ECLI:CZ:NSS:2015:9.AZS.61.2015:48
sp. zn. 9 Azs 61/2015 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. T.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2014, č. j. CPR-15838-2/ČJ-2014-930310-V237,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2015,
č. j. 2 A 61/2014 – 24,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
zrušeno její shora specifikované rozhodnutí, a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 18. 8. 2014, č. j. KRPA-184686-61/ČJ-2013-
000022, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění, a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Stěžovatelka navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznání odkladný účinek. Tento
návrh odůvodnila tak, že pokud by do nového rozhodnutí byl promítnut nesprávný názor
městského soudu, jehož rozsudek je nezákonný a nepřezkoumatelný, jednalo by se o nezákonný
postup. Důsledkem tohoto postupu by bylo nesprávné právní posouzení věci. V této souvislosti
odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49. V daném případě by v řízení o správním vyhoštění žalobkyně mohlo být
znovu rozhodnuto, ale po případném zrušujícím rozsudku zdejšího soudu by původní rozhodnutí
„obživlo“. Tento jev by byl značným zásahem do právní jistoty účastníků řízení. Jedinou možností,
jak mu předejít, je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Veřejný zájem stěžovatelka
spatřuje v potřebě předcházet případné existenci vedle sebe stojících a v principu opačných
rozhodnutí. Tento stav je schopen vyvolat riziko ohrožení principu právní jistoty. Současně
představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznání odkladného účinku žalobkyni či jiným
osobám může vzniknout. Závěrem připomíná, že přiznáním odkladného účinku se automaticky
aktivuje odkladný účinek správní žaloby a správní vyhoštění tak nelze vykonat.
[3] Žalobkyně k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že obecné
konstatování nežádoucího stavu spočívajícího v existenci dvou odlišných správních rozhodnutí
v téže věci je zcela nedostatečné. Ve všech myslitelných případech může dojít k tomuto stavu.
Na správním orgánu je, aby doložil existenci důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti a aby tvrdil existenci zásadní újmy. Přiznání odkladného účinku se nemůže dít plošně
na základě stěžovatelkou citovaného usnesení, neboť by musel být přiznáván paušálně ke všem
kasačním stížnostem podaným správními orgány. Návrh je proto zcela neodůvodněný a měl
by být zamítnut.
[4] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný
účinek žaloby se užijí přiměřeně.
[5] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
a institut odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci
(jako účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu
zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval, že ani
správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci mnohem méně
častý než na straně žalobce.
[6] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
„S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku
způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí
uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozhodnutí: „vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“ Rozšířený senát zároveň upozornil,
že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, správní orgán je povinen pokračovat
v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to,
zda byla podána kasační stížnost.
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[8] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy,
která leží na stěžovateli. Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu
vznikne nepřiznáním odkladného účinku, vymezit. Následně je na Nejvyšším správním soudu,
aby posoudil, zda tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a zda případné následky
nepřiznání odkladného účinku by byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí
rozšířeného senátu.
[9] Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku možnou existencí
dvou různých správních rozhodnutí v téže věci. Její povinnost rozhodnout v souladu s právním
názorem krajského soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku však nemůže být v souladu
se shora citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu sama o sobě důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by z tohoto důvodu musel být odkladný účinek
přiznáván ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup
by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy. Přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti správního orgánu je vyhrazeno pro ojedinělé případy, kdy by okamžitý
výkon soudního rozhodnutí mohl mít závažné důsledky. O takovou mimořádnou situaci
se v nyní posuzované věci nejedná, resp. stěžovatelka nic takového netvrdila. Z obsahu spisu
ani z jejích tvrzení nevyplývá, že by výkon napadeného rozsudku mohl mít takové
právní následky, které by pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Pokud sama stěžovatelka odkazuje na výše uvedené usnesení rozšířeného senátu, je sice
pravdou, že se v tomto rozhodnutí podává, že existence dvou vedle sebe stojících odlišných
či dokonce opačných správních rozhodnutí o téže věci je jevem nežádoucí a že zamezit
důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu po dobu kasačního řízení lze podle s. ř. s.
pouze cestou přiznání odkladného účinku. Nicméně z tohoto rozhodnutí jakkoliv neplyne,
že by sama možnost existence dvou správních rozhodnutí v téže věci byla bez dalšího důvodem
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V této souvislosti rozšířený senát spojuje přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem právě s ojedinělými případy,
které musejí být posuzovány vždy individuálně.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neprokázala, že výkon či účinky napadeného rozsudku
by vedly ke vzniku nepoměrně větší újmy, Nejvyšší správní soud se již nezabýval
tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
[12] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že obdobná
otázka jako v nyní souzené věci byla usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2014,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 44, předložena rozšířenému senátu a je v současné době předmětem jeho
rozhodování. V projednávané věci však nepřistoupil k fakultativnímu přerušení řízení dle
§48 odst. 3 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s., neboť by to podle jeho názoru bylo v rozporu
se smyslem institutu odkladného účinku, tj. poskytnutí faktické a okamžité ochrany (v případě
splnění zákonem stanovených podmínek).
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na přiznání
odkladného účinku její kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu