ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.281.2014:46
sp. zn. 9 As 281/2014 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
Mgr. Ing. Ivo Hala, insolvenční správce dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., se sídlem Italská
1583/24, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická
1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2014, č. j. 1524 B/510/13,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Městys Přídolí, se sídlem Přídolí 2, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
15. 10. 2014, č. j. 10 A 63/2014 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým
byla vyslovena nicotnost jeho rozhodnutí ze dne 24. 3. 2014, č. j. 1524 B/510/13 a rozhodnutí
Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 11. 2013, č. j. KUJCK 59875/2013/OZZL (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“). Rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce proti
prvostupňovému rozhodnutí, kterým bylo právnické osobě JIP – Papírny Větřní, a.s., jako
provozovateli zařízení „Skládka odpadů Lověšice“ v souladu s §47 odst. 1 ve vazbě na §46
odst. 3 a §48 ods t. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů,
ve znění účinném pro projednávanou věc, uložena povinnost zaplatit neodvedený poplatek
za ukládání odpadů na skládku za období červenec a srpen 2013 v celkové výši 748 488 Kč a dále
povinnost zaplatit úrok z prodlení za neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku
za období duben 2013 – červen 2013, vypočítaný od 1. 8. 2013 do 30. 9. 2013 a za období
červenec a srpen 2013 vypočítaný do 30. 9. 2013, ve výši 32 953 Kč. Uvedené částky měly být
zaplaceny Městysu Přídolí.
[2] Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek
je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
[3] Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
[4] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s., dle kterého
lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. končí
lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty.
[5] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený
rozsudek krajského soudu, který rovněž obsahoval poučení o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, byl stěžovateli
doručen v pátek 17. 10. 2014 (doručenka na č. l. 48 spisu krajského soudu).
[6] Konec lhůty dvou týdnů pro podání kasační stížnosti dle §40 odst. 2 s. ř. s. pak
v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem
určujícím počátek běhu lhůty, tj. na pátek 31. 10. 2014. Tento den byl posledním dnem pro
včasné podání kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost
ji doručit.
[7] Kasační stížnost však byla dodána do datové schránky Nejvyššího správního soudu
až v pondělí 3. 11. 2014 (Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu:
Nejvyšší správní soud, č. l. 3 spisu zdejšího soudu). Téhož dne, tj. 3. 11. 2014, byla i totožná kasační
stížnost podána k poštovní přepravě (obálka č. l. 9 spisu). Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že kasační stížnost byla podána o jeden den opožděně, a z tohoto důvodu ji podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu