ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.41.2015:32
sp. zn. Aprk 41/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: Ing. J. B.,
proti žalovanému: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,
b) Městský úřad Písek, Velké náměstí 114/3, Písek, o návrhu na určení lhůty dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9A 381/2014,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Z předloženého spisu Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) Nejvyšší správní
soud zjistil, že navrhovatel podal dne 29. 12. 2014 žalobu dle §82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (žalobu mna ochranu před nezákonným zásahem).
Dne 18. 5. 2015 podal navrhovatel u městského soudu návrh na určení lhůty dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; návrh byl dne 22. 5. 2015 postoupen Nejvyššímu
správnímu soudu.
K návrhu se písemně vyjádřila předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje s tím,
že ve věci byly učiněny potřebné úkony, a to 6. 1. 2015 byla vydána výzva k odstranění vad
a doplnění žaloby, tato výzva byla navrhovateli doručena dne 12. 1. 2015. Podáním ze dne
16. 1. 2015 navrhovatel žalobu doplnil a rozšířil ji o dalšího žalovaného; dne 20. 1. 2015 byla
žaloba zaslána k vyjádření žalovanému. Podáním ze dne 26. 1. 2015 navrhl navrhovatel důkazy.
Dne 5. 2. 2015 žalovaný zaslal vyjádření k žalobě, to bylo spolu s poučením dle §51 s. ř. s.
zasláno dne 4. 3. 2015 navrhovateli. Dne 15. 4. 2015 byla zaslána žaloba k vyjádření druhému
žalovanému – Městskému úřadu Písek; vyjádření tohoto žalovaného soudu dosud nedošlo. Věc
tudíž není dosud po procesní stránce připravena k rozhodnutí.
Současně s vyjádřením městský soud doložil urgenci ze dne 22. 5. 2015 stran
požadovaného vyjádření k žalobě, směřující vůči Městskému úřadu Písek.
Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti výše uvedené předsedkyní rozhodujícího senátu
v přiloženém soudním spise, a neshledal v nich rozpory.
Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodný.
Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají,
že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému
soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní
soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená
v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.
Nicméně uvedená kritéria nic nemění na tom, že soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to platí i v případě,
že se jedná o věci, na jejichž projednání dopadá §56 odst. 2 a 3 s.ř.s. Podle citovaného
ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků
a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti
správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. Jakkoli se v případě
navrhovatele jedná o věc, na kterou dané ustanovení dopadá, nelze pominout, že každou
(tedy i přednostní) věc je možno rozhodnout až poté, kdy jsou učiněny veškeré nezbytné
procesní úkony, jichž je pro rozhodnutí ve věci samé třeba. I tyto procesní úkony je přitom třeba
činit tak, aby nevznikaly nedůvodné průtahy v řízení.
Nejvyšší správní soud při posuzování přiměřenosti lhůty neshledal, že by ve věci
docházelo k průtahům, resp. že by městský soud byl nedůvodně nečinný. Jak vyplynulo
ze soudního spisu, soud se věcí navrhovatele zabýval bezprostředně po podání žaloby; vzhledem
k tomu, že navrhovatel nepředložil perfektní návrh, byl vyzván k jeho doplnění, poté sám
navrhovatel rozšířil návrh o dalšího žalovaného, což implikovalo další úkony ze strany soudu,
které je třeba učinit.
S přihlédnutím k dosavadnímu postupu městského soudu a provedeným úkonům v řízení
Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal důvody pro určení lhůty k provedení procesního
úkonu, resp. k nařízení lhůty pro vydání rozhodnutí, čehož se navrhovatel domáhá.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu