ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.230.2014:37
sp. zn. 9 As 230/2014 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
R. T., zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2012, č. j. KUOK 68681/2012, sp. zn.
KÚOK/51484/2012/ODSH-SD/7471, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 7. 2014, č. j. 76 A 26/2014 – 37,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 7. 2014,
č. j. 76 A 26/2014 – 37, se zru š u je a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení u správních orgánů a u krajského soudu
[1] Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2012 uložil Magistrát města Olomouce žalobci sankci (pokutu
ve výši 5000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců) za přestupek
podle §125c odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním
provozu). Toho se žalobce dopustil tím, že dne 17. 1. 2012 v Olomouci na ulici Týnecké řídil
motorové vozidlo, na kterém v rozporu se zvláštním právním předpisem nebyla umístěna tabulka
registrační značky.
[2] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 3. 8. 2012 zamítl odvolání a napadené rozhodnutí
potvrdil; nesouhlasil se závěrem, že registrační značka na vozidle umístěna byla. Jednalo se totiž
o italskou převozní poznávací značku, jejíž platnost byla omezena do 12. 10. 2010; po dalších 15
měsíců tak žalobce provozoval vozidlo s touto neplatnou značkou, což mohlo navozovat dojem
řádné registrace vozidla. Samotné provedení a účel převozní poznávací značky jsou jiné než
u řádné registrační značky. Žalobcovým jednáním byl dotčen chráněný zájem na identifikaci
vozidla, neboť registry v České republice nevedou takové údaje, jakými jsou vývozní
poznávací značky vydané jiným státem; ztotožnění vozidla (a tedy případně i jeho řidiče) se tím
komplikuje. Na vozidlo s neplatnou poznávací značkou je tak třeba pohlížet jako na vozidlo bez
registrační značky.
[3] Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 17. 7. 2014 pro nesprávné
právní posouzení: nelze totiž dospět k závěru, že žalobce řídil vozidlo, na kterém nebyla umístěna
tabulka registrační značky; ostatně mezi stranami není sporu o to, že žalobcovo vozidlo mělo
umístěnu poznávací značku. Celé odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného fakticky
směřuje k tomu, že žalobce nepřihlásil motorové vozidlo k registraci a neměl na vozidle umístěnu
tabulku registrační značky jakožto osvědčení o registraci vozidla podle §6 odst. 1 a §11 odst. 1
zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). K tomu soud poukázal
na přestupek podle §83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, jehož se dopustí
ten, kdo v rozporu s §6 odst. 1 a 2 nepřihlásí k registraci silniční motorové vozidlo nebo přípojné
vozidlo, které hodlá provozovat na území České republiky.
[4] Státní poznávací značkou může být podle soudu i italská registrační značka, byť převozní;
to plyne už z jazykového výkladu §6 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel. Je proto
nesprávný závěr žalovaného, podle nějž je motorové vozidlo s neplatnou poznávací značkou
vozidlem bez registrační značky. Tento závěr podporuje i důvodová zpráva v části vztahující
se k §125c zákona o silničním provozu; nově zavedená skutková podstata byla podle ní reakcí
na časté jednání řidičů, kteří deformují nebo zakrývají tabulku státní poznávací značky tak, aby
byla policistům znemožněna identifikace vozidla. Identifikace žalobcova vozidla však nebyla
znemožněna tak, jak to měl na mysli zákonodárce; žalobce se tedy přestupku podle tohoto
ustanovení nedopustil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl nesprávné posouzení právní
otázky v řízení před krajským soudem [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“)]. Převozní značka cizího státu,
jejíž platnost uplynula, není podle stěžovatele značkou, která byla vozidlu přidělena dle §7
zákona o podmínkách provozu vozidel: jinak by řidiči řídící vozidla s neplatnými převozními
registračními značkami byli svým způsobem nepostižitelní. Text důvodové zprávy, jehož
se krajský soud dovolává, interpretuje §125c odst. 1 písm. a) bod 2, ale ne §125c odst. 1 písm. a)
bod 1 a 3 zákona o silničním provozu. Ke krátkodobé převozní registrační značce se nevydává
žádný doklad a taková registrační značka nesplňuje požadavky Vídeňské úmluvy o silničním
provozu z roku 1968. Stěžovatel trvá na tom, že neplatná převozní značka italského
státu neumožňovala řádnou identifikaci vozidla; rozsudek krajského soudu by proto měl být
zrušen.
[6] Žalobce ve svém vyjádření zopakoval názor, že skutková podstata, která byla v jeho věci
použita, postihuje jednání spočívající v tom, že z vozidla je odstraněna registrační značka,
případně je na něm umístěna registrační značka, která byla přidělena jinému vozidlu.
Na žalobcově vozidlu však byly pouze značky, které vozidlu byly přiděleny a které odpovídaly
údajům v technickém průkazu. Není pravda, že by řidiči, kteří řídí vozidlo s neplatnými
registračními značkami, byli nepostižitelní; skutková podstata §125c odst. 1 písm. a) zákona
o silničním provozu se však použije jen pro speciální nejzávažnější případy zde popsaného
protiprávního jednání.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Skutková podstata §125c odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o silničním provozu, kterou
v této věci užily správní orgány, zní
takto:Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu
na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem (pozn.: zde
poznámka pod čarou odkazuje na zákon o podmínkách provozu vozidel) není umístěna tabulka
státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla
vozidlu přidělena. (U žalobce shledaly správní orgány první variantu této skutkové podstaty, tedy
že nebyla umístěna tabulka registrační značky.) Krajský soud naproti tomu dospěl k závěru, že na
žalobcově vozidle byla umístěna registrační značka, která byla přidělena právě tomuto vozidlu
(jakkoli již v rozhodné době byla neplatná). Pokud žalobce měl být trestán, pak případně za to,
že ve smyslu §83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel „v rozporu s §6 odst. 1
a 2 nepřihlásil k registraci silniční motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo, které hodlá provozovat na území České
republiky“.
[8] Nejvyšší správní soud se s hodnocením krajského soudu neztotožňuje. Z jazykového
výkladu §6 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel neplyne, jak tvrdí krajský soud,
že státní poznávací značkou může být i italská převozní poznávací značka. Toto ustanovení
(ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 239/2013 Sb.) stanoví, že [k]aždý, kdo hodlá
provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, je povinen tato vozidla přihlásit
k registraci na předepsaném tiskopisu u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, s výjimkou osob,
jejichž pobyt na území České republiky netrvá déle než 185 dnů v příslušném kalendářním roce. Ustanovení
tedy upravuje obecnou povinnost přihlásit k registraci u českého úřadu vozidlo zde
provozované; o případných různých typech a různých proveniencích poznávacích značek
se tu nic neříká.
[9] Toto ustanovení je důležité s ohledem na odkaz v §125c odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona
o silničním provozu: ten hovoří o tabulce registrační značky, která na vozidle není umístěna
v rozporu právě se zákonem o podmínkách provozu vozidel. Tento zákon nejen obecně stanoví
registrační povinnost, ale také popisuje celý proces registrace (zejména v §7 odst. 1, podle nějž
úřad současně přidělí vozidlu registrační značku, zapíše do technického průkazu údaje
o vlastníkovi vozidla a registrační značku, vydá žadateli osvědčení o registraci a vydá mu tabulku
s přidělenou registrační značkou). Z toho je zřejmé, že státní poznávací značkou (registrační značkou),
jak ji má na mysli §125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu, se míní taková
identifikační značka vozidla, kterou provozovatel vozidla získává prostřednictvím žádosti
o registraci vozidla u českého úřadu – nikoli jakákoli identifikační značka bez ohledu na její
cizozemský původ a na její dočasnou (a v tomto případě již prošlou) platnost.
[10] Registrační značkou získanou v českém registračním řízení žalobcovo vozidlo vybaveno
nebylo; jeho jednání proto naplnilo skutkovou podstatu §125c odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona
o silničním provozu. Pro věc není podstatné, že dočasná převozní značka odpovídala údajům
v (cizozemském) technickém průkazu vozidla: to totiž nic neměnilo na skutečnosti, že vozidlo
nebylo registrováno v České republice, ač registrováno být mělo, a nebylo vybaveno českou
registrační značkou, která by umožňovala jeho bezproblémovou identifikaci v českém registru
vozidel.
[11] Soud pro úplnost uvádí, že žalobci nemůže nijak prospět v žalobě uplatněná argumentace
důvodovou zprávou k zákonu č. 215/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů. Tímto zákonem byla do právního řádu [nejprve s účinností od 1. 9. 2007
do §22 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o přestupcích a poté s účinností od 1. 8. 2011 do §125c
odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o silničním provozu] vnesena skutková podstata přestupku, jehož
se dopustil žalobce v této věci. Důvodová zpráva říká: Změna reaguje na v současnosti velmi častý jev,
kdy zejména řidiči motocyklů ve snaze vyhnout se postihu za spáchaný přestupek (nejčastěji překročení maximální
povolené rychlosti) deformují nebo zakrývají tabulku státní poznávací značky tak, aby byla policistům
znemožněna identifikace vozidla. Novelizačním bodem 1 je tedy doplněna skutková podstata přestupku,
který toto nežádoucí chování umožní postihnout. Zároveň návrh vypouští dvě skutkové podstaty přestupků,
za jejichž spáchání je sankce obsažena v zákoně o podmínkách provozu vozidel.
[12] Je tedy jednak pravda – jak uvádí stěžovatel – že důvodová zpráva, jíž se dovolával
krajský soud, se vztahuje k bodu 2 ustanovení §125c odst. 1 písm. a) (přestupkem je řízení
vozidla, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak,
že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost), nikoli ke skutkové podstatě obsažené
v bodě 1 tohoto ustanovení. Dále je sice pravda (jak tvrdí žaloba), že zákonodárce k 1. 9. 2007
vypustil ze zákona o přestupcích skutkovou podstatu spočívající v řízení neregistrovaného
motorového vozidla s tím, že takové jednání dostatečně postihuje skutková podstata obsažená
v zákoně o podmínkách provozu vozidel [konkrétně v jeho §83 odst. 1 písm. a)]; žalobce však
nebyl potrestán za naplnění skutkové podstaty řízení neregistrovaného motorového vozidla (která
v zákoně o přestupcích ani v zákoně o podmínkách silničního provozu vskutku již není
obsažena), ale za řízení bez (platné) registrační značky získané postupem podle zákona
o podmínkách provozu vozidel.
[13] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že pokud fyzická osoba nepřihlásí k registraci silniční
motorové vozidlo, které hodlá provozovat na území České republiky, dopouští se přestupku
podle §83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel. Nepřihlásí-li fyzická osoba
vozidlo k registraci, nemůže ani získat registrační značku, kterou má obdržet teprve
až po proběhlém registračním řízení. To, že osoba řídí vozidlo bez platné české registrační
značky, tedy může mít více příčin: i to, že vozidlo není vůbec registrováno (a česká značka mu
dosud nikdy nebyla přidělena), i to, že vozidlo bylo registrováno a značka mu byla přidělena,
ale provozovatel ji v rozporu se svou zákonnou povinností neumístil na vozidlo (případně
umístil, ale poté jí pozbyl). Z této skutečnosti ale nelze dovozovat, jak to činí krajský soud, že ten,
kdo vozidlo nepřihlásil k registraci, a proto jezdí bez české registrační značky, může být trestán
jen za přestupek nepřihlášení k registraci podle §83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách
provozu vozidel, nikoli za přestupek jízdy bez české registrační značky podle jiného sankčního
ustanovení jiného právního předpisu. Ze zákona nelze dovodit, že by řidiči v obdobné situaci,
jako je ta žalobcova, nemohli být trestáni i za zmíněný druhý přestupek. Jiná věc je, že podstatné
okolnosti skutku, k němuž míří obě skutkové podstaty, jsou shodné, a žalobce by tedy nemohl
být trestán souběžně za naplnění skutkových podstat obou přestupků, protože by to porušovalo
zásadu ne bis in idem (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2011,
č. j. 9 As 67/2010-74, ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011-163, a ze dne 3. 6. 2015,
č. j. 6 As 106/2014-25); to však v této věci nevyšlo najevo a nebylo to namítáno.
[14] K nové formulaci skutkových podstat provedené zákonem č. 215/2007 Sb. Nejvyšší
správní soud ještě dodává, že zatímco ve vztahu k samotné registrační značce zákon původně
zapovídal pouze řídit vozidlo, které užívá jinou registrační značku, než která byla vozidlu přidělena [§22
odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích ve znění do 21. 8. 2007], po uvedeném datu byla
skutková podstata rozšířena – a to nejen s cílem postihnout řidiče, kteří zakrývají či deformují
řádně přidělenou značku (viz důvodovou zprávu citovanou v odstavci 11), ale také ve snaze
postihnout řízení vozidla, které sice značku má a v minulosti mu i byla přidělena,
ale v současnosti jej již neidentifikuje tak, jak zákon požaduje (viz znění skutkové podstaty
citované v odstavci 7). Nemůže tedy obstát obrana žalobce, podle níž byla značka vozidlu
v minulosti řádně přidělena a v Itálii, resp. pro účely vývozu, je náležitě identifikovala: podstatné
pro věc je, že v lednu 2012 už značka nebyla způsobilá spolehlivě identifikovat vozidlo (které
bylo fakticky provozováno na českém území) pro potřeby českých státních orgánů.
IV. Závěr
[15] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V novém řízení je krajský soud vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu