ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.75.2015:79
sp. zn. 9 As 75/2015 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobců:
a) Společenství vlastníků jednotek Werichova, Kováříkova, Praha 5 – Kaskády Barrandov
III, se sídlem Werichova 1145/33, Praha 5, zast. Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se
sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, b) Mgr. Ing. M. Š., zast. Mgr. Martinem Švehlíkem,
advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města
Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2014,
sp. zn. S-MHMP 1332078/2013/SUP/Fr, č. j. MHMP 111576/2014, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) Bc. V. H., , II) V. J., III) E. H., ad I) – III) zast. Mgr. Ing.
Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, IV) SEA SIDE, SE, se
sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, V) FINEP BARRANDOV ZÁPAD k.s., se sídlem Václavské
nám. 846/1, Praha 1, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15,
Praha 1, VI) Městská část Praha-Slivenec, se sídlem K Lochkovu 6, Praha–Slivenec, zast. Mgr.
Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, VII) Městská část
Praha 5, se sídlem Nám. 14. října 1381/4, Praha 5, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b)
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, č. j. 6 A 54/2014 – 205, o návrhu na
přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jejich žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské
části Praha 5, odboru stavebního a infrastruktury ze dne 31. 5. 2013 č. j. OSI.Hl.ob.15-
50968/2012-Vei-UR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto potvrzeno. Prvostupňovým
rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „prodloužení tramvajové tratě Sídliště
Barrandov – Holyně – Slivenec“.
[2] Stěžovatelé současně s podáním kasační stížnosti podali návrh na přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnili tím, že výkon rozhodnutí by pro ně představoval nepoměrně větší
újmu, než jaká může vzniknout nepřiznáním odkladného účinku jiným osobám. Přiznání
odkladného účinku není v konfliktu s důležitým veřejným zájmem. V důsledku povolení stavby
dojde k narušení obytné pohody v přilehlém sousedství, dojde k neúměrnému nárůstu hlukové
zátěže, k ohrožení obyvatel sousedních obytných objektů. Nelze ani opomenout nadměrné
obtěžování imisemi (hluk, prach). Jsou přesvědčeni, že pravomocné rozhodnutí o umístění stavby
bude v důsledku rozhodnutí ve správním soudnictví změněno, což po dobu, než bude vydáno
konečné rozhodnutí, výrazně zatíží obyvatele sousedních objektů. Žádají, aby odkladný účinek
působil ve vztahu k rozhodnutí žalovaného.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvádí, že stavba
je dle Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy veřejně prospěšnou, řešící
dopravní obslužnost území městskou hromadnou dopravou, konkrétně tramvajovou tratí o třech
zastávkách v úseku Barrandov-Slivenec v délce cca 1,5 km. Veřejně prospěšná stavba
je umisťována vně zastavěného území, je podmiňující stavbou pro možnost dalšího stavebního
rozvoje území. Veřejný zájem je definován Územním plánem sídelního útvaru hlavního města
Prahy, kde stavba byla vymezena jako veřejně prospěšná, což bylo stěžovatelům známo
již v době, kdy nabývali vlastnické právo k bytům. Dále zdůrazňuje, že napadené územní
rozhodnutí není způsobilé narušovat pohodu bydlení, působit hluk, apod. Navíc stěžovatelé
neuvádějí konkrétní a prokazatelný zásah do jejich práv v důsledku umístění stavby tramvajové
trati, odkazují pouze na obecně používané argumenty nekonkrétního charakteru. Žalovaný
navrhuje zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Osoba zúčastněná VI - Městská část Praha-Slivenec k návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti konstatuje, že poskytnutí odkladného účinku se vyznačuje mimořádným
charakterem. Stěžovatelé blíže nespecifikují, jaká konkrétní újma by jim měla vzniknout,
proto neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o zákonem požadovanou
intenzitu působené újmy. V daném případě je rovněž vyloučena příčinná souvislost
mezi případnou újmou stěžovatelů s výkonem napadeného rozsudku. K realizaci stavby
tramvajové linky může dojít, až k rozhodnutí o umístění stavby přistoupí rozhodnutí o povolení
stavby. Poukazuje i na rozpor s veřejným zájmem, protože stavba tramvajové trati je nezbytná
z hlediska zajištění odpovídající dopravní infrastruktury v rámci rozvoje a růstu hl. města Prahy.
Stavba tramvajové trati je již řadu let v aktuálním územním plánu výslovně označena za veřejně
prospěšnou stavbu a za stavbu podmiňující možnost dalšího stavebního rozvoje příslušného
území. Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebyly naplněny.
[5] Osoby zúčastněné na řízení V a VII shodně k návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti uvádí, že stěžovatelé svůj návrh řádně neodůvodnili a pro svá tvrzení nenavrhli
žádné důkazy. Jejich tvrzení jsou nekonkrétní. Samotné umístění stavby ve smyslu napadeného
rozhodnutí nemá a nemůže mít žádné přímé negativní důsledky. O povolení stavby bude vedeno
samostatné řízení, jehož výsledkem by mělo být stavební povolení. Poskytnutí odkladného účinku
se vyznačuje mimořádným charakterem, což v daném případě není naplněno. Stěžovatelé
ve svém návrhu neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Výstavba tramvajové tratě
představuje důležitý veřejný zájem na zajištění obslužnosti dotčeného území hromadnou
dopravou. Jakákoliv újma, kterou by byť potenciálně mohli stěžovatelé utrpět je zcela
neproporcionální k dotčenému veřejnému zájmu.
[6] Osoba zúčastněná na řízení V - FINEP BARRANDOV ZÁPAD k.s. dodává,
že přiznáním odkladného účinku může vzniknout značná škoda společnosti FINEP CZ a.s., která
nebude moci realizovat stavbu BARRANDOV KASKÁDY. Společnost již vynaložila náklady
v hodnotě 104 373 308 Kč (pozemky, technické průzkumy, posudky, projektové práce, aj.).
V důsledku přiznání odkladného účinku vznikne ztráta odpovídací finančním (úrokovým)
nákladům ve výši 1 175 672 Kč. Stěžovatelé ve svém návrhu neprokázali, že jim v důsledku
napadeného rozhodnutí vznikla újma nepoměrně větší.
[7] Osoba zúčastněná na řízení VII - Městská část Praha 5 dále poukazuje na to, že újma
pro stěžovatele není nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Přiznáním odkladného účinku může vzniknout značná újma všem vlastníkům
nemovitostí v dotčených katastrálních územích Hlubočepy a Holyně. Stěžovatelé svým postupem
mohou blokovat po několik měsíců až let jakoukoliv výstavbu na území o celkové rozloze
7 999 262 m
2
. Ve prospěch veřejného zájmu svědčí také zájem občanů, kteří dne 28. 1. 2015
podali „Petici za prodloužení tramvajové trati do lokality Praha Slivenec-Holyně“ obsahující přes 500
podpisů. Případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu se zásadou
proporcionality.
[8] Osoby zúčastněné na řízení I-IV se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.
[9] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř.
s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[10] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést
její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[11] Stěžovatelé zůstali při své argumentaci v rovině obecných, ničím nepodložených tvrzení.
Neuvedli, jakým způsobem dojde výkonem rozhodnutí o umístění sporné stavby k narušení
obytné pohody v přilehlém sousedství, k neúměrnému (nepřípustnému) nárůstu hlukové zátěže
či k ohrožení obyvatel sousedních obytných objektů. Stěžovatelé žádným způsobem neprokázali,
že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro ně znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Nekonkretizovali,
proč mají za to, že případné přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem.
V této souvislosti lze připomenout, že sporná stavba je označena jako veřejně prospěšná stavba,
kterou na víc podporují příslušné městské části, v jejichž území má zlepšit dopravní obslužnost.
Spornou stavbu podporují i další obyvatelé území. U těchto osob lze na rozdíl od stěžovatelů
předpokládat, že mají zájem na zajištění dopravní obslužnosti jejich území, o čemž ostatně svědčí
i „Petice za prodloužení tramvajové trati do lokality Praha Slivenec-Holyně“, založená na č. l. 145-158
soudního spisu, obsahující 518 platných podpisů. Z obecných tvrzení stěžovatelů, která nebyla
nijak důkazně podložena, nelze dovodit, že by jejich případná újma byla nepoměrně větší,
jak předpokládá §73 odst. 2 s. ř. s.
[12] Přiznání odkladného účinku fakticky prolamuje účinky pravomocného správního
rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku může závažně zasáhnout do práv,
povinností a zájmů mnoha osob, a proto váže zákonodárce přiznání odkladného účinku na řadu
poměrně přísných podmínek. Z těchto důvodů je přiznání odkladného účinku institutem
mimořádným a jeho přiznání aktem spíše výjimečným (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 12. 2003, sp. zn. 7 A 115/2002, publ. pod č. 760/2006 Sb.NSS).
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatelé neprokázali
existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu