ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.128.2015:59
sp. zn. Nad 128/2015 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: GARLAND
distributor, s. r. o., se sídlem Hradecká 1136, Jičín, zastoupeného Mgr. Kateřinou Kavalírovou,
advokátkou, se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Česká obchodní
inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 4. 2013, čj. ČOI 142258/12/O100/1000/12/13/Be/Št, o nesouhlasu
Krajského soudu v Praze s postoupením této věci Městským soudem v Praze,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Inspektorát České obchodní inspekce pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu
uložil žalobci rozhodnutím ze dne 19. 10. 2012, čj. 12/0913/12/22, pokutu ve výši 130 000 Kč
za správní delikty podle §19a odst. 3 písm. a) a b), §19a odst. 3 a §19a odst. 4 písm. b) zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a povinnost nahradit náklady řízení
ve výši 1000 Kč.
[2] Ústřední ředitel České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“) výrokem I. rozhodnutí
ze dne 18. 4. 2013, čj. ČOI 142258/12/O100/1000/12/13/Be/Št (dále jen „napadené
rozhodnutí“), změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že snížil pokutu uloženou
žalobci na 120 000 Kč a doplnil skutkové vymezení deliktů. Výrokem II. napadeného rozhodnutí
ve zbytku potvrdil prvoinstanční rozhodnutí.
[3] Žalobce podal dne 18. 6. 2013 žalobu k Městskému soudu v Praze, jíž se domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného. Usnesením ze dne 5. 7. 2013, čj. 11 A 88/2013 – 31, Městský
soud žalobu postoupil Krajskému soudu v Praze. Postoupení odůvodnil tím, že v nyní
projednávané věci správní orgán prvního stupně vykonával svou působnost v rámci
Středočeského kraje. Rovněž správní delikt, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto,
byl spáchán ve Středočeském kraji. Platí proto zákonem stanovená fikce, že sídlo správního
orgánu prvního stupně je v místě obvodu jeho působnosti, tedy v místě, které spadá do obvodu
Středočeského kraje a do působnosti Krajského soudu v Praze.
[4] Krajský soud v Praze vyslovil dne 4. 5. 2015 s postoupením věci nesouhlas. Ustanovení
§7 odst. 2, věta druhá s. ř. s., totiž uvádí, že má-li správní orgán sídlo mimo obvod své
působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Podle názoru Krajského soudu v Praze
se však fikce upravená v tomto ustanovení dotýká pouze případů, kdy správní orgán sídlí mimo
územní oblast své působnosti, tj. mimo území, kde je oprávněn vykonávat své pravomoci.
Jen v těch případech se na něj pro účely určení místní příslušnosti hledí tak, jako by v obvodu
své působnosti sídlil. Tuto základní tezi pak doprovodil rozsáhlou právní argumentací.
[5] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[6] Podle §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení
místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[7] V předložené věci se Nejvyšší správní soud musel zabývat tím, kde je sídlo správního
orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a současně, zda je jeho sídlo uvnitř obvodu
jeho působnosti nebo mimo něj. Na posouzení této otázky záviselo rozhodnutí o příslušnosti,
neboť hypotéza právní normy obsažené v §7 odst. 2 větě druhé, s. ř. s. je vymezena slovy „má-li
tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti“. Inspektorát České obchodní inspekce
pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni,
však má sídlo v Praze, tedy zjevně v obvodu své působnosti; dispozice právní normy (právní
fikce, podle níž „platí, že má sídlo v obvodu své působnosti“), se tak v daném případě pro nesplnění
výchozí podmínky neuplatní. Je ostatně pojmově zcela vyloučeno, aby právní fikce nastupovala
tam, kde se její účinek ve výsledku kryje s reálným stavem.
[8] Jakým způsobem je územní obvod působnosti správního orgánu vymezen, stejně
tak jako na kterém místě tohoto územního obvodu správní orgán svou kompetenci v konkrétním
případě uplatnil, je pro určení místní příslušnosti soudu bez významu, právní norma tuto
skutečnost jako relevantní nestanoví a v projednávané věci zde nejsou ani jiné skutečnosti,
jež by mohly vést k jejímu odlišnému výkladu či dokonce k jejímu neaplikování a nahrazení
normou jinou. Místní příslušnost soudu se tak řídí výhradně ustanovením §7 odst. 2, věty
první, s. ř. s.
[9] S ohledem na výše uvedené proto rozhodl, že soudem místně příslušným k projednání
a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. srpna 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu