ECLI:CZ:NSS:2015:NA.158.2015:4
sp. zn. Na 158/2015 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. D., proti
žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o žalobě
ze dne 25. 5. 2015,
takto:
Věc se p o s t u p u je Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 26. 5. 2015 doručeno podání nazvané „Správní
žaloba“. V žalobě je namítána nezákonnost postupu Státního pozemkového úřadu v souvislosti
s prováděním pozemkové úpravy s tím, že se nikdy do pozemkové úpravy nepřihlásili a pokud
se za zády jednalo o nějakých pozemkových úpravách, nikdy nebyli přizváni. Proto se domáhá
vydání usnesení, kterým se nezákonný postup žalovaného zamítá. Z obsahu podání tak vyplývá,
že se jedná o správní žalobu.
Podle ust. §7 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně
příslušný krajský soud.
Podle ust. §7 odst. 2 věta prvá s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho
vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému ve smyslu
ust. §7 odst. 4 věta první s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 3. 8. 2006, č. j. 2 As 39/2006 - 80, zabýval
věcnou příslušností a konstatoval, že pokud zákon č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pozemkových úpravách“) jasně vymezuje veřejný zájem na provedení
pozemkových úprav a správní orgán zasahuje do vlastnických práv autoritativním způsobem,
přičemž předmětem soudního řízení není otázka vlastnického práva, jedná se o věc náležející
do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Pokud jde o místní příslušnost, lze odkázat
na rozsudek ze dne 27. 5. 2014, č. j. 2 As 22/2014 – 35, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že
„Státní pozemkový úřad představuje koncentrovaný správní úřad s celostátní působností, jehož sídlem je Praha.
Krajské pozemkové úřady nepředstavují samostatné správní úřady, nýbrž pouze dekoncentrované organizační
složky s územní působností vymezenou územím krajů jako vyšších územních samosprávných celků ve smyslu
ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších
předpisů. Tím méně pak mohou mít charakter samostatných správních úřadů pobočky krajských pozemkových
úřadů, které rozhodují v řízení o pozemkových úpravách jako orgány prvního stupně, jak tomu bylo i v této věci.
Instanční vztahy mezi jednotlivými složkami tohoto správního úřadu jsou pouze záležitostí funkční příslušnosti.
Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na svou předchozí judikaturu, především pak rozsudek
ze dne 15. 2. 2012, č. j. 6 Ads 15/2011 - 143, v němž dospěl k názoru, že pro určení místní příslušnosti
správního soudu ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. je stěžejní sídlo správního orgánu; umístění jeho organizačních
útvarů (poboček, odborů, pracovišť) není rozhodující. (…) Z uvedeného vyplývá, že městský soud se dopustil
nesprávného posouzení otázky místní příslušnosti, neboť právě tento soud je ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. příslušný
k projednání žaloby stěžovatelů proti napadenému rozhodnutí a rozhodnutí věci, a to proto, že žalovaný správní
orgán (bez ohledu na vnitřní uspořádání jeho územních organizačních složek) má sídlo v Praze.“
Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě namítá nezákonnost postupu Státního
pozemkového úřadu v souvislosti s prováděním pozemkové úpravy, je k řízení o této žalobě
příslušný Městský soud v Praze. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o postoupení věci tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu