ECLI:CZ:NSS:2015:ARS.10.2014:30
sp. zn. Ars 10/2014 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Petra Mikeše a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor
pro konání místního referenda v obci Vědomice, zastoupen JUDr. Oldřichem Voženílkem,
advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk, proti odpůrci: obec Vědomice, se sídlem
Na Průhonu 270, Vědomice, o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační
stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2014,
č. j. 40 A 3/2014 - 33,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Navrhovateli se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce navrhovatele
JUDr. Oldřicha Voženílka, advokáta, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Přípravný výbor pro místní referendum v obci Vědomice (dále též „navrhovatel“) doručil
dne 5. 3. 2014 Obecnímu úřadu Vědomice návrh na vyhlášení místního referenda o otázce
„[s]ouhlasíte s vyústěním nového mostu přes řeku Labe a vedením obchvatu – přeložky silnice II/240 v katastru
obce Vědomice?“ Usnesením ze dne 29. 5. 2014 zastupitelstvo obce Vědomice rozhodlo,
že referendum nevyhlásí. Navrhovatel následně podal návrh na vyhlášení místního referenda
u Krajského soudu v Ústí nad Labem [§57 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu
a §91a odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Krajský soud jeho návrh zamítl. Uvedl, že otázka, o níž mělo být
rozhodováno v navrhovaném referendu, nespadá do samostatné působnosti Obce Vědomice.
Proto nebyla splněna základní podmínka pro konání místního referenda zakotvená v §6 zákona
o místním referendu.
[2] Proti v záhlaví specifikovanému usnesení Krajského soudu se navrhovatel (dále jen
„stěžovatel“) bránil kasační stížností ze dne 5. 11. 2014. Podáním ze dne 30. 12. 2014 pak
stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět.
[3] Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh
zpět. Protože stěžovatel vzal kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud řízení o této kasační
stížnosti podle §120 s. ř. s. za přiměřeného použití §47 písm. a) s. ř. s. zastavil.
[4] Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
[5] Vzhledem k tomu, že navrhovatel uhradil za kasační stížnost soudní poplatek ve výši
5.000 Kč, výrokem III. tohoto usnesení soud rozhodoval o vrácení tohoto zaplaceného soudního
poplatku. Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu
soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, snížený o 20 %,
nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud tudíž navrhovateli
k rukám jeho zástupce JUDr. Oldřicha Voženílka, advokáta, vrátí část soudního poplatku ve výši
4.000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu