
Svědecké výpovědi jsou ve vztahu k identifikaci či přesnosti popisu míst naprosto nedostatečné.
Ve výpovědích svědků je celá řada rozporů. Svědek P. si některé vybrané detaily s odstupem času
pamatuje naprosto přesně a jiné nikoli, navíc sám o sobě prohlásil, že by zabloudil i na chodbě.
Svědek V. si fakticky nic bližšího nepamatuje. Z výpovědí svědků je evidentní, že jsou značně
ovlivněni pocity svědka K. a jejich pocity o nedokončenosti jsou subjektivní. Existuje zde
disproporce mezi natočenou realitou, která by sama o sobě měla být krajským soudem
argumentačně vypořádána.
[15] Výtky k výpovědi svědků má stěžovatelka i v otázce měničů. Typickým omylem laiků je,
že zaměňují měnič napětí a střídač. Fotovoltaická elektrárna má dva centrální měniče, ty musely
být zapojeny, jinak by elektrárna v den kontroly nebyla schopna vyrábět proud. Svědek P.
je absolventem Českého vysokého učení technického a je vzdělán v silnoproudu, přesto protokol
o zajištění důkazu ohledáním věci podepsal. To svědčí o nedostatečné péči, úmyslu
či povrchnosti. Stěžovatelčina elektrárna nemá střídače podobné jako sousední elektrárna
FVE SAŠA SUN a ZDENĚK SUN, ale má jeden centrální kiosek, ve kterém jsou umístěny velké
průmyslové střídače. Svědci prohlásili, že nebyly propojeny kabely do střídačů. Takové zjištění
nebylo možno vůbec učinit. Tyto mohutné kabely vedou v zemi a jejich délka je několik
kilometrů.
[16] Kdyby svědci opatřili důkazy daty a důkladně a jasně sdělili, na kterých místech natáčeli,
bylo by možné o záznamech polemizovat. Nyní se stěžovatelka ocitla v situaci, že se může snažit
nalézt místa, odkud byl materiál pořízen. Přinejmenším u záběrů, které mají pevné orientační
body, lze prokázat, že se nejedná o elektrárnu stěžovatelky. Záběry buď dokazují, že FVE SUN
VIK 2 byla dokončena, nebo se týkají jiné elektrárny. Dále krajský soud zmiňuje tzv. „první
záběr“, který bývá označován též jako tzv. „špice“. V reálném pohledu však žádná špice
na elektrárně není. Elektrárna je rozdělena na dva bloky členitým terénem. Spodní blok,
který podle katastrální mapy může připomínat špici, je obtížně přístupný dokonce v létě, v zimě
je přístupný maximálně terénním vozem či pěšky.
[17] Má-li pak s uvedenou lokalitou dle krajského soudu souvislost několikasekundový
materiál údajně pořízený dne 20. 12. 2010, potom je třeba poukázat, že soubor má název
„20101220_...m2ts“ a časovou stopu 20. 12. 2010 20:22, proti 20. 12. 2010 10:38. Součástí spisu
jsou i další záběry ze dne 20. 12. 2010 a všechny jsou kontinuálně číslovány VTS 01 až VTS 46.
Údajný záběr z 20. 12. 2010 na stěžovatelčinu elektrárnu, který měl být pořízen při prohlídce
FVE SAŠA SUN a ZDENĚK SUN, tedy není uložen pod podobným jménem a navíc není
ani v logické sekvenci. Jde o naprosto neprůkazný záběr a bylo by jej nezbytné podrobit dalšímu
zkoumání.
[18] Krajský soud jako vodící prvek zřejmě pochopil kiosek S2. Takových kiosků je po areálu
20 až 25. Označení S2 se nenachází jen na jednom z nich. Kiosky jsou plně mobilní. K omylu
tehdejších pracovníků žalovaného mohlo jistě přispět to, že zástupci kontrolovaných vedlejších
elektráren prohlašovali, že nepokryté konstrukce nepatří jejich elektrárnám. Šlo o poměrně
nepřekvapivé jednání osob, které se snažily tvrdit, že nedostatky se netýkají právě
jejich elektrárny.
[19] Stěžovatelka se vymezila i vůči §66 odst. 2 s. ř. s., který obsahuje oprávnění nejvyššího
státního zástupce k podání žaloby v případě, že k tomu shledá závažný veřejný zájem. Má za to,
že pokud by k podání žaloby postačoval zájem na zachování zákonnosti správního rozhodnutí,
byl by požadavek na zachování závažného veřejného zájmu nadbytečný. V daném případě
se však žalobcem uváděné důvody míjejí se závažným veřejným zájmem. Jde-li o problém
s bezpečností energetického zařízení, nebylo ani prokázáno ani vysvětleno, čím by předmětná
výrobna měla ohrožovat nějaké chráněné zájmy. Žalobce neuvedl, jaké technické předpoklady
neměly odpovídat skutečnosti. Stěžovatelce je znám judikát Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70, má však za to, že pokud není existence závažného veřejného
zájmu posuzována při hodnocení přípustnosti žaloby, mělo by se tak dít minimálně z hlediska
její důvodnosti, z hlediska věcné legitimace. Stěžovatelka poukázala na nutnost ochrany nabytých
práv, právní jistoty a dobré víry.
[20] Stěžovatelka navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení. Současně navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
III. Vyjádření ke kasační stížnosti
[21] Žalovaný nevyužil možnosti podat vyjádření ke kasační stížnosti, vyjádřil se pouze
k návrhu na přiznání odkladného účinku. Žalobce žádné vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[22] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení o kasační
stížnosti zastoupena advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] Krajský soud při právním hodnocení věci vyšel z §5 odst. 3 energetického zákona a §9
písm. d) vyhlášky č. 426/2005 Sb. Shledal přitom, že v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny
musí být transparentně prokázáno, že energetické zařízení bylo ve smyslu příslušných technických
norem revizním technikem skutečně zkontrolováno. Revizní zpráva je pak dle krajského soudu
zásadním skutkovým podkladem, kterým se prokazuje, že energetické zařízení má úroveň
odpovídající technickým normám a je bezpečné. Dle napadeného rozsudku je pak revizní zpráva
jediným dokladem, z něhož se podává nejen bezpečnost, ale i samotná technická dokončenost
zařízení. Tato zpráva tak musí být zpracována po prohlídce dokončené fotovoltaické elektrárny.
[24] V bodě [23] shora uvedená obecná východiska krajského soudu nebyla v kasační stížnosti
napadena. Krajský soud v nynější věci shledal zásadní vady revizní zprávy spočívající v tom,
že v den konání revize (18. 11. 2010) ani ke dni vydání správního rozhodnutí (26. 11. 2010)
nebyla elektrárna zcela dokončena. Krajský soud vzal za prokázané, že přinejmenším část
elektrárny při ústním jednání označovaná jako výběžek či špice nebyla dokončena ani ke dni
vydání licence. Revizní zpráva tak dle krajského soudu trpěla tak zásadní vadou, že jí nebylo
možno prokázat splnění zákonných požadavků. Stěžovatelka pak v kasační stížnosti rozporuje
uvedené skutkové zjištění. Činí tak prostřednictvím námitek vůči dokazování [část VI. a) tohoto
rozsudku] a námitek vůči úplnosti zjištění skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů
[část VI. b)]. Dále stěžovatelka nesouhlasí s neprovedením jí navržených důkazů [část VI. c)]
a vznesla rovněž námitku, že nebyl dán závažný veřejný zájem k tomu, aby nejvyšší státní
zástupce mohl podat žalobu [část VI. d)].
VI. a) Námitky vůči dokazování
[25] Hodnocení krajského soudu, že stěžovatelčina elektrárna nebyla ke dni její revize
(18. 11. 2010) ani ke dni vydání licence dokončena (26. 11. 2010), bylo vystavěno mj. na zjištěních
získaných z dokazování provedeného protokolem o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité,
videodokumentací a fotodokumentací ze dnů 20. 12. 2010 a 23. 12. 2010, kterou pořídili tehdejší
pracovníci žalovaného. Stěžovatelka namítla, že krajský soud se vůbec nezabýval přípustností
právě zmíněných důkazů.
[26] Tvrdí, že její výhrady proti opatření protokolu a záznamů byly obsaženy v jejím vyjádření
k žalobě ze dne 17. 7. 2014. Nejvyšší správní soud konstatuje, že zde jsou obsažena zcela obecná
a nekonkrétní tvrzení, a to „provedení kontroly bylo účelové a závěry a zjištění kontroly nejsou správné.
Samotný způsob provedení kontroly, o jejímž provedení byla kontrolovaná osoba vyrozuměna dne 22. 12. 2010
a k jejímu provedení mělo dojít dne 23. 10. 2010, je minimálně zvláštní a odůvodnění nutnosti tak rychlé
kontroly zde rovněž neobstojí.“ Důvody, proč bylo třeba místní ohledání učinit neprodleně, jsou
z rozsudku krajského soudu patrné. Tehdejší pracovníci žalovaného dne 20. 12. 2010 při kontrole
jiných elektráren v areálu válcoven v Chomutově zjistili, že se v dané lokalitě buduje další
fotovoltaická elektrárna. Jelikož hrozilo nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že v krátké době
by mohla být rozestavěná elektrárna dokončena, nebylo možno s ohledáním otálet.
[27] Až v kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že usnesení o zajištění důkazu dle §138
odst. 1 správního řádu ze dne 22. 12. 2010, č. j. 13853-7/2010-ERU, na které navazovalo místní
ohledání dne 23. 12. 2010, odporuje §2 odst. 3 správního řádu.
[28] Tomu Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Ust. §2 odst. 3 správního řádu zakotvuje
zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře a zásadu přiměřenosti, dle níž lze zasahovat do práv
jen v nezbytném rozsahu. V dané věci existovaly konkrétní a relevantní poznatky (budování
elektrárny), které bylo třeba prověřit. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s tím, že hrozilo
nebezpečí z prodlení, jelikož bylo možno předpokládat, že elektrárna bude brzy dokončena
a po jejím dokončení by ohledání ztratilo reálný význam. Proti možnosti provést zajištění důkazu
dle §138 odst. 1 správního řádu stěžovatelka nic konkrétního nenamítala. Nejvyšší správní soud
tak vychází z toho, že usnesení o zajištění důkazu a následné místní ohledání mělo zákonný
podklad, bylo odůvodněno konkrétními a relevantními poznatky (budování elektrárny) a bylo
třeba jednak rychle, neboť hrozilo riziko z prodlení. Místní ohledání přitom v daném případě
nepředstavovalo nijak invazivní postup. Zdejší soud tak uzavírá, že zásada přiměřenosti
ani ochrana práv nabytých v dobré víře nebyla porušena.
[29] Provedení důkazů protokolem, svědeckými výpověďmi ani záznamy nemůže bránit
skutečnost, že DVD a CD se záznamy nebyly obsahem správního spisu. Neschopnost
žalovaného tyto záznamy předložit svědčí o jeho jistém pochybení. Takové pochybení však nijak
neznemožňuje provést příslušné dokazování v řízení před soudem, jestliže si krajský soud
záznamy opatřil jiným způsobem. Opačný náhled by byl v rozporu s principem plné jurisdikce
a ve svém výsledku by činil soudní kontrolu správních rozhodnutí iluzorní.
[30] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 1. 2015 zaslaném krajskému soudu potvrdil,
že fotodokumentace a videodokumentace obsahem spisu není. Krajský soud si CD a DVD
s příslušnými záznamy opatřil od Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru
hospodářské kriminality, jemuž byly předány Ing. K., tj. bývalým pracovníkem žalovaného, který
se ohledání účastnil. Dle soudního razítka byly záznamy předány krajskému soudu dne
15. 4. 2015 ve 14.30 hod.
[31] Stěžovatelka tvrdí, že naposledy ve dnech 12. 6. 2015 a 16. 6. 2015 prostřednictvím
tehdejšího právního zástupce žádala o předložení těchto záznamů, ale tvrdí, že jí bylo sděleno,
že tato dokumentace není obsahem spisu. K tomu navrhla důkaz výslechem advokátní
koncipientky tehdejšího právního zástupce. V návaznosti na to namítla, že se se záznamy
seznámila až při ústním jednání před krajským soudem dne 18. 6. 2015, ale tehdy již neměla
prostor je účinně vyvrátit. Odkázala též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 4. 2008, č. j. 1 As 18/2008 - 68, dle něhož má být účastník dle povahy důkazů seznámen
s nimi i předem. Nejvyšší správní soud argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil.
[32] V uvedeném rozsudku sp. zn. 1 As 18/2008 bylo uvedeno: „Žádné ustanovení soudního řádu
správního (za přiměřeného použití občanského soudního řádu) ale výslovně neurčuje, ve které fázi řízení má soud
právu účastníka řízení na seznámení s navrženými důkazy dostát. Z logiky věci, plynoucí zejména ze zásady
rovnosti zbraní, je však nutno uzavřít, že účastník řízení musí mít možnost seznámit se s důkazy předloženými
soudu, jakož i možnost vyjádřit se před soudem k jejich existenci, obsahu a pravosti, ve formě a době přiměřené
jejich relevanci, tedy v případě potřeby i písemně a předem.“ Na okraj lze poznamenat, že v citovaném
rozsudku u tehdy řešené věci zdejší soud neshledal pochybení v tom, že žalovaný byl s důkazním
návrhem žalobce seznámen až při jednání.
[33] Nejvyšší správní soud konstatuje, že důkaz videozáznamy byl prováděn při jednání,
jemuž byl přítomen zástupce stěžovatelky. Záznam v průběhu jeho přehrávání před soudem
komentoval svědek K. Ve vztahu k záběrům, které byly pořízeny dne 23. 12. 2010, svědek
poukazoval na orientační body (kiosek S2) a ukazoval v katastrální mapě, kterých míst se záběr
týká. Ze svědkovy výpovědi bylo zjevné, že nikoli všechny záběry se týkají stěžovatelčiny
elektrárny, ale že na části záběrů při průjezdu autem je FVE AREA SUN. Přechod
mezi elektrárnou stěžovatelky a FVE AREA SUN svědek nedokázal určit. Část stěžovatelčiny
elektrárny (výběžek či „špici“, jak byla tato část označována při jednání), však svědek jednoznačně
identifikoval, přičemž poukazoval na kiosek S2 jako jeden z orientačních bodů. Tato část
stěžovatelčiny elektrárny ostatně ani nesousedí s FVE AREA SUN. Ve vztahu k záběru, který byl
pořízen 20. 12. 2010, svědek v katastrální mapě určil místo, odkud byl záběr pořízen.
Kde se nachází místo, odkud byl pořízen záběr z 20. 12. 2010, svědek poukazoval rovněž
na záběrech, které byly pořízeny 23. 12. 2010.
[34] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že propojení promítaných záběrů s komentářem svědka,
který byl účasten jejich pořizování, který poukazoval na orientační body a který též při jednání
identifikoval místa pořízení záběrů, vytvořilo jednoduše přehlednou situaci (bylo poznat,
které záběry se týkají tzv. „špice“, bylo poukázáno na nemožnost přesného určení přechodu
mezi FVE AREA SUN a elektrárnou stěžovatelky, bylo zjevné, že na části záběrů není
stěžovatelčina elektrárna vůbec). Tato přehledná situace umožňovala dostatečné posouzení
záběrů i bez jejich předchozího zhlédnutí. K návrhu stěžovatelky byl proveden důkaz
jí předloženým videozáznamem, který z části zobrazuje shodná místa, která byla na záznamu
pořízeném tehdejšími pracovníky žalované (jde o záběr z automobilu, kdy se na stěžovatelčiných
záběrech jede směrem od kiosku S1 směrem dolů – jde o oblasti, které jsou ve stěžovatelčiných
záběrech označovány jako S1 a S2; na záběrech bývalých pracovníků žalovaného jel automobil
nahoru směrem ke kiosku S1). Vzhledem k záznamům, které stěžovatelka sama nabídla,
je zřejmé, že musela mít zcela jasno o tom, jak vypadá její elektrárna a její okolí. Nejvyšší správní
soud v takovém případě nespatřuje překážky, které by jí bránily v posouzení záběrů a vyjádření
jejího procesního stanoviska na jednání i za situace, kdy promítané záběry pořízené tehdejšími
pracovníky viděla poprvé až na jednání soudu.
[35] Zdejší soud tak ve vztahu ke stěžovatelčinu odkazu na rozsudek sp. zn. 1 As 18/2008
konstatuje, že obsah záznamů na CD a DVD společně se skutečnostmi uvedenými v bodech
[33] a [34] svědčí o tom, že nebylo nezbytné, aby se záznamy musela být stěžovatelka seznámena
předem. Je vhodné zdůraznit, že zástupce stěžovatelky, byť při jednání před krajským soudem
dostal dostatečný prostor, ani v náznaku neuvedl, že by i po jejich zhlédnutí potřeboval záznamy
blíže prozkoumat a že k tomu nedostal příležitost před jednáním.
[36] Stěžovatelka v dané souvislosti namítla, že pokud by jí byl poskytnut reálný prostor,
byla by schopna přinejmenším část záběrů vyvrátit tím, že se věnují jiným lokalitám
než její elektrárně. Skutečnost, že ne všechny záběry se týkají stěžovatelčiny elektrárny,
zcela bezpečně vyplynula již při jednání, přičemž tuto okolnost svědek potvrdil. Je zřejmé,
že na části záběrů je elektrárna FVE AREA SUN a krátce i další elektrárny a dále, že přechod
mezi stěžovatelčinou elektrárnou a FVE AREA SUN je na záběrech obtížně určitelný. Zmíněné
okolnosti byly při jednání jednoznačně patrné i bez toho, že by to musela stěžovatelka sdělovat.
To, že se část záběrů netýká stěžovatelčiny elektrárny, ani nejasnost přechodu mezi elektrárnami,
však nijak nezpochybňuje závěry krajského soudu, jelikož u některých záběrů je patrné,
že se stěžovatelčiny elektrárny týkají. Jde o záběry, na nichž je zachycen tzv. výběžek či špice,
k tomu viz zejména bod [42] níže.
[37] Vzhledem k výše popsané povaze záznamů a průběhu jednání, které umožnilo
jejich přehledné posouzení, Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatelce nebyla v průběhu
řízení umožněna procesní obrana a že by jí bylo znemožněno dostatečně hájit své procesní
stanovisko. Na tomto závěru by nemohlo nic změnit ani to, že by se ukázalo pravdivým
její tvrzení, že 12. 6. 2015 a 16. 6. 2015 (tj. před jednáním, které se konalo dne 18. 6. 2015
a kde byl prováděn důkaz záznamy) se i přes svou snahu nemohla se záznamy seznámit předem,
ačkoli tehdy již měly být obsahem soudního spisu. I v případě pravdivosti zmíněného tvrzení
stěžovatelky by šlo o vadu řízení, která by v dané věci neměla v konečném důsledku reálný dopad
do možnosti stěžovatelky vyjádřit se k záznamům. Tato vada by tedy nemohla být důvodem
pro zrušení napadeného rozsudku. Z tohoto důvodu zdejší soud shledal nadbytečné,
aby k uvedenému tvrzení stěžovatelky o nemožnosti seznámit se se záznamy před jednáním
vyslýchal navrženou svědkyni či aby prováděl důkaz jejím prohlášením ze dne 20. 7. 2015.
[38] V části kasační stížnosti, kde stěžovatelka namítla porušení práva na seznámení s důkazy,
poukazovala na antedatování protokolu o zajištění důkazu ohledáním věci nemovité, vymezovala
se proti tomu, že by 23. 12. 2010 měly na elektrárně probíhat práce, a vyjadřovala pochybnosti
nad odborností a důvěryhodností svědků. Vzhledem k tomu, že nejde o námitky vztahující
se k seznámení s důkazy, ale k hodnocení provedených důkazů, vypořádá je Nejvyšší správní
soud s ostatními námitkami, které se týkají hodnocení důkazů, v části VI. b) tohoto rozsudku.
VI. b) Zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů
[39] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že z provedeného dokazování
vyplynulo, že část stěžovatelčiny elektrárny byla ke dni 20. 12. 2010 teprve budována a ani dne
23. 12. 2010 nebyla zcela dokončena. Tento závěr se týká části elektrárny při jednání
před krajským soudem označované jako výběžek či špice.
[40] Stěžovatelčina fotovoltaická elektrárna je příkřejším svahem rozdělena na dvě části.
Na horní část umístěnou na severu, která dále ze severu sousedí s FVE AREA SUN, a na dolní
část umístěnou na jihu, která na katastrální mapě vytváří vzhledem k tvaru pozemku určitý cíp.
Označení výběžek či špice se pak vztahuje k tomuto jižnímu cípu. Tato špice tvoří
nezanedbatelnou část stěžovatelčiny elektrárny.
[41] Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že její elektrárna připomíná špici jen na katastrální mapě,
ale nikoli v terénu. Jak je patrno ze záběrů, které se týkají jak 20. 12. 2010, tak 23. 12. 2010,
zcela v jižní části její elektrárny se mezi jednotlivými řadami panelů jejich délka směrem z jihu
na sever zvětšuje. Panely tak vytvářejí určitou špici i v terénu.
[42] O skutečnosti, že svědecké výpovědi a některé ze záběrů se týkají této špice, nemá
Nejvyšší správní soud pochybnosti. Svědci K. a P. byli v areálu, kde se elektrárna nachází,
opakovaně. Při ohledání pozemku dne 23. 12. 2010 byli vybaveni katastrální mapou. Svědek K.
byl na mapě schopen identifikovat, které záběry se týkají špice, a dále na mapě ukázal, kudy se
pohybovali. Záběry, které byly pořízeny, odpovídají situaci na katastrální mapě založené
ve správním spisu (na záběrech i mapě je patrná špice na elektrárně a dále uspořádání odboček
a zatáček na cestě, kterou svědci projeli autem). Při porovnání záběrů, které pořídili tehdejší
pracovníci žalovaného, a záběrů, jimiž bylo dokazováno k návrhu stěžovatelky a jichž se účastnil
D. Z., je patrno, že ohledně oblasti, kde se nalézá FVE AREA SUN a elektrárna stěžovatelky, jde o
stejná místa (jde o záběr z automobilu, kdy se na stěžovatelčiných záběrech jede po cestě směrem
od kiosku S1 dolů, na záběrech pracovníků žalovaného jel automobil nahoru směrem ke kiosku
S1).
[43] Dalším orientačním prvkem je kiosek S2, který se nachází u tzv. špice stěžovatelčiny
elektrárny. Skutečnost, že ve stěžovatelčině elektrárně se nachází kiosek S2, potvrzuje i záznam,
jímž bylo k návrhu stěžovatelky dokazováno a kde D. Z. konstatuje, že „domek S2 je dole“, přičemž
ukazuje v katastrální mapě do míst, kde je špice stěžovatelčiny elektrárny. Na záběrech
nabídnutých stěžovatelkou však tento kiosek S2 není zaznamenán. Stěžovatelka sice v kasační
stížnosti tvrdila, že kiosky jsou mobilní a v areálu je jich více, takové tvrzení však nezpochybnilo
správnost skutkových zjištění krajského soudu, jelikož skutečnost, že tehdejší pracovníci
žalovaného natočili kiosek S2 umístněný ve stěžovatelčině elektrárně, je potvrzena z více zdrojů.
Jeho umístění je patrné z celkového kontextu pořízených záběrů, v nichž se lze s pomocí
katastrální mapy orientovat natolik, aby zde bylo možno bezpečně určit, které záběry se týkají
špice stěžovatelčiny elektrárny. Dále je potvrzeno i D. Z., o čemž bylo výše pojednáno.
[44] K orientačním bodům se vztahuje i tvrzení stěžovatelky, že svědci nepoukázali na žádné
takové body a že je nutno mít specifikována místa, odkud byl záběr pořízen. Zdejší soud k tomu
konstatuje, že orientačním bodem je např. kiosek S2, uspořádání stěžovatelčiny elektrárny
(špice v jižní části, okolní terén apod.). Na kiosek S2 a rozdělení elektrárny svahem na dvě části
přitom svědecké výpovědi odkazují. Zdejší soud dále poukazuje na výpověď svědka K., jenž nad
katastrální mapou popisoval, jakých míst se týkají záběry, u nichž byl schopen určit, odkud byly
pořízeny. Kombinace záběrů a výpovědi, u níž svědek v mapě identifikoval patřičná místa,
umožnila orientaci natolik, aby bylo možno identifikovat, že jde o špici stěžovatelčiny elektrárny.
[45] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že záběr pořízený dne 20. 12. 2010,
kterým bylo před krajským soudem dokazováno, zobrazuje špici stěžovatelčiny elektrárny,
což bylo svědecky potvrzeno a což dokládá i kiosek S2 na záběru a charakteristické uspořádání
řad panelů do špice na stěžovatelčině elektrárně. Datum pořízení záběrů potvrzují svědci,
kteří 20. 12. 2010 prováděli kontrolu na sousedních elektrárnách a na jednom záběru pak zachytili
i stěžovatelčinu elektrárnu. V tu dobu dělníci na špici stěžovatelčiny elektrárny instalovali kovové
konstrukce, které ještě nebyly osazeny ani panely. S obsahem záznamu se shodují svědecké
výpovědi svědků K. a P., tehdejších pracovníků žalovaného. Svědek V., třetí z tehdejších
zaměstnanců žalovaného, na místě dne 20. 12. 2010 nebyl, byl zde až 23. 12. 2010.
[46] Neleze souhlasit se stěžovatelkou, která tvrdí, že soubor se záběrem z 20. 12. 2010
má název, který neodpovídá ostatním souborům pořízeným toho dne. Název tohoto souboru
není „20101220_...m2ts“, jak tvrdí stěžovatelka, ale daný soubor je označen
jako „VTS_21_1.VOB“, což plně koresponduje s ostatními označeními v řadě VTS 01
až VTS 46.
[47] Na záběrech špice stěžovatelčiny elektrárny pořízených dne 23. 12. 2010 je patrno,
že panely jsou na kovových konstrukcích již osazeny. Některé dráty pod panely však nejsou
uprostřed řady panelů propojeny a jejich konce zde pouze volně visí. I zde zdejší soud souhlasí
s krajským soudem, že jde o doklad nedokončenosti stěžovatelčiny elektrárny. Výpovědi svědků
K. a P. byly v souladu i s těmito záběry. Výpověď svědka V. nebyla natolik konkrétní jako
výpovědi jmenovaných bývalých pracovníků žalovaného.
[48] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelkou, že hodnocení dokončenosti elektrárny
by v nynějším případě představovalo odbornou otázku, k jejímuž hodnocení není soud odborně
vybaven. I laikovi je zjevné, že kovové konstrukce, které dělníci teprve sestavují a na nichž
ještě nejsou ani položeny solární panely, představují nedokončenou solární elektrárnu.
V tomto stavu se špice na stěžovatelčině elektrárně nacházela dne 20. 12. 2010. Co se týče
23. 12. 2010, není třeba zvláštních odborných znalostí k tomu, aby soud zhodnotil, že vzájemně
nepropojené dráty visící pod panely umístěnými uprostřed řady panelů bylo třeba vzájemně
zapojit, aby byla elektrárna dokončena. Ostatně na jiných řadách panelů v areálu, ať již patřily
stěžovatelce či ne, byly tyto dráty vzájemně propojeny.
[49] Přisvědčit nebylo možno ani stěžovatelčinu tvrzení, že nepropojení některých panelů
mohlo být dáno např. probíhajícími zkouškami zajišťovanými odborně způsobilými osobami.
V kontextu zjištění, že dne 20. 12. 2010 byly na části stěžovatelčiny elektrárny instalovány kovové
konstrukce, které pak byly ke dni 23. 12. 2010 osazeny panely, z nichž však ne všechny byly
propojeny, je zřejmé, že nešlo o zkoušky, ale že šlo o nedokončení prací, které krátce
před 23. 12. 2010 na elektrárně probíhaly. To, že by 23. 12. 2010 měly na elektrárně probíhat
nějaké zkoušky, ostatně zůstalo pouze v rovině tvrzení, které stěžovatelka nijak nedoložila.
[50] Stěžovatelčin výklad o střídačích a měničích, jímž se snažila zpochybnit svědecké
výpovědi, dle zdejšího soudu nic nemění na správnosti skutkových zjištění krajského soudu.
Ve vztahu k záznamům a svědeckým výpovědím vztahujícím se k 20. 12. 2010, kdy byla
stěžovatelčina elektrárna v části označované jako špice teprve budována a nebyla osazena
ani solárními panely, jde o argumentaci irelevantní. Ani ve vztahu ke stavu elektrárny ke dni
23. 12. 2010 nevede zmíněný stěžovatelčin výklad k závěru, že by svědci nebyli schopni
zaregistrovat a posoudit, že dráty pod panely nebyly vzájemně propojeny.
[51] Stěžovatelka uvedla, že část záběrů pořízených tehdejšími zaměstnanci žalovaného
se netýká její elektrárny. S tím Nejvyšší správní soud souhlasí. Na části záběrů je FVE AREA SUN
a též jiné elektrárny. Současně platí, že na záběrech není jednoznačně určitelný přechod
mezi severní hranicí stěžovatelčiny elektrárny, která ji odděluje od FVE AREA SUN. Nejde
však o skutečnosti, které by mohly zpochybnit napadený rozsudek. Kromě záběrů,
na kterých není stěžovatelčina elektrárna či u kterých nelze jednoznačně identifikovat, že jde
o stěžovatelčinu elektrárnu, byly krajskému předloženy i záběry, u nichž jde bez pochyb určit,
že je na nich zachycena část stěžovatelčiny elektrárny, její tzv. špice. Jelikož tato špice nesousedí
s elektrárnou FVE AREA SUN, není problémem ani to, že nelze na záběrech určit přechod
mezi touto elektrárnou a elektrárnou stěžovatelky. Právě tzv. špice, u níž je nepochybné, že tvoří
součást stěžovatelčiny elektrárny, se týkají závěry o nedokončenosti.
[52] Okolnost, že svědek P. o sobě prohlásil, že by zabloudil i na chodbě, není schopná
zpochybnit, že se svědci vyjadřovali ke stěžovatelčině elektrárně. Jednak na místě nebyl svědek P.
sám, ale se dvěma dalšími kolegy, svědek K. přitom na žádné potíže s orientací nepoukazoval,
naopak byl schopen v mapě identifikovat místa některých záběrů. Věrohodnost svědka P.
nezpochybňuje ani to, že některé skutečnosti si pamatoval přesně a jiné nikoli. To lze připsat
časovému odstupu od okolností, k nimž vypovídal. Svědek se v totiž roce 2015 vyjadřoval ke
skutečnostem, které vnímal na sklonku roku 2010. Svědek P. se ve své výpovědi neodchyloval od
toho, co vypovídali zbylí zaměstnanci žalovaného, a jeho výpověď koresponduje s pořízenými
záznamy. Jeho výpověď je věrohodná.
[53] Dále se stěžovatelka snažila pořízené záběry a svědecké výpovědi zpochybnit tvrzením,
že část její elektrárny tvořící špici je obtížně přístupná i v létě a v zimě je přístupná jen terénním
automobilem nebo pěšky. V kasační stížnosti rovněž uvedla, že její elektrárnu nelze objet autem
a že na centrální komunikaci je vystavěn plot. Zdejší soud konstatuje, že ani tímto záběry
a výpovědi zpochybnit nelze. Ze záběrů je patrné, že se u špice stěžovatelčiny elektrárny tehdejší
pracovníci žalovaného pohybovali pěšky. Záběry nesvědčí o tom, že by automobilem dojeli
až ke špici. Do automobilu nasedali až na cestě, která je nedaleko této špice. Vzhledem k tomu,
že i D. Z. se na záběrech poskytnutých stěžovatelkou po areálu pohyboval automobilem a použil
k tomu část cesty, po níž jeli i tehdejší zaměstnanci žalovaného, je jasné, že bylo možné se takto
po areálu pohybovat. Při své jízdě autem pracovníci žalovaného projížděli též místy, kde je FVE
AREA SUN. Na počátku a na konci okruhu je však elektrárna stěžovatelky (její špice), přičemž na
konci záběru je špice natáčena z horního okraje svahu nad ní.
[54] Hodnověrnost svědeckých výpovědí nenarušila ani skutečnost, že protokol o zajištění
důkazu ohledáním věci nemovité byl sepsán později než 23. 12. 2010, kdy se uskutečnilo
ohledání. Všichni svědci se shodli, že protokol nebyl sepsán téhož dne, kdy se ohledání
uskutečnilo. Důvodem bylo, že ohledání bylo ukončeno v době, kdy se počalo stmívat, a svědci
se dohodli, že protokol vyhotoví až následně. Všichni svědci potvrdili, že k sepsání protokolu
došlo až následně, nicméně že se samotné ohledání uskutečnilo 23. 12. 2010, důvody
k pozdějšímu sepsání protokolu logicky odůvodnili. Nejvyšší správní soud proto má za to,
že takový pozdější sepis protokolu nesnižuje hodnověrnost svědků, která je navíc podpořena
obsahem záznamů. O tom, že ohledání probíhalo 23. 12. 2010, není pochyb kromě svědeckých
výpovědí též z toho důvodu, že na záběrech, které jej dokumentují, jsou zabrány noviny z tohoto
dne a v průběhu záznamu zaznělo z rádiového vysílání, že je 23. 12. 2010.
[55] Dále se stěžovatelka vymezuje proti tomu, že v protokolu se pojednává o probíhajících
zemních pracích. Vzhledem k tomu, že u kiosku S2 je na záběrech patrný otevřený výkop,
v něm položené kabely a stranou vyházená hlína, nelze mít proti zmínce o výkopových pracích
v protokolu nejmenších námitek. Výraz probíhající zemní práce lze interpretovat tak, že tyto
práce nebyly ještě dokončeny, nikoli nutně tak, že by pracovníci žalovaného museli 23. 12. 2010
vidět někoho tyto práce dokončovat. Ani v tomto směru nelze dovozovat s poukazem na obsah
protokolu nevěrohodnost svědeckých výpovědí.
[56] Ani zbylý poukaz stěžovatelky na obsah protokolu (osazování panelů, nezapojení měničů)
zdejší soud nevedl k přehodnocení závěru o tom, že svědecké výpovědi tehdejších pracovníků
žalovaného jsou důvěryhodné. Jde totiž o okrajové skutečnosti ve srovnání s tím, že svědci
si ve svých výpovědích neodporovali, ale naopak se shodovali či doplňovali a jejich výpovědi
korespondovaly s pořízenými záznamy na DVD. Svědci K. a P. se přitom ke stavu stěžovatelčiny
elektrárny vyjadřovali dostatečně konkrétně.
[57] Na tomto místě může Nejvyšší správní soud shrnout, že neshledal nejmenšího pochybení
na hodnocení krajského soudu, který dospěl k tomu, že část stěžovatelčiny elektrárny
(její jižní cíp, špice) byla ke dni 20. 12. 2010 ve stavu rozestavěnosti a i stav této části elektrárny
ke dni 23. 12. 2010 vzbuzoval zřejmé pochybnosti o dokončenosti.
VI. c) Neprovedení důkazů navržených stěžovatelkou
[58] Stěžovatelka, která byla v řízení před krajským soudem v postavení osoby zúčastněné
na řízení, v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s tím, že krajský soud neprovedl jí navržené
důkazy. Šlo o dokumenty, které dle jejího názoru prokazují výrobu elektřiny v její elektrárně
i před 23. 12. 2010, a výslech D. Z.
[59] V bodech [52] až [54] rozsudku ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 294/2014 - 114, Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že i ve vztahu k důkazním návrhům podaným osobou zúčastněnou
musí soud navržené důkazy provést nebo řádně zdůvodnit, proč k jejich provedení nepřistoupil.
[60] Krajský soud neprovedl důkaz protokolem ze dne 22. 12. 2010 ke smlouvě o připojení
zařízení k distribuční soustavě, smlouvou o připojení zařízení k distribuční soustavě a tabulkou
s přehledem dodané energie od 22. 12. 2010. Podle této tabulky měla být do sítě ACTHERM
dodávána ze stěžovatelčiny elektrárny energie ve dnech 22. 12. 2010, 23. 12. 2010
a od 27. 12. 2010 do 31. 12. 2010. Důvodem k neprovedení důkazů bylo, že tyto listiny nemohou
rozptýlit pochybnosti o tom, že ke dni výchozí revize, tj. ke dni 18. 11. 2010, elektrárna
ještě dokončena nebyla. Dle krajského soudu ani faktura ze dne 8. 1. 2011, kterou stěžovatelka
účtuje odběrateli ACTHERM, spol. s r.o., výrobu elektrické energie za období prosince roku 2010
ve výši 12,20 Kč (0,375 MWh), nic nevypovídá o stavu elektrárny v době, kdy byla
pro její provozování licence udělena (26. 11. 2010), především však ani o stavu ke dni provedení
výchozí revize (18. 11. 2010).
[61] Nejvyšší správní soud v právě uvedených důvodech, pro které krajský soud nevyhověl
důkazním návrhům, nespatřuje žádné pochybení. Listiny se skutečně vztahují k prosinci 2010,
nemají tak vypovídací hodnotu k datu provedení revize (18. 11. 2010) či vydání napadeného
správního rozhodnutí (26. 11. 2010). Dodat lze, že krajský soud vycházel z toho, že ke dni
20. 12. 2010 a 23. 12. 2010 nebyla dokončena určitá část elektrárny (výběžek či špice,
která je u kiosku S2), a tudíž nemohla být pravdivá revizní zpráva, dle níž dne 18. 11. 2010
„[b]yla provedena kompletní elektroinstalace fotovoltaických panelů, jejich zapojení do DC string boxů
a propojení s rozvodnou S2.“ Nedokončenost elektrárny v části označované jako špice nejsou
popsané listiny zpochybnit též z toho důvodu, že případné dodávky energie v závěru prosince
tudíž mohly pocházet z jiných částí elektrárny a po 23. 12. 2010 dokonce i z té části,
která k 23. 12. 2010 ještě nebyla dokončena, ale mohla být dokončena později v prosinci 2010.
[62] Krajský soud dále neprovedl výslech D. Z., jednatele společnosti ACTHERM, který se
účastnil pořízení záběrů elektráren v předmětné lokalitě, jimiž byl k návrhu stěžovatelky
proveden důkaz před krajským soudem. Stěžovatelka tvrdí, že tyto záběry byly pořízeny dne
23. 12. 2010. Tento svědek se měl vyjádřit ke klimatickým podmínkám, ke stavu elektrárny
a k tomu, že pracovníci žalovaného nemohli na místě samém zjistit stav elektrárny ani provést
přesnou dokumentaci.
[63] Nejvyšší správní soud opakuje, že záznamem, který byl pořízen za účasti D. Z., bylo
v řízení před krajským soudem dokazováno. Krajský soud navíc znal stanovisko D. Z., jelikož
provedl důkaz jeho dopisem ze dne 10. 6. 2015, zn. Ř-29/15, adresovaným JUDr. V. R., kde se
vyjadřoval ke klimatickým podmínkám, možnosti kontroly kabelů položených v zemi, možnosti
objet areál autem apod. Za této situace zdejší soud souhlasí s tím, že krajský soud mohl výslech
tohoto svědka odmítnout provést pro nadbytečnost. Ke stavu stěžovatelčiny elektrárny
k 23. 12. 2010 se totiž před krajským soudem mj. vyjádřili tři svědci (tehdejší pracovníci
žalovaného, dva z nich se dokázali k okolnostem vyjádřit konkrétně), byl přehrán záznam
elektrárny pořízený těmito pracovníky i záznam, na kterém se podílel D. Z. Krajský soud znal
obsah dopisu D. Z. a mohl důvodně předpokládat, že by ve své výpovědi zopakoval údaje, které
již uvedl ve svém dopise. Za této situace bylo ke stavu stěžovatelčiny elektrárny provedeno
dostatečné množství důkazů na to, aby se mohl krajský soud spokojit s vyjádřením D. Z. v jeho
dopise a nemusel trvat na jeho svědecké výpovědi.
[64] Pochybení krajského soudu pak nelze spatřovat ani v hodnocení, že vyjádření D. Z. nijak
nevyvrátilo zjištění získaná z vyjádření zaměstnanců žalovaného a jimi pořízené
videodokumentace. Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že by šlo o hodnocení výpovědi
nevyslechnutého svědka. Šlo totiž o hodnocení vyjádření D. Z. patrné z jeho dopisu, kterým byl
proveden důkaz.
[65] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku nepřezkoumatelnosti. Krajský
soud se totiž na stranách 14 a 15 napadeného rozsudku vyjádřil k tomu, proč neprovedl navržené
důkazy. Z jeho rozsudku je patrné, jaké skutkové závěry přijal a na základě jakých zjištění.
Svá zjištění srozumitelně podřadil pod právní normu, kterou taktéž vyložil.
VI. d) Závažný veřejný zájem k podání žaloby nejvyšším státním zástupcem
[66] Dle §66 odst. 2 s. ř. s. je oprávněn podat žalobu ve správním soudnictví nejvyšší státní
zástupce, pokud k tomu shledá závažný veřejný zájem.
[67] Nejvyšší státní žalobce shledal závažný veřejný zájem k podání žaloby. V žalobě k tomu
uvedl, že orgánům státního zastupitelství je z úřední činnosti známo, že ve více případech
žadatelé o udělení licence na výrobu elektřiny v žádosti o udělení licence uvedli nepravdivé údaje,
především ohledně stavu výstavby elektrárny. Dodal, že je dáno důvodné podezření, že obvykle
nešlo o nedbalost, ale o úmysl, a to nejen ze strany žadatele, ale i pracovníka správního orgánu.
V současné době je vedeno několik trestních řízení, která mají za cíl odhalit korupční jednání
v této oblasti. Neoprávněné získání licence bylo dle nejvyššího státního zástupce pravidelně
motivováno zištnými důvody, neboť předpokládaný rozdíl ve výnosech některých společností
v závislosti na vydání licence do 31. 12. 2010 oproti termínu od 1. 1. 2011 činí běžně za dobu
20 let řádově stovky milionů korun. Nejvyšší státní zástupce má za to, že intenzita porušení
veřejného zájmu je zvyšována skutečností, že od roku 2010 je provozováno energetické zařízení
nemalé velikosti, aniž by do současnosti byla provedena řádná revize, která by posoudila
jeho funkčnost z hlediska bezpečnosti provozu. Může tak dojít k ohrožení života a zdraví lidí.
[68] Stěžovatelka si je dobře vědoma rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 11. 2007, č. j. 8 As 27/2006 - 70 (publ. pod č. 1455/2008 Sb. NSS), dle něhož je úvaha
o naplnění závažného veřejného zájmu vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci, nepodléhá
přezkumu správními soudy a záleží jen na nejvyšším státním zástupci, zda svého práva využije.
Stěžovatelka však tvrdí, že pokud není závažný veřejný zájem soudy posuzován z hlediska
přípustnosti žaloby jako otázka splnění procesní legitimace nejvyššího státního zástupce, musí
dle ní hrát roli z hlediska důvodnosti žaloby, tedy věcné legitimace. S tím Nejvyšší správní soud
nesouhlasí.
[69] Ust. §66 odst. 2 s. ř. s. vymezuje aktivní procesní legitimaci k podání žaloby, umožňuje
tedy nejvyššímu státnímu zástupci vystupovat před správními soudy na straně žalobce.
Dané ustanovení vymezuje podmínky přípustnosti žaloby, nikoli její důvodnosti. Soudní řád
správní nezná jako důvod zrušení správního rozhodnutí to, že jím byl porušen závažný veřejný
zájem. Důvody pro zrušení rozhodnutí tento předpis spojuje s nezákonností rozhodnutí
či vadami správního řízení (srov. §78 odst. 1 s. ř. s.). Závažný veřejný zájem se vztahuje
k samotnému projednání žaloby, nikoli k hodnocení její důvodnosti. Shodným způsobem
Nejvyšší správní soud nahlíží i na §66 odst. 3 s. ř. s., který opravňuje k podání žaloby veřejného
ochránce práv, jenž na rozdíl od nejvyššího státního zástupce však musí závažný veřejný zájem
prokázat (viz bod [42] rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 294/2014 - 114).
[70] Ust. §66 odst. 2 s. ř. s. představuje „procesní vstupenku“ do řízení pro nejvyššího
státního zástupce za situace, kdy jiné osoby nechtějí, nemohou nebo už nemohou takové řízení
vyvolat (srov. bod [21] usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 As 103/2015 - 128,
publ. pod č. 3254/2015 Sb. NSS). Úvaha nejvyššího státního zástupce o naplnění závažného
veřejného zájmu nepodléhá soudnímu přezkumu ani z pohledu přípustnosti žaloby ani z pohledu
důvodnosti žaloby, jde o výhradní posouzení nejvyššího státního zástupce. Z tohoto důvodu
ostatně Nejvyšší správní soud ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. 8 As 27/2006 konstatoval,
že Krajský soud v Hradci Králové nepochybil, když se otázkou závažného veřejného zájmu
vůbec nezabýval v řízení o žalobě podané nejvyšším státním zástupcem dle §66 odst. 2 s. ř. s.
[71] Stěžovatelka svůj názor, že závažný veřejný zájem má být u žaloby podané nejvyšším
státním zástupcem zkoumán alespoň z hlediska důvodnosti žaloby, odůvodňovala též nutností
chránit legitimní očekávání a práva nabytá v dobré víře. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že ochranou legitimního očekávání a práv nabytých v dobré víře se krajský soud zabýval.
[72] Krajský soud poukázal na to, že smyslem žaloby podané dle §66 odst. 2 s. ř. s. nemůže
být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí správních
orgánů. S ohledem na princip ochrany práv nabytých v dobré víře konstatoval, že zrušení
rozhodnutí o udělení licence na základě žaloby nejvyššího státního zástupce musí být podloženo
závažným důvodem, který by vyvážil negativní důsledky případného zpětného přehodnocení
právních závěrů, na nichž stojí rozhodnutí o udělení licence. Závěr o důvodnosti žaloby
tak dle krajského soudu musí být založen na závažných zjištěních opravňujících k závěru,
že nemohla být dána dobrá víra žadatele o udělení licence, tj. stěžovatelky. Tato východiska
krajského soudu aproboval Nejvyšší správní soud v bodě [37] rozsudku ze dne 9. 7. 2015,
č. j. 4 As 84/2015 - 37, či v bodech [18] a [19] rozsudku ze dne 6. 10. 2015,
č. j. 6 As 102/2015 - 30. Na tomto místě lze pro stručnost na tyto rozsudky odkázat.
[73] V podmínkách nynější věci Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že bylo
prokázáno, že alespoň část stěžovatelčiny elektrárny (tzv. špice) nebyla ke dni konání revize
(18. 11. 2010), ani ke dni vydání licence (26. 11. 2010), dokončená. Stěžovatelka si musela být
vědoma toho, že revizní zpráva, ve které se uvádí, že „[b]yla provedena kompletní elektroinstalace
fotovoltaických panelů, jejich zapojení do DC string boxů a propojení s rozvodnou S2“, nemohla popisovat
stav ke dni provedení revize. Vzhledem k tomu, že stěžovatelčina elektrárna byla v části
označované jako špice budována 20. 12. 2010, nemohla stěžovatelce svědčit dobrá víra v to,
že jí byla licence udělena dne 26. 11. 2010 po právu. V nynějším případě byly prokázány velmi
zásadní vady správního rozhodnutí a stěžovatelce nesvědčí dobrá víra, proto bylo namístě
napadené správní rozhodnutí zrušit.
V. Závěr a náklady řízení
[74] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou žádnou z kasačních námitek. Kasační stížnost
proto dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání dle §109
odst. 2 s. ř. s., který takový postup předvídá.
[75] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
usnesením ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 173/2015 - 65, jímž byl odkladný účinek přiznán.
Nynějším rozsudkem se řízení o kasační stížnosti končí, přičemž skončením řízení dle §73
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. pomine i přiznaný odkladný účinek kasační stížnosti.
[76] Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků vychází z §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla, nemá proto nárok na náhradu nákladů řízení.
Žalobci žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žalovanému nevznikly náklady,
které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu