ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.22.2015:29
sp. zn. 9 As 22/2015 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. Z.
H. proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha
6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 12. 2010, č. j. O-343896/70485/2009/ÚPV,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014,
č. j. 8 A 31/2011 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009, č. j. O- 343896/14511/2004/ÚPV, zamítl
přihlášku ochranné známky ve znění „iadvokat“ podanou žalobcem. Postupoval podle
§22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/ 2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), neboť dospěl k závěru,
že přihlašované označení je vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek na základě
§4 písm. a) téhož zákona.
[2] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím citovaným v záhlaví tohoto rozsudku.
[3] Žalobce rozhodnutí předsedy žalovaného napadl u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), který jeho žalobu zamítl rozsudkem citovaným v záhlaví.
[4] Soud nejprve rekapituloval průběh řízení, relevantní zákonnou úpravu a judikaturu.
Zdůraznil, že rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení je třeba posuzovat z hlediska
průměrného spotřebitele, tedy brát v úvahu pravděpodobné očekávání průměrně informovaného,
pozorného a rozumného spotřebitele.
[5] Následně přistoupil k žalobním námitkám. V prvé řadě uvedl, že napadené rozhodnutí
není nepřezkoumatelné. Předseda žalovaného dle jeho názoru srozumitelně vysvětlil, proč
přihlašované označení nemá schopnost rozlišit přihlašované služby pocházející od různých
subjektů. Městský soud shrnul, že správní orgán vycházel ze skutečností zjištěných v průběhu
správního řízení, umožnil účastníkům řízení se k nim vyjádřit a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
[6] Poté v seznamu advokátů České advokátní komory ověřil, že žalobce je v něm zapsán
a má registrovánu doménu www.iadvokat.eu a e -mailové schránky X a Y. Následně nicméně
uvedl, že tyto skutečnosti nemají vliv na zápis přihlašovaného označení.
[7] Na tomto základě shodně jako předseda žalovaného dovodil, že lze jen stěží dospět
k závěru, že průměrný spotřebitel bude přihlašované označení ve vztahu k přihlášeným službám
zařazeným do třídy 35 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb (dále jen
„Niceské dohody“; do této třídy jsou zařazeny reklamní, inzertní, propagační činnost, příprava
a vyhotovení daňových přiznání, daňové poradenství, pomoc při řízení obchodní činnosti,
obchodního a podnikového managementu, účetní poradenství a služby v oblasti účetnictví,
vedení dražeb) vnímat jako ochrannou známku. Tyto služby sice přímo nesouvisí s poskytováním
právních služeb, nicméně průměrný spotřebitel nebude přihlašované označení vnímat jako
fantazijní, tedy s rozlišovací způsobilostí.
[8] Pokračoval, že služby zařazené do třídy 41 Niceské dohody (kam je z ařazeno vzdělávání,
školení, výchova a vyučování, včetně výuky cizích jazyků a výuky právní, publikační činnost)
je třeba posuzovat s ohledem na jejich účel. Průměrný spotřebitel bude jakékoli formy vzdělávání
a publikační činnost pod označením „iadvokat“ vnímat jako služby přímo související s právním
vzděláváním a úzce související s činností advokáta, neboť není neobvyklé, že advokáti vykonávají
vzdělávací a publikační činnost.
[9] Doplnil, že běžné prvky „i“ a „advokat“ nejsou ani ve spojení nezvyklé. Rele vantní
veřejnost dotčené označení vnímá jako poskytující informace ohledně povahy služeb, které
označuje, nikoli jako údaj o jejich původu.
[10] Závěrem se zabýval námitkou porušení zásady legitimního očekávání, kterou žalobce
dovozoval proto, že do rejstříku ochranných známek byla zapsána slovní ochranná známka
ve znění „e-arbiter“, což je také označení určitého povolání. Městský soud zdůraznil,
že předmětem správního řízení nebylo posouzení oprávněnosti zápisu ochranné známky
„e-arbiter“, proto ani nelze dospět k závěru, zda žalobce legitimně očekával zápis své ochranné
známky. Vždy je nutno vzít v úvahu dojem, jakým označení působí, s přihlédnutím k povaze
výrobků a služeb a dalším relevantním faktorům. Odlišnému posouzení zápisné způsobilosti
může dle městského soudu svědčit i to, že proti zápisu této přihlášky nebyly podány připomínky
podle §24 zákona o ochranných známkách. V postupu předsedy žalovaného neshledal libovůli
ani nerovné zacházení.
[11] Obiter dictum uvedl, že žalobce by zápisem ochranné z námky „iadvokat“ získal
neoprávněnou soutěžní výhodu v rozporu s cílem sledovaným čl. 2 směrnice č. 89/104/EHS,
první směrnice Rady, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách.
[12] Proti rozsudku městského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační
stížností.
II. Obsah kasační stížnosti
[13] Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[14] Napadený rozsudek je dle jeho názoru nepřezkoumatelný, neboť městský soud
se dostatečně nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Předseda
žalovaného v odůvodnění svého rozhodnutí pouze citoval závěry judikatury (které stěžovatel
nezpochybňoval), podrobně však nehodnotil jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav.
[15] Stěžovatel mu konkrétně vytkl, že ne ní zřejmé, jakým způsobem dospěl k závěru,
že označení „iadvokat“ nebude mít rozlišovací schopnost ve vztahu ke službám ve třídách 35
a 41. Ty jsou totiž zcela odlišné od služeb právních. Přihlašované označení je navíc složeninou
slova „advokat“ a dalšího slovního prvku, což význam označení posouvá. Podotkl, že advokáti
nejsou jedinými ani primárními poskytovateli přihlašovaných služeb.
[16] Nadále trval na svém názoru, že přihlašované označení má ve vztahu ke službám
zařazeným do třídy 35 a 41 rozlišovací způsobilost. Relevantní spotřebitel jej může vnímat jako
označení advokátních/právních služeb elektronickou cestou, proto označení s přihlašovanými
službami nesouvisí, neodkazuje na ně a nepopisuje je. Svůj názor podpořil také tím, že má
zaregistrované domény www.iadvokat.cz, www.iadvokat.eu, www.iadvokat.hk, s nimiž si jej
spotřebitelé spojují a je jim známý. Městský soud však tyto otázky posoudil nesprávně.
[17] Na argumentaci městského soudu týkající se ochranné známky ve znění „e -arbiter“
reagoval konstatováním, že svou námitkou nesměřoval k přezkumu zákonnosti zápisu této
ochranné známky. Městský soud však mohl oba případy porovnat a na námitku reagovat, což
neučinil. Ze zjištění, zda byly či nebyly podány připomínky, nelze dovozovat odlišnost věcí.
[18] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by zápisem ochranné známky získal neoprávněnou
soutěžní výhodu, neboť za situace, kdy ochranná známka má odlišný význam než přihlašované
služby, k tomu nemůže dojít. Nadto omezil rozsah ochrany přihlašovaného označení ve vztahu
ke slovu „advokat“.
[19] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[20] Předseda žalovaného vyjádřil přesvědčení, že námitky týkající se nepřezkoumat elnosti
jeho rozhodnutí, respektive rozsudku městského soudu, jsou účelové. Vysvětlil, že rozhodnutí
obsahuje úvahy, proč přihlašované označení nemůže plnit funkci ochranné známky, a to jak
obecně, tak pro služby ve třídách 35 a 41. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 3. 2009, č. j. 4 As 1/2008 – 220 (všechna rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[21] Neodporoval konstatování stěžovatele, že úvaha týkající se zamítnutí přihlášky ve smyslu
§4 písm. b) a d) zákona o ochranných známkách není dostatečná. Uvedl však, že tomu tak
je proto, že přihláška byla zamítnuta podle §4 písm. a) téhož zákona.
[22] Přihlašované označení nemůže dle předsedy žalovaného plnit funkce ochranné známky,
neboť je vytvořeno způsobem postrádajícím jakoukoli fantazijnost. Průměrný spotřebitel zná
jeho význam a označení proto postrádá schopnost rozlišit výrobky a služby pocházející
od různých poskytovatelů. Na těchto závěrech nic nemění okolnost registrace internetových
domén, protože na ně nejsou kladeny požadavky, které musí splňovat označení zapisované
do rejstříku ochranných známek.
[23] Závěrem uvedl, že konstantní judikatura na něj neklade požadavek, aby rozhodoval
o všech označeních stejně, zejména pokud jsou souvislosti projednávané věci různé. Na podporu
svého tvrzení odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014,
č. j. 7 As 151/2012 – 64, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2011,
č. j. 9 Ca 23/2009 – 99. Dodal, že nelze paušálně odkázat na jiné mechanicky vytvořené označení
a z jeho zápisu dovozovat, že přihlašované označení je zápisu schopné.
[24] Předseda žalovaného navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[25] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnost přípustné,
a stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[26] Kasační stížnost není důvodná.
[27] Nejvyšší správní soud se na prvním místě zabýval namítanou nepřezkoumatelností
napadeného rozsudku. Vlastní přezkum rozsudku městského soudu je totiž možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč městský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí
je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4
s. ř. s.).
[28] Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zřejmé, proč městský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[29] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že městský soud
se nezabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí předsedy žalovaného. Nejvyšší správní
soud se s uvedeným neztotožnil. Městský soud se na str. 7 napadeného rozsudku podrobně
zabýval namítanou nepřezkoumatelností žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž uvedl
následující: „Pokud žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění,
neboť chybí popis správní úvahy žalovaného, z níž by bylo lze dovodit jeho závěr, musel soud tuto námitku
odmítnout jako neodůvodněnou. Podle názoru Městského soudu v Praze žalovaný vcelku srozumitelně popisuje
anabázi známkoprávního řízení ohledně přihlášky slovní ochranné známky zn. sp. O-343896 ve znění
„iadvokat “ ode dne jejího podání - dne 8. 3. 2004. V průběhu tohoto řízení došlo k částečnému pravomocnému
zamítnutí této přihlášky pro služby zařazené do třídy 36 a 42 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění
výrobků a služeb. Následně byly tedy projednávány námitky a připomínky proti zápisu této ochranné známky
v rozsahu služeb zařazených do třídy 35 a 41 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb.
Žalovaný srozumitelným způsobem potom v napadeném rozhodnutí objasnil důvody zamítnutí přihlášky ochranné
známky, když mj. uvedl, že přihlašované označení ve znění „iadvokat “ je vyloučeno ze zápisu do rejstříku
ochranných známek ve smyslu ustanovení §4 písm. a) zákona o ochranných známkách, neboť nemá ze své
podstaty schopnost rozlišit přihlašované služby pocházející od různých subjektů, přičemž se jedná o absolutní
zápisnou překážku, kterou nelze překonat ani předložením dokladů o nabytí rozlišovací způsobilosti ve smyslu
ustanovení §5 téhož zákona. Opřel své závěry o rozhodnutí Tribun álu ve věci T-67/07 Ford Motor Co. v.
OHIM, bod 24, z něhož vyplývá … “
[30] Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem konstatuje, že v rozhodnutí předsedy
žalovaného je dostatečným a přezkoumatelným způsobem popsána úvaha, na jejímž základě
dospěl předseda žalovaného k závěru, že přihlašované označení není způsobilé odlišit služby
pocházející od různých subjektů. Odkázat lze zejména na str. 9 až 11 rozhodnutí předsedy
žalovaného, kde je uvedeno následující: „slovní prvek „advokat“, resp. „advokát“, je nž je stěžejní částí
předmětné přihlášky ochranné známky, je označením pro profesionálního právního zástupce zabývajícího
se soustavným poskytováním právních služeb jiným fyzickým či právnickým osobám, a to zpravidla za úplatu.
Nadto je třeba podotknout, že advokátem může být pouze osoba zapsaná v seznamu advokátů vedeném Českou
advokátní komorou. Předpona „i“, jež je umístěna před prvkem „advokat“, bývá zejména v současné době
užívána jako zkratka související s internetem jako komunikační sítí. Spojení dotčených výrazů do jednoho celku
není neobvyklé ve své struktuře a nemění jejich vnímání nebo pochopení relevantní veřejností. Odvolací orgán uvedl,
že složenina „iadvokat“ tak může relevantní spotřebitel vnímat jako označení pro poskytování advokátních, res p.
právních, služeb elektronickou cestou. Ve vztahu k přihlášeným službám zařazeným ve třídě 35 mezinár odního
třídění výrobků a služeb je nutné konstatovat, že ačkoliv přímo nesouvisí s poskytováním právních služeb, lze jen
stěží dospět k závěru, že přihlášené označení bude spotřebitel ve vztahu k přihlášeným službám (reklamní,
inzertní, propagační činnost, příprava a vyhotovení daňových přiznání, daňové poradenství, pomoc při řízení
obchodní činnosti, obchodního a podnikového managementu, účetní poradenstv í a služby v oblasti účetnictví, vedení
dražeb) ve třídě 35 vnímat jako ochrannou známku. Odvolací orgán konstatuje, že spotřebitel nebude schopen
podle přihlášeného označení „iadvokat“ rozlišit služby pocházející od přihlašovatele, a bude se zcela jednodu še
domnívat, že se jedná o služby související s advokátní činností, aniž by přihlášené označení vnímal jako sdělení
o původu poskytovaných služeb. Odvolací orgán přihlédl k tomu, že obvyklá slova užívaná v běžném jazyce sice
mohou mít rozlišovací způsobilost, pokud jejich význam nijak nesouvisí s výrobky nebo službami (např. apple pro
počítače), které jsou jimi označovány, v předmětném případě však přihlášené označení nebude spotřebitel pro
přihlášené služby ve třídě 35 vnímat jako označení fantazijní, tudíž označení s rozlišovací způsobilostí. Přihlášené
označení tak nebude pro tyto služby plnit funkci ochranné známky. Co se týká služeb (vzdělávání, školení,
výchova a vyučování, včetně výuky cizích jazyků a výuky právní, publikační činnost) přihlášených ve třídě 41
mezinárodního třídění výrobků a služeb, odvolací orgán uvedl, že jejich účelem je vzdělávání, resp. rozvoj duševních
vlastností, osob a s nimi úzce související publikační činnost. Tyto přihlášené služby ve třídě 41 je třeba posuzovat
s ohledem na jejich účel a odvolací orgán konstatuje, že jakékoliv formy vzdělávání a publikační činnost
poskytované pod označením „iadvokat“ bude spotřebitel vnímat jako služby přímo související s právním
vzděláváním a jako služby úzce související s činností advokáta, neboť není neobvyklé, že advokáti vykonávají
vzdělávací a publikační činnost. Přihlášené označení tak nebude ani pro tyto služby přihlášené ve třídě 41 plnit
funkci ochranné známky.“
[31] S námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu se ztoto žnit nelze,
neboť soud se namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí předsedy žalovaného zabýval a dospěl
ke správnému závěru, že uvedené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. Z výše citovaných
pasáží napadeného rozhodnutí jsou zcela zřejmé úvahy, na jejichž základě předseda žalovaného
dospěl k závěru o nezpůsobilosti přihlašovaného označení odlišit služby jedné osoby od služeb
jiných osob.
[32] Stěžovatel dále poukazuje na to, že městský soud neposoudil jeho námitku porušení
zásady legitimního očekávání a jednoznačně neuvedl, zda k porušení této zásady došlo či nikoliv.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se uvedenou námitkou zabýval na str. 9 až 10
napadeného rozsudku, srovnej shrnutí v bodě [8] tohoto rozsudku. Ze závěrů městského soudu
je zřejmé, že tuto námitku důvodnou neshledal s odkazem na nutnost posuzovat každé
přihlašované označení individuálně (je nutné brát v úvahu dojem, jakým označení působí,
s přihlédnutím k povaze výrobků a služeb a dalším relevantním faktorům), přičemž přezkum
zákonnosti ochranné známky „e-arbiter“ nemohl být předmětem tohoto řízení. Dále konstatoval,
že odlišnému posouzení zápisné způsobilosti může svědčit i to, že na rozdíl od známky
přihlášené stěžovatelem nebyly proti zápisu uvedené známky podány námitky a připo mínky, což
svědčí o jiném vnímání přihlašovaného označení spotřebitelskou veřejností.
[33] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasačních námitek směřujících
do věcného posouzení sporu, tj. zápisné způsobilosti přihlašovaného označení. Podle §4 písm. a)
zákona o ochranných známkách se do rejstříku nezapíše označení, které nemůž e tvořit
ochrannou známku ve smyslu §1. Podle §1 zákona o ochranných známkách může být
ochrannou známkou za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického
znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal,
pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby .
[34] Předseda žalovaného i městský soud dospěli k závěru, že přihlašované označení
„iadvokat“ není ve vztahu k přihlašovaným službám ve třídách 35 a 41 způsobilé odlišit výrobky
nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby, tedy že není u přihlašovaného
označení naplněna druhá z podmínek ustanovení §1 zákona o ochranných známkách. Nejvyšší
správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje.
[35] Jak správně konstatoval předseda žalovaného i městský soud (a stěžovatel tyto závěry
v kasační stížnosti opakuje a nic proti nim nenamítá), přihlašované označení bude relevantní
průměrný spotřebitel (k pojmu průměrného spotřebitele viz rozsudek Evropského soudního
dvora ze dne 16. 7. 1998, sp. zn. C -210/96, ve věci Gut Springenheide GmbH, popř. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012) vnímat jako označení pro
poskytování advokátních/právních služeb elektronickou cestou/prostřednictvím internetu.
[36] V projednávané věci je označení „iadvokat“ přihlašováno pro služby ve třídě 35
(reklamní, inzertní, propagační činnost, příprava a vyhotovení daňových přiznání, daňové
poradenství, pomoc při řízení obchodní činnosti, obchodního a podnikového managementu,
účetní poradenství a služby v oblasti účetnictví, vedení dražeb) a 41 (vzdělávání, školení, výchova
a vyučování, včetně výuky cizích jazyků a výuky právní, publikační činnost). Je pravdou,
že přihlašované označení na tyto služby nijak neodkazuje, nepopisuje je, ani s nimi bezprostředně
nesouvisí. Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, že advokáti často uvedené služby
poskytují (ačkoliv lze souhlasit se stěžovatelem v tom, že se zpravidla nejedná o primární
a nejobvyklejší poskytovatele těchto služeb). Není nijak neobvyklé, pokud advokát poskytuje
poradenství v oblasti daní (což ostatně §2 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství
a Komoře daňových poradců České republiky, advokátům umožňuje), poradenství v oblasti
účetnictví či managementu. Advokáti rovněž běžně poskytují vzdělávání/školení zejména
v oblasti práva a v této oblasti i běžně publikují.
[37] Průměrní spotřebitelé nebudou přihlašované označení „iadvokat“ vnímat jako označení
o původu přihlašovaných služeb (tedy v tom smyslu, že by si na základě tohoto označení
identifikovali konkrétního poskytovatele přihlašovaných služeb), ale budou toto označení vnímat
jako označení pro advokátní/právní a související služby poskytované prostřednictvím internetu
(elektronickou cestou). Při přečtení označení „iadvokat“ se tedy průměrnému spotřebiteli
nevybaví konkrétní poskytovatel služeb (konkrétní osoba), ale pouze to, že se jedná
o poskytování právních a souvisejících služeb advokátem (příslušníkem této profese zapsaným
v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou) prostřednictvím internetu.
[38] Je pravdou, že přihlašované označení je způsobilé v rámci přihlašovaných služeb odlišit
tu skutečnost, že je služba poskytovaná advokátem, jakožto osobou zapsanou v seznamu
advokátů vedeném Českou advokátní komorou, na rozdíl od služeb poskytovaných jinými
osobami (např. daňovými poradci, ekonomickými poradci či jinými právníky – lektory v oblasti
práva). Tato skutečnost však neznamená, že by přihlašované označení mělo dostatečnou
rozlišovací způsobilost ve smyslu §1 zákona o ochranných známkách, protože ačkoliv
je přihlašované označení způsobilé odlišit, že se jedná o služby poskytované advokátem ( a nikoliv
jinou osobou), není již způsobilé odlišit, o jakého konkrétního advokáta se jedná (za situace, kdy
advokáti přihlašované služby běžně poskytují). Základním znakem ochranné známky však dle
§1 zákona o ochranných známkách je způsobilost odlišit výrobky či služby jedné konkrétní
osoby od výrobků či služeb jiných osob.
[39] Běžně používaná slova mohou mít rozlišovací způsobilost, pokud konkrétní běžně
používané slovo nijak nesouvisí s výrobky nebo službami, pro něž je přihlašováno. Jako příklad
takovéhoto označení lze uvést označení apple (anglicky jablko) pro počítače, nebo označení
camel (anglicky velbloud) pro cigarety. V těchto případech si průměrný spotřebitel uvedená slova
nijak nespojí s uvedenými výrobky, bude je tedy pro uvedené výrobky vnímat jako označení
vymyšlená, nesouvisející. Takováto označení mohou pro nesouvisející výrobky/služby tvořit
ochrannou známku. V posuzovaném případě je však situace odlišná. Právě z toho důvodu,
že přihlašované služby jsou advokáty běžně poskytovány (viz výše), nebudou průměrní
spotřebitelé označení „iadvokat“ pro přihlašované služby vnímat jako označení vymyšlené,
bez souvislosti s přihlašovanými službami, resp. bez souvislosti s advokáty, jakožto příslušníky
specifické profese. Takovéto označení tedy nemůže p ro přihlašované služby tvořit ochrannou
známku.
[40] Poukaz stěžovatele na to, že má zaregistrovány internetové domény www.iadvokat.cz,
www.iadvokat.eu a www.iadvokat.hk, není v posuzované věci nijak relevantní. Internetové
domény nejsou průmyslovým právem, které by se zákonem upraveným způsobem zapisovalo
do určitého rejstříku. Jedná se o smluvně získané právo soukromoprávní povahy. Rovněž
je nezbytné poukázat na to, že jako doménu lze zaregistrovat v podstatě jakoukoliv technicky
přípustnou kombinaci znaků a číslic, pokud dosud není zaregistrována (srov. Kupka, P.: Doména
jako ochranná známka? Právní zpravodaj. C. H. Beck, č. 1/2003, s. 6). Na zápis ochranné známky
se oproti tomu uplatní zákonná úprava, která klade na zapisovaná označení jisté požadavky
(viz §4 až 7 zákona o ochranných známkách).
[41] Nezbývá než poukázat na to, že stěžovatelova přihláška ochranné známky byla zamítnuta
na základě §4 písm. a) zákona o ochranných známkách, neboť přihlašované označení nemůže
tvořit ochrannou známku. V takovém případě pak nepřipadá v úvahu získání rozlišovací
způsobilosti užíváním v obchodním styku ve smyslu §5 zákona o ochranných známkách. Tvrzení
stěžovatele, že si jej spotřebitelé s jím zaregistrovanými doménami spojují a v souvislosti s nimi
je jim znám, tedy není nikterak relevantní.
[42] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá porušení zásady legitimního očekávání
s odkazem na zapsanou ochrannou známku „e-arbiter“. K této námitce je nutné nejprve odkázat
na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 10 As 100/2014 – 120,
kde bylo konstatováno následující: „Nejvyšší správní soud k tomu v obecné rovině poznamenává,
že posuzování podobnosti ochranných známek představuje odbornou činnost, jejíž výsledek je zpravidla odvislý
jednak – a to především – od posouzení celkového vyznění zapisovaných označení, jednak také od posouzení jejich
jednotlivých detailů. Městský soud (a ostatně i předseda žalovaného) v této souvislosti správně uvedl, že „každé
(námitkové) řízení je individuální a při rozhodování v něm hraje roli řada konkrétních skutkových okolností
daného případu, které musí být brány v úvahu, přičemž významnou roli mající vliv na výsledek řízení mohou hrát
i drobné rozdíly.“ Tato skutečnost je přitom pro hodnocení „obdobnosti“ jed notlivých známkoprávních případů
klíčová. Uvedené sice neznamená, že by zápisný úřad svou rozhodovací činností v řízení o ochranných známkách
nemohl v jejích určitých aspektech vytvořit ustálenou správní praxi, tato se však z povahy věci (tj. skutkové
odlišnosti jednotlivých případů) zpravidla nemůže dotýkat otázek posuzování konkrétních napadených ochranných
známek (zde označení obsahujících slovní prvek „SKY“), nýbrž dopadá na ustálené postupy, jež k výslednému
posouzení vedou. I za této situace však musí soud, je-li v soudním řízení porušení dosavadní správní praxe
namítáno, vždy zkoumat to, zda případy, jež měly určitou správní praxi založit, jsou vůči posuzované věci
z hlediska pravidla založeného správní praxí typově podobné. Pokud tomu tak není, je po rušení uvedené zásady
respektování správní praxe v obdobných případech vyjádřené v §2 odst. 4 správního řádu v zásadě vyloučeno.“
[43] S odkazem na citované lze tedy konstatovat, že každé přihlašované označení je nutné
posuzovat vždy přísně individuálně. Významný vliv na výsledek mohou mít i drobné rozdíly.
Zápis konkrétních označení do rejstříku ochranných známek zpravidla nezakládá legitimní
očekávání, že bude zapsáno i jiné označení (i pokud by takovéto označení bylo vytvořeno
obdobným způsobem jako zapsaná označení).
[44] Co se týče označení „e-arbiter“ a označení „iadvokat“, je nutné brát v úvahu zejména
následující podstatné odlišnosti. 1) Označení advokát má podstatně užší význam než označení
arbitr/arbiter. Advokátem je osoba zabývající se soustavným po skytováním právních služeb
zapsaná v seznamu vedeném Českou advokátní komorou. Oproti tomu pod obecnějším pojmem
arbitr si průměrný spotřebitel může představit jakoukoliv osobu působící jako rozhodčí určitého
sporu. Průměrný spotřebitel si tedy pod uvedený m pojmem může představit rozhodčího
ve sportu, znalce, soudce a samozřejmě i rozhodce ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb.,
o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Nelze rovněž zapomínat na finančního arbitra
ve smyslu zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. 2) Označení „e-arbiter“ obsahuje
na rozdíl od přihlašovaného označení mimo označení profese/povolání (resp. v případě označení
arbitr spíše označení skupiny osob rozhodující spory) dva specifické znaky „e“ a „ -“.
Přihlašované označení obsahuje pouze jeden specifický znak „i“.
[45] S odkazem na výše uvedené lze uzavřít, že zápis slovní ochranné známky „e -arbiter“
do rejstříku ochranných známek nemohl založit stěžovateli legitimní očekávání, že bude jím
přihlašované označení „iadvokat“ do rejstříku rovněž zapsáno. Uvedená označení totiž vykazují
podstatné odlišnosti a jsou průměrným spotřebitelem jinak vnímána.
[46] Stěžovatel dále rozporuje závěry městského soudu vyslovené obiter dictum,
že by přihlašovatel označení „iadvokat“ jeho zápisem do rejstříku ochranných známek získal
neoprávněnou soutěžní výhodu. K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že je nadbytečné
se jí zabývat, neboť uvedený názor byl vysloven pouze obiter dictum, tj. nad rámec
rozhodovacích důvodů. I pokud by zdejší soud souhlasil se stěžovatelem a konstatoval,
že přihlašovatel uvedeného označení by nezískal neoprávněnou soutěžní výhodu, nic
by to nezměnilo na výše uvedeném závěru, že označení „iadvokat“ není způsobilé odlišit služby
jedné osoby od služeb jiných osob, v důsledku čehož nemůže být zapsáno do rejstříku
ochranných známek.
V. Závěr a náklady řízení
[47] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
[48] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu