ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.56.2014:58
sp. zn. Aprk 56/2014 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: J. K., zast.
Bc. Zdeňkem Vondrákem, daňovým poradcem, se sídlem Petra Bezruče 1776, Kladno, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, o návrhu na určení lhůty dle
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem pod sp. zn. 15 Af 94/2013,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Z předloženého spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále „krajský soud“) Nejvyšší
správní soud zjistil, že žalobce (dále „navrhovatel“) podal dne 12. 7. 2013 žalobu
proti rozhodnutí žalovaného č. j. 12522/13/5000-14102-702767, ze dne 14. 5. 2013 a proti
rozhodnutí č. j. 12521/13/5000-14102-702767, ze dne 16. 5. 2013.
Dne 12. 12. 2014 podal navrhovatel u krajského soudu návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích s odůvodněním,
že dosud nebylo o žalobě rozhodnuto, přitom napadeným rozhodnutím žalovaný významným
způsobem zasáhl do práv navrhovatele a omezil jej v podnikání; požaduje, aby Nejvyšší správní
soud určil krajskému soudu rozhodnout o žalobě v době co možná nejbližší.
K podanému návrhu se vyjádřil soudce krajského soudu, jemuž byla věc přidělena, s tím,
že soud rozhoduje v souladu s ust. §56 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s„)
věci v pořadí, v jakém mu došly.
Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodný.
Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají,
že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému
soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní
soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená
v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.
Nicméně uvedená kritéria nic nemění na tom, že krajský soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze
tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
V případě navrhovatele se o takový případ nejedná.
U kritérií zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, tj. významu předmětu
řízení pro navrhovatele a složitosti věci, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato kritéria je třeba
vnímat v souvislosti s pravidlem vyjádřeným v §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává
a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, pokud nejsou dány závažné důvody
pro přednostní projednání věci. Jinými slovy, to, že věc je pro navrhovatele významná,
resp. rozhodnutím žalovaného bylo významně zasaženo do podnikání, eo ipso ještě neznamená,
že krajský soud ji musí upřednostnit a rozhodnout o ni mimo pořadí. U řízení, která mají být
zakončena meritorním rozhodnutím a která nespadají pod předností věci vymezené v §56
odst. 3 s. ř. s., je totiž prvořadé hledisko pořadí, v jakém věci soudu došly, které odráží ústavní
zásadu rovnosti, nikoli skutečnost, zda jde o věc složitou či méně složitou, resp. o věc
pro účastníka významnou. Ke zmírnění či eliminaci nepříznivých dopadů rozhodnutí žalovaného
např. do majetkové sféry účastníka řízení lze využít příslušných institutů upravených v soudním
řádu správním, resp. občanském soudním řádu (odkladný účinek, předběžné opatření).
Nejvyšší správní soud při posuzování přiměřenosti lhůty neshledal, že by ve věci
docházelo k průtahům, resp. že by krajský soud byl nečinný. Jak vyplynulo ze soudního spisu,
krajský soud se věcí navrhovatele zabýval bezprostředně po podání; vzhledem k tomu,
že navrhovatel současně s podáním návrhu nesplnil poplatkovou povinnost, vyzval jej krajský
soud dne 18. 7. 2013 k zaplacení soudního poplatku, následně dne 5. 8. 2013 zaslal krajský soud
žalobu k vyjádření žalovanému a vyžádal správní spis, dne 29. 8. 2013 byla navrhovateli
i žalovanému zaslána poučení o složení senátu. Dne 23. 9. 2013 zaslal krajský soud žalovanému
repliku navrhovatele k vyjádření žalovaného. Lze tak konstatovat, že ve věci byly soudem
provedeny potřebné procesní úkony tak, aby o ní mohlo být rozhodnuto.
S přihlédnutím k dosavadnímu postupu krajského soudu a provedeným úkonům v řízení
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jakkoli se může doba přesahující jeden rok, v níž
se navrhovateli nedostalo rozhodnutí, jevit jako nepřiměřeně dlouhá, dle jeho konstantní
rozhodovací praxe ještě nedosahuje intenzity, která by již znamenala porušení čl. 38 Listiny
základních práv a svobod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu