ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.48.2015:14
sp. zn. Aprk 48/2015 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: L. T. T., zast.
JUDr. Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 12. 2014, č. j. MV-28351-3/SO-2014, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 6/2015, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem ze dne 24. 6. 2015, který byl k výzvě soudu dne 18. 8. 2015 upřesněn,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech
a soudcích“). Po zdejším soudu se navrhovatel domáhal toho, aby Krajskému soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“) byla určena lhůta pro vydání usnesení, kterým by tento soud zrušil
dle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), své předešlé usnesení ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 57 A 6/2015 - 34, jímž zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] V odůvodnění svého návrhu navrhovatel poukázal na §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích, dále zde odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07,
který dle jeho názoru na danou věc dopadá. Zdůraznil, že Ústavní soud nepovažuje třídenní lhůtu
za dostatečnou ke splnění poplatkové povinnosti. Uvedl rovněž, že krajský soud svým usnesením
ze dne 25. 3. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 34, zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního
poplatku, který se navrhovatel v určené lhůtě snažil zaplatit složenkou, nicméně ve složence byla
chyba, o níž se navrhovatel dozvěděl až díky usnesení o zastavení řízení. Zmínil, že nebylo
možné, aby jeho právní zástupce dne 25. 3. 2015 sehnal překladatele z vietnamštiny a sjednal
si s navrhovatelem schůzku. Soudní poplatek tak dle svých slov zaplatil dne 27. 3. 2015.
[3] Krajský soud se k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nevyjádřil,
jelikož navrhovatelovo podání ze dne 24. 6. 2015 považoval za kasační stížnost.
II. Podstatný obsah spisu krajského soudu
[4] Krajský soud dne 19. 1. 2015 obdržel navrhovatelovu žalobu směřující proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 12. 2014, č. j. MV-28351-3/SO-2014, kterým bylo zamítnuto
navrhovatelovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky, ze dne 22. 1. 2014, č. j. OAM-1860-26/ZR-2013, kterým byla navrhovateli zrušena
platnost povolení k trvalému pobytu na základě §77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů.
[5] Dne 24. 2. 2015 krajský soud navrhovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku
za žalobu ve výši 3 000 Kč a soudního poplatku za návrh na odkladný účinek žaloby ve výši
1 000 Kč. Výzva byla navrhovatelovu zástupci doručena dne 24. 2. 2015. Současně téhož dne byl
navrhovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho týdne předložil plnou moc pro advokáta, který podal
jménem navrhovatele žalobu. Plnou moc pro advokáta krajský soud obdržel dne 27. 2. 2015
prostřednictvím poštovní zásilky podané k přepravě dne 26. 2. 2015 pod podacím číslem
RR507518819CZ.
[6] Ve spise krajského soudu je založen úřední záznam, že dne 9. 3. 2015 bylo dotazem
u účtárny krajského soudu ověřeno, že ve věci sp. zn. 57 A 6/2015 nebyly ke dni 6. 3. 2015
soudní poplatky zaplaceny. Dále je zde založen úřední záznam ze dne 25. 3. 2015, dle něhož
soudní poplatky nebyly zaplaceny ani ke dni 24. 3. 2015. V návaznosti na tato zjištění vydal
krajský soud usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 34, kterým řízení o žalobě zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 3. 2015, kdy bylo
doručeno oběma stranám sporu. Následně je ve spisu založen příjmový pokladní doklad ze dne
27. 3. 2015 dokladující platbu soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč, které se vztahují
k řízení vedenému pod sp. zn. 57 A 6/2015. Dne 27. 3. 2015 navrhovatel osobně znovu
na krajský soud doručil plnou moc pro jeho advokáta.
[7] Usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 42, krajský soud rozhodl o vrácení
soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč, jelikož byly zaplaceny až v době, kdy již bylo řízení
pravomocně zastaveno. Vzhledem k tomu, že advokát nevyhověl výzvě soudu ke sdělení čísla
účtu, na který mají být soudní poplatky vráceny, vydal krajský soud platební poukaz ze dne
25. 5. 2015 k výplatě peněz na navrhovatelovu adresu.
[8] Mezi tím navrhovatel dne 28. 4. 2015 prostřednictvím nově zvolené zástupkyně podal
návrh na obnovu řízení před krajským soudem, v němž uvedl, že soudní poplatek hodlal zaplatit
poštovní složenkou, při jejímž vyplňování však došlo k chybě v čísle účtu. Současně navrhovatel
uvedl, že kopii složenky zasílal krajskému soudu dne 26. 2. 2015 pod podacím číslem
RR507518819CZ. Na základě internetové služby České pošty, s. p., sledování zásilek navrhovatel
dovozoval, že tato zásilka nebyla soudu doručena. Kopii ústřižku poštovní složenky i podacího
lístku číslo RR507518819CZ navrhovatel přiložil k návrhu na obnovu řízení. Usnesením ze dne
8. 6. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 74, krajský soud návrh na obnovu řízení odmítl, jelikož dle §114
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), je obnova řízení možná jen proti rozsudku, a to výhradně v řízení o ochraně
před zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Řízení před krajským
soudem však bylo skončeno usnesením, nikoli rozsudkem, a navíc nešlo o ani jeden ze dvou
případů, kdy je obnova řízení možná.
Pokračování Aprk 48/2015 - 15
[9] Následně dne 24. 6. 2015 krajský soud obdržel návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, o němž se vede nynější řízení.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
[11] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[12] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Zda dochází či nedochází k průtahům,
se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž byly namítnuty průtahy (zde dle vymezení
v návrhu je tímto úkonem vydání usnesení, kterým by městský soud zrušil své usnesení ze dne
25. 3. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 34, kterým zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku).
[13] Dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích: „Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“
[14] Usnesení krajského soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 34, kterým bylo řízení
o žalobě zastaveno, nabylo právní moci dne 25. 3. 2015. Do této doby však soudní poplatek
za žalobu zaplacen nebyl. K jeho úhradě došlo až dne 27. 3. 2015 osobně na pokladně krajského
soudu. V nynější věci tudíž není prostor pro aplikaci §9 odst. 7, věty první, zákona o soudních
poplatcích, jelikož soudní poplatek nebyl zaplacen do právní moci usnesení, kterým bylo řízení
zastaveno.
[15] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s navrhovatelem, který odkazoval na nález
Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (N 193/47 SbNU 539). Tímto
plenárním nálezem Ústavní soud překonal svůj předchozí názor, že výzvu k zaplacení soudního
poplatku je třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale i účastníkovi samotnému. Nosným
důvodem tohoto překonaného názoru byla dle Ústavního soudu úvaha (viz bod 14. nálezu),
že „proti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku, nebylo
možné v rámci tehdejší úpravy správního soudnictví podat žádný opravný prostředek a podle ustanovení
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v tehdy platném znění, nebyl-li poplatek za řízení
zaplacen účastníkem řízení ani na výzvu soudu ve lhůtě, kterou mu určil, bylo řízení po marném uplynutí lhůty
soudem zastaveno. Vzhledem ke krátkým lhůtám ve výzvách k zaplacení soudního poplatku byl tak účastník
řízení zbaven možnosti domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1
Listiny, neboť nebyla poskytnuta reálná lhůta, v níž by bylo možné, aby zástupce svého klienta stihl vyrozumět
o výzvě k zaplacení soudního poplatku a byl zde ještě dostatečný prostor pro jeho zaplacení. Proto Ústavní soud
dovozoval, že v případě správního soudnictví, kde platil princip jednoinstančnosti řízení, musí být plně
respektováno, že písemnou výzvu k zaplacení soudního poplatku je nutno doručit nejen právnímu zástupci,
ale i zastoupenému účastníkovi, neboť on je tou osobou, která má ve smyslu již citovaných ustanovení zákona
o soudních poplatcích osobně tuto povinnost splnit. Pokud se tak nestalo, šlo o zásah do ústavně zaručeného práva
na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy, a to, jak bylo již uvedeno, neboť ve správním soudnictví
soud neměl možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení soudního poplatku a v řízení pokračovat.“
[16] Tento názor Ústavní soud opustil s ohledem na skutečnost, že přijetím s. ř. s. bylo nově
koncipováno správní soudnictví. Oddělení správního soudnictví od soudnictví občanskoprávního
společně s rozdílnou povahou veřejných práv, která jsou chráněna správními soudy, a která se liší
od práv chráněných v řízení občanskoprávním, dle Ústavního soudu legitimizovala odlišnou
úpravu těchto řízení. Současně v bodě 17. citovaného nálezu Ústavní soud uvedl s odkazem
na nově vložený §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích toto: „Pokud jde o možnost splnit
poplatkovou povinnost dodatečně i po zastavení řízení, znamená nová právní úprava zákona o soudních poplatcích
oproti předchozímu, Ústavním soudem kritizovanému stavu, ve své podstatě změnu nejen formální, neboť nyní
je možné poplatek zaplatit dodatečně do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení a ve správním soudnictví
toto usnesení nabývá právní moci doručením. To umožňuje zaplatit poplatek ze žaloby dodatečně,
i když nejpozději týž den, kdy došlo k doručení usnesení. Oproti předcházející právní úpravě, kdy bylo možno
poplatek ze správní žaloby dodatečně zaplatit jen ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě, se nyní výzvou stanovená
lhůta fakticky prodlužuje ještě o dobu, kterou bude správnímu soudu trvat vydání usnesení, resp. jeho doručení,
což není dle přesvědčení Ústavního soudu doba zanedbatelná, jak nakonec dokládá i tento případ stěžovatele.“
[17] Krajský soud se nezpronevěřil zmíněnému závěru Ústavního soudu, když výzvu
k zaplacení soudního poplatku zaslal jen navrhovatelovu zástupci, nikoli navrhovatelovi
samotnému. K tomu lze poznamenat, že krajský soud v době, kdy vydával výzvu ze dne
24. 2. 2015 k zaplacení soudních poplatků, vycházel z toho, že advokát, který jménem
navrhovatele podal žalobu, navrhovatele skutečně zastupuje, což si krajský soud ověřil z následně
doručené plné moci pro advokáta, kterou k výzvě obdržel dne 27. 2. 2015.
[18] V části V. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/07 se pak Ústavní soud zabýval přiměřeností délky
lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení soudního poplatku. Ani v otázce délky lhůty k zaplacení
soudního poplatku krajský soud nepostupoval v rozporu s požadavky Ústavního soudu. Ve výzvě
k zaplacení soudního poplatku ze dne 24. 2. 2015 krajský soud stanovil sedmidenní lhůtu
k zaplacení soudního poplatku (výzva byla doručena 24. 2. 2015). Takto určená lhůta sice skončila
v úterý 3. 3. 2015, soudní poplatek však bylo možno zaplatit v posuzované věci až do 25. 3. 2015,
kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení (viz §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích). Stěžovatel tak měl ve výsledku k zaplacení soudního poplatku časový prostor delší
než jeden měsíc, což není nijak nepřiměřené (k tomu srov. bod 24. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/07).
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného nepřisvědčil navrhovateli, který se uvedeného
nálezu dovolával.
[19] Navrhovatel uvedl, že k úhradě soudního poplatku přistoupil ještě v rámci soudem určené
sedmidenní lhůty, ale vinou chyby v přepisu čísla účtu se platba nezdařila, o čemž se dozvěděl
až z usnesení o zastavení řízení. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Současná úprava
placení soudních poplatků ve správním soudnictví vychází z toho, že poplatková povinnost
vzniká podáním žaloby [§4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích] a tehdy by též měla
být splněna. Výše soudního poplatku ve správním soudnictví je stanovena pevnou částkou
[3 000 Kč v případě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu – položka 18 bod 2. písm. a)
sazebníku soudních poplatků; 1 000 Kč za odkladný účinek – položka 20 sazebníku].
Ke stanovení výše soudního poplatku se tak neváže složitá struktura pravidel pro výpočet,
jako je tomu v případě občanského soudního řízení. Navíc soudní poplatky ve správním
soudnictví nedosahují nijak vysoké výše. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu skýtá dostatečný časový prostor jak pro formulaci žalobních bodů,
tak pro náležitou přípravu na nutnost zaplatit soudní poplatek. Uvedené skutečnosti napomáhají
Pokračování Aprk 48/2015 - 16
žalobcům v tom, aby svou poplatkovou povinnost splnili již při jejím vzniku, tj. při podání
žaloby. V nynější věci navrhovatelovu žalobu zpracoval advokát, jehož povinností bylo
navrhovatele zpravit též o poplatkové povinnosti.
[20] Soudní výzva k úhradě soudního poplatku pak slouží k ochraně těch žalobců,
kteří nesplnili svou poplatkovou povinnost při jejím vzniku. Jde o dodatečné upozornění
na nutnost splnit poplatkovou povinnost. V případě, že se žalobce rozhodne nesplnit svou
poplatkovou povinnost v okamžiku jejího vzniku, ale s úhradou soudního poplatku vyčkat
až na výzvu soudu, sám se zbavuje možnosti relativně pohodlného odstranění případných chyb
a nedorozumění, které mohly vzniknout při platbě soudního poplatku, jenž by byl placen
společně s podáním žaloby. Jestliže by navrhovatel v nynější věci činil kroky k zaplacení soudního
poplatku již v době podání žaloby, tj. v době vzniku poplatkové povinnosti, mohl
by se z případné výzvy soudu dozvědět, že při platbě soudního poplatku došlo k nějaké
nepředvídatelné chybě a že soudní poplatek nebyl zaplacen, přičemž by měl čas k odstranění
nejasností či k nápravě chyb při placení. Této možnosti se navrhovatel vzdal tím, že soudní
poplatek platil až k výzvě soudu, nikoli při podání žaloby. V takovém případě bylo ve vlastním
zájmu navrhovatele navíc zastoupeného advokátem, aby platbě soudního poplatku věnoval
obzvláště bedlivou pozornost. To se však nestalo a vinou chyby při placení soudního poplatku
(uvedení nesprávného čísla účtu na poštovní poukázce) tento poplatek nedošel krajskému soudu.
Na tomto pochybení krajský soud nenese nejmenší vinu a důsledky takového pochybení jsou
plně přičitatelné navrhovateli, kterého též tíží jeho následky.
[21] V návrhu na obnovu řízení navrhovatel uvedl, že si nechal vyplnit složenku poštovní
doručovatelkou, neboť sám nevěděl, jak ji vyplnit. Toto tvrzení nemůže nic změnit na závěru,
že pochybení při platbě soudního poplatku, na kterých se soud nepodílel, jsou přičitatelná
navrhovateli, který volil konkrétní způsob platby a který měl možnost zkontrolovat správnost
zadaných údajů, byť by je vyplňoval někdo jiný.
[22] Tvrzení navrhovatele uvedené v návrhu na obnovu řízení, že o platbě soudního poplatku
informoval krajský soud v zásilce s podacím číslem RR507518819CZ, který dle navrhovatele
soudu nebyl doručen, považuje Nejvyšší správní soud za rozporné s obsahem spisu. Zásilka
s tímto podacím číslem totiž krajskému soudu byla doručena (k podání zásilky k poštovní
přepravě došlo 26. 2. 2015 a soudu byla doručena dne 27. 2. 2015). O tom ostatně svědčí
navrhovatelem přiložený výpis z internetové služby České pošty, s. p., sledování zásilek,
z nějž vyplývá, že dne 27. 2. 2015 došlo k dodání zásilky. Jediným obsahem této zásilky však byla
plná moc pro advokáta (viz č. l. 23 spisu krajského soudu). Hmotnost zásilky 8 g i s obálkou
ostatně jen potvrzuje, že jejím obsahem byl toliko jeden list papíru A4 s plnou mocí.
[23] V zákoně o soudních poplatcích je plátcům soudního poplatku dána možnost soudní
poplatek zaplatit do právní moci usnesení o zastavení řízení o žalobě. Navrhovatel uváděl
důvody, pro které pro něj bylo obtížné v rámci jednoho dne (25. 3. 2015), kdy obdržel usnesení
o zastavení řízení, soudní poplatek zaplatit. Možnost zaplatit soudní poplatek do právní moci
usnesení o zastavení řízení je poslední možnost, jak soudní poplatek zaplatit. Jde přitom o třetí
možnost k jeho úhradě pro ty žalobce, kteří svou poplatkovou povinnost nesplnili ani při vzniku
této povinnosti ani na výzvu soudu. Právě s ohledem na skutečnost, že jde o třetí možnost,
jak soudní poplatek zaplatit, jsou podmínky u této třetí možnosti nastaveny poměrně přísně
(poplatek musí být zaplacen v den nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení). Navrhovatel
jim nedostál, jelikož soudní poplatek na pokladně soudu zaplatil až 27. 3. 2015, byť usnesení
o zastavení řízení nabylo právní moci již dne 25. 3. 2015.
[24] Pro případ, že by navrhovatel své nikoli jasné tvrzení o nedostatečnosti třídenní lhůty
k zaplacení soudního poplatku spojoval s tím, že poslední možností zaplatit soudní poplatek
je den nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, zdejší soud uvádí, že v takovém případě
nejde o žádnou lhůtu. Již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 - 172 (publ. pod č. 2328/2011 Sb. NSS; všechny zde citované rozsudky
zdejšího soudu jsou dostupné z www.nssoud.cz), bylo uvedeno, že „stanovení povinnosti soudu zrušit
usnesení o zastavení řízení, jestliže účastník zaplatí poplatek dříve, než toto usnesení nabude právní moci, není
možné vůbec považovat za určení lhůty, a to ani zákonné. Každá lhůta, jako konkrétně vyjádřený časový úsek,
musí být určena jejím počátkem a koncem; v případě citovaného ustanovení však zcela chybí specifikace
skutečnosti, která by stanovila počátek lhůty, stejně jako určení její délky. Proto nabytí právní moci usnesení
o zastavení řízení nelze považovat za konec lhůty (a to ani lhůty stanovené přímo tímto zákonným ustanovením,
ani za konec jaksi fakticky protažené lhůty soudcovské stanovené dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích)
[…]“ Navrhovatel v souvislosti s tvrzením o třídenní lhůtě poukazoval na výše citovaný nález
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/07. Hodnocení Ústavního soudu se vztahovalo ke lhůtě určené
ve výzvě k zaplacení soudního poplatku, s čímž nebyl v nynější věci problém, viz bod [18] shora.
[25] Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném případě shledává paralelu s případem,
který Ústavní soud řešil v usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 614/15, kdy soudní poplatky
byly hrazeny rovněž až na výzvu soudu, nikoli při vzniku poplatkové povinnosti. Stěžovatelé
ve věci sp. zn. I. ÚS 614/15 poukazovali na skutečnost, že soudní poplatky hradili
přes internetové bankovnictví, ale z jim neznámých důvodů nedošlo k odepsání částky. Dne
8. 1. 2015 v den, kdy tito stěžovatelé obdrželi usnesení o zastavení řízení a kdy toto usnesení
nabylo právní moci, zadali nový příkaz k úhradě, k úhradě soudního poplatku došlo jeho
připsáním na účet, což se však stalo až dne 9. 1. 2015, tj. po právní moci usnesení o zastavení
řízení. Ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 614/15 za popsaných okolností
Nejvyšší správní soud nezrušil své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
(toto usnesení o zastavení řízení bylo též napadeno ústavní stížností) a současně nevyhověl
ani žádosti o zmeškání lhůty k provedení úkonu. Ústavní soud v takovém postupu neshledal
žádné pochybení ústavněprávní relevance, když uvedl, že „právní úprava poplatkové povinnosti
při podávání kasačních stížností, stejně jako judikatura Nejvyššího správního soudu k této otázce,
je na stěžovatele a jejich zástupce poměrně přísná. Nicméně v nyní posuzované věci je patrno, že důvodem včasného
nezaplacení soudního poplatku není tato formální přísnost, ale pochybení zástupkyně či její banky při provádění
bankovního převodu, jímž měl být soudní poplatek uhrazen.“
[26] Paralelu nynějšího případu s případem řešeným Ústavním soudem
pod sp. zn. I. ÚS 614/15 Nejvyšší správní soud spatřuje v tom, že i nynější navrhovatel soudní
poplatek neplatil při vzniku poplatkové povinnosti, ale až k výzvě soudu. Soudní poplatek,
který měl navrhovatel hradit poštovní poukázkou, přitom soudu nedorazil výhradně pochybením
navrhovatele (či pošty, jak navrhovatel tvrdil v návrhu na obnovu řízení), což je zcela srovnatelné
s pochybením zástupkyně stěžovatelů či banky v poukazovaném případě před Ústavním soudem.
[27] Nejvyšší správní soud shledal, že v projednávané věci nenastaly podmínky stanovené
v §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích pro to, aby krajský soud zrušil své usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Důvody (chybné číslo účtu na poštovní
poukázce), které vedly k tomu, že soudní poplatek nebyl zaplacen v soudem určené lhůtě,
jsou přičitatelné výhradně navrhovateli. K úhradě soudního poplatku na pokladně krajského
soudu došlo až po právní moci usnesení o zastavení řízení. Z těchto důvodů se nelze úspěšně
domáhat toho, aby krajskému soudu byla určena lhůta k vydání usnesení, jímž se ruší předešlé
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jelikož krajský soud povinnost
vydat takové usnesení v projednávané věci vůbec nemá. Návrh na určení lhůty k provedení
Pokračování Aprk 48/2015 - 17
procesního úkonu tak byl zamítnut dle §174a odst. 7, věty za středníkem, zákona o soudech
a soudcích.
[28] Již jen pro úplnost zdejší soud zmiňuje, že krajský soud rozhodl usnesením ze dne
7. 4. 2015, č. j. 57 A 6/2015 - 42, o vrácení soudních poplatků, které byly zaplaceny po právní
moci usnesení o zastavení řízení. Z tohoto usnesení mohl navrhovatel dovodit závěr krajského
soudu, že ke zrušení usnesení o zastavení řízení nebude přikročeno. K tomu lze dodat,
že Nejvyšší správní soud dovodil, že krajský soud nemá pravomoc rozhodnout tak, že zamítá
návrh, jímž navrhovatel žádá zrušení usnesení pro nezaplacení soudního poplatku, jestliže shledá,
že zde nejsou dány podmínky pro postup dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (viz body
[11] a [12] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 10 Afs 236/2014 - 36).
IV. Náklady řízení
[29] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu