ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.288.2015:9
sp. zn. 9 As 288/2015 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P.
Č., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 19/808, Praha 2, ve
věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. 11 A 149/2014 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž mu nebylo přiznáno
osvobození od soudních poplatků. V žalobě se domáhal přezkoumání postupu žalovaného při
vyřizování žádosti o informace ze dne 28. 6. 2014 a navrhoval, aby mu byly požadované
informace poskytnuty.
[2] Soudní poplatek za žalobu zaplacen nebyl, stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků. Městský soud žádosti nevyhověl.
[3] Usnesení městského soudu napadl kasační stížností, v níž s ním vyjádřil nesouhlas
a vznesl i další námitky směřující obecně proti rozhodovací činnosti tohoto soudu i Nejvyššího
správního soudu.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají
důvodům podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom,
zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[5] Soud netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti, neboť stěžovatelova kasační stížnost nesměřuje proti rozhodnutí městského
soudu ve věci samé, či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (srov.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).
[6] Stěžovatel se v řízení před městským soudem domáhal osvobození od soudních poplatků.
To je možné při kumulativním splnění následujících podmínek, kdy v případě nesplnění byť
jediné z nich nárok na osvobození není dán a soud žádost zamítne: (1.) účastník řízení
(zde stěžovatel) doloží, že nemá dostatečné prostředky, (2.) návrh zjevně nemůže být neúspěšný,
a jak dále dovodila judikatura (3.) nejedná se o svévolný (šikanózní) návrh (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 29. 5. 2015, č. j. 9 As 91/2014 – 13 či ze dne
26. 6. 2014, č. j. 9 As 126/2014 – 12). Soud se při tom zaměřil na naplnění podmínky pod bodem
(3.) bez ohledu na to, pro které důvody městský soud žádosti o osvobození od soudních poplatků
nevyhověl, a to s ohledem na dále uvedené.
[7] Nejvyšší správní soud i krajské soudy evidují stovky stěžovatelových žádostí a návrhů.
Pouhá skutečnost, že vede tak ohromné množství sporů ještě neznamená, že by jeho žádostem
a návrhům nemělo být vyhověno. Klíčové je, že se přímo nedotýkají jeho životní sféry, jsou
vedeny stereotypně a jsou uplatňovány stejné nebo obdobné argumenty, které byly soudy již
mnohokráte zodpovězeny. Jeho žalobní a kasační námitky často ani nedosahují kvality
konstruktivních námitek, jak předpokládá s. ř. s., ale jde o obecné výtky a výhrady k vedenému
řízení i obecně k fungování soudnictví v České republice.
[8] Předmět nyní posuzovaného řízení se žádným způsobem neliší od stovky jiných. Tento
spor není takového charakteru, aby se bezprostředně dotýkal stěžovatelovy životní sféry, když
se týká žádosti o informace, které s ním nijak přímo nesouvisí (požaduje např. vzor obálky
s dodejkou pro doručování soudních písemností neurčených do vlastních rukou, jejich počet
na skladu, jejich dodavatel, počet samosoudců působících u žalovaného, způsob vytápění,
spotřebovaný kancelářský papír v letech 2006 – 2013 v kusech či metrácích). Netýká se přímo
jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Smyslem podané žaloby
tak není ochrana jeho práv, ale samotné vedení sporu. Takové spory má bezesporu právo
vést, neexistuje však žádný důvod pro to, aby náklady na jejich vedení hradil namísto
stěžovatele stát (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014,
č. j. 9 As 158/2014 – 10). Institut osvobození od soudních poplatků nemá v žádném případě
sloužit ke svévolnému vedení sporů o věcech nikterak se nedotýkajících životní sféry
navrhovatele. Nemajetnost totiž nemůže být sama o sobě důvodem, aby se nemajetná osoba
mohla volně a bez jakýchkoliv omezení realizovat v podávání četných podání k soudu
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66,
a ze dne 12. 7. 2012, č. j. 5 Ans 10/2012 – 26).
[9] Soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1,
věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu