ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.6.2014:115
sp. zn. Konf 6/2014 - 115
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Ing. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu obchodní společnosti Služby Bruntál s.r.o. se sídlem v Bruntálu,
Slovenská 79/4, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem v Bruntálu
na straně jedné a Krajským soudem v Ostravě a Nejvyšším správním soudem
na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 79 A 7/2013 ve věcech opatření obecné povahy – územního plánu města Bruntálu
ze dne 21. 9. 2010 a zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje ze dne 22. 12. 2010
a sporu vedeného u Okresního soudu v Bruntálu pod sp. zn. 10 C 2/2006: žalobkyně: Služby
Bruntál se sídlem v Bruntálu, Slovenská 79/4, IČO 61942006 a žalovaných: 1) Město Bruntál,
se sídlem v Bruntálu, Nádražní 994/20, a 2) Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě,
28. října 117, 3) Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11
(jako nástupce Pozemkového fondu ČR) a dalších 11 účastníků (jednotlivých správních orgánů)
vyjmenovaných v návrhu,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 18. 3. 2014 se obchodní společnost Služby Bruntál s.r.o.
(dále jen „ navrhovatelka“) obrátila na tento senát s návrhem na rozhodnutí tvrzeného sporu
o věcnou příslušnost podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů. Dovozuje, že v této věci je dána pravomoc soudu ve správním soudnictví.
Z podání a předložených dokladů vyšly najevo následující skutečnosti:
Dne 4. 7. 2006 podala navrhovatelka žalobu u Okresního soudu v Bruntále,
kterou se domáhala stanovení povinnosti Pozemkovému fondu ČR uzavřít s žalobkyní smlouvu
o převodu nemovitostí specifikovaných v žalobě. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne
2. října 2008, čj. 10 C 2/2006 - 106, žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě
rozsudkem ze dne 27. 5. 2009, čj. 56 Co 8/2009 - 146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Poté Nejvyšší soud v Brně usnesením ze dne 17. března 2010, čj. 28 Cdo 4803/2009 - 176,
dovolání žalobkyně odmítl. V odůvodnění uvedl, že odvolací soud věc posoudil v souladu
s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006),
podle které zánik nároku na náhradní pozemek podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb o půdě
ze strany osob, které nárok převzaly postoupením od osob oprávněných v restituci, vyplývá
z nálezu Ústavního soudu Pl ÚS 6/05 ve vztahu k zákonu č. 253/2003 Sb., kterým byl změněn
zákon o půdě.
O dalších podáních žalobkyně ze dne 21. 11. 2013 a 12. 12. 2013 u Krajského soudu
v Ostravě, směřujících proti územnímu plánu města Bruntálu a proti Zásadám územního rozvoje
Moravskoslezského kraje, Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 16. ledna 2014,
čj. 79 A 7/2013 - 81, tak, že mimo jiné odmítl návrh navrhovatelky směřující vůči územnímu
plánu města Bruntálu, vydanému 21. 9. 2010, dále návrh navrhovatelky na náhradu majetkové
újmy s tím, že žalobkyně byla současně poučena, že může ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci rozhodnutí podat žalobu k místně příslušnému okresnímu soudu a dále vyloučil návrh
navrhovatelky směřující vůči Zásadám územního rozvoje Moravskoslezského kraje, vydaným
22. 12. 2010 a účinným od 4. 2. 2011, k samostatnému projednání. Usnesení nabylo právní moci
dne 21. ledna 2014. V řízení o kasační stížnosti navrhovatelky Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 25. března 2014, čj. 6 As 36/2014 - 65, kasační stížnost pro nesplnění podmínky
povinného zastoupení advokátem odmítl, když předtím usnesením ze dne 14. 3. 2014,
čj. 6 As 36/2014 - 12, řízení pro nezaplacení soudního poplatku (nepravomocně) zastavil.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2014, čj. 79 A 1/2014 - 41 (v právní
moci dne 14. února 2014), byl odmítnut mimo jiné návrh žalobkyně směřující vůči Zásadám
územního rozvoje Moravskoslezského kraje, vydaným 22. 12. 2010 a účinným od 4. 2. 2011.
Poté se žalobkyně obrátila na zvláštní senát s návrhem na zahájení řízení o kompetenčním
sporu, ve kterém jednak žádá „rozhodnutí, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci návrhu na zahájení
řízení, který byl řádně uplatněn u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 79 A 7/2013, přesto o tomto přednostním
návrhu v rámci podané kasační stížnosti nebylo usnesením krajského soudu v Ostravě sp. zn. 79 A 7/2013,
ani usnesením Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 36/2013 rozhodnuto. Dále žádá, aby ve věci OOP
(obnova operátu katastru) o změně územního plánu Města Bruntál rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud
ve správním soudnictví. Podle žalobkyně rozhodování o žalobách proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním
operátu není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části páté občanského soudního řádu. Dále žalobkyně
uvádí, že podala žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který tuto žalobu usnesením sp. zn. 79 A 7/2013
a 79 A 7/2013-81, odmítl a zamítl, když žalobkyni poučil, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto
usnesení může podat novou žalobu k místně příslušnému okresnímu soudu. To žalobkyně v minulosti
bez výsledku učinila (viz rozsudek Okresního soudu v Bruntále č.j. 10 2 C 2/200-106, rozsudek
sp. zn. Ca 2/97-19), kdy žalovaní 1-13 jednající ve shodě, zůstávají v nečinnosti vydat ve věci návrhů žalobkyně
rozhodnutí.“
Žalobkyně proto žádá, aby ve výše uvedených věcech rozhodl soud
ve správním soudnictví a aby zvláštní senát zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále
ze dne 2. 10. 2008, čj. 10 C 2/2006 - 106, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
16. 1. 2014, čj. 79 A 7/2013 - 81 a 79 A 7/2013 - 41, a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 3. 2014, čj. 6 As 36/2013 - 12.
Zvláštní senát se v prvé řadě zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ke vzniku
kompetenčního konfliktu, přičemž vycházel z následujících skutečností:
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat
rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní
samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §1 odst. 2 téhož zákona kompetenčním sporem je spor, ve kterém
si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem
je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků.
Podle §3 odst. 2 citovaného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnutí stala spornou.
Základní podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je existence
kompetenčního sporu. Z výše uvedeného návrhu však nevyplývá, že by mezi soudem na jedné
straně a správním orgánem na straně druhé, či mezi soudem v občanském soudním řízení
a soudem ve správním soudnictví bylo sporné, kdo má vydat rozhodnutí v totožné věci.
Navrhovatelka podala jednak žalobu u Okresního soudu v Bruntále, který ji zamítl rozsudkem,
k odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen Krajským
soudem v Ostravě a Nejvyšší soud v Brně dovolání žalobkyně odmítl. Řízení o podáních,
o kterých rozhodoval v prvním stupni Krajský soud v Ostravě jako soud ve správním soudnictví
pod sp. zn. 79 A 7/2013, byla skončena pravomocnými rozhodnutími.
V daném případě tedy kompetenční spor nevznikl, neboť jak soud v občanském soudním
řízení, tak i soud ve správním soudnictví svoji pravomoc nepopřely a věc řádně projednaly,
(nejedná se o záporný kompetenční konflikt), stejně tak neexistuje druhá strana sporu,
která by si pravomoc rozhodovat v posuzované věci také osobovala (nejde ani o kompetenční
spor kladný).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl návrh obchodní společnosti Služby Bruntál
na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnut podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §4 zákona č. 131/2002 Sb., neboť nejsou splněny podmínky takového řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. ledna 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu