ECLI:CZ:NSS:2015:9.AZS.15.2015:47
sp. zn. 9 Azs 15/2015 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. A., zast.
Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6.
2013, č. j. OAM-396/ZA-ZA06-ZA14-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, č. j. 61 Az 5/2013 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Radimu Struminskému, advokátu se sídlem
Svornosti 86/2, Havířov, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] V žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel uváděl obavy o život z důvodu jeho
náboženského vyznání (Svědci Jehovovi). Popsal také problémy s kriminálními živly,
které vybíraly tzv. výpalné. Svědci Jehovovi nemají v Abcházii oficiální status a jsou zakázáni.
V případě návratu se bojí smrti, mohli by ho zabít lidé, kteří vydírali a zabili jeho rodiče. Součástí
správního spisu jsou i zprávy o zemi původu, a to zpráva MZ USA o dodržování lidských práv
za rok 2011 v Gruzii ze dne 24. 5. 2012, články ze zpravodajského severu Kavkazský uzel a Rádio
Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, zpráva MZV USA ze dne 30. 7. 2012 „Výroční zpráva
o svobodě vyznání v Gruzii za rok 2011“, zpráva Freedom House z července 2012 „Svoboda
ve světě 2012 – Abcházie“ a zpráva organizace Fórum 18 ze dne 27. 4. 2004 „Abcházie: zákazy
vztahující se na svědky Jehovovy a gruzínskou pravoslavnou církev stále platí“.
[3] V doplňujícím pohovoru konaném dne 28. 3. 2013 stěžovatel uvedl, že v České republice
navázal vztah s partnerkou, s níž žije ve společné domácnosti asi 10 měsíců. Dne 1. 3. 2013 se jim
narodil syn, přičemž partnerka i dítě jsou občany České repoubliky. V rodném listu dítěte je jako
otec zapsán bývalý manžel partnerky, neboť dítě se narodilo do 300 dnů od rozvodu manželství.
[4] V řízení před krajským soudem spatřoval nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí
pouze v nesprávném posouzení svého vztahu s přítelkyní, s níž žije ve společné domácnosti
a se kterou vychovává dítě.
[5] Krajský soud odkázal na rozhodnutí žalovaného, který poukázal na to, že stěžovatel
je hlášen k pobytu v PoS, přičemž jeho přítelkyně má trvalé bydliště na OÚ O. V rodném listu
dítěte je zapsán jako otec bývalý manžel přítelkyně a nikoliv stěžovatel. Dle žalovaného nelze
navázaný vztah považovat za natolik dlouhodobý, aby na něj byl brán zvláštní zřetel pro udělení
humanitárního azylu.
[6] Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva „by se muselo jednat o natolik
dlouhodobý a intenzivní vztah, nejčastěji pak dlouholeté manželství či dokonce rodinu s dětmi,
aby i s ohledem na stupeň integrace jednotlivých členů rodiny a naopak již nemožnost zpětné
integrace v zemi původu cizince, bylo možno zcela vyloučit reálnou možnost případného
následování ostatních členů rodiny do země původu vyhošťované osoby“.
[7] Dle §14 zákona o azylu lze udělit azyl z humanitárního důvodu v případě hodném
zvláštního zřetele, pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod
pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 citovaného zákona. Za případ hodný zvláštního
zřetele nelze dle krajského soudu označit stěžovatelův vztah k družce a dítěti.
[8] Otázku legalizace pobytu cizinců na území České republiky řeší zákon č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), a jeho právní instituty nelze nahrazovat instituty mezinárodní ochrany
či doplňkové ochrany. Ostatně právě dle tohoto zákona bylo stěžovateli vydáno nové rozhodnutí
o zrušení správního vyhoštění ze dne 26. 4. 2013.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[9] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[10] Namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s podmínkami udělení mezinárodní
ochrany dle §12 zákona o azylu. Na str. 3 rozsudku se uvádí, že soud má za prokázáno,
že k opuštění vlasti došlo z důvodu náboženského vyznání – jehovistické víry. Stěžovatel
i jeho rodina byli v zemi původu terčem značného příkoří. Rodiče byli usmrceni, stěžovatel
znásilněn, byla mu odpírána školní docházka.
[11] Součástí spisu je i zpráva organizace Fórum 18 ze dne 27. 4. 2014, dle které se na svědky
Jehovovy vztahuje celá řada zákazů.
[12] Je přesvědčen, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že byl v zemi původu
pronásledován z důvodu náboženského vyznání a naplňuje zákonné znaky pro udělení
mezinárodní ochrany dle §12 zákona o azylu.
[13] Podpůrně uvádí, že splňuje i znaky pro udělení azylu dle §14 uvedeného zákona.
Nesouhlasí se závěrem, že jeho vztah k družce M. Ch. nelze považovat za dlouhodobý. S družkou
žije od července 2012. Dne X se jim narodil syn L. A., žijí spořádaně a bydlí spolu v pronajatém
bytě na ulici E. D. v H. Ke svému tvrzení dokládá rodný list dítěte, kde již je zapsán jako jeho
otec a potvrzení pronajímatelky bytu MUDr. A. ze dne 1. 1. 2015.
[14] Skutečnost, že s družkou nežijí ve formálním manželství, není důvodem pro odepření
humanitárního azylu. Družka i syn jsou státní občané České republiky a je tak zcela vyloučena
možnost, aby jej následovali do země původu. Jejich integrace do života v Abcházii
je nemyslitelná.
[15] Uvádí, že o řešení své situace v rámci zákona o pobytu cizinců byl svým zástupcem
poučen a činí potřebné kroky.
[16] Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[17] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní rozhodnutí ve věci
mezinárodní ochrany i rozsudek soudu považuje za vydané v souladu s právními předpisy.
Odkazuje na správní spis a vyjádření k žalobě. K námitkám vůči postupu soudu mu nepřísluší
se vyjadřovat. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[19] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a
s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb.
NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[20] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše citovaným usnesením prvního senátu zdejšího soudu.
[21] Z obsahu žaloby je nesporné, že stěžovatel žalovanému vytýkal porušení jedné
ze základních zásad činnosti správních orgánů zakotvené v §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož postupuje správní orgán
tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V této souvislosti žalovanému
vytýkal také porušení §50 správního řádu, které pojednává o podkladech pro vydání správního
rozhodnutí a v návaznosti na to i porušení §38 odst. 3 správního řádu, kde jsou uvedeny
náležitosti odůvodnění správního rozhodnutí.
[22] Porušení uvedených ustanovení vztahoval pouze k nesprávnému posouzení svého vztahu
s přítelkyní (družkou), s níž žije ve společné domácnosti a se kterou vychovává dítě,
tj. v souvislosti s porušením čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“).
[23] Kasační námitky, směřující do nedostatečného vypořádání podmínek udělení azylu
dle §12 zákona o azylu, nejsou dle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustné, neboť je stěžovatel neuplatnil
v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl. Krajskému soudu proto nelze vytýkat jejich
nevypořádání. Pro úplnost soud uvádí, že na str. 3 krajský soud mj. uvedl, že „z hlediska
skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě
za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 24. 11. 2010 uvedl,
že svoji vlast opustil dne 2. 11. 2010 z důvodu svého náboženského vyznání“, nikoli, že má
za prokázanou pravdivost v žádosti uvedených tvrzení. Po věcné stránce se soud důvody
pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu vůbec nezabýval.
[24] Dále stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že mu měl být z důvodu jeho vztahu s družkou
a jejich společného rodinného soužití spolu s jejich synem udělen azyl dle §14 zákona o azylu.
[25] Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod udělení azylu
podle §12. Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní
orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel
předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo
přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout.
[26] Jak uvedl Nejvyšší právní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Aos 46/2008 - 71,
udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze
v omezeném rozsahu. Samotná skutečnost, že stěžovatel žije v ČR ve společné domácnosti se svojí snoubenkou
a pečuje o dceru ani skutečnost, že požádal o sňatek, není skutečností zakládající důvod pro udělení
humanitárního azylu. Společné rodinné soužití, ať už manželské či partnerské, nemůže být
bez dalšího považován za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu.
Takovým důvodem může být dle konstantní judikatury např. zvlášť těžká nemoc, zdravotní
postižení či příchod z oblastí postižených humanitární katastrofou (srov. např. rozsudek NSS
ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55).
[27] Nad rámec rozhodujících důvodů soud uvádí, že na ohrožení rodinného (soukromého)
života samotným vycestováním cizince (tj. ohrožení rodinného života v České republice),
pamatuje §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že právě toto
ustanovení primárně chrání práva cizince na soukromý a rodinný život vyplývající z čl. 8 Úmluvy,
nikoliv ustanovení §179 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců, které upravuje důvod
znemožňující vycestování cizince pro rozpor takového vycestování s mezinárodními závazky
České republiky, ani jemu svou dikcí odpovídající ustanovení §14a odst. 2 písm. d) zákona
o azylu, upravující obdobně formulovaný důvod udělení doplňkové ochrany, neboť je zřejmé,
že obvykle právě jen dlouhodobý zákaz pobytu na území České repoubliky může v některých
případech dosáhnout intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života,
který si cizinec za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil (srov. např. rozsudek
NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71).
[28] Přípustnou míru zásahu do práva stěžovatele na soukromý a rodinný život na území
České republiky tak není na místě zkoumat v rámci řízení dle zákona o azylu, nýbrž tuto otázku
bylo v daném případě třeba zkoumat a také byla příslušným správním orgánem zkoumána
v rámci řízení o správním vyhoštění stěžovatele (viz rozhodnutí o zrušení správního vyhoštění
ze dne 26. 4. 2013).
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovateley, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal
nepřijatelnou a odmítl ji.
[30] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[31] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovený zástupce provedl ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce
nebo obhájce ustanoven [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném
pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)], a písemné podání soudu ve věci samé
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti.
Za jeden úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon
právní služby náleží 3 400 Kč. Zástupce stěžovatele doložil soudu osvědčení o registraci k dani
z přidané hodnoty, odměna se proto zvyšuje o částku 1 428 Kč připadající na tuto daň. Celková
výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu