ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.10.2015:51
sp. zn. Aprk 10/2015 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: D. H., zast.
JUDr. Petrem Břízou, advokátem, se sídlem AK Bříza & Trubač, s. r. o., se sídlem Jánský vršek
311/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská
7, Praha 1, o návrhu na určení lhůty dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 188/2014,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Z předloženého spisu Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) Nejvyšší správní
soud zjistil, že navrhovatel u soudu podal žalobu proti rozhodnutí výše označeného žalovaného
ze dne 6. 10. 2014, čj. MSMT-24257/2014-1, dne 25. 11. 2014 spolu s návrhem na přednostní
projednání věci.
Dne 28. 1. 2015 podal navrhovatel u městského soudu návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, v němž konstatuje, že požádal v žalobě ze dne 24. 11. 2014 o přednostní
projednání žaloby ve smyslu ust. §56 s. ř. s.; dne 8. 1. 2015 požádal soud o sdělení přibližného
termínu vydání rozhodnutí. Dne 20. 1. 2015 soud sdělil, že návrhu na přednostní projednání
nevyhovuje a předběžný termín vyřízení věci uvedl polovinu roku 2017.
Navrhovatel poukazuje na zcela zásadní význam podané žaloby, a to nejen pro svou
osobu, ale i pro řadu dalších osob v obdobném postavení. Přestože sám již není studentem,
co nejrychlejší projednání věci je motivováno také tím, že se rozhodnutí soudu bude týkat všech
studentů zahraničních poboček vysokých škol ze zemí EU v ČR a i těchto institucí samotných,
neboť nepřiznání statutu studenta logicky odrazuje i potencionální zájemce o studium, a navíc
působí problémy i vůči stávajícím studentům. Stěžovatel poukazuje na to, že ve věci byla rovněž
podána stížnost k Evropské komisi, nicméně řízení může trvat několik let a dotčení studenti
a školy potřebují řešení neutěšené situace co nejdříve. Navrhovatel tvrdí, že rozhodnutí soudu
je relevantní i ve vztahu k sociálním benefitům, o které přišel, a povinnostem, jež mu vznikly
v důsledku absence statutu studenta. Po dosažení 18 let je status studenta nezbytným
předpokladem pro určení, zda je osoba před dosažením 26 let považována za nezaopatřené dítě
pro účely zdravotního, sociálního a důchodového pojištění, ale také pro otázky nároku
na stipendia, půjčky, příspěvky státní sociální podpory a jiná plnění (např. sirotčí důchod).
Navrhovatel je přesvědčen, že případ není nikterak právně komplikovaný a mohl by být
rozhodnut poměrně rychle i běžným pořadem práva. Dle navrhovatele se jedná ze strany
žalovaného o velmi flagrantní porušení práva EU; v dalším navrhovatel stran porušení práva
žalovaným své úvahy rozvíjí a zdůvodňuje. S akcentem na důležitý veřejný zájem navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud určil městskému soudu lhůtu k projednání a vydání meritorního
rozhodnutí.
Návrh byl postoupen městským soudem dne 5. 2. 2015 Nejvyššímu správnímu soudu
spolu s vyjádřením předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje; z vyjádření vyplývá, že soud
se řídí zákonným pravidlem, podle nějž mají být věci vyřizovány v pořadí, v jakém soudu došly,
s výjimkou věcí, pro něž je v §56 soudního řádu správního stanoven přednostní režim nebo pro
něž lhůtu k rozhodnutí stanoví zákon; o takovou věc se v případě navrhovatele nejedná. Městský
soud uvedl, že navrhovateli k jeho žádosti stran přednostního projednání sdělil ve své odpovědi
ze dne 20. 1. 2015, že uváděné skutečnosti neodůvodňují přednostní vyřízení věci, zejm. i proto,
že navrhovatel již není studentem předmětné školy, proto má rozhodnutí soudu dosah pouze
zpětný a na jeho současné postavení a statut studenta již nemůže mít řádný vliv; současně
městský soud poukázal na to, že správní soudnictví je založeno zásadně na principu ochrany
veřejných subjektivních práv toho, kdo se ochrany sám domáhá, přitom soud z vlastní evidence
nezjistil žádné další podané žaloby ve skutkově shodné věci.
Městský soud současně navrhovatele informoval o stavu nevyřízených věcí
předcházejících věci navrhovatele s tím, že dosud nejsou vyřízeny věci z roku 2012, přitom
je v pověřeném senátu evidováno 147 věcí nevyřízených, v nich žaloby napadly dříve.
Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodný.
Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení zakládající
důvody k postupu dle §174a zákona o soudech a soudcích znamenají, že v soudním procesu
dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce
ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud
se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá
otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená v §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro
navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Nicméně uvedená
kritéria nic nemění na tom, že soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s. povinen zásadně projednávat
a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné
důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s.
projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy
na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy
a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
se o žádný takový případ nejedná.
U kritérií zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, tj. významu předmětu
řízení pro navrhovatele a složitosti věci, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato kritéria je třeba
vnímat v souvislosti s pravidlem vyjádřeným v §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává
a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, pokud nejsou dány závažné důvody
pro přednostní projednání věci. Jinými slovy, to, že věc je pro navrhovatele, resp. pro ostatní
studenty a školy samotné významná, eo ipso ještě neznamená, že soud ji musí upřednostnit
a rozhodnout mimo pořadí. Dovolává-li se navrhovatel důležitosti věci z hlediska veřejného
zájmu a dopadu rozhodnutí na ostatní studenty, je třeba konstatovat, že navrhovatel nemůže
vystupovat jakožto, jakýsi „generální strážce a ochránce“, resp. hromadný zástupce studentů, kteří
sami žaloby nepodali. Ve správním soudnictví je poskytována ochrana subjektivním právům
každého jednotlivce, který se musí takové ochrany dovolat, a to prostředky, které mu dává soudní
řád správní k dispozici. Nadto důsledky rozhodnutí žalovaného stíhají pouze navrhovatele v jeho
konkrétní věci, nikoli již další studenty, popř. státní instituce, u nichž postup žalovaného stran
právního posouzení studia může mít dopady zcela jiné.
Lze tak uzavřít, že u řízení, která mají být zakončena meritorním rozhodnutím a která
nespadají pod předností věci vymezené v §56 odst. 3 s. ř. s., je prvořadé hledisko pořadí, v jakém
věci soudu došly, které odráží ústavní zásadu rovnosti, nikoli skutečnost, zda jde o věc složitou
či méně složitou, resp. o věc pro účastníka významnou. Ke zmírnění či eliminaci nepříznivých
dopadů rozhodnutí žalovaného např. do majetkové sféry účastníka řízení lze obecně využít
příslušných institutů upravených v soudním řádu správním, resp. občanském soudním řádu
(odkladný účinek, předběžné opatření).
Nejvyšší správní soud při posuzování přiměřenosti lhůty neshledal, že by ve věci
docházelo k průtahům, resp. že by městský soud byl nedůvodně nečinný. Jak vyplynulo
ze soudního spisu, soud se věcí navrhovatele zabýval bezprostředně po podání žaloby a činil
úkony, jichž je v řízení třeba tak, aby byla účastníkům řízení poskytnuta veškerá procesní práva.
S přihlédnutím k dosavadnímu postupu městského soudu a provedeným úkonům v řízení
Nejvyšší správní soud konstatuje, že doba, v níž se navrhovateli nedostalo rozhodnutí, není
nepřiměřeně dlouhá a zásadně nedosahuje intenzity, která by již znamenala porušení čl. 38 Listiny
základních práv a svobod.
Zdejší soud stran vyjádření městského soudu k počtu nevyřízených věcí však považuje
za vhodné připomenout, že již několikráte uvedl, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu
dle §174a zákona o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit zatíženost
a výkonnost soudců soudu a jeho personální či materiální vybavení. K uvedenému tedy zásadně
nemůže přihlížet při svých úvahách o oprávněnosti či neoprávněnosti návrhu, tedy o tom, zda
délka soudního řízení v jednotlivých věcech je ještě přiměřená, resp. zda soud je či není
bezdůvodně ve věci nečinný. Délku řízení nelze tudíž neustále ospravedlňovat bez dalšího
odkazem na zákonná pravidla vyřizování věcí a počtem dosud nevyřízených předcházejících věcí.
Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že ani odkazy na pořadí vyřizovaných věcí zásadně
nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy,
které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat
na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí,
že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své
soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky
v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“
(viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06,
nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další). V intencích uvedeného avizovaný termín vyřízení věci
v polovině roku 2017 je tudíž nepřijatelný.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu