ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.53.2015:45
sp. zn. Aprk 53/2015 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: M. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014, čj. MPSV-UM/3473/14/4S-OLK,
vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 59 Ad 3/2014, o návrhu
žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „navrhovatelka“) podala u Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský
soud“) žalobu dne 4. 8. 2014; návrhem ze dne 17. 9. 2015, který byl Nejvyššímu správnímu soudu
postoupen krajským soudem dne 23. 9. 2015, se domáhá určení lhůty k provedení procesního
úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (dále „zákon o soudech a soudcích“).
Navrhovatelka v návrhu poukazuje na to, že krajský soud zcela nedůvodně přerušil řízení
na dobu neurčitou z důvodu pochybností o její způsobilosti k podání žaloby, resp. k udělení plné
moci. Poukazuje na to, že se jedná o věc sociálního zabezpečení, délka řízení je pro ni vzhledem
k jejímu věku a zdravotnímu stavu neúnosná a způsobuje jí majetkovou újmu; konstatuje,
že první žaloby ve věci soud projednal, poté v třetím soudním řízení soud shledává pochybnosti
ohledně plné moci. Je zjevné, dle navrhovatelky, že soud se odmítá věcí zabývat, a že se jedná
fakticky o pomstu za třetí žalobu. Ke dni 13. 3. 2015, tj. vyhlášení rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 196/2014 měl soud za to, že navrhovatelka je účastníkem řízení.
S ohledem na tuto skutečnost tak není důvodu pochybovat o tom, že by navrhovatelka nemohla
dne 4. 8. 2014 udělit plnou moc svému synovi pro soudní řízení v nyní projednávané věci.
Navrhovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud nařídil krajskému soudu pokračovat v řízení
a nařídit ústní jednání.
K návrhu se vyjádřila soudkyně krajského soudu s tím, že po doručení vyjádření
správního orgánu a správního spisu s ohledem na obsah vyjádření žalovaného a obsah posudku
Posudkové komise MPSV ze dne 11. 4. 2014, z něhož vyplývá, že navrhovatelka trpí demencí
u Alzheimerovy nemoci s časným počátkem a postupným zhoršováním demence, kdy již v roce
2012 bylo zjištěno, že nezvládá devět ze základních životních potřeb, mezi nimi i orientaci
a komunikaci, a je považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve IV. stupni, měl soud
důvodné pochybnosti o způsobilosti navrhovatelky právně jednat, tedy i pochybnosti o udělené
plné moci. Z uvedených důvodů podal soud dne 30. 1. 2015 podnět k Okresnímu soudu
v Přerově k zahájení řízení o omezení svéprávnosti navrhovatelky. Dne 7. 4. 2015 bylo usnesením
Okresního soudu v Přerově čj. 0 Nc 23004/2015 - 12, zahájeno řízení o svéprávnosti a řízení
ve věcech opatrovnictví. Proto krajský soud usnesením ze dne 14. 4. 2015, čj. 59 Ad 3/2014 - 27,
předmětné řízení o správní žalobě přerušil, a to do pravomocného skončení řízení o svéprávnosti
navrhovatelky (řízení je aktuálně vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 22 Nc 2983/2015, a nachází se v procesním stádiu zhlédnutí navrhovatelky).
Soud k tomuto postupu vedla i skutečnost, že ve věci samé se jedná o doplacení
příspěvku na péči pro navrhovatelku za období minulé, od února 2011 do dubna 2011 v celkové
výši 12 000 Kč, tudíž soud neshledal důvody pro procesní postup dle §29 odst. 1 o. s. ř.,
tj. ustanovení opatrovníka pro řízení z důvodu nebezpečí prodlení.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu krajského soudu ověřil uváděné skutečnosti
a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatelky nečinný. Soud, jak
vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.
Nejvyšší správní soud považuje za nutné předeslat, že opakovaně konstatuje, že v řízení
vedeném dle ust. §174a zákona o soudech a soudcích, mu nepřísluší přezkoumávat věcnou
správnost vydaných rozhodnutí v řízení před krajskými soudy, neboť k tomu slouží zvláštní
prostředky soudní ochrany, především kasační stížnost. Jakkoli na tomto závěru nehodlá ničeho
měnit, nemůže na stranu druhou odhlédnout ani od toho, že se jedná o úkon, který je ve smyslu
kompetenční výluky dle §70 písm. c) soudního řádu správního z možnosti přezkoumání v rámci
kasační stížnosti vyloučen, nelze tedy navrhovatelku odkázat, a to zcela formalisticky, na možnost
podání kasační stížnosti (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 1. 2014, čj. 7 Ans 10/2012 – 46).
Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda přerušení řízení krajským soudem bylo
důvodné, či tak soud naopak postupoval účelově a svévolně. Ze spisu ověřil, že krajský soud měl
zcela důvodně pochybnosti o svéprávnosti úkonů navrhovatelky, a tak zcela legitimně postupoval
způsobem výše uvedeným. Krajský soud k uvedenému postupu dospěl na základě relevantních
podkladů, nečinil tak zcela svévolně, a nelze dovozovat, že tak konal z důvodu pomsty
za podávané žalobní návrhy ze strany navrhovatelky.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru
o neoprávněnosti podaného návrhu, neboť dobu, po kterou se navrhovatelce dosud nedostalo
rozhodnutí, nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
již za nepřiměřenou.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu