ECLI:CZ:NSS:2015:APRK.58.2015:152
sp. zn. Aprk 58/2015 - 152
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: L. N.,
zastoupená Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, o žalobě vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
pod sp. zn. 52 A 5/2015, o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se z am í t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem datovaným dnem 13. 10. 2015, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
24. 11. 2015, se žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) domáhala určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon
o soudech a soudcích“). Po zdejším soudu se navrhovatelka domáhala toho, aby Krajskému
soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) byla určena lhůta
pro vydání rozhodnutí o navrhovatelčině návrhu ze dne 24. 6. 2015 na doplnění protokolu
o jednání, které se konalo dne 10. 6. 2015.
[2] Navrhovatelka uvedla, že dne 24. 6. 2015 podala návrh, aby protokol o jednání ze dne
10. 6. 2015 byl doplněn o tento text: „Soud sděluje právnímu zástupci žalobce: ‚Vy nám tady papouškujete
to, co jste nám říkal minule.‘ Právní zástupce žalobce odpovídá: ‚Nic nepapouškuji, pouze opakuji právní názor,
který jsem uvedl i v jiné předchozí věci.‘ “ Smyslem návrhu na doplnění protokolu bylo doplnit
protokol o informace svědčící o chování předsedy senátu, které navrhovatelka považuje
za nevhodné. Dle §40 odst. 8 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), předseda senátu rozhoduje o návrzích na doplnění
protokolu a o námitkách proti jeho znění. Předseda senátu krajského soudu o návrhu na doplnění
protokolu nerozhodl. Na jeho straně jsou průtahy v řízení v délce větší než čtyři měsíce a nic
nenasvědčuje tomu, že by měl v úmyslu o návrhu rozhodnout.
[3] Navrhovatelka zmínila, že podala stížnost na předsedu senátu krajského soudu
pro průtahy v řízení. Místopředseda krajského soudu její stížnost vyhodnotil jako nedůvodnou,
neboť zaujal názor, že návrh na doplnění protokolu měl být učiněn nejpozději do konce jednání.
S tím navrhovatelka nesouhlasí, jelikož právní předpisy nepočítají s tím, že by bylo možno podat
návrh na doplnění protokolu jen do skončení jednání. Sama žalobkyně na ústním jednání nebyla,
protože musela být v době jednání v zaměstnání. Místopředseda krajského soudu uvedl,
že jím zastávaný názor vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014,
sp. zn. 21 Cdo 2737/2012. Navrhovatelka si uvedené rozhodnutí opatřila z webových stránek
Nejvyššího soudu a zjistila, že nic takového z rozhodnutí neplyne a rozhodnutí se zabývá řešením
jiné právní otázky. Místopředseda krajského soudu argumento val dále rozhodnutím vrchního
soudu ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. Nao 107/99. Neuvedl však, zda se jedná o rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze, nebo Vrchního soudu v Olomouci. Navrhovatelka uvedené rozhodnutí nemá,
ale zastává názor, že jde o více než 16 let staré rozhodnutí.
[4] Jestliže místopředseda krajského soudu zaujal názor, že ná vrh na doplnění protokolace
lze uplatnit pouze do skončení jednání, tak tím nijak nevyloučil povinnost příslušného předsedy
senátu na návrh na doplnění protokolu zareagovat např. sdělením, že návrh byl podán opožděně.
I opožděný návrh je předseda senátu povinen vyřídit zákonným způsobem.
II. Podstatný obsah spisu krajského soudu
[5] Dne 10. 6. 2015 se před krajským soudem konalo ústní jednání, jehož se navrhovatelka
neúčastnila osobně, ale jehož se účastnil substituční zástupce jejího advokáta Mgr. Václav
Voříšek. Jak vyplývá z protokolu o ústním jednání, Mgr. Václav Voříšek nevznesl v průběhu
jednání žádnou námitku proti protokolaci ani návrh na doplnění protokolu. Součástí protokolu
o jednání není text uvedený v bodě [2] shora, o jehož doplnění do protokolu navrhovatelka
usiluje.
[6] Dne 24. 6. 2015 krajský soud obdržel návrh z téhož dne, v němž navrhovatelka navrhla
doplnění protokolu o jednání o výše zmíněný text. Ve spise krajského soudu je založen úřední
záznam ze dne 25. 6. 2015, kde se předseda senátu vyjadřuje k doručenému návrhu na doplnění
protokolu. V úředním záznamu je uvedeno: „Mgr. Václav Voříšek zastupující žalobkyni v substituci
podal dne 24. 6. 2015 návrh na doplnění protokolu z jednání konaného v dané věci dne 10. 6. 2015. Vzhledem
k tomu, že takový návrh lze podat jen při jednání soudu (srov. rozhodnutí Vrchního soudu publ ikované v SJS
pod sp. zn. Nao 107/99), nemůže o tomto návrhu předseda senátu rozhodnout. “
[7] Dne 13. 11. 2015 obdržel krajský soud návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu, který je datovaný dnem 13. 10. 2015.
III. Vyjádření krajského soudu k návrhu na určení lhůty
[8] Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že protokol o jednání je veřejnou listinou, přičemž
z jeho obsahu nevyplývá, že by zástupce navrhovatelky při jednání podal námitku proti jeho
znění nebo návrh na jeho doplnění. Zástupce navrhovatelky netvrdí, že by se nemohl vyjádřit,
naopak z protokolu je zřejmé, že mu bylo umožněno nadiktovat celou pasáž týkající se námitky
zpochybňující oprávnění pracovníka žalovaného jednat za žalovaného.
[9] Z povahy věci vyplývá, že námitka proti protokolaci či návrh na doplnění protokolu
mohou být podány nejpozději do skončení jednání, když o námitkách proti protokolaci
a návrzích na doplnění rozhoduje předseda senátu při jednání, k čemuž krajský soud odkázal
na §40 odst. 8 o. s. ř. a rozhodnutí vrchního soudu ze dne 22 . 9. 1999, sp. zn. Nao 107/99,
dostupné z ASPI, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2737/2012.
Byť je návrh označen jako návrh na doplnění protokolu, ve skutečnosti jde dle krajského soudu
o námitku protokolace. Zástupci navrhovatelky bylo umožněno, aby svůj závěr nadiktoval
do protokolu, je tedy s podivem, že s odstupem téměř 14 dnů nesouhlasí s jeho obsahem. Jediné
vysvětlení pro takový postup je účelové jednání ve snaze oddálit rozhodnutí ve věci samé.
[10] Ani teoreticky nemohlo jít o nečinnost soudu, když o zmíněném návrhu lze rozhodovat
při jednání, přičemž při jednání takový návrh podán nebyl.
[11] I pokud by byl návrh proti protokolaci učiněn při jednání a soud o něm dne 10. 6. 2015
nerozhodl, nešlo by o takové porušení procesních práv navrhovatelky, které by bylo možno
označit za porušení práva na spravedlivý proces. Jak uvedl Ústavní soud v rozhodnutí ze dne
27. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 1449/15, nedává rozumný smysl, aby se někdo soudil za účelem
ochrany svých procesních práv. Byl to Mgr. Voříšek, který svým postupem „uměle“ vyvolal
dojem o existenci průtahu v řízení, když to byl on, kdo nevyužil možnosti podat námitku proti
protokolaci hned při jednání.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
[13] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu představuje promítnutí
zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení
na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, které je zakotveno zejména v čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod.
[14] Zda dochází či nedochází k průtahům, se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž
byly namítnuty průtahy (zde dle vymezení v návrhu na určení lhůty jde o rozhodnutí o návrhu
ze dne 24. 6. 2015 na doplnění protokolu o jednání, které se konalo dne 10. 6. 2015).
[15] Dle §40 odst. 8 o. s. ř: „Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti.
Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.“
[16] Zákon rozlišuje námitky proti znění protokolu, kterými se lze bránit proti nesprávné,
nevhodné či zavádějící formulaci textu protokolu, a návrhy na doplnění protokolu, jejichž
pomocí se může účastník či jeho zástupce domoci doplnění zcela chybějící informace
do protokolu. Toto rozlišení v podstatě jen reflektuje to, že se účastník nebo zástupce může
vymezovat buď proti stávající nevyhovující formulaci protokolu (v případ ě námitek proti znění
protokolu), nebo proti zcela chybějící části protokolu (v případě návrhu na jeho doplnění).
[17] Základní východiska rozhodování předsedy senátu o námitkách proti znění protokolu
a o návrzích na doplnění protokolu jsou však stejná. Rozhodování o úpravách protokolu dle §40
odst. 8, věty druhé, o. s. ř. spočívá v tom, že předseda senátu ověřuje, zda znění protokolu přesně
odpovídá skutečnostem, které se při jednání odehrály, či zda věrně zachycuje všechny relevantní
skutečnosti, k nimž došlo. Takové posouzení se nejsnáze činí při samotném jednání, kdy má
předseda senátu v živé paměti všechno, co se při jednání událo, a kdy lze nejlépe provést
případné úpravy protokolu v procesu jeho sepisování. To samé platí i pro účastníky a jejich
zástupce ve vztahu ke vznášení návrhů na doplnění protokolu a ve vztahu k námitkám proti jeho
znění. Nejeví se rozumné, aby mělo k rozhodování o návrzích na doplnění protokolu
či o námitkách proti jeho znění docházet s časovým odstupem od samotného jednání, jelikož
by zde reálně mohl vyvstat problém s dostatečně podrobným a hodnověrným zjišťováním
či vybavováním si, jak přesně jednání probíhalo. Navíc pokud je možno námitku proti znění
protokolu či návrh na jeho doplnění podat při samotném jednání, lze po účastnící ch a jejich
právních zástupcích v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým)
požadovat, aby byli aktivní již při jednání. Ostatně i komentářová literatura uvádí, že o návrzích
na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění musí být rozhodnuto na místě tak,
aby protokol byl při skončení jednání definitivní (viz Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád
s vysvětlivkami a judikaturou. 3. aktualizované vyd., Praha : Linde. 2007. s. 76).
[18] Na uvedené reaguje i judikatura, která uplatnění námitek proti znění protokolu či návrhů
na jeho doplnění časově limituje skončením jednání. Nejvyšší soud v dané souvislosti v usnesení
ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 407/2002 (dostupném z www.nsoud.cz stejně jako další
zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) vyslovil: „Má-li přítomný účastník řízení (jeho zástupce)
za to, že protokol o jednání neodráží věrně děj v jednací síni, je to důvodem k uplatnění námitky do protokolace,
o které je soud povinen rozhodnout; povahou věci je přitom dáno, že takovou námitku může účastník, který
se jednání zúčastnil (a to i prostřednictvím zástupce), uplatnit nejpozději do skončení onoho jednání. “ Dále
pak v usnesení ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2737/2012, Nejvyšší soud uvedl: „ Měl-li
u jednání přítomný žalobce za to, že protokol o jednání odvolacího soudu neodráží vě rně děj v jednací síni, bylo
to důvodem k uplatnění námitky do protokolace, o které by byl městský soud povinen rozhodnout; povahou věci
je přitom dáno, že takovou námitku mohl žalobce, kt erý se jednání zúčastnil, uplatnit nejpozději do skončení
tohoto jednání.“ I v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. Nao 107/99,
(dostupném z ASPI) se lze dočíst: „Jen pro úplnost zbývá dodat, že o další námitce navrhovatele (proti
protokolaci při jednání krajského soudu dne 3. 8. 1999) nemůže vrchní soud rozhodovat vůbec, protože k tomu
chybí zákonný podklad. Zákon totiž umožňuje nadřízenému soudu jen rozhodnout o vyloučení soudců nižšího
soudu. O návrzích na doplnění protokolace a o námitkách proti ní rozhoduje předseda senátu při jednání samém
(§40 odst. 3 o. s. ř.); je tak zřejmé, že s touto námitkou je žalobce prekludován. “ Z poslední věty
citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je patrné, že i tento soud vychází z toho,
že návrhy na doplnění protokolu a námitky proti jeho znění je možno uplatnit jen do konce
jednání.
[19] K dané otázce se ve své rozhodovací činnosti vyjádřil i Nejvyšší správní soud,
a to v rozsudku ze dne 6. 12. 2007, č. j. 1 As 27/2007 - 119, kde uvedl: „Podle §40 odst. 3 o. s. ř.
[tehdejší znění §40 odst. 3 o. s. ř., tj. znění do 30. 6. 2009, odpovídá nynějšímu §40 odst. 8
o. ř. s.; pozn. NSS] ve spojení s §64 s. ř. s. opraví předseda senátu v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé
nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.
Nejvyšší soud k tomuto ustanovení ve svém usnesení ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 407/2002, vyložil,
že‚ má-li přítomný účastník řízení (jeho zástupce) za to, že protok ol o jednání neodráží věrně děj
v jednací síni, je to důvodem k uplatnění námitky do protokolace, o které je soud povinen
rozhodnout; povahou věci je přitom dáno, že takovou námitku může účastník, kte rý se jednání
zúčastnil (a to i prostřednictvím zástupce) uplatnit nejpozději do skončení onoho jednání‘.
V projednávaném případě však žalobkyně takovou námitku neuplatnila, neboť v obou protokolech je uvedeno,
že bylo diktováno hlasitě a bez námitek; námitkami učiněnými po skončení jednání se tak krajský soud nebyl
povinen zabývat.“
[20] Navrhovatelka tvrdí, že účastníkovi je umožněno fakticky přečíst protokol až po ústním
jednání. Taková argumentace je nepřiléhává v nynější věci, kde byl protokol diktován ( o čemž
svědčí mj. to, že Mgr. Voříškovi bylo při jednání dne 10. 6. 2015 umožněno nadiktovat výhradu,
že pracovník žalovaného není za správní orgán oprávněn jednat). Vzhledem k diktování
protokolu muselo být již na jednání jasné, že obsahem protokolu není text o „papouškování“
(viz bod [2] shora), který navrhovatelka až následně požadovala doplnit. Návrh na doplnění
protokolu mohl bez potíží zaznít již na jednání.
[21] V bodě [17] shora uvedenými důvody lze podepřít i závěr o tom, že není třeba
rozhodovat o návrhu na doplnění protokolu učiněném až po skončení jednání, byť uplatnění
takového návrhu bylo při jednání možné. Na základě citované judikatury je zjevné, že takový
návrh nemůže být bez dalšího úspěšný již s ohledem na to, že nebyl učiněn do skončení jednání.
Jde o návrh, který je bytostně spjat se samotným jednáním, kde je též jedině prostor
pro rozhodnutí o něm. Jeví se proto jako formalismus, aby o návrhu na doplnění protokolu, který
měl být uplatněn již při jednání, ale který byl uplatněn až s časovým odstupem po jeho skončení
(zde 14 dnů od jeho skončení), mělo být rozhodováno samostatným rozhodnutím.
[22] Nejvyšší správní soud může shrnout, že předseda senátu krajského soudu není povinen
vydat rozhodnutí o návrhu ze dne 24. 6. 2015 na doplnění protokolu o jednání, které
se uskutečnilo dne 10. 6. 2015. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není
důvodný, jelikož krajský soud není vůbec povinen jej uskutečnit. Nejvyšší správní soud tudíž
návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl dle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích.
V. Náklady řízení
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl- li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Radan Malík
předseda senátu