ECLI:CZ:NSS:2015:9.AZS.308.2014:26
sp. zn. 9 Azs 308/2014 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: N.
V. H., zast. Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2014, č. j. CPR -4196-3/ČJ-2014-
930310-V238, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
22. 10. 2014, č. j. 17 A 50/2014 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá p r áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 31. 1. 2014, č. j. KRPK-10866-94/ČJ-2011-190022 uložila Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „správní orgán
I. stupně“), žalobci (dálen jen „stěžovatel“) správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném do 31. 12. 2010.
[2] Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná svým v záhlaví uvedeným
rozhodnutím. Poukázala na to, že podané odvolání postrádalo odůvodnění. Doplněno nebylo
ani ve lhůtě v něm uvedené, ani ve lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně. Protože
odvolání nebylo doplněno do dne rozhodnutí, postupovala v souladu s ustanovením §82 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
a napadené rozhodnutí přezkoumala v rozsahu §89 odst. 2 správního řádu.
[3] Následně napadl stěžovatel rozhodnutí žalované správní žalobou u Krajského soudu
v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji jako nedůvodnou zamítl. Soud napadené rozhodnutí
vyhodnotil jako přezkoumatelné a uvedl, že do dne rozhodnutí mohlo být odvolání doplněno.
Protože však proti rozhodnutí orgánu I. stupně nebyly vzneseny žádné odvolací námitky,
nemohla na ně žalovaná ani reagovat. Odvolací námitky týkající se dřívějšího, již v minulosti
zrušeného, rozhodnutí tak nemohly být předmětem její úvahy.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Proti výroku I. rozsudku krajského s oudu brojí stěžovatel kasační stížností, a to z důvodu,
že napadený rozsudek trpí přílišným formalismem. Nepopírá, že nevěnoval odůvodnění svého
dovolání dostatečnou pozornost. Na druhou stranu však se jedná již o několikáté správní
rozhodnutí v této věci, ve které uplatňoval vždy obdobné námitky, a proto mohl důvodně
předpokládat, že žalovaná přihlédne v odvolacím řízení k dříve uplatněným námitkám.
[5] Dále připomíná, že od zahájení řízení uběhla již dlouhá doba, neboť první rozhodnutí
ve věci bylo vydáno bezmála před pěti lety. Za tu dobu učinil řadu podání, a nelze proto na něm
spravedlivě požadovat, aby v každém podání znovu uváděl již uvedené argumenty. Žalovaná měla
jeho odvolání poměřit též ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, protože
komponentou tohoto práva je i vydání rozhodnutí v přiměřené době. Krajský soud se věcí
z tohoto pohledu také nezabýval. S ohledem na výše uvedené navrhuje rozsudek krajského soudu
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Součástí kasační stížnosti je rovněž návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že trvá na závěrech vyslovených v jejím
rozhodnutí, a má za to, že nepochybila a postupovala v souladu se zákonem.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem. Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[8] Pro posouzení věci je rozhodná otázka, zda je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné
z toho důvodu, že se žalovaná při přezkumu rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevypořádala
s odvolacími námitkámi, které sice nebyly vzneseny v odvolání proti tomuto rozhodnutí
(ani později), ale v odvolání podaném přibližně o 3 roky dříve proti jinému, již zrušenému,
rozhodnutí vydanému v této věci.
[9] Z obsahu správního spisu plyne, že stěžovatel doručil správnímu orgánu I. stupně dne
10. 2. 2014 blanketní odvolání . Správní orgán I. stupně ho vyzval výzvou ze dne 11. 2. 2014
doručenou stěžovateli dne 17. 2. 2014 k tomu, aby odůvodnil odvolání ve lhůtě pěti dnů od jejího
doručení. Ten však ve stanovené lhůtě, ani později (rozhodnutí žalované bylo vydáno
až 25. 7. 2014), na tuto výzvu nijak nereagoval.
[10] Podle §82 odst. 2 správního řádu, odvolání musí mít náležitosti uvedené v §37 odst. 2
správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost
rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu
odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.
[11] Podle §89 odst. 2 správního řádu odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného
rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost
napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak
jen tehdy vyžaduje-li to veřejný zájem.
[12] V daném případě odvolání ze dne 11. 2. 2014 nemělo všechny zákonem předpokládané
náležitostí, neboť neobsahovalo žádné námitky proti napadenému rozhodnutí. Žalovaná
pak postupovala správně, pokud stěžovatele vyzvala k odstranění těchto vad podání (k tomu
viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 9 As 61/2009 – 63,
či ze ne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 - 53; dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako další
zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu).
[13] Stěžovateli tak byla poskytnuta možnost vady podání v přiměřené lhůtě odstranit, pokud
však v této lhůtě, ani později, odvolání neodůvodnil, nelze žalované vytýkat, že nezohlednila dříve
uplatněné námitky proti jiným rozhodnutím v této věci. Rozsah v jakém byla povinna napadené
rozhodnutí přezkoumat, totiž vyplývá z §8 9 odst. 2 správního řádu. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti odkazuje na svůj rozsudek ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 - 53, pod kterého:
„Správní řád (č. 500/2004 Sb.) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí
správní řád (č. 71/1967 Sb.). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť
jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně
přezkoumáváno - s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání
(srov. č. 1580/2008 Sb. NSS). Podle §89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad
napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného
rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.“
Citované ustanovení závazně určuje správnímu orgánu meze jeho odvolacího přezkumu.
Zákonnost rozhodnutí a řízení předcházejícího proto zkoumá, ale při absenci konkrétních
odvolacích námitek, mu nelze vyčítat pokud tak učiní pouze v obecné rovině. Toto ustanovení
nelze vykládat tak, že by odvolací orgán byl povinen zohlednit jakoukoliv stěžovatelovu
argumentaci uplatněnou mimo odvolací řízení.
[14] V nyní souzené věci proto bylo na stěžovateli, pokud chtěl dosáhnout toho, aby žalovaná
reagovala na jeho dříve vznesené námitky, aby tyto odpovídajícím procesním postupem uplatnil.
Tento závěr nemůže zvrátit ani skutečnost, že od zahájení řízení uběhla již dlouhá doba
a že stěžovatel uplatňoval proti dřívějším rozhodnutím odvolací námitky v této věci
již v minulosti. Vymezení odvolacích námitek ve smyslu §82 odst. 2 správního řádu proti
konkrétnímu rozhodnutí je totiž v dispozici účastníka řízení. Úlohou správního orgánu není
domýšlet, resp. dotvářet, obsah odvolání s ohledem na účastníkova předchozí podání pro případ
jeho pasivity s doplněním odvolání k výzvě správního orgánu. Takovým přístupem by správní
orgán vykročil ze zákonem stanovených mezí jeho přezkumu. Nadto nelze opom enout,
že od odvolání, na které ohledně důvodů stěžovatel poukazoval, uběhly téměř 3 roky, v mezidobí
bylo vydáno několik rozhodnutí žalované i krajského soudu, která průběžně na různé námitky
stěžovatele reagovala a tudíž nelze nyní napadené rozhodnutí ani řízení jemu předcházející
považovat za totožná s těmi z roku 2011. Odvolací námitky tehdy uvedené tak těžko mohou být
bez dalšího relevantní. Nutno navíc podotknout, že žaloba neobsahuje žádné námitky, které
by konkrétně zpochybňovaly správnost či zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně
nebo zákonnost mu předcházejícího řízení, ačkoliv stěžovateli v uplatnění takových žalobních
námitek nic nebránilo.
[15] Jako nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s. hodnotí zdejší soud námitku, že se žalovaná
a krajský soud měly zabývat porušením práva na spravedlivý proces v důsledku průtahů v řízení.
Tuto námitku totiž stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti, nikoliv v řízení před krajským
soudem, ačkoliv tak učinit mohl. Navíc nelze přehlédnout, že je tato námitka natolik obecná,
že není způsobilá k projednání.
[16] Lze proto uzavřít, že rozhodnutí žalované není nepřezkoumatelné, pokud
se nevypořádalo s námitkami, které nebyly vzneseny v rámci odvolacího řízení proti tomuto
rozhodnutí, ale vznesenými jindy předtím v řízení. Za takové situace je třeba i rozsudek krajského
soudu označit za přezkoumatelný a i jinak odpovídající zákonu.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s ., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví -li tento zákon jinak, má účastník řízení o kasační stížnosti,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měl a právo
na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly její běžnou úřední
činnost.
[19] Pokud jde o návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, vycházel Nejvyšší
správní soud z toho, že rozhodl o kasační stížnosti neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném
poučení účastníků řízení o složení senátu, takže z důvodu nadbytečnosti se již samostatně tímto
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu