ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.12.2014:20
sp. zn. Konf 12/2014 - 20
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Lounech,
se sídlem v Lounech, Rybalkova 2376, na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi navrhovatelem
a Okresním soudem v Lounech a Krajským soudem v Ústí nad Labem, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 36/2007, o popření pravosti
pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku (odporová žaloba): žalobce P. K., zastoupeného JUDr.
Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP 1872 a navrhovatele,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o popření pravosti pohledávky
přihlášené k rozvrhu výtěžku (odporová žaloba), vedené u Okresního soudu v Lounech
pod sp. zn. 12 C 36/2007, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 27. srpna 2010, čj. 12 C 36/2007 - 48,
a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2011,
čj. 12 Co 749/2010 - 61, se zrušují .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 7. 4. 2014 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Finanční úřad pro Ústecký
kraj, Územní pracoviště v Lounech (dále též „navrhovatel“ nebo „Úřad“) domáhá, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc mezi ním a Okresním soudem v Lounech (a Krajským soudem
v Ústí nad Labem) ve věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 36/2007.
Z podání a soudního spisu vyšly najevo následující skutečnosti:
K návrhu předchůdkyně žalobce P. Š. byla usnesením Okresního soudu v Lounech ze
dne 1. 2. 2006, čj. 9 Nc 3718/2006 - 5, nařízena exekuce na majetek povinného P. K.,
narozeného dne X, pro pohledávku ve výši 1 000 000 Kč. Exekučním příkazem byly postiženy
mimo jiné nemovitosti – dům čp. 265 v C. na par. č. 289, p. č. 93/8, vše zapsáno v katastru
nemovitostí pro okres Louny, obec C. na LV č. 210 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj,
Katastrální pracoviště Louny.
Úřad přihlásil k rozvrhu výtěžku podle ustanovení §337c odst. 1 o. s. ř. svou pohledávku
vůči povinnému ve výši 4 276 473 Kč s tím, že částku 3 774 069 Kč přihlásil ve třetí skupině
a zbývající část v páté skupině. K zajištění pohledávky ve výši 3 774 069 Kč zřídil dne 19. 2. 2002
zástavní právo na základě Rozhodnutí o uplatnění zástavního práva čj. 8532/02/201971/6510,
a to mimo jiné k nemovitostem zapsaným na LV č. 210 pro katastrální území C., obec C.,
vlastníků K. P. a D. v SJM, na par. č. 289 a p.č. 93/8, dům č.p. 265 na par. č. 289.
Předchůdkyně žalobce podala dne 9. února 2007 u Okresního soudu v Lounech žalobu
na popření pravosti pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku (odporová žaloba). V žalobě
uvedla, že pohledávka Úřadu sestávající z nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob
a z nedoplatku na dani z přidané hodnoty byla zcela zaplacena ve splátkách ke dnům 18. 12. 2002
a 16. 7. 2003. Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 24. dubna 2008, čj. 12 C 36/2007 - 41,
k návrhu žalobkyně rozhodl, že na místo dosavadní žalobkyně P. Š. vstupuje P. K., narozený X,
bytem C., C. 265, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2007.
Poté Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 27. srpna 2010, čj. 12 C 36/2007 - 48,
výrokem I. zastavil řízení, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem III. rozhodl,
že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu jako orgánu pravomocnému věc
projednat a rozhodnout. V odůvodnění uvedl, že soudy podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř.
v platném znění projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení §267a odst. 1 o. s. ř. návrhem
podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé
z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu,
rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán. V předmětné věci
žalobce popírá pravost, resp. existenci daňové pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku. Soud
uzavřel, že žádný zákon nestanoví pravomoc soudu rozhodovat spory o pravost daňových
pohledávek, proto není v pravomoci soudů tuto věc projednat a rozhodnout. Okolnost,
že procesní normy správního práva (zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění
pozdějších předpisů) výslovně neupravují postup daňových a jiných správních orgánů
k projednání a rozhodnutí takového sporu, nemá na otázku pravomoci správního orgánu vliv.
Nemá na ni vliv ani ta skutečnost, že orgán, v jehož pravomoci je spor rozhodnout, může
být současně v postavení věřitele, jehož pohledávka byla popřena.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. listopadu 2011,
čj. 12 Co 749/2010 - 61, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Ztotožnil se s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, že k odporové
žalobě je dána pravomoc soudu, týká-li se popření pravosti nebo výše takové pohledávky,
o níž jsou ve věci samé oprávněny rozhodovat soudy (dle §7 odst. 1 o. s. ř.). Patří-li rozhodování
o přiznání pohledávky do pravomoci jiného orgánu, rozhoduje tento orgán také o popření
její pravosti a výše. Jedná-li se v daném případě o pohledávku na dani z příjmů fyzických
osob a na dani z přidané hodnoty, pak právo činit správu daně podle §1 odst. 2 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jíž se rozumí právo činit opatření potřebná
ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo
vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle
tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době, má správce daně, jímž jsou v první řadě
územní finanční orgány (§1 odst. 3 téhož zákona).
Poté podal Úřad výše uvedený návrh na řešení kompetenčního sporu. Domnívá
se, že rozhodnout o žalobě na existenci přihlášené daňové pohledávky mu nepřísluší. V průběhu
řízení před Okresním soudem v Lounech Úřad prokázal existující daňové nedoplatky a jejich
zajištění zástavním právem. Všechny jím vydané platební výměry jakož i rozhodnutí o zřízení
zástavního práva byly řádně doručeny, přičemž daňový subjekt neuplatnil žádné řádné
ani mimořádné opravné prostředky a tak platební výměr i rozhodnutí o zřízení zástavního práva
jsou v právní moci a vykonatelné. Dále se Úřad domnívá, že skutečnost, že ve věci vydal
správním orgán pravomocné rozhodnutí, vede k tomu, že tento správní orgán nemůže opětovně
rozhodnout, jak to vyplývá i z celé řady judikátů Nejvyššího správního soudu, např. rozsudku
sp. zn. 2 Afs 31/2005 ze dne 24. ledna 2006. Úřad může pouze vydat osvědčení o stávajících
skutečnostech, tj. že daňové nedoplatky stále trvají a jsou zajištěny zástavním právem na základě
„Rozhodnutí“ vydaného v souladu s právními předpisy. Úřad dále poukazuje na to, že listina
vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, jakož i listina, která je zákonem
prohlášena za veřejnou, potvrzuje, že jde o prohlášení orgánu veřejné moci, který listinu vydal
a není-li dokázán opak, potvrzuje i pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno.
Úřad proto navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí v předmětné
věci je soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 tohoto zákona
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 právě uvedeného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Okresní soud v Lounech v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc (přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem jeho rozhodnutí potvrdil)
a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní senát konstatuje,
že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí
je povolán zákonem o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Odporová žaloba je upravena ustanovením §267a o. s. ř. Podle ustanovení §267a
odst. 1 o. s. ř. je návrhem třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí
některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu
rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky
nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, nemovitostí a podniku. Nejde-li o věc patřící
do pravomoci soudu (§7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní
nebo jiný orgán.
Z dikce zákona je jednoznačné, že k odporové žalobě je dána pravomoc soudu, týká-li
se popření pravosti nebo výše takové pohledávky, o níž jsou ve věci samé oprávněny rozhodovat
soudy (§7 odst. 1 o. s. ř.). Patří-li rozhodování o přiznání pohledávky do pravomoci jiných
orgánů (např. správců daně nebo jiných správních orgánů), podle textu zákona rozhodne tento
orgán také o popření její pravosti a výše. K rozhodnutí ve sporu o popření skupiny a pořadí
pohledávky je vždy dána pravomoc soudu.
Pravomoc správního (nebo jiného) orgánu rozhodnout o popření pravosti pohledávky
však nemůže být založena toliko ustanovením §267a odst. 1 o. s. ř., neboť to samo o sobě není
kompetenčním předpisem a předpisy správního (finančního) práva skutečně pravomoc
popisovanou ustanovením §267a odst. 1 in fine o. s. ř. nikomu (především žádnému správnímu
orgánu) nezakládají. Takový postup by byl v přímém rozporu s ústavními principy.
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“) státní moc slouží všem
občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ministerstva
a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem (čl. 79 odst. 1 Ústavy).
Obdobně podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svob od (dále též jen „Listina“)
lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem,
který zákon stanoví. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Z výše uvedeného vyplývá pravidlo, že státní moc může být uplatňována jen tam,
kde to zákon výslovně stanoví. Pokud tedy správní orgány nebo jiné orgány nemají odpovídajícím
kompetenčním předpisem výslovně vymezenou pravomoc, je třeba učinit závěr, že jsou
k rozhodnutí příslušné soudy, které mají pravomoc obecnou. To, že správní nebo jiný orgán
má být k rozhodnutí příslušný, je předpokladem právní normy, který v takovém případě není
naplněn. Jinými slovy, existuje-li zákonodárcem nevyplněná mezera v zákoně, nelze z důvodu
nutnosti respektování výše citovaných ústavních principů rozšiřovat státní moc (exekutivu).
V neposlední řadě je třeba přihlédnout i k tomu, že rozhodování správního orgánu
o popření pravosti vlastní pohledávky by bylo v rozporu se zásadou „nemo iudex in re sua“ a tudíž
již z povahy věci nepřijatelné. Správních orgánů, které se do takové situace mohou dostat,
je hodně (včetně orgánů samosprávy). Konečně je opodstatněná i námitka navrhovatele,
že správní orgán již vydal ve věci rozhodnutí, které je v právní moci, a nemůže proto opětovně
rozhodnout. Jak vyplývá z obsahu spisu, existují totiž pravomocné platební výměry, jimiž bylo
rozhodnuto jak o pravosti, tak o výši předmětných daňových pohledávek, a proto nelze podruhé
o téže věci rozhodovat („res administrata“).
Ze všech uvedených důvodů zvláštní senát dospívá k závěru, že výklad podporující pouze
dikci ustanovení §267a odst. 1 o. s. ř., na základě něhož by pravomoc rozhodovat o popření
pravosti a výše pohledávky měla být svěřena správnímu nebo jinému orgánu, stvrzuje
spíše „nejistotu zákonodárce“, jak v takovém případě postupovat, a proto je třeba přistoupit
k interpretaci ustanovení souladné i s širším kontextem právního řádu (zvláště ústavního
pořádku – viz citace výše).
Zvláštní senát proto usnesením dle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl,
že v předložené věci není založena pravomoc správního orgánu (finančního úřadu) rozhodnout
o popření pravosti daňové pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku (odporová žaloba) a že věc
projedná a rozhodne soud. Podle §5 odst. 3 téhož zákona zvláštní senát zrušil rozhodnutí
okresního i krajského soudu, která výroku zvláštního senátu odporují a kterými byla pravomoc
soudu k jednání popřena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.,
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Lounech pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. dubna 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu