ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.57.2015:78
sp. zn. Aprk 57/2015 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2013, č. j. MV-114577-6/KM-2013, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 1/2014, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 5 A 1/2014
vydat rozhodnutí nejpozději ve lhůtě do 29. 1. 2016.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 26. 10. 2015, postoupeným Nejvyššímu správnímu soudu Městským
soudem v Praze (dále jen „městský soud“) dne 2. 11. 2015, se žalobce (dále též „navrhovatel“)
domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), a to vydání rozhodnutí o žalobě v řízení vedeném u městského
soudu pod sp. zn. 5 A 1/2014.
Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že dne 1. 1. 2014 podal žalobu proti pravomocnému
rozhodnutí žalovaného a dne 3. 2. 2014 žalobu doplnil. Dne 4. 3. 2014 podal navrhovatel repliku
k vyjádření žalovaného ze dne 6. 2. 2014 a zároveň soudu sdělil, že souhlasí s rozhodnutím
ve věci samé bez nařízení jednání. Meritem sporu je neposkytnutí informace správním orgánem
prvního stupně podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přičemž
navrhovatel poukazuje na skutečnost, že dne 22. 10. 2014 vydal rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu rozsudek č. j. 8 As 55/2012 - 62, kterým pro městský soud vyřešil otázku,
která je předmětem sporu a která se mohla zdát sporná v době podání žaloby. Městský soud však,
i přes tuto skutečnost a po uplynutí jednoho roku od vydání zmíněného rozsudku rozšířeného
senátu, ve věci samé nerozhodl. Městský soud od 4. 3. 2014 (od podání repliky k vyjádření
žalovaného) neučinil žádný úkon. Dále se navrhovatel rozsáhle zabýval vymezením práva
na informace včetně odkazů na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního
soudu. Namítá, že zákon o svobodném přístupu k informacím striktně určuje lhůty pro vyřízení
žádosti o poskytnutí informace. Pokud následné soudní řízení trvá na rozdíl od správního řízení
několik let, má případný úspěch žadatele o informaci pouze akademický význam bez praktické
hodnoty. Proto se domnívá, že by o takové žalobě mělo být rozhodnuto v co nejkratší době.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud určil městskému soudu lhůtu, ve které je povinen
vydat rozhodnutí o žalobě.
Předsedkyně senátu městského soudu, který je příslušný ve věci rozhodnout, k návrhu
uvedla, že soud se řídí zákonným pravidlem, podle nějž mají být věci zásadně vyřizovány
v pořadí, v jakém k soudu došly, s výjimkami stanovenými v §56 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (mezi které však daná věc nepatří). Předmětná věc nespadá
do přednostního režimu a její přednostní projednání by bylo v rozporu s rovností účastníků
řízení. Naopak je v dané věci rozhodné hledisko pořadí věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2427/11 ze dne 15. 2. 2012). Příslušný senát městského soudu nyní rozhoduje
o žalobách podaných v roce 2011 a 2012. Institut určení lhůty podle §174a zákona o soudech
a soudcích neslouží podle městského soudu k tomu, aby byly přednostně a v rozporu
se zákonným pravidlem (§56 s. ř. s.) vyřizovány věci těch žalobců, kteří se nejhlasitěji ozývají,
na úkor žalobců „mlčících“, na něž délka řízení dopadá neméně tíživě. Povinnost rozhodovat
o věcech v pořadí zdůraznil Nejvyšší správní soud v usneseních ze dne 1. 7. 2011,
č. j. Aprk 10/2011 - 107, a ze dne 17. 1. 2013, č. j. Aprk 2/2013 - 65. Dále odkazuje na usnesení
téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. Aprk 11/2015 - 14, ve kterém soudu zdůraznil rovněž
hledisko pořadí věci, pokud nespadá do přednostního režimu. Městský soud považuje předmětný
návrh za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 1. 1. 2014
navrhovatel podal v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu žalobu proti
pravomocnému rozhodnutí žalovaného a následující dne 2. 1. 2014 doručil soudu osobně totéž
podání společně s vylepenými kolky za uhrazený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Přípisem
ze dne 9. 1. 2014 vyzval městský soud žalovaného, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložil soudu
úplný spisový materiál a vyjádřil se k předmětné žalobě, ve lhůtě do jednoho týdne pak soudu
sdělil, jestli vznáší námitku podjatosti, a ve lhůtě dvou týdnů soudu sdělil, zda souhlasí
s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Dne 3. 2. 2014 navrhovatel rozsáhle doplnil
předmětnou žalobu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 6. 2. 2014 společně se spisovým
materiálem. Dne 18. 2. 2014 zaslal městský soud navrhovateli vyjádření žalovaného, zároveň
jej poučil o složení senátu, možnosti vznést námitku podjatosti a vyzval jej, aby soudu sdělil
ve lhůtě dvou týdnů, jestli souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Navrhovatel
podal dne 4. 3. 2014 repliku k vyjádření žalovaného, současně soudu sdělil, že nevznáší námitku
podjatosti a souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Repliku navrhovatele a doplnění
žaloby ze dne 3. 2. 2014 přeposlal městský soud žalovanému dne 6. 3. 2014. Předmětný návrh
na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podal navrhovatel městskému soudu dne
26. 10. 2015. Městský soud dne 29. 10. 2015 požádal žalovaného ve lhůtě 1 týdne o sdělení adresy
osoby, které se týká sporná žádost o poskytnutí informace a následující den (30. 10. 2015)
předložil předmětný návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu Nejvyššímu
správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud posoudil postoupený návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu a dospěl k závěru, že je důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům s ohledem na složitost věci,
významu předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
podána v lednu roku 2014 a lhůta, v níž není rozhodnuto (a s ohledem na odkaz městského
soudu na to, že v současné době vyřizuje věci napadlé v roce 2011 a 2012, tak nelze očekávat
v nejbližší době ani nemá být rozhodnuto), trvá již 22 měsíců, tedy téměř dva roky. Taková lhůta
není lhůtou v dané věci přiměřenou. Navrhovatel navíc souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání, resp. souhlas žalovaného byl vyjádřen konkludentně podle §51 odst. 1 druhá věta s. ř. s.
Městský soud již učinil potřebné procesní úkony v dané věci a ode dne 6. 3. 2014, kdy provedl
poslední procesní úkon (přeposlání repliky navrhovatele a doplnění žaloby žalovanému), je věc již
připravena k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že odkaz městského soudu
na nevyřízené věci příslušného senátu, které podle data nápadu předcházejí dni podání předmětné
žaloby, neobstojí. Zdejší soud žádným způsobem nezpochybňuje množství nevyřízených věcí
vedených u městského soudu. Stejně tak platí, že obecně je třeba věci vyřizovat podle pořadí
nápadu (pokud se nejedná o věci, které je soud povinen projednat přednostně ve smyslu §56
s. ř. s.). Zároveň je však nutné respektovat zásadu plynoucí z judikatury Ústavního soudu,
podle nějž odkazy na pořadí vyřizovaných věcí nepředstavují důvody, které by mohly být
interpretovány jinak než jako organizační problémy, které v tomto směru nemohou jít k tíži
navrhovatele. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že „průtahy v řízení nelze
ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu (pozn. NSS: respektive orgánů
odpovědných za organizaci justice), aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené
v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů,
kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS
55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07
a další).
Soud vzal na vědomí také okolnost, že v projednávané věci je dán zájem na jejím rychlém
rozhodnutí, neboť případné poskytnutí zastaralých informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím by ztratilo pro navrhovatele význam.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o oprávněnosti
podaného návrhu, a proto určil městskému soudu přiměřenou lhůtu pro vydání rozhodnutí
ve věci samé; touto lhůtou je městský soud vázán.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Z obsahu spisu soud zjistil,
že žalobce nebyl v řízení o návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích zastoupen
advokátem; žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady v daném
řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 12. listopadu 2015
JUDr. Lenka Kaniov
předsedkyně senátu