ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.19.2015:7
sp. zn. Konf 19/2015 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Ing. Radovana
Havelce, rozhodl o návrhu Okresního soudu v Příbrami na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Krajským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního
soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 70/2014, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 5. 6. 2013, čj. 42000/002376/13010/68/MK: žalobce V. K., zastoupený
JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Zahradnická 140, Příbram, a žalovaná
Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu
v Příbrami pod sp. zn. 10 C 70/2014, o žalobě proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 5. 6. 2013, čj. 42000/002376/13010/68/MK, je s o u d
ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 43 Ad 36/2013 - 33,
se zrušuje .
Odůvodnění:
I.
[1] Návrhem doručeným dne 27. 5. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Okresní soud v Příbrami, rozhodující v občanském soudním řízení,
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona
o některých kompetenčních sporech, který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Praze,
rozhodujícím ve věcech správního soudnictví, ve věci žaloby proti v záhlaví specifikovanému
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen „okresní správa“) vydala dne 29. 4. 2013
rozhodnutí čj. 42011/110-6311-18.10.2012-24/025/2012/VR, kterým žalobci uložila povinnost
zaplatit regresní náhradu ve výši 26 875 Kč. Pravomoc okresní správy vyplývala z §84 odst. 2
písm. a) bodu 6 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon
o nemocenském pojištění“), podle něhož okresní správy sociálního zabezpečení rozhodují
v prvním stupni ve věcech pojištění podle odstavce 1 téhož ustanovení, tj. nemocenského
pojištění, a to (mimo jiné) o regresních náhradách. Okresní správa zdůvodnila, že žalobce svým
protiprávním jednáním zavinil vznik sociální události (úrazu), z níž vznikl třetí osobě nárok
na vyplacení dávky nemocenského pojištění v uvedené výši. Okresní správa přitom odkázala
na rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 4. 2012, čj. 2 T 151/2011 – 149 a poté
na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2012, čj. 10 To 342/2012 – 166, jimiž
byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle §147
odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Přečinu se žalobce dopustil tím, že při plnění
svých pracovních povinností nezajistil převážené ocelové dveře na paletě, která se převážila
a spadla na poškozenou. Takto způsobené zranění vedlo k dočasné pracovní neschopnosti
poškozené. Okresní správě proto vznikl nárok na zaplacení regresní náhrady ve výši vyplacené
dávky nemocenského pojištění podle §126 zákona o nemocenském pojištění.
[4] Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení, příslušná podle §85 odst. 1 písm. b)
zákona o nemocenském pojištění k rozhodnutí o odvolání ve věcech pojištění, v nichž v prvním
stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, napadeným rozhodnutím zamítla
odvolání žalobce a rozhodnutí okresní správy potvrdila.
[5] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí
žalované v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud žalobu
usnesením ze dne 18. 3. 2014, čj. 43 Ad 36/2013 - 33, odmítl s odůvodněním, že k rozhodnutí
o věci je příslušný soud v občanském soudním řízení.
[6] Žalobce na základě poučení krajského soudu podal žalobu u Okresního soudu v Příbrami,
tedy u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení.
[7] Okresní soud v Příbrami s názorem Krajského soudu nesouhlasil a podal návrh
na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
II.
[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Okresním soudem v Příbrami, rozhodujícím
v občanském soudním řízení a Krajským soudem v Praze, rozhodujícím ve věcech správního
soudnictví, vycházel zvláštní senát ze svého rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 8/2014 – 25
(publikováno pod č. 3227/2015 Sb. NSS). V nyní projednávané věci jde totiž o obdobný
kompetenční konflikt, tedy o otázku, který ze soudů má pravomoc rozhodovat o sporech
vzniklých z regresních náhrad dle §126 zákona o nemocenském pojištění.
[9] Regresní náhrady jsou upraveny v §126 zákona o nemocenském pojištění,
podle něhož platí, že:
(1) Ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem
nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku, je povinen
zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu. Nárok na regresní náhradu nemá orgán
nemocenského pojištění vůči pojištěnci, jemuž byla dávka vyplacena.
(2) Jestliže skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku zavinilo více subjektů, odpovídají orgánu
nemocenského pojištění společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud
se nedohodnou jinak. Je-li jednou z těchto osob pojištěnec, kterému byla dávka vyplacena, odpovídají
orgánu nemocenského pojištění jen ostatní subjekty; výše regresní náhrady se přitom poměrně sníží.
Spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.
(3) Regresní náhrada se stanoví ve výši vyplacené dávky.
(4) Povinnost k zaplacení regresní náhrady vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu
nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit tuto náhradu.
(5) Nárok na zaplacení regresní náhrady zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy orgán nemocenského
pojištění zjistil skutečnost, že ke vzniku sociální události, z jejíhož titulu byla dávka vyplacena,
došlo v důsledku jednání uvedeného v odstavci 1, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne vzniku
této sociální události.
(6) Ustanovení §124 odst. 6 a 7 platí pro regresní náhradu obdobně.
(7) Orgán nemocenského pojištění je povinen podat podnět příslušnému správnímu orgánu nebo jinému
orgánu veřejné moci k zahájení řízení, pokud by v tomto řízení mohlo dojít ke zjištění zaviněného
protiprávního jednání majícího význam pro regresní náhrady.
[10] Odkaz v odst. 6 citovaného ustanovení umožňuje prominutí placení regresní náhrady
a povolení placení regresní náhrady ve splátkách obdobně jako je tomu u povinnosti k úhradě
přeplatku na dávce dle §124 zákona o nemocenském pojištění.
[11] Dále je v souvislosti s určením příslušného soudu k posouzení rozhodnutí orgánu
nemocenského pojištění o regresních náhradách podstatné ustanovení §158 zákona
o nemocenském pojištění nazvané Soudní přezkum, podle něhož platí, že:
Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o
a) výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,
b) ukončení nebo neuznání dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování člena domácnosti
orgánem nemocenského pojištění,
c) odnětí nemocenského z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény anebo odnětí
ošetřovného z důvodu ukončení potřeby ošetřování,
d) povolení placení přeplatku na dávce nebo regresní náhrady ve splátkách a o zrušení tohoto povolení,
e) prominutí neuhrazeného přeplatku na dávce nebo zaplacení neuhrazené regresní náhrady,
f) odstranění tvrdosti.
[12] Konečně upravuje příslušnost soudu v souvislosti s rozhodováním o regresních
náhradách i občanský soudní řád v §9 odst. 2 písm. a) [do 31. 12. 2013 se jednalo o písm. d) tohoto
ustanovení], podle něhož platí, že krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně:
a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění, nemocenského
pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní
náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění.
[13] Podle občanského soudního řádu tedy krajské soudy rozhodují ve sporech,
které vzniknou na základě §126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění (a rovněž §124 odst. 3
téhož zákona ve vztahu k přeplatku na dávce) mezi subjekty, které v důsledku rozhodnutí orgánu
nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit regresní náhradu odpovídají tomuto orgánu
společně a nerozdílně, a na vzájemném vypořádání mezi sebou se nedohodly.
[14] Pokud občanský soudní řád neupravil příslušnost soudů k posouzení samotné povinnosti
zaplatit regresní náhradu (uložené správním rozhodnutím), je možný dvojí výklad pro určení
příslušnosti soudů:
1) soudní ochranu poskytují správní soudy, v prvním stupni tedy soudy krajské (§7
odst. 1 s. ř. s.);
2) soudní ochranu poskytují civilní soudy v řízení podle části páté o. s. ř., v prvním
stupni soudy okresní (srov. také §249 odst. 1 o. s. ř.).
[15] K vyřešení otázky, který z výkladů je třeba použít, provedl zvláštní senát ve zmíněném
rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 8/2014 – 25 rozsáhlý historický a systematický výklad,
kterým dospěl k závěru, že soudní ochranu ve věcech povinnosti zaplatit regresní náhradu mají
poskytovat správní soudy. Poté přikročil k posouzení, zda regresní náhrady mají převážně
soukromoprávní či veřejnoprávní charakter, přitom vycházel z teorie zájmové, mocenské
a organické a také z metody právní úpravy. Užitím těchto metod rozlišování mezi právem
veřejným a právem soukromým dospěl zvláštní senát k závěru, že povaha náhradového vztahu
podle §126 zákona o nemocenském pojištění je veřejnoprávní.
III.
[16] V nyní projednávané, skutkově i právně obdobné věci, nemá zvláštní senát důvod
odchýlit se od uvedené prejudikatury, tedy od závěru, že náhradový vztah podle §126 zákona
o nemocenském pojištění má veřejnoprávní povahu. Rozhodnutí žalované o regresní náhradě
tak mají přezkoumávat soudy ve správním soudnictví.
[17] Z vyložených důvodů proto zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout je soud
ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech).
[18] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně
s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou
pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí
ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní
senát zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 43 Ad 36/2013 – 33.
[19] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude krajský soud
pokračovat v řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. listopadu 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu