ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.254.2015:5
sp. zn. 9 As 254/2015 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Městský soud v Brně, se sídlem Polní 39, Brno, ve věci ochrany proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 3. 9. 2015, č. j. 30 A 50/2014 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byly zamítnuty jeho návrhy ze dne 15. 5.
a 31. 8. 2015 na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení krajského soudu ze dne 30. 4. 2015,
č. j. 30 A 50/2014 – 87. Současně výrokem II. bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno
pro nezaplacení soudního poplatku. Touto žalobou navrhoval přikázat žalovanému,
aby mu neprodleně vydal informace požadované v jeho žádosti ze dne 26. 11. 2013
(1. od kdy „neexistuje“ obálka pro doručování písemností neurčených do vlastních rukou
„jako taková“ (viz vyrozumění o Si 665/13), 2. zda na základě opatření předsedy soudu či jiného
orgánu státní správy neb soudcovské samosprávy, 3. kolik obálek s „dispozicemi“ do vlastních
rukou neukládat si převzaly kanceláře adresovaného tribunálu ze skladu od 7. listopadu 2013
do nynějška).
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.
[4] Devátý senát Nejvyššího správního soudu doposud v případech, ve kterých je předmětem
přezkumu usnesení krajského soudu, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti. Rozšířený senát ovšem ve věci sp. zn. 1 As 196/2014, mj. konstatoval,
že v případech, kdy řízení o žalobě podléhá poplatkové povinnosti a stěžovatel není od této
povinnosti osvobozen ani zákonem, ani rozhodnutím soudu, a toto řízení bylo pro nezaplacení
soudního poplatku usnesením zastaveno, podléhá poplatkové povinnosti i kasační stížnost proti
tomuto usnesení podaná.
[5] Devátý senát již stěžovatele o této změně informoval v řízení o kasační stížnosti ve věci
sp. zn. 9 As 110/2015. Stěžovatel je proto obeznámen s tím, že v případech, kdy kasací napadá
usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, soud
trvá na splnění poplatkové povinnosti za podanou kasační stížnost a stěžovatel musí být
zastoupen advokátem.
[6] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[7] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[8] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti
z jeho strany nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[9] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 1 360 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl přitom
již mnohokrát poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
a již mnohokrát byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce
z řad advokátů, pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8, věta první, s. ř. s.).
[10] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej Nejvyšší správní soud
již v minulosti dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem,
tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto
jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení
splnění požadavků dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší
správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně
musí z minulých řízení vědět.
[11] Bez významu není ani skutečnost, že Nejvyšší správní soud v postupu stěžovatele
již mnohokrát identifikoval snahu vést spor pro spor a snahu prodlužovat svým procesním
postupem řízení (z řady rozhodnutí NSS o návrzích nynějšího stěžovatele lze namátkou zmínit
např. usnesení ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 130/2012 - 10, či rozsudek ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 9 As 85/2013 - 13). Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho
postupem jakkoli protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné
zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem
na shora konstatované lze zopakovat, že v případě nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné,
aby mu soud adresoval výzvy a poučení, které by měly nést informace jemu již nesčíslněkrát
sdělené.
[12] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle §46
odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné moci
pro advokáta.
[13] K tomu je možno poznamenat, že obdobný postup vůči nynějšímu stěžovateli aplikuje
i Ústavní soud, který jej taktéž znovu a znovu nevyzývá k doložení plné moci pro advokáta
pro řízení před Ústavním soudem, ale jeho ústavní stížnosti, ve vztahu ke kterým tento
požadavek splněn není, bez jakékoli výzvy odmítá (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15; ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 478/15; ze dne 5. 2. 2015,
sp. zn. III. ÚS 186/15; či ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 484/2015). Ústavní soud v takových
případech vychází z toho, že předešlé výzvy byly dostatečně způsobilé stěžovateli zprostředkovat
informaci o povinném zastoupení advokátem pro řízení o ústavní stížnosti.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu