ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.282.2014:115
sp. zn. 9 As 282/2014 - 115
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce:
Základní organizace Českého zahrádkářského svazu, Lhota Jarov, se sídlem Lhota Jarov
544, Dolní Břežany, zast. Mgr. Evou Jechovou, advokátkou se sídlem V Rovinách 336/103,
Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha
5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2009, č. j. 081983/2009/KUSK, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, č. j. 8 Ca
201/2009 – 57,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo
potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad
I.“), jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o kolaudaci stavby „Osadní klubovna zahrádkářů
na Jarově č.p. 544“ (dále jen „stavba“) a bylo zrušeno původní kolaudační rozhodnutí stavebního
úřadu I.
[2] Zároveň s kasační stížností byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh na přiznání
odkladného účinku ze dne 31. 10. 2014, který byl odůvodněn tím, že po vydání rozsudku
městského soudu, zahájil Úřad městské části Praha 16, odbor výstavby, dopravy a životního
prostředí (dále jen „stavební úřad II.“), řízení o odstranění stavby. S ohledem na zahájení tohoto
řízení panuje důvodná obava, že by k jeho ukončení mohlo dojít dříve, než bude projednána
kasační stížnost. Odstraněním stavby by došlo k nenahraditelné újmě, za což lze odstranění již
dokončené a jednou zkolaudované stavby objektivně považovat. Základním důvodem obnovy
„stavebního řízení“ byl návrh pana Jandery, protože nebyl účastníkem prvotního „stavebního řízení“,
ač na to měl právo, neboť byl vlastníkem části pozemku pod stavbou. Pozemky pod stavbou
i v jejím okolí jsou dnes již ve vlastnictví stěžovatele a ani jiné okolnosti by případné nové
kolaudaci neměly bránit. Změnou katastrálních území se navíc dnes stavba nachází v jiném
katastrálním území, a proto spadá pod jiný stavební úřad, než který vydal napadené rozhodnutí.
Nic nebrání tomu, aby opakované „stavební řízení“ bylo úspěšné. Nicméně zahájení řízení
o odstranění stavby by mohlo tuto snahu znemožnit.
[3] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku
nevyjádřili.
[4] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; při tom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby
se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nepoměrně větší újmy jemu oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy
individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má
proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[6] Charakter odkladného účinku spočívá v jeho mimořádnosti a je koncipován především
jako dočasná procesní ochrana žalobce nebo žalovaného před okamžitým výkonem pro něj
nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Jedním
z materiálních předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je, že výkon nebo
jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu.
[7] Stěžovatel spatřuje hrozící újmu ve skutečnosti, že na základě řízení o odstranění stavby
bude stavba následně odstraněna. V této souvislosti je nutné konstatovat, že tvrzená újma
v podobě možného odstranění stavby nemůže být důsledkem výkonu či jiných právních následků
napadeného rozsudku městského soudu, resp. rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu
I. Uvedená rozhodnutí se totiž týkají zamítnutí žádosti o kolaudaci stavby a zrušení kolaudačního
rozhodnutí. Důvodem zahájení řízení o odstranění stavby ovšem není zrušení původního
kolaudačního rozhodnutí a zamítnutí žádosti o kolaudaci stavby, nýbrž skutečnost, že stavba byla
provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného zákonem
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „stavební zákona“), nebo v rozporu s ním, tedy bez nebo v rozporu
např. se stavebním povolením či ohlášením stavby (do této kategorie úkonů nespadá kolaudační
rozhodnutí). Uvedené plyne mimo jiné z oznámení stavebního úřadu II. ze dne 5. 9. 2014,
č. j. 013900/14/OVDŽP/Hm, který řízení o odstranění stavby zahájil podle dle §129 odst. 1
písm. b) stavebního zákona. Jinak řečeno, i kdyby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek, mohla by být v rámci řízení o odstranění stavby nařízeno její odstranění,
protože uvedené řízení je vedeno z jiného důvodu než proto, že stavba není zkolaudována.
Stěžovateli proto výkon rozhodnutí žádnou újmu nezpůsobuje a kasační stížnosti z této příčiny
nelze přiznat odkladný účinek.
[8] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že nikterak nezpochybňuje,
že nařízení odstranění stavby může být intenzivním zásahem do vlastnického práva vlastníka
stavby, neboť realizace tohoto rozhodnutí vede k právnímu i faktickému zániku nemovitosti,
ovšem v nynější věci je nutné mít na paměti, že i pokud by řízení o odstranění stavby vyústilo
vydáním rozhodnutí, kterým by bylo stěžovateli nařízeno odstranění stavby, může proti němu
samostatně brojit správní žalobou a následně i kasační stížností. V takovém případě pak může
požádat o přiznání odkladného účinku jak podané žaloby, tak i kasační stížnosti.
[9] Nejvyšší správní soud se proto rozhodl o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti
stěžovatele podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu