ECLI:CZ:NSS:2015:9.AZS.270.2015:27
sp. zn. 9 Azs 270/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M.
H., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská
2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2015, č. j. CPR-21481-3/ČJ-2015-930310-
V238, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10.
2015, č. j. 2 A 55/2015 – 29,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne
4. 6. 2015, č. j. KRPA-408269-39/ČJ-2014-000022, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně
uvedeným rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění a zároveň mu byla stanovena
doba dvou let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie.
[2] Dne 25. 11. 2015 byl soudu doručen návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Návrh by odůvodněn tím, že stěžovatel žije na území České republiky osm let. Správní
vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života, jelikož žije
ve společné domácnosti s družkou. To, že je občankou Ukrajiny, a jaký má zde má povolený
pobyt, nepřísluší správním orgánu posuzovat, neboť nebyla účastníkem řízení. Stěžovatelovo
vyhoštění by bylo vzhledem k situaci na Ukrajině v rozporu s mezinárodními úmluvami. Pochází
sice ze Zakarpatské oblasti, ale situace ovlivňuje celé její území.
[3] Stěžovatel dále cituje pasáže usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 – 37, ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, které se týkají zásahu do práva na spravedlivý proces v případě
nuceného vycestování cizince. Dále též poukazuje na usnesení ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76. V této souvislosti žádá, aby byl odkladný účinek přiznán s ohledem
na jeho právo na spravedlivý proces a legitimní očekávání.
[4] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila tak,
že nepřiznáním odkladného účinku stěžovateli nedojde k nenahraditelné újmě, neboť nebude
nepřiměřeně zasaženo do jeho rodinného a soukromého života. V této souvislosti odkazuje
na své rozhodnutí a rozsudek městského soudu. Dále uvádí, že stěžovatelova družka
o účastenství v řízení nepožádala. Navíc je její pobyt na území České republiky nepovolený.
[5] Dle §107 odst. 1 s. ř. s., platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být
pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační
stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a žalovaným
dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. jsou splněny.
[7] Soud vycházel především ze skutečnosti, že pokud nebude kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek a nastanou tak právní účinky napadeného rozhodnutí městského soudu, bude
muset stěžovatel vycestovat z území České republiky na základě pravomocného a vykonatelného
rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to ještě před rozhodnutím zdejšího soudu o kasační
stížnosti.
[8] Klíčové v této souvislosti je, že pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý
proces může být nezbytné, aby mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení
o kasační stížnosti. Byť je v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Újma ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. spojenou s nuceným opuštěním území České republiky tak spočívá v možném
dotčení ve výkonu jeho práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 30. 1. 2014, č. j. 9 Azs 59/2014 – 32,
či ze dne 3. 12. 2014, č. j. 9 Azs 283/2014 – 27).
[9] Z tohoto důvodu přiznává §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále je „zákon o pobytu cizinců“), žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný
účinek ze zákona (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu)
a není důvod, proč by obdobnou možnost zůstat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti.
[10] Soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky
žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu se již pro nadbytečnost nezabýval dalšími tvrzenými okolnostmi, ve kterých stěžovatel
spatřoval takovou újmu (nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života a porušení
mezinárodních závazků České republiky v případě vyhoštění vzhledem k situaci na Ukrajině).
[11] Nejvyšší správní soud dále posoudil žádost i z hlediska zbývající podmínky stanovené
v §73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, kterou je rozpor
s důležitým veřejným zájmem.
[12] Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona
o pobytu cizinců, neboť vícekrát porušoval právní předpisy tím, že opakovaně pobýval na území
České republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn, a opakovaně nerespektoval výjezdní příkazy.
Správní vyhoštění mu bylo uloženo i dle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 dle téhož zákona,
neboť pobýval na území České republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn. K uložení
vyhoštění tedy nebylo přistoupeno z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, případně jiného
závažného narušení veřejného pořádku či veřejného zdraví.
[13] Soud tedy neshledal důvod, pro nějž by byl spatřován rozpor s důležitým veřejným
zájmem ve stěžovatelově setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí zdejšího soudu
o jeho kasační stížnosti. Žalovaný ostatně ani žádné takové skutečnosti ve svém vyjádření
neuváděl.
[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se do pravomocného skončení řízení
o kasační stížnosti pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu. V nynějším
případě to znamená, že se obnovuje odkladný účinek, který byl na základě §172 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců spojen se žalobou proti rozhodnutí žalované. Jedním z účinků napadeného
rozsudku totiž bylo dle §73 odst. 2 s. ř. s. skončení odkladného účinku, který byl spojen
s podanou žalobou. Tento účinek napadeného rozsudku se přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti pozastavuje až do skončení řízení o kasační stížnosti.
[15] Závěrem je třeba zdůraznit, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není
jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné
kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu