ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.39.2015:275
sp. zn. Aprk 39/2015 - 275
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci navrhovatele: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, se sídlem Na
Sadech 26-27, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 3. 2009,
čj. 3755/2009, v řízení o návrhu navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle
§174a zákona č. 6/2002 Sb. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca
129/2009,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 11. 5. 2015 obdržel Nejvyšší správní soud návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Navrhovatel
uvedl, že ve věci jeho návrhu podaného poštovní cestou dne 7. 11. 2012 je městský soud dodnes
nečinný.
K podanému návrhu se vyjádřil předseda rozhodujícího senátu městského soudu
a zdůraznil, že listina, jejíhož vyřízení se navrhovatel domáhá, je založena na č. l. 160 soudního
spisu (sp. zn. 8 Ca 129/2009). Městský soud současně tento spis zaslal Nejvyššímu správnímu
soudu k dispozici.
Nejvyšší správní soud prověřil obsah soudního spisu, z něhož plyne, že navrhovatel podal
v předmětné věci městskému soudu žalobu dne 5. 5. 2009. Městský soud o ní rozhodl rozsudkem
dne 19. 12. 2013, čj. 8 Ca 129/2009 - 233. Proti rozsudku podal navrhovatel včasnou kasační
stížnost, o které jiz rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 7. 2014,
čj. 3 As 31/2014 - 64. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 8. 2014.
Návrh podaný navrhovatelem k poštovní přepravě dne 7. 11. 2012 (vložený na č. l. 160
soudního spisu) popisuje nespokojenost navrhovatele, který pouze hodlal nahlédnout
do soudního spisu ve věci tehdy probíhajícího řízení pod sp. zn. 8 Ca 129/2009, s postupem
justiční správy.
Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Smyslem návrhu na určení lhůty tak, jak je v zákoně o soudech a soudcích zakotven,
je ochrana účastníka řízení před nedůvodně pomalým procesním postupem soudu v jeho věci.
Soud zdůrazňuje, že již ze samotné povahy věci nemůže být důvodný takový návrh na určení
lhůty, jež požaduje provedení procesního úkonu, který již byl učiněn, nebo ve věci, která již byla
ukončena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2004,
čj. Aprk 6/2004 - 44, publikované pod č. 440/2005 Sb. NSS, dostupné z www.nssoud.cz).
O takový případ jde však v nynější věci.
Ostatně §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích jednoznačně normuje, že pokud
soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu
namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne.
Vzhledem k tomu, že ve věci, v níž spatřuje navrhovatel průtahy, již soudy rozhodly
(viz výše) a věc je pravomocně skončená, nelze do ní žádným způsobem vstupovat a cokoliv
na ní měnit. Nejvyšší správní soud proto návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů
zamítá.
Ostatně shodný návrh Nejvyšší správní soud již posuzoval v rámci tehdy probíhajícího
řízení a usnesením ze dne 26. 11. 2012, čj. Aprk 39/2012 - 164, návrh zamítl. V odůvodnění
zdůraznil, že je na rozhodujícím soudu, jaký zvolí režim pro navrhovatele při jeho žádosti
o nahlížení do spisu. Pro tuto věc je již zcela nerozhodné, zda navrhovatel hodlal poté, v době
běžícího řízení, ještě do spisu nahlížet. I kdyby tehdy městský soud na další přípisy navrhovatele
v tomto ohledu již nereagoval, nemůže to mít vliv na věc nyní posuzovanou. Věc sama
je již pravomocně skončena; v řízení o určení lhůty k provedení procesních úkonů není místa
pro posuzování správnosti či případné nesprávnosti postupu městského soudu ve věci.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu